TOPlist

 

 

těžký stíhač tanků Jagdtiger ukořistěný Američany, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Dá se říci, že vývoj stíhače tanků Jagdtiger byl zahájen již počátkem roku 1943. Tehdy se objevily první návrhy na osazení tankového podvozku těžkým protitankovým kanonem ráže 128 mm. Propozice takovéhoto nového stroje byly vypracovány 21. března 1943. Jeho úkolem mělo být nejen ničení nepřátelských tanků, ale všeobecná bojová podpora pěchoty i mechanizovaných jednotek a to s důrazem na schopnost boje na velké vzdálenosti. Pro nesení těžkého kanonu přicházely v té době v úvahu pouze podvozky dvou tanků, a sice tanku Panther a Tiger I. Z těchto dvou padla volba na těžší a mohutnější podvozek Tigeru I, ale nakonec byl pro samotnou výrobu stroje použit novější podvozek tanku Tiger II.

Dřevěná maketa stroje byla předvedena Adolfu Hitlerovi 20. srpna 1943 a v dubnu 1944 potom vznikl první prototyp. Mohutný stroj vypadal vskutku impozantně. Z tankového podvozku zmizela otočná věž a byla nahrazena pevnou nástavbou svařovanou z pancéřových plátů. Konstruktéři obětovali vše ochraně posádky, neboť se počítalo s nasazením vozidla proti přesile nepřátelské techniky. Tento obr musel být schopen odolávat palbě všeho druhu a dokázat ničit protivníky na takové vzdálenosti, na něž jej oni sami nemohli ohrozit. Tomu odpovídala jak jeho výzbroj tak pancéřování, které nemělo obdoby v žádném nepřátelském stroji.

těžký stíhač tanků Jagdtiger ukořistěný Američany, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Síla čelního pancíře nástavby byla 250 milimetrů! Ostatní stěny byly potom silné 80 a strop 40 milimetrů. Čtvrtmetrová tloušťka čelního pancíře se dala srovnat pouze s pancéřováním bitevních lodí. Úroveň pancéřování podvozku zůstala stejná jako u samotného tanku Königstiger. V zadní stěně nástavby se nalézala dvoukřídlá vrata, která sloužila jak pro nástup a výstup posádky, tak pro nakládaní munice a dalšího materiálu. Druhý větší otvor byl umístěn ve střeše spolu s dalšími menšími sloužícími pro vysouvání periskopu, ústí ventilace kabiny atd. Boční pancíř byl posetý množstvím háků pro uchycení různého příslušenství, od lopaty a lan až po rezervní kusy pásů, jež pověšené po stranách kabiny, sloužily zároveň jako její dodatečné pancéřování.

Hlavní zbraní Jagdtigeru byl protitankový kanon PaK 44 L/55 ráže 128 mm s délkou hlavně 55 ráží. Doplňkovou výzbroj tvořily dva kulomety MG 34, jeden v kulovitém střelišti v čelní stěně trupu a druhý uložený v kabině, jež se používal proti letadlům. Kanon PaK 44 byl nejsilnější německou protitankovou zbraní celé války. Jagdtiger s ním dokázal ničit zejména spojenecké tanky na vzdálenosti, na které mu oni nemohly nijak ublížit. Jeho efektivní dostřel totiž činil více než 4000 metrů s průbojným střelivem a dokonce 8000 metrů s tříštivou municí. Vnitřní prostor stroje ovšem umožňoval vézt zásobu pouze 40 nábojů. Hlaveň kanonu byla chráněna masivním štítem typu Saukopfblende. Náměr kanonu se pohyboval v rozmezí od -7,5° do +15° a stranový odměr činil 10° na každou stranu.

těžký stíhač tanků Jagdtiger ukořistěný Američany, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Stroj dostal nejprve název Jagdpanzer VI ale později bylo jeho jméno změněno na Jagdtiger. Jeho kódové označení potom bylo SdKfz 186. Posádku Jagdtigeru tvořilo 6 mužů. Řidič a radista/kulometčík seděli vedle sebe v přední části trupu, stejně jako u tanku Tiger II. Do stroje nastupovali individuálními průlezy nad svými sedačkami. Velitel, střelec a dva nabíječi potom měli svá stanoviště v bojové kabině.

Jagdtiger trpěl stejnými nedostatky jako samotný tank Königstiger, tj. velkou hmotností a z ní pramenící nízkou rychlostí a obrovskou spotřebou paliva. Maximální rychlost stroje na silnici bývá udávána jako 38 km/h. Spotřeba potom činila 700 litrů na 100 km na silnici a až 1000 litrů v terénu. Zásoba pohonných hmot přitom byla 860 litrů. Stroj rovněž trpěl relativně častými poruchami a posádky byly někdy nuceny opustit své porouchané stroje, které nebylo možno odtáhnout k opravě. V těchto případech je potom většinou sami vyhodily do povětří aby nepadly do rukou spojenců, kteří by je mohli opravit a použít.

Nejlépe se Jagdtigery uplatnily jako statická bojující opevnění když byly patřičně maskovány postaveny na dobré palebné místo odkud střílely na dálku. Tak mohly plně využít hlavní přednosti své zbraně. V klasickém druhu boje měl Jagdtiger značné potíže kvůli své obrovské hmotnosti. Ta činila 75 tun! Vezmeme-li v úvahu, že stroj neměl jako stíhač tanků otočnou věž a tudíž každé zamíření vyžadovalo pohyb celého kolosu, je jasné proč docházelo ke značnému opotřebení a častým poruchám řídícího mechanismu.

těžký stíhač tanků Jagdtiger zničený Američany, výbuch minuce zřejmě odtrhl střechu kabiny, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Výroba Jagdtigeru naběhla, po dlouhých přípravách, v říjnu 1944. Jednotlivé části strojů vznikaly v několika různých továrnách a jejich kompletaci potom zajišťovala firma Niebelungenwerke ve svém závodu Saint Valentin. Produkci se podařilo udržet až do února 1945. Přesný počet vyrobených exemplářů není znám, ale většinou se uvádí 70 kusů.

Vedle sériově vyráběných strojů, vznikly ještě dva prototypy, které navrhl profesor Ferdinand Porsche. Obě verze se lišily v podstatě pouze způsobem zavěšení pojezdových kol. V rámci snahy netříštit produkci se tato verze sériové výroby nedočkala a dva vzniklé stroje byly předány do užívání sPzJgAbt 653 (schwere Panzerjäger Abteilung neboli prapor těžkých stíhačů tanků) u něhož sloužily až do konce války. Ani jeden z nich se však nezachoval neboť je jejich posádky sami vyhodily do povětří předtím, než se vzdaly spojeneckým vojskům.

Prvním útvarem, který začal být stíhači Jagdtiger standardně vyzbrojován, se stal již zmíněný Schwere Panzerjäger Abteilung 653. Tento útvar jež bojoval s těžkými ztrátami na východní frontě, byl koncem roku 1944 stažen a začalo jeho doplňování a přezbrojování pro připravovanou ofenzívu proti západním spojencům v Ardenách. Vzhledem k bojovým ztrátám a poruchám strojů však tento prapor a jeho tři kompanie v podstatě nikdy nedosáhly plných tabulkových stavů. Po neúspěšném konci Ardenské operace zůstal oddíl již na západní frontě a bojoval zde až do konce války.

těžký stíhač tanků Jagdtiger ukořistěný Američany, zdroj: internet, Public domain, upraveno

Jagdtigery se účastnily, kromě ardenské ofenzívy, již pouze obranných bojů a to na obou frontách. Tyto kolosy vstoupily do dějin tankové techniky zejména díky svým enormním rozměrům. Vždyť šlo o zdaleka nejtěžší stroj, který byl za druhé světové války zařazen do sériové výroby. Jeho čtvrt metru silný čelní pancíř nedokázal probít žádný nepřátelský stroj ani z nulové vzdálenosti zatímco Jagdtigeru na všechny střední tanky, jak sovětské tak spojenecké, stačilo už 3.500 metrů! Proto také naprostá většina strojů nebyla zničena v tradičních tankových střetnutích, ale padla za oběť leteckým bombám, minám a v neposlední řadě poruchám. V mizivém počtu nemohly nijak zásadně ovlivnit průběh posledních měsíců války, přesto však představovaly hrůzu budícího nepřítele pro posádky sovětských i spojeneckých tanků.

 

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

hmotnost:

75 t

délka:

10,65 m

šířka:

3,62 m

výška:

2,94 m

motor:

Maybach HL 230 P 30

výkon motoru:

700 hp

max. rychlost:

38 km/h

zásoba PHM:

860 l

spotřeba paliva - silnice:

700 l / 100 km

spotřeba paliva - terén:

1000 l / 100 km

pancéřování trupu:

 

- čelo:

150 mm

- boky:

80 mm

- záď:

80 mm

pancéřování nástavby:

 

- čelo:

250 mm

- boky:

80 mm

- záď:

80 mm

posádka:

6 mužů

výzbroj:

kanon PaK 44 L/55 ráže 128 mm

1 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

 

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

- některé charakteristiky kanonu v sekci VLASTNOSTI KANONŮ

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nedávno aktualizovanou stránku o stíhači tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje