TOPlist

 

 

protoryp Möbelwagenu se čtyřmi kanony ráže 20 mm a se zvednutými bočnicemi, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zhruba od poloviny roku 1943 se výrazně vystupňovaly problémy s protileteckou obranou německých pozemních jednotek a bylo třeba je skutečně rychle začít řešit. Luftwaffe již nedokázala svými stále slabšími ochrannými křídly pokrýt německé jednotky, rozptýlené na obrovské ploše. Jediný pozemní obranný prostředek v té době představovaly vlečené protiletadlové kanony či samohybné kanony založené na polopásových tahačích. Protiletadlový tank Flakpanzer I již neexistoval (protože všechny exempláře byly dávno ztraceny v boji) a Flakpanzer 38(t) byl stále ještě ve vývoji.

Zejména tankovým jednotkám chyběl samohybný prostředek protiletecké obrany, který by s nimi dokázal držet krok i v tom nejtěžším terénu. Konstruktéři zvažovali vícero variant řešení problému, ale časová tíseň je nutila využít pro nový stroj nějaký již existující základ. Nabízel se podvozek tanku Panzer III, který v té době jako bojový tank již neměl budoucnost. Tento podvozek se však ukázal jako ne úplně vhodný pro instalaci protiletadlové zbraně. Volba tedy padla na robustnější podvozek tanku Panzer IV. Program vývoje protiletadlového tanku na tomto základě přivedl během následujících let na svět několik odlišných strojů tohoto druhu. Prvním z nich byl vůz známý pod bojovým jménem Möbelwagen.

Původní armádní zadání z léta roku 1943 požadovalo výzbroj v podobě kompletu 2cm Flakvierling 38, který sestával ze čtyř rychlopalných kanonů ráže 20 mm. Design nového stroje dostala na starosti firma Krupp. Z běžného tanku Panzer IV byla sejmuta bojová věž. Původní tanková kabina pod věží byla významně rozšířana do stran, téměř až ke krajím blátníků pásů. Rovněž dostala novou čelní stěnu, ve které již nebylo střeliště pro trupový kulomet. Otvor po odstraněné věži byl zastřešen takže na původní kabině vznikla plocha pro instalaci zbraně. V podlaze nového bojového prostoru byly vytvořeny celkem čtyři průlezy. Dva průlezy v přední části sloužily jako nástupní a výstupní pro zde sedícího řidiče a radistu. Průlezy v zadní části podlahy pak vedli do prostoru pod kanonem, kde byla uskladněna většina munice. Pro ochranu obsluhy byly okolo kanonu ze všech stran vztyčeny vysoké rovné stěny. Shora zůstal bojový prostor otevřený, aby posádka mohla snadno spozorovat i zaslechnout blížící se nepřátelský letoun a zahájit na něj palbu.

sériový Möbelwagen pozdního data výroby se zvednutými bočnicemi, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Stěny bojového prostoru byly tvořeny dvojitými pancéřovými deskami o síle 2 x 12 mm. Stěny bylo možno sklopit do vodorovné polohy aby nebránily pohybu kanonu ani při palbě na pozemní cíle. Při sklopených bočnicích chránil kanon a jeho obsluhu pouze štít samotné zbraně. Boční stěny měly ještě jednu mezipolohu. Šlo je vyklopit do stran o nějakých 35 až 40 stupňů což zvyšovalo možnosti pohybu kanonu v rámci stále ještě uzavřené, a tedy chráněné kabiny. Při vyklopení boků bylo možno čelní a zadní stěnu v horních rozích “rozšířit” pomocí výklopných pětiúhelníkových plátů pancíře.

První prototyp nového protiletadlového tanku byl dokončen v září 1943 a 16. října předveden generálu Guderianovi. Ten byl s vlastnostmi nového vozidla spokojen a nařídil zahájení sériové výroby nejpozději od dubna 1944. Oficiální označení prototypu znělo 2cm Flakvierling 38 auf Fahrgestell PzKpfw IV. Do dějin se však zapsal spíše pod jiným neoficiálním jménem, za které vděčil svému vzhledu. Zcela zvednuté bočnice totiž připomínaly obrovskou krabici, což vozu vyneslo přezdívku Möbelwagen – tedy stěhovací nebo též nábytkářský vůz.

Flakvierling 38, kterým byl prototyp vyzbrojen, byl sestaven ze čtyř automatických protiletadlových kanonů Flak 30 ráže 20 mm. Komplet měl obdivuhodnou teoretickou kadenci 1800 střel za minutu (4 x 450). Praktická rychlost střelby se sice pohybovala "jen" okolo 720 až 800 střel za minutu, ale i to je dosti působivé číslo.

sériový Möbelwagen se sklopenými bočnicemi, velitel vozu drží koincidenční dálkoměr pro určení vzdálenosti cíle, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Přestože prototyp splnil armádní očekávání, bylo v prosinci 1943 rozhodnuto o změně projektu. Sériový protiletadlový tank měl být nově vyzbrojen kanonem Flak 43 ráže 37 mm. Krupp tedy mírně upravil design stroje podle nového zadání a v březnu 1944 zahájil jeho sériovou výrobu. Původně bylo objednáno pouze 100 Möbelwagenů, nakonec však byla objednávka rozšířena a produkce pokračovala až do března 1945 s celkovým výrobním součtem 240 vozidel.

Mimo použité zbraně se od sebe prototyp a pozdější sériové Möbelwageny lišily jen pramálo. Za zmínku stojí například drobné uzavíratelné kruhové otvory v bočních stěnách bojového prostoru, které sloužily jako střeliště pro palbu z palubních ručních zbraní. Dodavatelem sklopného pancéřování pro bojový prostor byla firma Deutsche Eisenwerke z Duisburgu. Prvních 20 pancéřovách nástaveb bylo, stejně jako u prototypu, tvořena dvojitými deskami o síle 2 x 12 mm. Dalších 25 kusů pancéřování bylo opět z dvojitých desek, tentokrát však o síle jen 10 mm (tedy 2 x 10 mm). Od 46. exempláře pak bylo pancéřování vyráběno jako jediná homogenních deska o síle 25 mm. U pozdějších strojů se v čelní stěně kabiny pod bojovým prostorem objevil uzavíratelný kruhový otvor, který zřejmě sloužil jako střeliště pro kulomet. Boční pancéřové desky již také nabyly nahoře zalomené, ale rovné.

Sériový Möbelwagen dostal oficiální označení Flakpanzerkampfwagen IV (3,7 cm Flak 43) a jeho výzbrojní kód zněl SdKfz 161/3. Hlavní zbraň mohla měnit vertikální náměr v rozsahu od -7 do +90 stupňů (takže s ní bylo velmi dobře možné střílet i na pozemní cíle). Stranové otáčení bylo možné o plných 360 stupňů. Flak 43 měl teoretickou kadenci 250 střel za minutu, praktická však byla jen 150 ran za minutu. Zásoba munice pro kanon čítala 400 nábojů z nichž 80 kusů bylo protitankových. Oproti prototypové variantě se čtyřmi kanony ráže 20 mm měl sériový tank sice nižší kadenci, zato ale větší dostřel a ničivější účinek při zásahu.

sériový Möbelwagen ukořistěný spojenci, všimněte si netypického výřezu v čelní desce bojového prostoru, který zřejmě udělala sama posádka v polní dílně, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

Svou pohonnou jednotku získal Möbelwagen spolu s podvozkem od tanku Panzer IV. Šlo o dvanáctiválcový benzínový motor Maybach HL 120 TRM o obsahu válců 11,9 litru s maximálním výkonem 300 koní. Také šestistupňová převodovka Zahnradfabrik SSG 76 Aphon byla převzata z původního bojového tanku. Möbelwagen vážil 25 tun a byl schopen vyvinout rychlost až 38 km/h. Jeho dojezd se přitom pohyboval okolo 200 km na silnici a 130 km v terénu. Posádku stroje tvořilo šest vojáků; řidič, radista, velitel, nabíječ a dva střelci.

Möbelwageny byly organizovány buďto po čtyřech nebo po osmi do protileteckých čet a přiřazovány k různým tankovým útvarům. Jejich hlavním úkolem byla ochrana bojových jednotek před přímými útoky nepřátelských stíhaček nebo stíhacích bombardérů a to zejména během přesunů. Tyto stroje bojovaly od června 1944 až do samého konce války a to jak na východní tak na západní frontě. Bojové zkušenosti ukázaly, že sklopné pancéřování bojového prostoru není to pravé řešení. Pokud posádka cestovala se zvednutými bočnicemi, potřebovala před zahájením palby čas na jejich sklopení. Pokud naopak nechala bočnice dole i během přesunu, byli vojáci celou dobu zcela bez ochrany a přimo vystaveni útoku ze země. Není tedy divy, ža další Flakpanzery byly stavěny s otočnou pancéřovou věží.

Jednu věc se mi nepodařilo nikde zjistit a to, jak posádka zvedala sklopené bočnice zpět do svislé polohy. Hrubým odhadem měřila jedna boční pancéřová deska cca 2,8 metru na délku a asi necelý metr na výšku. Při síle 25 mm a započtení tabulkové hmotnosti oceli, to znamená, že jedna taková deska musela vážit přes půl tuny! Pokud se pancíř zvedal ručně, musela se do toho zřejmě opřít celá posádka a i tak toho těch šest vojáků muselo mít plné ruce.

 

 

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

hmotnost:

25 t

délka:

5,92 m

šířka:

2,95 m

výška:

3,00 m

motor:

Maybach HL 120 TRM

výkon motoru:

300 hp

max. rychlost:

38,0 km/h

zásoba PHM:

470 l

Dojezd - silnice:

200 km

Dojezd - terén:

130 km

posádka:

6 mužů

výzbroj:

1 x 3,7 cm Flak 43

 

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

- 29 autentických fotografií v GALERII

 

VZNIK STROJE

POPIS STROJE

PROTOTYP

SÉRIOVÉ STROJE

NASAZENÍ

TECHNICKÁ DATA

GALERIE

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje