TOPlist

 

 

protiletadlový tank Ostwind, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V roce 1944 již Luftwaffe dávno nebyla schopna zajistit německým pozemním jednotkám dostatečnou ochranu proti přímým leteckým útokům nepřátel. Němci proto zoufale potřebovali samohybné protiletadlové zbraně, aby ochránili přesouvající se i bojující vojáky a techniku. Zejména tankovým jednotkám chyběly prostředky protiletecké obrany, které by s nimi dokázaly držet krok i v tom nejtěžším terénu. Žádaly tedy stroje s plně pásovým podvozkem a nejlépe také dostatečně obrněné. Odpovědí byly tzv. Flakpanzery čili tankové podvozky osazené protileteckými zbraněmi. Z dostupných podvozků se pro tento účel jevil nějvhodnější ten z tanku Panzer IV.

Po zkušenostech s protiletadlovým tankem Möbelwagen měly mít nově vyvíjené stroje otočnou bojovou věž, která by chránila obsluhu zbraně i během palby. Zbrojní úřad se z nějakého důvodu rozhodl nezadat vývoj nového Flakpanzeru komerční firmě, ale pověřil úkolem opravárenský a výcvikový útvar Panzer Ersatz und Ausbildungs Abteilung 15 sídlicí ve městě Sagan (dnes polská Zaháň). V rámci tohoto útvaru tedy vzniklo tzv. Kommando Ostbau Sagan, které připravilo hned dva návrhy přestaveb použitých tankových podvozků na moderní protiletadlové tanky. Jedním z nich byl níže popsaný Ostwind, ten druhý, s názvem Wirbelwind , je popsán samostatně.

První prototyp nového stroje byl testován v červenci 1944. Jako základ pro jeho stavbu posloužil starší již použitý podvozek z tanku PzKpfw IV Ausf. G. Prototyp měl věž vyrobenou pouze z nepancéřované oceli a jak naznačují fotografie, byla dokonce na některých stěnách svařená z vícero desek (zřejmě z toho, co bylo v té době u útvaru k dispozici). Po skončení testů si armáda v září 1944 objednala stavbu 100 kusů tohoto nového protiletadlového tanku. Vůz dostal oficiální označení Flakpanzerkampfwagen IV (3,7 cm Flak 43), ale daleko známější se stal pod bojovým jménem Ostwind, neboli východní vítr.

protiletadlový tank Ostwind, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Výroba těchto vozidel mohla bez problémů probíhat přímo u útvaru a nikoliv nutně v továrně, protože více než o skutečnou výrobu se jednalo spíše jen o montáž, o skládání již hotových komponent. Za základ byly brány starší, již použité, tanky Panzer IV verze Ausf. J. Tanky byly jednoduše zbaveny své původní bojové věže a na její místo byla instalována věž nová. Tu vyráběla a do Ostbau Sagan dodávala firma Deutsche Rohrenwerk. Věž byla šestiboká, protažená v čelní části. Tvořily ji pancéřové desky o síle pouhých 16 mm, které byly pro větší odolnost skloněné. Věž byla shora otevřená aby měla posádka dobrý výhled na oblohu a mohla snadno spozorovat nebo i zaslechnout blížící se nepřátelský letoun.

Podle některých autorů byly nové věže montovány nikoliv do původního prstence, ale do nově instalovaného prstence převzatého z tanku Tiger. Dokonce snad kvůli tomu mělo dojít k posunu nástupního průlezu radisty ve střeše trupu před věží. Montáž nového prstence a posun průlezu by však znamenala dosti pracný zásah do původního tankového podvozku a bylo by to přesně proti filosofii celého projektu – postavit rychle a levně nový bojový stroj s použitím již existujících komponent. Ani na fotografiích není patrná žádná úprava trupu (jako tomu bylo např. u staršího Möbelwagenu) a dovolím si proto tuto teorii zpochybnit.

Uvnitř nové věže byl instalován protiletecký kanon 3,7 cm Flak 43 ráže 37 mm. Zbraň se mohla otáčet spolu s celou věží o plných 360 stupňů. Vertikální náměr se pak pohyboval od -10 až do plus 90 stupňů, takže zbraň bylo možno snadno použít i proti pozemním cílům. Samotná zbraň měla teoretickou kadenci až 250 a praktickou až 150 ran za minutu. Doplňkovou výzbrojí byl kulomet MG 34 v čelní stěně trupu, který byl zachován z původního tanku. Pokud jde o vezenou zásobu munice pro kanon, některé zdroje uvádějí číslo 400 kusů, jiné 1000 kusů.

protiletadlový tank Ostwind opustěný na konci války na českém území, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Posádku Wirbelwindu tvořilo pět mužů. Řidič a radista seděli v přídi trupu stejně jako běžného Panzer IV. Zbylí tři vojáci měli svá stanoviště ve věži. Na pravo od kanonu seděl střelec, který zřejmě zastával také roli velitele vozu. Na levo od zbraně pak měli své místo dva nabíječi. Kanon Flak 43 byl nabíjen kovovými páskami po osmi nábojích. Při praktické kadenci 150 ran za minutu dokázal oněch 8 nábojů spolykat za cca 3 a půl vteřiny. A to by také zřejmě důvod proč byli v posádce hned dva nabíječi.

Pohonnou jednotku získal Ostwind spolu s tankovým podvozkem a byl to benzínový dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM o obsahu 11,9 litru s maximálním výkonem 300 koní. Také šestistupňová převodovka Zahnradfabrik SSG 76 Aphon byla převzata z původního bojového tanku. Ostwind vážil cca 25 tun a byl schopen vyvinout rychlost až 38 km/h. Jeho dojezd se pohyboval okolo 200 km na silnici a 130 km v terénu.

Jak již bylo zmíněno, v září 1944 si armáda objednala výrobu 100 kusů nového protiletadlového tanku. Historikové se však zcela diametrálně rozcházejí v tom, kolik těchto Flakpanzerů bylo nakonec skutečně postaveno. Podle některých bylo dodáno 75 vozidel, podle jiných to bylo 44 vozidel. Existuje však i verze, podle které spojenecké nálety a postup sovětských vojsk zbrzdily výribu natolik, že bylo dokončeno pouhých 7 exemplářů. Ostwind byl nasazen primárně na západní frontě. Forograficky je však zdokumentován výskyt minimálně jednoho stroje na českém území.

 

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

hmotnost:

25 t

délka:

5,92 m

šířka:

2,95 m

výška:

2,96 m

motor:

Maybach HL 120 TRM

výkon motoru:

300 hp

max. rychlost:

38 km/h

dojezd - silnice:

200 km

dojezd - terén:

130 km

posádka:

5 mužů

výzbroj:

kanon Flak 43 ráže 37 mm

 

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

- 9 autentických fotografií v GALERII

 

VZNIK VOZU

POPIS VOZU

TECHNICKÁ DATA

GALERIE

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje