TOPlist

 

 

"V bitvách všech budoucích válek, tanky budou hrát rozhodující roli."

Heinz Guderian

skupina středních tanků PzKpfw IV verze Ausf. G, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-175-1266-05, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Teoretické úvahy německých důstojníků o nasazení tanků v moderních válkách vykristalizovaly v polovině třicátých let do požadavku na vývoj dvou základních druhů těchto strojů, které měly tvořit páteř budoucích německých tankových jednotek. Prvním z nich měl být stroj střední hmotnostní kategorie vyzbrojený protitankovým kanonem, který by likvidoval nepřátelskou obrněnou techniku. Druhý těžší tank měl nést dělo větší ráže, kterým by odklízel z cesty kulometná hnízda a bunkry. Představa prvního z těchto strojů se v průběhu následujících let zhmotnila v tanku PzKpfw III. Druhým standardním tankem se potom stal právě tank PzKpfw IV.

Jeho základní charakteristiky formuloval německý zbrojní úřad (Waffenamt) v technických specifikacích, které spolu s objednávkou na vývoj předal na konci roku 1934 firmám MAN, Krupp a Rheinmetall Borsig. Tank měl dosahovat hmotnosti okolo 18 tun a být vyzbrojen kanonem ráže 75 mm a dvěma kulomety. Hlavní zbraň měla být umístěna v plně otočné věži a posádku mělo tvořit pět mužů plnících přesně určené role.

Všechny oslovené firmy představily zkušební komisi své projekty v roce 1935, pouze dva z nich však v té době existovaly v hmotné podobě. Návrh firmy MAN , který nesl označení VK2002 (MAN) zůstal pouze na papíře. Při zpětném pohledu je jasné, že se ve své době jednalo o velmi pokrokové řešení. Podobně jako německé tanky Panther nebo Tiger, o mnoho pozdější produkce, spočíval i tento stroj na podvozku s velkými pojezdovými koly s gumovou obručí po obvodu. Kola byla opatřena kruhovými odlehčovacími otvory a uspořádána ve dvou řadách. Sudá kola byla vysunuta více do strany a při pohledu z boku částečně zakrývala kola lichá. Pásovou soustavu uzavíralo vpředu kolo hnací a vzadu kolo napínací, obě velmi jednoduché konstrukce. Podpůrné kladky nebyly třeba neboť pás shora dosedal přímo na pojezdová kola. Plánovaná věž velmi připomínala věže obou konkurenčních strojů. Zájem členů zkušební komise však projekt firmy MAN nevzbudil a byl zamítnut.

tanky PzKpfw IV Ausf. A během obsazování Sudet, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-1970-050-41, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Stejný osud potkal rovněž stroj navržený firmou Rheinmetall Borsig. Narozdíl od předchozího však tento stroj dospěl alespoň do fáze prototypu, byť nekompletního. Rheinmetall předal odborné komisi k testování pouze podvozek s nástavbou, který místo věže nesl jen pevně uchycenou konstrukci jež simulovala tvar i hmotnost skutečné věže. Prototyp byl veden pod označením VK 2002 (Rh).

Podvozek byl tvořen na každé straně osmi malými pojezdovými koly, která byla uchycena a odpružena ve dvojicích. Vpředu se nacházelo kolo hnací a zcela vzadu potom kolo napínací, obě relativně velkého průměru. Shora pás dosedal na tři podpůrné kladky, umístěné v rovnoměrných rozestupech. Prostor mezi pojezdovými koly a kladkami vyplňoval nahoru zkosený ocelový plech. Ten měl sloužil jako dodatečná ochrana boční stěny bojového prostoru. Konstrukce podvozku byla relativně složitá, zejména systém uchycení a odpružení pojezdových kol.

Z trupu vystupovala hranatá nástavba, svařená a snýtovaná z ocelových plechů, na které potom teprve měla ležet otočná věž. Síla pancéřování se pohybovala od 13 do 20 mm. Motor o výkonu 300 koní dokázal udělit tanku maximální rychlost 35 km/h. Ani tento prototyp však neobstál v soutěži se třetím strojem a byl tedy zamítnut. K jeho osazení věží a vyzbrojení tak tedy již nikdy nedošlo.

Jak je již nyní zřejmé, stala se vítězem výběrového řízení na nový tank firma Krupp se svým prototypem nesoucím označení Vskfz. 618 (Vskfz = Versuchkraftfahrzeug = zkušební vozidlo). Známý se tento stroj ovšem stal pod názvem Panzerkampfwagen IV Ausf. A. Stroj vypadal velmi podobně jako jeho neúspěšný konkurent z dílen firmy Rheinmetall Borsig, jeho konstrukce však byla celkově jednodušší a v náročných testech obstála lépe.

tank PzKpfw IV Ausf. A během polského tažení, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Podvozek byl tvořen na každé straně osmi plnými pojezdovými koly malého průměru, která byla po obvodu opatřena gumovou bandáží. Kola byla zavěšena a odpružena v párech a to listovými pružinami. Systém tohoto párového uchycení a odpružení byl mnohem jednodušší a méně náročný na údržbu než tomu bylo u podobně řešeného podvozku Rheinmetallu. Soustavu již tradičně ohraničovalo vpředu ozubené kolo hnací a vzadu kolo napínací, obě loukoťová. Nad pojezdovými koly se potom nacházely symetricky rozmístěné čtyři podpůrné kladky, na které dosedal pás shora a byl nimi veden zpět na kolo hnací. Šířka použitých pásů byla 360 mm.

Podvozek nesl trup tanku svařený z rovných ocelových plechů různé tloušťky. Za nosem podvozkové vany, tvořeným ostře spojenou horní a dolní deskou, se zvadala čelní stěna nástavby. Za ní seděli první dva členové posádky - řidič a radista. Řidič seděl nalevo a před jeho místem byl ve stěně umístěn podlouhlý průzor opatřený nahoru otevíratelným krytem na dvou pantech. U některých strojů byla nad tímto průzorem navařena jednoduchá stříška, která sloužila jako ochrana před deštěm (touto stříškou ovšem nebyly vybaveny všechny stroje).

Radista, sedící vpravo vedle řidiče, měl potom ve stěně před sebou uchycený kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, který sloužil k obraně proti živé síle nepřítele. Čelní deska nástavby nebyla rovná nýbrž se v polovině lámala. Řidičova strana desky byla jakoby vysunutá vpřed oproti druhé polovině. Na šikmém schodu mezi oběma posunutými polovinami byl potom umístěn uzavíratelný čtvercový průzor, který umožňoval řidiči alespoň částečný výhled doprava.

Další štěrbinové průzory se nacházely na obou bočních stěnách nástavby. Ten vlevo sloužil logicky řidiči a ten vpravo radistovi. Oba tito muži nasedali a vysedali z vozidla skrz dvoudílné poklopy přímo nad svými stanovišti.

PzKpfw IV Ausf. B nebo C, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Na střeše nástavby byla v podélné ose vozidla, umístěna plně otočná věž. Věž měla půdorys nepravidelného šestiúhelníku a byla tvořena svařenými rovnými plechy. Pouze její zadní stěna byla obloukově zakřivená. Nad samotnou věž čněla ještě kruhová velitelská kupole velmi jednoduché konstrukce se soustavu osmi průzorů symetricky rozmístěných po jejím obvodu. Kupole byla umístěna v zadní části věže a její tubus částečně zasahoval do zkosené zadní stěny.

V bočních stěnách věže se nacházely další štěrbinové průzory a hlavně velká jednodílná dvířka, která se otevírala směrem k přídi tanku. Tyto průlezy byly shodné na obou stranách věže a sloužily k nástupu a výstupu obsluhy kanonu. Průlez napravo patřil nabíječi, průlez nalevo střelci. Toto rozdělení logicky odpovídalo rozmístění jejich postů uvnitř věže. Posledním členem posádky byl velitel, který měl své stanoviště přímo za kanonem. Jemu k nástupu a výstupu sloužil průlez ve stropě velitelské kupole, uzavíraný dvoudílným kruhovým poklopem.

V čelní stěně věže byla umístěna hlavní zbraň tanku, kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm s délkou hlavně 24 ráží. Napravo od kanonu byl koaxiálně instalován další kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Zajímavým faktem je, že štít kanon nebyl instalován na vnější straně lafety ale uvnitř. Úchyt kanonu do stěny s výřezem pro vertikální pohyb hlavně byl tedy viditelný zvenčí. Toto řešení bylo použito i u dalších dvou verzí tanku a teprve verze Ausf. D měla vnější štít zbraně, který úchyt zakrýval a lépe chránil (rozdíl je dobře patrný na snímcích - srovnejte konstrukci uchycení kanonu u verzí A, B, C a D). Stejným vývojem konstrukce štítu kanonu prošel i tank PzKpfw III. Vezená zásoba munice čítala 122 nábojů pro kanon a 3000 kusů kulometného střeliva.

PzKpfw IV Ausf. B nebo C, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Po obou stranách kanonu byly v čelní stěně věže další průzory opatřené obdelníkovými kryty jež se odklápěly směrem vzhůru. Podobnými kryty byly chráněny rovněž průzory v zadní stěně věže umístěné po obou stranách tubusu velitelské kupole. Tyto dva otvory však neměly zajišťovat pouze výhled, ale sloužily rovněž jako střílny pro ruční zbraně neboť na zádi neměl tank žádnou organickou výzbroj.

Jak již bylo postupně řečeno, sestávala posádka tanku z pěti mužů s přesně definovanými úkoly. Roli řidiče není třeba nijak rozvádět. Radista sedící vedle něj v trupu zajišťoval spojení s vyšším velitelským stupněm a obsluhoval korbový kulomet. Zbytek posádky měl svá stanoviště ve věži. Velitel velel celému vozu a určoval cíle palby. Střelec zaměřoval kanon a odpaloval střely. Nabíječ nabíjel kanon patřičným druhem munice podle zvoleného cíle a zároveň obsluhoval věžový kulomet. Členové posádky spolu komunikovali prostřednictvím vnitřní radiostanice. Každý měl svá sluchátka a mikrofon, který přiléhal ke krku a snímal hlas přímo z hlasivek.

Na zádi stroje byl uložen motor tanku. Byl jím benzínový, vodou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 108 TR o maximálním výkonu 250 koní při 3000 otáčkách za minutu. Převodovka Zahnradfabrik SFG 75, která umožňovala řazení pěti stupňů pro jízdu vpřed a jednoho pro couvání, byla uložena v samotné přídi trupu. S motorem ji spojovala hřídel vedená pod podlahou bojového prostoru. Tank měl tři palivové nádrže o celkovém objemu 453 litrů. S plnými nádržemi byl stroj schopen urazit v terénu vzdálenost okolo 90 kilometrů. Při jízdě po silnici vzrost dojezd na cca 140 kilometrů.

Po vítězství prototypu firmy Krupp následovala objednávka na výrobu první série nového tanku. Tyto sériové stroje dostaly oficiální označení PzKpfw IV Ausf. A a velmi úzce vycházely z právě popsaného prototypu. Jedním z mála rozdílů bylo silnější pancéřování. Pancíř trupu byl silný 14,5 mm na všech stěnách. Věž dostala dokonce pancíř 20-ti milimetrový. Hmotnost tanku byla 17,3 tuny a jeho maximální rychlost dosahovala 30 km/h - samozřejmě při jízdě po silnici. Výroba verze A začala v říjnu 1937 a skončila v březnu následujícího roku. Celkem bylo vyrobeno jen 35 kusů těchto tanků.

tanky PzKpfw IV Ausf. B nebo C, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

V dubnu 1938 naběhla výroba tanku Panzer IV Ausf. B. Oproti verzi A se mnohé změnilo. Dříve zalomená čelní stěna nástavby byla nově tvořena jednou rovnou deskou. Zmizel korbový kulomet a na jeho místě se objevil průzor pro radistu. Průzor měl obdélníkový kryt, který se otevíral směrem vzhůru. Během pobytu v nebezpečné oblasti zůstával průzor uzavřen a k výhledu sloužila pouze úzká štěrbina v jeho krytu. Nově byl řešen i průzor řidiče. Ten nyní chránila dvoudílná uzavíratelná klapka robustní konstrukce. Nový design dostaly rovněž kryty průzorů po stranách kanonu.

U některých tanků byla k hlavni kanonu zespodu přichycena jednoduchá vidlice, která odhýbala anténu a zabraňovala tak jejímu zlomení nebo poškození horkou hlavní při otáčení věže. Nové konstrukce byla i velitelská kupole. Tvořilo ji pět do sebe zapadajících segmentů různého průměru. Zasklené průzory rozmístěné po obvodu kupole mohly být v případě nebezpečí uzavřeny ocelovými klapkami. Střílny na zadní stěně věže se změnily z původně čtyřhranných na kruhové.

Síla pancéřování podvozkové vany se zvýšila na 30 mm na čele a 20 mm na bocích a zádi. Stroj dostal novou pohonnou jednotku Maybach HL 120 TR o výkonu 300 koní a rovněž novou převodovku Zahnradfabrik SSG 76 Aphon se šesti stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním. S novým, výkonnějším ale i hladovějším, motorem byl zvětšen objem palivových nádrží. Ty nově pojaly 470 litrů. Vzhledem ke zmenšení vnitřního prostoru po instalaci nového motoru a větších nádrží bylo nutno snížit zásobu munice na palubě z původních 122 nábojů na 80. Tento počet však byl stále pokládán za dostatečný pro plnění bojových úkolů tanku. Pokleslo rovněž množství vezené kulometné munice a to z původních 3000 kusů na 2700. Vzhledem k tomu, že tank nesl nyní pouze jeden kulomet však toto snížení nebylo nijak drastické.

PzKpfw IV Ausf. D se vrátil k zalomené čelní stěně kabiny, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-1981-070-15, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Zesílení pancíře přineslo nárůst hmotnosti tanku o 400 kg na celkových 17,7 tuny. Díky nové pohonné jednotce a dokonalejší převodovce však maximální rychlost nejen že neklesla, nýbrž naopak vzrostla na 35 km/h. Výroba tanku PzKpfw IV Ausf. B trvala až do září 1938 a celkem bylo vyrobeno 45 jeho exemplářů.

V říjnu 1938 přišel do výroby Panzer IV Ausf. C. Oproti předcházející verzi došlo pouze k několika málo drobným změnám. Při pohledu zvnějšku jsou stroje verze B a C prakticky k nerozeznání. Nejvýznamnější inovací bylo zesílení pancíře na čelní stěně věže. Oproti verzi B vzrostla jeho síla z 20 na 30 mm. Pohonná jednotka, převodovka ani kanon se nezměnily. Tank měl opět pouze jednu organickou protipěchotní zbraň umístěnou ve věži. Produkce této verze trvala do srpna 1939 a skončila po vyrobení 1940 kusů.

Další vývoj vedl v září 1939 k zahájení výroby tanku verze Ausf. D. Čelní deska nástavby se vrátila k zalomenému tvaru, jako tomu bylo u tanku verze A. Znovu byl instalován i trupový kulomet MG 34, jehož obsluhu zajišťoval radista. Nejzásadnější změnou však bylo použití nového typu štítu kanonu. Štít kryl lafetu zvnějšku a chránil tak mnohem účinněji mechanismus vertikálního nastavování zbraně. Zbraň samotná však zůstala beze změny, byl jí stále kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm. Po zkušenostech z Polska byl od začátku roku 1940 na čelní desku nástavby vyráběných tanků instalován plát dodatečného pancíře o síle 20 mm. Plát musel být samozřejmě opatřen výřezy pro kulomet i pro průzor řidiče.

Tank poháněl novější motor Maybach HL 120 TRM o stejném výkonu jako starší agregát avšak lepších vlastností. Díky němu vzrostla maximání rychlost stroje na 42 km/h. Výroba verze D probíhala až do srpna 1940 a celkem dala vzniknout 229 tankům.

tubus velitelské věžičky u PzKpfw IV verze D ještě stále zasahoval do zadní stěny věže, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-124-0211-18, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V září 1940 byla zahájena výroba tanků verze Ausf. E. Oproti verzi předcházející došlo k několika viditelným změnám. Nové konstrukce byla velitelská kupole s pěti uzavíratelnými průzory po obvodu a dvoudílným poklopem na vrcholu. Ochranu průzoru řidiče zajišťovala nová uzavíratelná klapka masivní konstrukce. Do stropu věže byl instalován elektrický větrák, který nahradil dosavadní mnohem méně efektivní ventilační otvory.

Významným příspěvkem ke zvýšení bojové hodnoty stroje byla montáž dodatečného pancéřování na čelní a boční stěny nástavby. Původně 30 mm silná čelní stěna dostala stejně silný ocelový plát opatřený potřebnými výřezy pro kulomet a průzor řidiče. Jednalo se vlastně o dva samostatné pláty, neboť čelní deska byla, stejně jako u předcházející verze tanku, v půli zalomená. Každý plát tedy kryl jednu její část.

Tloušťka bočních stěn byla rovněž zdvojnásobena. K původním dvaceti milimetrům homogenního pancíře přibylo dalších dvacet. Přídavný pancíř byl přichycen pomocí šroubů, které jsou velmi dobře patrné na snímku níže. Přídavným pancířem však nebyly vybaven všechny vyrobené stroje ale pouze jejich část. Pancéřování věže se oproti verzi Ausf. D nezměnilo a zůstalo tedy na úrovni 30 mm na čele a 20 mm na bocích a zádi. Nezměnila se ani hlavní zbraň.

Nově řešena byla zadní stěna věže, do které již nezasahoval tubus velitelské kupole. Toto řešení bylo konstrukčně jednodušší než dřívější design. Hmotnost tanku vzrostla, zejména díky instalaci dodatečného pancíře, na rovných 21 tun. Tento nárůst však neměl v podstatě žádný vliv na jízdní vlastnosti stroje. Maximální rychlost se udržela na 42 km/h. Došlo pouze k mírnému nárůstu spotřeby a to na cca 225 litrů na 100 km (při jízdě po silnici). Od září 1940 do dubna 1941 bylo zkompletováno celkem 233 tanků PzKpfw IV Ausf. E.

PzKpfw IV Ausf. E, na tomto snímku je krásně vidět dodatečné pláty pancíře na čele a bocích kabiny, do kterých musely být vyřezané otvory pro původní průzory a hlavy nýtů, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-770-0280-20, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V dubnu 1941 začaly z výrobních linek sjíždět tanky verze Ausf. F, nebo lépe řečeno Ausf. F1. Verze označená písmenem F si vysloužila oficiální rozdělení do svou podverzí neboť v průběhu její výroby došlo k zásadní změně výzbroje. Stroje vyrobené od dubna 1941 do března 1942 a vyzbrojené krátkohavňovým kanonem KwK 37 L/24 byly tedy označovány PzKpfw IV Ausf. F1. Těchto bylo ve zmíněném období vyrobeno celkem 462 exemplářů.

Z čelní stěny nástavby zmizelo dřívější zalomení takže ji nyní tvořila jednolitá rovná deska. Síla této desky vzrostla na 50 mm, což bylo sice méně než 30 mm stěny plus 30 mm přídavného plátu u verze E, zato však šlo nyní o homogenní masu pancíře. Vzrostla rovněž síla pancíře věže a to na 50 mm na čele a na 30 mm na bocích a zadní stěně. Na záď věže strojů verze F1 byla standardně zavěšována rozměrná krabice na nejrůznější materiál známá nejčastěji pod označením Rommelskirte. Tato krabice se stala standardní výbavou i všech pozdějších verzí tanku Panzer IV. Zpětně ji ale v polních dílnách dostalo rovněž velké množství tanků verzí starších.

Zesílení pancíře s sebou přineslo další nárůst hmotnosti vozu až na 21,3 tuny. Pro zachování měrného tlaku na půdu v přijatelných mezích přistoupily konstruktéři k výměně pásů. Místo původních 360 mm širokých dostala F1 pásy o šířce 400 mm. Nové pásy si ovšem zase vyžádaly instalaci hnacího a napínacího kola nové konstrukce.

Vstupní dvířka na bocích věže byla nově řešena jako dvoukřídlá místo původních jednodílných. Nové bylo i střeliště, ve kterém byl uložen trupový kulomet. Tento typ střeliště kulovitého tvaru se nazýval Kugelblende. V přední části levého blatníku byl instalován zatemňovací reflektor Notek.

PzKpfw IV Ausf. E, i zde je krásně vidět dodatečný čelní pancíř a také nová velitelská věžička, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Ausf. F1 byla poslední verzí tanku Panzer IV vyzbrojenou krátkohlavňovým kanonem KwK 37 L/24. Během bleskových tažení Evropou a severní Afrikou nenarazili Němci na nepřátelského obrněnce, na který by tato zbraň nestačila. To se však změnilo roku 1941 když Hitlerovská vojska vtrhla do Sovětského svazu. Vyspělý sovětský střední tank T-34 s kanonem ráže 76,2 mm byl pro Německé tanky velmi tvrdým oříškem.

Protipancéřový granát tanku PzKpfw IV, který opouštěl krátkohlavňový kanon rychlostí 380 m/s, nestačil na probití ostře skloněného pancíře sovětského stroje. Aby byla jejich palba efektivní, museli se němečtí tankisté se svými vozy přiblížit k protivníkovi na velmi malou vzdálenost. Sovětské tanky však svými silnějšími kanony dokázaly ničit německé obrněnce na vzdálenosti mnohem větší. Německé posádky se tak během útoku vystavovaly velkému nebezpečí a jejich ztráty rostly.

Jediným štěstím pro Němce byla v té době špatná taktika, kterou nezkušení velitelé Rudé armády používali. Rusové nasazovali své tanky v malých skupinkách, takže i přes svoji kvalitativní převahu nemohly odolat přesile německým tanků. S rostoucími zkušenostmi ruských vojáků a zvyšujícím se počtem tanků, které Němcům kladly do cesty, se zvětšovala i vážnost situace. Vrchní armádní velení proto začalo nanejvýš důrazně požadovat urychlený vývoj nových výkonnějších kanonů. Do programu přezbrojení byly prioritně zařazeny stroje PzKpfw III, Stug III a samozřejmě nejtěžší tanky PzKpfw IV.

Vývojové práce se rozběhly skutečně dostihovým tempem a tak již v březnu 1942 začaly z výrobních linek sjíždět první tanky s novou výzbrojí. Byly jimi PzKpfw IV Ausf. F2.

PzKpfw IV Ausf. F1 měl rovnou čelní stěnu kabiny a polokulovité střeliště trupového kulometu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Hlavní zbraní tanku této verze byl 75-ti milimetrový kanon KwK 40 L/43 s délkou hlavně 43 ráží (oproti 24 rážím u kanonu starších tanků). Hlaveň kanonu byla opatřena jednokomorovou úsťovou brzdou, která snižovala zpětný ráz. Pro KwK 40 L/43 se používalo několik druhů munice. Pro boj s obrněnými vozidly nepřítele to byl průbojný Panzergranate 39 a podkaliberní Panzergranate 40. Hmotnost granátu prvního typu byla 6,8 kg a jeho úsťová rychlost činila 740 m/s - tedy téměř dvojnásobek rychlosti střely podobného druhu vystřelené z krátkohlavňového kanonu KwK 37 L/24. Podkaliberní granát, jehož hmotnost byla 4,1 kg, potom opouštěl ústí hlavně dokonce rychlostí 920 m/s. Kromě toho mohl kanon střílet ještě protipěchotní tříštivotrhavé granáty Sprenggranate 34 a kumulativní střely Hohlladungsgranate 38.

Jak již bylo řečeno, výroba tanku Panzer IV Ausf. F2 byla zahájena v březnu 1942. 4. dubna toho roku si nový tank nechal předvést samotný Adolf Hitler, který se o vývoj nových zbraní osobně velmi zajímal. S instalací nové zbraně došlo k nárůstu hmotnosti stroje na celkových 22,6 tuny což vedlo k poklesu maximální rychlosti na 40 km/h. Oproti verzi F1 zůstala nezměněná síla pancéřování, pohonná jednotka, převodovka, zásoba pohonných hmot i většina ostatních charakteristik.

S novým kanonem byl již Panzer IV schopen efektivně se postavit sovětským tankům T-34 a likvidovat je na rozumnou vzdálenost. Na bojištích severní Afriky pro něj potom mezi americkými a britskými tanky neexistoval srovnatelný protivník.

PzKpfw IV Ausf. F1, tubus velitelské věžičky již nevyčníval ze zadní stěny věže a tak sem mohla být snadno zavěšena schránka na nářadí, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-1979Anh.-001-10, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Výroba verze F2 trvala pouhé čtyři měsíce během nichž bylo zkompletováno jen asi 75 tanků. Na jejich výrobě se přitom, kromě mateřského koncernu Krupp, podílely rovněž firmy Vomag a Niebelungwerke.

Po kladných zkušenostech s bojovým nasazením tanků vyzbrojených kanonem KwK 40 L/43 byla hned v květnu 1942 zahájena výroba další verze tanku s touto zbraní - PzKpfw IV Ausf. G. Kanon tohoto tanku byl však již opatřen modernější dvoukomorovou úsťovou brzdou.

Nejmarkantnější změnou oproti strojům starších verzí byla bezpochyby instalace představného pancíře na boky trupu a okolo věže, samozřejmě kromě její čelní stěny. Tento pancíř, nazývaný Schürzen (zástěry), se skládal z plátů o síle 5 mm, které se zavěšovaly na nosníky na bocích nástavby a na střeše věže. Schürzen sloužily jako ochrana před kumulativními střelami. Představné pláty na bocích věže byly opatřeny panty aby se daly odklopit a umožnily tak přístup k bočním průlezům věže. Stroje verze G však ještě nebyly představným pancířem vybavovány standardně, takže jej neměly zdaleka všechny vozy.

Tanky PzKpfw IV Ausf. G byly prvními stroji, které dostaly širší zimní pásy tzv. Ostketten (nebo též někdy Winterketten). Poprvé to bylo na podzim roku 1942. Tyto pásy měly německým strojům usnadnit pohyb v oceánech bahna, ve které se každé jaro a podzim měnila většina ruských silnic. Tank obutý do těchto pásů je vidět na snímku níže. Prvenství patřilo strojům verze G ještě v jedné věci. Byla to aplikace pasty Zimmerit, která sloužila jako ochrana před magnetickými minami. Nešlo však o standardní úpravu a zdaleka ne všechny tanky této verze byly pastou opatřeny. Tanky verze G sjížděly z výrobních linek do června 1943 a celkem jich vzniklo 1687 exemplářů.

PzKpfw IV Ausf. F2 byl první verzí s dlouhým kanonen, všimněte si specifické jednokomorové úsťové brzdy, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Na výrobu verze Ausf. G navázal od poloviny roku 1943 tank s písmenem H. Výroba této již deváté verze tanku Panzer IV běžela až do června 1944 a dosáhla 3774 kusů, čímž se stala nejčetnější verzí tohoto tanku. Ausf. H byla vyzbrojena novějším kanonem KwK 40 L/48 s hlavní prodlouženou na 48 ráží. Úsťová rychlost tohoto kanonu byla ještě vyšší než u starší zbraně a větší tedy byl i průbojný účinek protitankových granátů. Vedlejší výzbroj tvořily stále dva kulomety MG 34. Vezená zásoba střeliva byla 87 nábojů pro hlavní zabraň a 3150 nábojů do kulometů.

Zvýšila se i úroveň pancéřování čelních stěn nástavby a věže. Z původních 50 mm na 80 mm. Představný pancíř Schürzen se stal standardní výbavou stejně jako nátěr pastou Zimmerit. Zároveň se standardizací představného pancíře na bocích trupu byly odstraněny průzory řidiče a radisty v bočních stěnách trupu, neboť již nemohly plnit svou funkci.

Změn doznala rovněž velitelská kupole. Dostala nový jednodílný poklop a úchyt kulometu MG 34 pro protileteckou obranu. Ausf. H dostala novou převodovku Zahnradfabrik SSG 77 Aphon se stejným počtem rychlostních stupňů jako starší model ale vylepšené konstrukce. Pohonnou jednotkou zůstal dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM. Silnější pancíř čelních stěn s sebou přinesl nárůst hmotnosti stroje až na 23,9 tuny což vedlo ke snížení maximální rychlosti tanku na 38 km/h.

Adolf Hitler si osobně přišel prohlédnout nový tank PzKpfw IV Ausf. F2, který měl Wehrmachtu pomoci zvrátit poměr tankových sil na východě, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-2007-0122, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V červnu 1944 začala výroba poslední verze tanku PzKpfw IV nesoucí písmeno J. Tato verze byla velmi podobná předcházející Ausf. H. Důvodem k její výrobě nebyla snaha o další zvýšení bojové hodnoty tanku, ale o zjednodušení a zlevnění výroby. K tomuto kroku donutila výrobce stále se zhoršující hospodářská situace Třetí říše a rostoucí nedostatek základních surovin.

Tak došlo k odstranění generátoru a elektromotoru, který zabezpečoval otáčení věže. Věž byla nyní otáčena ručně pomocí převodového ústrojí. Uvolněný prostor po demontáži elektromotoru byl využit pro přídavnou palivovou nádrž, která zvýšila celkovou zásobu pohonných hmot na 680 litrů a umožnila tak zvýšení dojezdu na 320 km. Paradoxní ovšem je, že se Němci k tomuto kroku odhodlali v době, kdy již celá jejich armáda čelila vážnému nedostatku pohonných hmot.

Z podpůrných kladek pásů zmizela gumová bandáž a kladky byly nyní celoocelové. U některých strojů potom dokonce došlo ke snížení počtu těchto kladek na tři. Nové, jednodušší konstrukce byl rovněž výfuk vozu. I u těchto tanků byl již představný pancíř standardem. Koncem války však došlo k jeho zajímavé úpravě. Hledání úspor vedlo konstruktéry k výměně ocelových plátů za rám vyplněný pouhým pletivem. Takto řešený pancíř byl nazýván Thoma Schürzen a můžete jej vidět na snímku níže. Funkcí představného pancíře byla iniciace kumulativní hlavice a k tomuto účelu dostačoval i pancíř pletivový.

Hmotnost tanku činila 25 tun a jeho maximální rychlost na silnici byla 38 km/h. Výroba PzKpfw IV Ausf. J probíhala až do samotného konce války a celkem jich vzniklo 2392 kusů.

PzKpfw IV Ausf. G v Africe, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Kromě všech popsaných standardních verzí tanku PzKpfw IV posloužil tento stroj, nebo alespoň jeho podvozek, ke konstrukci mnoha různých specializovaných vozidel. Některé z nich vznikly pouze jako prototypy, některé se dočkaly i výroby malých sérií, jiné zůstaly pouze na rýsovacích prknech konstrukčních týmů.

Podobně jako u tanku PzKpfw III vznikla během příprav na operaci Seelöwe i obojživelná přestavba tanku Panzer IV. Tauchpanzerkampfwagen IV byl uzpůsoben pro pohyb po mořském dně v hloubce až 12 metrů. Pro plovoucí variantu byl tank příliš těžký a tak musel být řešen jako ponorný. Všechny otvory, průlezy, průzory i prstenec věže byly dokonale utěsněny a přívod vzduchu zajišťovala 15 metrů dlouhá hadice, kterou držel na hladině plovák. Trubice zároveň i odváděla výfukové plyny a navíc ní vedla dlouhá anténa umožňující radiové spojení i během pobytu pod vodou.

Celkem bylo na ponorné tanky přestavěno 48 běžných strojů. Operace Seelöwe, tedy vylodění v Anglii, se však nikdy neuskutečnila a tak se jediné nasazení ponorných tanků odehrálo na východní frontě při překračování řeky Bug.

PzKpfw IV Ausf. G s předstaným pancířem na věži a širokými zimními pásy, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-725-0190-18, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V jediném exempláři vznikla modifikace tanku Panzer IV určená k odminovávání terénu. Na příď standardního tanku verze Ausf. C byly přimontovány nosníky s dvěma těžkými ocelovými válci na koncích. Tyto válce iniciovaly protitankové miny v bezpečné vzdálenosti před pásy tanku a čistily mu tak cestu. Další válec byl připevněn na zádi tanku tak aby pokrýval prostor mezi pásy. Sériová výroba tohoto stroje však z přesně neznámých důvodů nebyla nikdy zahájena.

Mnohem zásadnější přestavbu původního tanku představoval mostní tank Brückenlegerpanzer IV. Od jara 1940 tyto stroje vyráběly firmy Krupp a Magirus a využívaly k tomu podvozků tanků verzí Ausf. C a D. Původní tanková věž byla odstraněna a nahrazena nosníkem. Další dvouramenný nosník se zvedal z přídě podvozku. Na nosnících spočívala více než devět metrů dlouhá mostovka s maximální nosností 28 tun.

Celkem bylo vyrobeno 20 mostních těchto tanků, 16 firmou Magirus a 4 firmou Krupp. Poprvé byly nasazeny během tažení do Francie. O rok později si je s sebou německá armáda přivezla i do Sovětského svazu. Zde také všechny pravděpodobně postupně dosloužily a byly vyřazeny nebo zničeny.

skupina tanků PzKpfw IV Ausf. H, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-298-1759-25, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V roce 1940 vznikl na podvozku tanku Panzer IV ještě jeden stroj podobného určení a sice tzv. útočná lávka pro pěchotu. Infarterie Sturmsteg auf Fahrgestell PzKpfw IV jak zněl oficiální název byl dílem firmy Magirus. Prameny se rozcházejí v přesném počtu vyrobených kusů ale nejčastěji se uvádí, že vznikly buď 2 nebo 4 exempláře.

Na tankovém podvozku byla upevněna výsuvná lávka pro pěší vojáky. Konstrukce lávky připomínala teleskopický žebřík jaký známe z požárních aut. Lávka měla umožnit pěchotě překonání menších vodních toků, zdolání členitého terénu, zátarasu nebo zdi. Tyto stroje byly nasazeny v rámci 3. Panzer Division během tažení do Francie a později i v Sovětském svazu. Jejich osud není jistý, ale pravděpodobně byly zničeny nebo vyřazeny. Jisté však je, že do sériové výroby se Sturmsteg nikdy nedostal.

Podobně jako u ostatních německých tanků, vznikla i v případě Panzeru IV jeho velitelská verze. Jejím základem se stal konkrétně stroj verze Ausf. H. Velitelský tank byl vybaven dodatečnou výkonnou radiostanicí Fu 7, která umožňovala spolehlivější spojení s týlem. Velitelské verze lehčích německých tanků musely být z důvodu omezeného prostoru většinou zbavovány hlavní zbraně. To však pro Panzer IV již neplatilo. Vnitřní prostor byl dostatečně velký aby pojal kanon zároveň s výkonnou radiostanici a nedošlo přitom k omezení pohodlí posádky.

PzKpfw IV Ausf. H (nebo Ausf. J) v zimní kamufláži, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Panzerbefehlskampfwagen IV, jak zněl oficiální název tohoto stroje, nesl tedy plnohodnotnou výzbroj. Došlo pouze ke snížení zásoby kanoného střeliva na palubě. Na velitelské vozy bylo celkem upraveno 97 tanků Panzer IV. Od běžných strojů byly z vnějšku k rozeznání podle dvou prutových antén.

Rozšířené radiové vybavení měl na palubě rovněž pozorovací a zaměřovací tank Panzerbeobachtungswagen IV. Tento stroj, vzniklý úpravou tanku Panzer IV Ausf. J, sloužil u jednotek samohybného dělostřelectva. Na střeše věže byl instalován vysoký výsuvný periskop, který sloužil k nalezení a zaměření nepřítele. Poté byla poloha cíle předána rádiem bateriím za linií, které zahájily přesnou palbu.

Výhodou pozorovacího tanku byla, narozdíl od některých, ke stejnému účelu určeným, polopásovým vozidlům, jeho vlastní schopnost vedení boje. V případě, že byl odhalen nebo náhodou narazil na nepřátelského obrněnce, byl schopen se s ním sám vypořádat. Od září 1944 do března 1945 vzniklo okolo 90 těchto strojů.

PzKpfw IV Ausf. H (nebo Ausf. J), zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-695-0406-03, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Velmi zajímavým využitím podvozku tanku Panzer IV byla konstrukce muničního vozu pro samohybný moždíř Karl ráže 600 mm. Obludný kanon používal střely o hmotnosti více než dvě tuny a právě k jejich dopravě byl muniční vůz určen.

Z původního tanku byla odstraněna věž a v zadní části nástavby ji nahradila rozměrná schránka z ocelových plechů, do které se ukládaly dva granáty. Před touto schránkou byl potom umístěn jeřáb na benzíno-elektrický pohon, který sloužil k manipulaci s granáty. Přesný počet vyrobených muničních tanků není znám. Vzhledem k nízkému počtu samotných vyrobených moždířů však i muničních tanků vzniklo zřejmě jen několik málo exemplářů.

Podvozek tanku Panzer IV posloužil také jako základ pro muniční vozidlo Minitionspanzer IV. Tank byl zbaven věže a otvor po ní byl zakryt velkou ocelovou deskou. Deska byla rozdělena na dvě poloviny a přední z nich se dala otevřít. Interiér trupu potom sloužil jako nákladní prostor pro přepravu munice pro ostatní tanky nebo i jinou bojovou techniku. Jedinou výzbrojí, která muničnímu tanku zůstala byl kulomet v čelní stěně trupu.

PzKpfw IV Ausf. J lze na fotografiích identifikovat podle provedení krytů výfuků, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

V jediném prototypu byl postaven samohybný raketomet využívající podvozku tanku Panzer IV. Konkrétně k této přestavbě posloužil tank verze Ausf. B. Původní věž byla zcela odstraněna a nahradila ji nová mnohem menší věž umístěná na otočné plošině. Nová věž byla velmi prosté konstrukce. Byla svařena z rovných ocelových plechů a měla téměř tvar krychle. V její čelní stěny byl instalován kulomet MG 34 pro blízkou protipěchotní obranu.

Za věžičkou byl potom na pohyblivém nosníku uchycen svazek raketometných hlavní. Jak je ze snímku níže patrné, byla čelní stěna nástavby tankového podvozku zesílena přišroubovanými pláty s výřezy okolo průzorů. Jak již bylo řečeno tento pozoruhodný stroj vznikl pouze v jediném exempláři a nejsou tudíž známy žádné jeho detailnější technické parametry.

Pro výcvik budoucích řidičů se s úsporných důvodů často používaly pouze podvozky bez věží a výzbroje. Není tedy jistě žádnou zvláštností, že takto sloužilo i množství podvozků tanku Panzer IV. Několik málo z nich však bylo ještě k tomu přestavěno na pohon na dřevoplyn. Zejména v pozdějších fázích války byl benzín pro Německo velmi vzácnou surovinou a proto se hledaly všemožné cesty k úsporám v jeho využívání a u školních strojů nebyl plnohodnotný výkon tak důležitý jako u těch bojových.

ponorný Tauchpanzer IV, všimněte si utěsnění střílny trupového kulometu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Součástí přestavby na plynový pohon byla mimo jiného i instalace čtyř velkých tlakových nádob, které se tyčily nad zádí jinak velmi nízkého tankového podvozku a dodávaly mu vcelku netypický vzhled. Existovala ale i provedení s tlakovými nádoba uloženými jiným, mnohem klasičtějším způsobem.

Nevznikaly ovšem pouze přestavby tanku na stroje zcela jiného určení. Rodily se i myšlenky na obměnu některých zásadních komponent samotného tanku. V době rychlého přezbrojování německých tanků dlouhohlavňovými kanony se pro Panzer IV například uvažovalo o využití kanonu KwK 39 L/60 ráže 50 mm, který nesly moderní verze tanku PzKpfw III. Byl dokonce sestaven prototyp takto vyzbrojeného tanku. Jeho sériová výroba ovšem byla nakonec zamítnuta.

Existoval rovněž návrh na přezbrojení výkonnějším kanonem KwK 42 L/70 ráže 75 mm, kterým byly standardně vyzbrojeny tanky Panther. Kanon měl sice stejnou ráži jako již stávající zbraň tanku Panzer IV, byl však mnohem výkonnější. V případě, že by věž Panzer IV nebyla schopná pojmout mohutnější kanon, mělo dojít k její kompletní výměně a to za věž "Schmall Turm" vyvíjenou pro plánovaný tank Panther Ausf. F. Tento hybrid však nikdy neopustil rýsovací prkno.

mostní Brückenlegerpanzer IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Do stádia prototypu se zato dostala modifikace tanku vybavená hydrostatickou převodovkou. Tento stroj byl postaven koncem války na základu tanku PzKpfw IV Ausf. H. Již na první pohled se však od něj značně lišil. Změnila se celá zadní partie. Trup zde nebyl rovný a hranatý jako původně, ale od věže se začínal svažovat dolů k zaoblené zádi. Přístup k motorovému prostoru zajišťovala velký otvor s dvoudílným krytem, snadno patrným na snímku níže. Sériové výroby se však tank nedočkal. Jediný existující prototyp padl na konci války do rukou Američanům, kteří jej odvezli s sebou. Dnes je k vidění v muzeu v Aberdeenu.

Tank PzKpfw IV posloužil rovněž jako základ pro stíhače tanků Jägdpanzer IV, samohybných děl Brummbär a Stug IV. Prvky jeho konstrukce byly použity rovněž pro stíhač tanků Nashorn a samohybku Hummel. Na jeho podvozku stály i protiletadlové tanky Möbelwagen, Wirbelwind, Ostwind a plánovaný Kugelblitz. Tyto stroje jsou ovšem popsány v samostatných kapitolách. Jejich množství je však dokladem toho, jak spolehlivá a univerzální konstrukce tanku Panzer IV byla a jak ji také Němci patřičně využívali.

Svoji bojovou premiéru si tanky PzKpfw IV odbyly v září 1939 v Polsku. Wehrmacht jich tenkrát nasadil 211 kusů. Žádný z obrněnců, kterými disponovala polská armáda se nemohl německému stroji rovnat. Jediného vážného protivníka pro tyto tanky na tomto válčišti tedy představovalo klasické dělostřelectvo. Během celé polské kampaně ztratili Němci pouhých 19 tanků Panzer IV, když počítáme pouze stroje, které byly zničeny skutečně nenávratně.

vrak pěchotní lávky Infarterie Sturmsteg auf Fahrgestell PzKpfw IV, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Rovněž o rok později ve Francii slavil Panzer IV velké bojové úspěchy. Zde již ale jeho posádky narazily na důstojného protivníka v podobě tanku Somua S-35. Francouzi jich však neměli dostatek na to, aby zastavili německou lavinu. Z celkového počtu 290 nasazených tanků Panzer IV jich bylo ve Francii ztraceno jen okolo třiceti.

Během bojů v oblasti Balkánu se němečtí tankisté už vůbec nemuseli obávat žádného nepřátelského obrněnce, spíše minových polí a neprostupného terénu. I zde tedy Wehrmacht triumfoval.

Jako dostačující zbraň se jevil Panzer IV rovněž na africké půdě. Ani ve své krátkohlavňové podobě neměl problémy s ničením všech nasazených britských strojů, snad až na silně pancéřovaný tank Matilda. Britové byli tedy nuceni nasazovat proti Němcům silnější americké tanky M3 a Sherman. Když však k Rommelovým africkým sborům dorazily novější verze čtyřek, vyzbrojené již dlouhohlavňovými kanony, nebyly ani tyto americké stroje problémem.

PzKpfw IV jako nosič munice pro 600 milimetrový moždíř Karl, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Teprve když se v létě roku 1941 obrátila německá armáda směrem k Sovětskému svazu, začala pro její muže i techniku, tanky PzKpfw IV nevyjímaje, opravdová zkouška. Zpočátku šlo vše podle plánu. Nepřipravený protivník nebyl schopen zorganizovat efektivní obranu. Lehké sovětské tanky jako T-26 nebo BT-5 nebyly pro německé stroje nijak obtížnou kořistí. Potom ovšem přišlo setkání s vyspělými středními tanky T-34 a těžkými kolosy KV-1 a KV-2, které přineslo Němcům velké rozčarování.

Kanony jejich tanků najednou již nestačily na protivníkovy stroje; vlastní pancéřování nebylo sto odolat nepřátelské palbě na mnohem větší vzdálenosti, než na které mohly sami efektivně střílet. Po počátečním šoku z takového setkání začali Němci urychleně hledat cestu z nebezpečné situace. Okamžité řešení nalezli v zesílení pancéřování stávajících tanků a v jejich přezbrojení výkonnějšími kanony.

Kvalitativní náskok sovětských strojů se tak podařilo eliminovat. Nové verze středních tanků Panzer III již byly schopné sovětským strojům relativně dobře konkurovat a nové Panzer IV je většinou v palebné síle i překonávaly. Stále rostoucí početní převaha ruské techniky byla potom řešena rychlým zahájením výroby levných samohybných protitankových děl na podvozcích lehkých tanků, které již sami o sobě neměly východnímu bojišti co nabídnout.

PzKpfw IV Ausf. B nebo C přestavěný na samohybný raketomet, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Jak říká klasik někdo se pod tlakem zhroutí a někdo naopak vyroste. Tank Panzer IV byl rozhodně tím, kdo pod tlakem nelítostných bojů na východní frontě vyrostl. Během následujících válečných let se stal hlavním tankem německé Panzerwaffe. Bojová hodnota jeho pozdních výrobních verzí se nedala s těmi ranými vůbec srovnávat.

Po vylodění spojenců v Normandii byly tyto tanky nasazeny rovněž na nově otevřené západní frontě. Zkušení němečtí tankisté ošlehaní plameny ruské fronty a jejich stroje, zdokonalené léty intenzivního vývoje na základě reálných bojových zkušeností, znamenali pro spojenecké armády skutečně tvrdý oříšek. Svojí palebnou silou předčily Panzer IV pozdních verzí naprostou většinu spojeneckých strojů, byť mnohdy o generaci modernější konstrukce než byly sami. Stejně jako na východní frontě však i zde o výsledku bojů rozhodovala obrovská početní převaha spojenecké techniky podpořená navíc naprostou převahou leteckou.

Panzerkampfwagen IV byl spolehlivá zbraň respektovaná nepřítelem a oblíbená u svých posádek. Byl ukázkou toho jak vozidlo relativně staré konstrukce dokáže díky postupné modernizaci velmi dobře držet krok s moderními stroji protivníka.

Munitionspanzer IV zničený spojenci v Africe, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

PzKpfw IV byl jediným německým tankem, jehož produkce probíhala po celou válku. Od října 1937 do května 1945 bylo vyrobeno více než 9000 těchto strojů všech deseti verzí. Panzer IV se tak stal nejpočetnějším tankem ve službách německé armády. Přesto je jeho celková produkce nízká ve srovnání s obrovským množstvím vyrobených sovětských tanků T-34 nebo amerických Shermanů, kterým musel čelit.

V roce 1944 zvažovalo nejvyšší politické vedení říše, včetně samotného Hitlera, úplné zastavení výroby těchto tanků a převedení kapacit na produkci nejnovějších strojů Panther a Tiger. Silný odpor vrchního inspektorátu tankových vojsk v čele s Heinzem Guderianem však tomuto kroku zabránil. Výroba čtyřek byla skvěle zaběhnutá a navíc přiměřeně nákladná. Produkce těžších Pantherů a Tigerů nedosahovala takových objemů aby mohly tyto tanky staré "čtyřky" plně nahradit. Proto bylo pro Němce jedině štěstím, že Hitler poslechl armádní důstojníky a změnil své rozhodnutí. Pro zbytek světa však tento krok znamenal pravděpodobně prodloužení války o několik měsíců.

Panzer IV sloužil i v armádách německých spojenců. Několik desítek tanků nakoupilo Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko i Finsko. Mimo to získalo po válce určité množství těchto tanků rovněž Turecko, Španělsko, Jordánsko či Egypt. V Evropě zůstaly Panzer IV nejdéle v aktivní službě ve Finsku. Oficiálně zde byly z armády vyřazeny až roku 1962.

PzKpfw IV Ausf. B nebo C s odminovávacím zařizením, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zřejmě jediným poválečným uživatelem tanků Panzer IV, který je bojově nasadil se stala Sýrie. Té se doposud neobjasněným způsobem podařilo získat několik desítek těchto strojů, které potom vytrvale nasazovala do bojů proti Izraelské armádě. K poslednímu doloženému bojovému nasazení došlo právě proti Izraeli během Šestidenní války roku 1967. Podle pamětníků byl PzKpfw IV i v této době stále ještě nebezpečným protivníkem pro moderní izraelské tanky. Na Golanských výšinách prý dodnes stojí vrak jednoho Panzer IV.

 

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

 

Ausf. A

Ausf. B

Ausf. C

Ausf. D

Ausf. E

Ausf. F1

Ausf. F2

Ausf. G

Ausf. H

Ausf. J

hmotnost:

17,3 t

17,7 t

18,5 t

20 t

21 t

21,3 t

22,6 t

? t

23,9 t

25,0 t

délka:

5,92 m

5,87 m

5,87 m

5,92 m

5,92 m

5,92 m

6,63 m

6,63

7,01 m

7,01 m

šířka:

2,83 m

2,83 m

2,83 m

2,84 m

2,84 m

2,88 m

2,88 m

2,88

2,88 m

2,88 m

výška:

2,68 m

2,85 m

2,85 m

2,68 m

2,68 m

2,68 m

2,68 m

2,68

2,68 m

2,68 m

motor:

HL 108 TR

HL 120 TR

HL 120 TR

HL 120 TRM

HL 120 TRM

HL 120 TRM

HL 120 TRM

HL 120 TRM

HL 120 TRM

HL 120 TRM

výkon motoru:

250 hp

300 hp

300 hp

300 hp

300 hp

300 hp

300 hp

300 hp

300 hp

300 hp

max. rychlost:

30 km/h

35 km/h

35 km/h

42 km/h

42 km/h

42 km/h

40 km/h

40 km/h

38 km/h

38 km/h

zásoba PHM:

453 l

470 l

470 l

470 l

470 l

470 l

470 l

470 l

470 l

680 l

dojezd silnice:

140 km

140 km

140 km

210 km

200 km

200 km

210 km

210 km

210 km

320 km

dojezd terén:

90 km

90 km

90 km

130 km

125 km

130 km

130 km

130 km

130 km

210 km

  pancéřování trupu:

- čelo:

14,5 mm

30 mm

30 mm

30 mm

30+30 mm

50 mm

50 mm

50 mm

80 mm

80 mm

- boky:

14,5 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20+20 mm

20+20 mm

20+20 mm

30 mm

30 mm

30 mm

- záď:

14,5 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

  pancéřování věže:

- čelo:

20 mm

20 mm

30 mm

30 mm

30 mm

50 mm

50 mm

50 mm

80 mm

80 mm

- boky:

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

30 mm

30 mm

30 mm

30 mm

30 mm

- záď:

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

20 mm

30 mm

30 mm

30 mm

30 mm

30 mm

posádka:

5 mužů

výzbroj:

kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm

1 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm

1 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 40 L/43 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 40 L/43 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 40 L/48 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

kanon KwK 40 L/48 ráže 75 mm

2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

 

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

- některé charakteristiky kanonu v sekci VLASTNOSTI KANONŮ

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte další znovu spuštěné Galerie!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje