TOPlist

 

Neubaufahrzeug se "sériovou" věží Krupp, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V říjnu roku 1932 započal vývoj prvního německého těžkého tanku od skončení první světové války. Myšlenkově tento projekt do jisté míry navazoval na střední tanky Grosstraktor, jejichž prototypy byly testovány prakticky až do roku 1933. Okolo nového těžkého tanku panuje řada nejasností a to jak v oblasti jeho pozdějšího bojového nasazení tak i pokud jde o samotné jeho označení. Původně měl být tento tank snad veden pod označením Panzerkampfwagen VII (proč právě číslo sedm netuším) nebo Panzerkampfwagen IV neu Art. Všeobecně známý název Neubaufahrzeug pak měl být zaveden až v říjnu 1933. Výraz Neubaufahrzeug (zkratkou NbFz) přitom znamená doslova "nově postavené vozidlo".

Vývojem tanku byla pověřena firma Rheinmetall-Borsig, jejíž Grosstraktor II vzešel ze soutěže prototypů tří konkurenčních firem jako nepsaný vítěz. Firma Krupp však dostala za úkol postavit pro nový tank svoji alternativní verzi věže s výzbrojí. Díky tomu nakonec vznikly dvě varianty tanku Neubaufahrzeug lišící se právě použitou věží. Pro formální odlišení měla verze kompletně postavená firmou Rheinmetall dostat označení Ausf. A a verze s Kruppovou věží Ausf. B (Ausf. = Ausführung = provedení).

Když už jsme u značení, podle mnoha autorů mělo být později zavedeno pro tyto stroje označení navazující na zbytek rodiny německých tanků. To mělo znít PzKpfw NbFz V pro verzi s věží Krupp, a PzKpfw NbFz VI pro verzi s věží Rheinmetall. Podle jiných zdrojů však jde o pouhé nedorozumění a tyto názvy nebyly jako oficiální vůbec zvažovány. Osobně se mi zdá velmi nepravděpodobné, že by Němci vyčlenili pro tento tank hned dvě římské číslice, tedy V a VI. Vždyť přece neplánovali zavést tanky obou variant jako sériové. Šlo přece o soutěž, ze které měla vzejít jedna vítězná verze tanku a ta se potom snad měla začít vyrábět. Ať tak či tak, z historie víme, že indexy V a VI byly nakonec použity pro tanky Panther a Tiger, vyvinuté až v průběhu války. Pro jednoduchost se v dalším textu podržíme označení Neubaufahrzeug či zkratky NbFz.

Neubaufahrzeug s věží Rheinmetall (všimněte si kanonů nad sebou), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Koncem roku 1934 byly postaveny první dva prototypy z nepancéřované oceli. Jeden z nich byl osazen věží Krupp, druhý věží Rheinmetall. Podvozek a trup byl u obou identický. Podvozek tvořilo na každé straně deset pojezdových kol. Ta byla spojena do dvojic a každá taková dvojice pak zavěšena na odpružené kyvné rameno. Pojezdová kola byla opatřena gumovou bandáží a byla dvojitá, aby mezerou mezi kotouči mohly procházet vodící zuby pásů. Vzadu bylo ozubené kolo hnací, vpředu pak kolo napínací. Přední část pásu pod napínacím kolem podpíralo další, v podstatě jedenácté pojezdové kolo. Shora potom pás dosedal na čtyři vratné kladky.

V duchu starších konstrukcí byl bok tanku částečně překryt pancířem. V přední části byly v tomto pancíři vyříznuty hranaté průlezy pro nouzové opuštění tanku. Průlez měl jednodílná dvířka otevíraná směrem k přídi tanku. Na každém boku byl jeden takový průlez, vzájemně však byly umístěny asymetricky - průlez v pravém boku byl více vpředu než ten v levém. Na pravém boku byl v zadní části ještě jeden otvor pro servisní přístup do motorového prostoru. Pásy byly široké 380 mm a po celé délce je shora zakrývaly blatníky.

Trup tanku byl částečně svařen a částečně snýtován. Jak již bylo řečeno, byla na stavbu prvních dvou prototypů použita pouze měkká nepancéřovaná ocel a to navíc zřejmě i o menší tloušťce než se plánovalo pro sériové tanky. Trup měl poměrně vysoký nos tvořený spojem horního a dolního pancíře. Z horní desky vystupoval v pravé části podstavec přední kulometné věže. Ta byla v rámci úspory nákladů převzata z právě vyvíjeného lehkého tanku Panzer I Ausf. A. Byla však pro nový účel lehce upravena a osazena jedním kulometem MG 13 ráže 7,92 mm. Kulometčík do své věžičky nastupoval skrz průlez v její střeše. Na levé straně vystupovala z horní desky trupu protažená část kabiny, pod níž bylo stanoviště řidiče tanku. Výhled mu zajišťoval jeden obdélníkový průzor před ním a jeden v levé boční stěně vedle něj. Při pobytu v nebezpečné oblasti se průzory uzavíraly kryty a řidič pak vyhlížel jen štěrbinami v těchto krytech. K nástupu a výstupu sloužil řidiči průlez ve střeše přímo nad jeho sedačkou, který byl opatřen jednodílným krytem otevíraným směrem dozadu. Za zmínku stojí ještě reflektor umístěny uprostřed horní desky nosu trupu, který bylo možné ukrýt do pancéřované schránky.

Neubaufahrzeug se "sériovou" věží Krupp, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Kabina řidiče navazovala na zvýšenou část trupu pod níž se ukrývala hlavní bojová kabina. Tato část trupu sloužila zároveň jako podstavec pro hlavní věž tanku, která musela být zvýšená nad sekundární věže, aby mohly být plně otočná. Doplňkové kulometné věže byly vzhledem ke svému umístění otočné jen částečně. Na obou bocích podstavce hlavní věže byly uzavíratelné obdélníkové průzory, které zřejmě mohly být v případě potřeby využity také jako střílny z ručních zbraní posádky.

Za hlavní věží byla na levé straně instalována zadní kulometná věžička, stejného provedení jako ta vpředu. Napravo od ní pak začínala motorová sekce, jejíž strop zde byl pokryt průduchy pro nasávání chladícího vzduchu. Byly zde také vyvedeny dva výfuky, jejichž trubice se dále táhly po pravém blatníku až k samé zádi tanku. Motorový prostor zabíral také celou zadní část trupu. Ve stropu zde byl výduch chladícího vzduchu, překrytý zvýšeným pancířem, který vzduch směřoval skrz mřížovaný otvor za tank. V zadní desce trupu byl oválný servisní otvor. Přístup k motoru však bylo možné získat také po sejmutí zmíněného pancíře nad výduchem vzduchu. Za pohonnou jednotku byl vybrán letecký motor BMW Va o výkonu 290 koní (tedy stejný jako u Rheinmetallova prototypu Grosstraktor II). Převodovka umožňovala řazení pěti stupňů pro jízdu vpřed a jednoho reverzního.

Vraťme se však k hlavní bojové věži. Jak již bylo řečeno, existovala ve dvou provedeních od dvou různých výrobců a každý ze dvou postavených prototypů nesl jednu z nich. Věž firmy Rheinmetall měla zaoblené tvary a celkově byla složitějšího provedení než věž konkurence. Nejvýraznějším rozdílem byl zřejmě samotný způsob instalace zbraní. V tomto případě byly kanony umístěny nad sebou, 75ti milimetrový dole a 37mi milimetrový nad ním. Napravo od hlavních zbraní vyčnívalo ještě zaoblené střeliště věžového kulometu MG 13. Mimo čelní stěnu obepínala celou věž rámová anténa radiostanice FuG6. Ze střechy věže vyčnívala velitelská věžička opatřená pozorovacími průzory. Skrz věžičku vedl nástupní a výstupní průlez. Další průlezy byly v bočních stěnách věže, po jednom na každé straně.

Neubaufahrzeug se "sériovou" věží Krupp, všimněte si antény sklopené do vidlice, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Věž firmy Krupp byla na rozdíl od konkurence hranatá a protažená více dozadu. Výzbroj tvořily stejné kanony, tedy 7,5 cm KwK L/24 a 3,7cm KwK L/45, byly ovšem umístěny vedle sebe. Silnější zbraň byla instalována vpravo, lehčí vlevo. Nalevo od obou kanonů bylo v čelní stěně střeliště dalšího kulometu MG 13. Napravo pak bylo pozorovací okénko uzavírané pancéřovým krytem. Ze střechy věže opět čněla velitelská věžička s nástupním průlezem a v bočních stěnách byly opět dva průlezy. Anténa radiostanice byla tentokrát pouze prutová, uchycená vzadu na horní hraně levé boční stěny věže. Anténu bylo možno sklopit směrem dopředu a uložit do vidlice, která ji pak držela.

U obou typů věží byly kanony instalovány velmi blízko u sebe což právě neusnadňovalo jejich nabíjení. Přesto řešení firmy Krupp se zbraněmi vedle sebe se ukázalo jako praktičtější. Stejně tak samotná Kruppova věž byla výrobně jednodušší. Z toho důvodu se pro další Neubaufahrzeugy počítalo právě s touto věží. A další Neubaufahrzeugy na sebe nedaly čekat dlouho. Již v roce 1935 byly postaveny tři další ověřovací stroje tentokrát již z tvrzené oceli a samozřejmě s věží Krupp. Podle některých pramenů byly do těchto tanků namontovány nové motory, konkrétně typu Maybach HL 108 TR o maximálním výkonu 250 koní při 3000 otáčkách za minutu (tedy stejné jako byly použity u raných verzí tanků Panzer IV).

Hmotnost tanku Neubaufahrzeug činila 23,4 tuny. Z pohledu pozdějších válečných standardů se tedy jednalo spíše o střední než o těžký tank. Jeho maximální rychlost na silnici se pohybovala okolo 30 km/h a dojezd činil cca 120 km. V terénu prý ale rychlost vozidla dramaticky klesla. Síla pancíře se pohybovala od 13 mm na střešních deskách po 20 mm na deskách čelních. Celkový počet členů posádky byl šest mužů. Mimo řidiče to byly dva kulometčíci v malých věžích a velitel, nabíječ a střelec ve věži hlavní. Zásoba munice na palubě činila 80 střel ráže 75 mm, 50 střel ráže 37 mm a 6000 nábojů do kulometů. S dokončením uvedených tří tanků výroba tohoto typu skončila a projekt byl ukončen ve prospěch tanku Panzer IV.

Neubaufahrzeugy nasazené v Norsku v roce 1940, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Podle některých autorů měl Neubaufahrzeug doplňovat zamýšlenou rodinu základních typů německých tanků, tedy lehkých PzKpfw I, PzKpfw II a středních PzKpfw III a PzKpfw IV. Je však zřejmé, že zde nešlo o koncepci, která by stála již u zrodu NbFz. Páteř německých tankových jednotek měly tvořit dva typy tanků. Panzer III se svým kanonem ráže 37 mm (později 50 mm) byl určen zejména k ničení obrněné nepřátelské techniky. Těžší Panzer IV měl svým dělem ráže 75 mm likvidovat pěchotu a opevněné body. Neubaufahrzeug tedy vlastně nepřinášel nic nového, jen v sobě díky své výzbroji kombinoval účel obou uvedených středních tanků. NbFz nebyl dalším článkem v arzenálu Panzerwaffe, byl spíše alternativou k tanku Panzer IV, kterému také nakonec musel uvolnit pomyslné místo na slunci.

V dubnu 1940 byly tři plnohodnotné Neubaufahrzeugy odeslány do Norska. 19. dubna dorazily stroje do Osla v rámci zvláštního oddílu Panzer Abteilung zur besonderer Verwendung 40. Více než potřeba bojových posil však Němce k tomuto kroku vedla snaha o propagandu (tomu napovídá i zmíněný název oddílu - "pro zvláštní použití"). Chtěli světu ukázat, že Wehrmacht má k dispozici i větší a těžší tanky než Panzer IV. Přesto se ale NbFz dočkaly bojového nasazení. 25. dubna se tanky střetly s britskými vojáky u vesnice Kvam. Britové měli k dispozici minomety a lehké francouzské protitankové kanony, s jejichž pomocí se jim podařilo jeden Neubaufahrzeug znehybnit. Posádka tank opustila a utekla do bezpečí. Po ústupu Britů byl poškozený tank odtažen a opraven.

O nějakou dobu později však došlo ke kompletní ztrátě jiného Neubaufahrzeugu. Ten uvízl v rozměklém terénu, a aby nepadl do rukou nepříteli, vyhodili jej sami Němci do povětří. Pokud jde o další osud zbývajících čtyř tanků (včetně prvních dvou prototypů), prameny se dosti zásadně rozcházejí. Podle jedné z variant byl do Norska odeslán jeden z prvních dvou prototypů NbFz postavených ještě z nepancéřované oceli. Šlo o tank s věží Krupp, který měl nahradit uvedený ztracený stroj. Následně pak měly všechny tři tanky zůstat v Norsku až do jeho osvobození. Tanky měly být později sešrotovány spojenci. Osud posledního exempláře (tedy nepancéřovaného vozu s věží Rheinmetall) tato varianta nezmiňuje.

Neubaufahrzeug s věží Rheinmetall během opravy v dílnách, zdroj: Bundesarchiv_Bild_183-L04352, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Podle jiné varianty byly Neubaufahrzeugy v roce 1941 nasazeny na východní frontě a některé z nich zde měly být zničeny v boji se Sověty. Tato verze historie zřejmě nebude pravdivá. Poslední varianta příběhu, na kterou jsem narazil, říká, že zbylé dva "norské" tanky zůstaly v Oslu do podzimu roku 1940. Potom měly být odeslány zpět do Německa, protože svůj propagandisticko-mystifikační úkol splnily. V Německu pak zřejmě dosloužily jako učební pomůcky v tankových školách až byly v letech 1941 a 1942 sešrotovány. Jisté je, že válku nepřežil ani jeden exemplář tohoto zajímavého bojového stroje.

Tak jako vícevěžové tanky obecně, i Naubaufahrzeug se ukázal být slepou cestou vývoje. Německá armáda si jako hlavní bojové stroje vybrala jiné typy tanků, u nichž byla větší palebná síla (tedy více věží) obětována na oltář jejich pohyblivosti a praxe bleskové války ukázala, že to bylo správné rozhodnutí.

 

DOPORUČUJEME:

Přečtěte si nedávno aktualizovaný článek o samohybném kanonu ráže 88 mm na podvozku VOMAG!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje