TOPlist

 

 

Sturmgeschütz IV neboli Stug IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Gigantická bitva v Kurském oblouku dala Němcům naplno pocítit početní převahu sovětských tankových sil. Objem Německé tankové produkce nemohl v žádném případě konkurovat Rusům, jejichž továrny chrlily doslova ocelové laviny. Proto, od neúspěšného konce operace Zitadelle, začal být více než kdy předtím kladen důraz na produkci bezvěžových samohybných zbraní. Jejich výroba byla totiž levnější a méně časově náročná, než výroba klasických věžových tanků.

Tak se záhy enormně rozšířila produkce jak stíhačů tanků, tak i samohybných děl - konkrétně zejména stroje Sturmgeschütz III, který byl již v armádě dobře zavedený a v praxi se ukázal být velice efektivní zbraní pro boj se sovětskými středními tanky. A právě tyto dobré zkušenosti vedly ke vzniku myšlenky na výstavbu podobného stroje i na jiném základu. Podvozek nejrozšířenějšího tanku PzKpfw IV se přitom pro takový účel přímo nabízel.

Projektu přestavby tanku se chopila firma Alkett. Nový stroj měl využívat maximum již existujících součástek a konstrukčních prvků a proto i jeho nástavba vycházela z té, která se již používala u samohybky Stug III Ausf. G. Pro delší tankový podvozek, který byl přejat včetně motoru i dalších agregátů, byla ovšem tato nástavby příliš krátká. To působilo konstruktérům problémy zejména při designování stanoviště řidiče. To by totiž neupravená nástavba nepokrývala. Proto byla levá přední stěna nástavby posunuta více dopředu a takto vzniklá pancéřová "krabice" potom poskytovala ochranu řidiči.

Sturmgeschütz IV neboli Stug IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V horní stěně této "krabice" byl potom umístěn i průlez pro nástup a výstup řidiče a ústily zde i dva periskopy, kterými řidič vyhlížel z vozidla. Zbylí tři členové posádky měli svá stanoviště v bojovém prostoru nástavby. Byli jimi velitel, nabíječ a střelec. Dovnitř nastupovali dvěma poklopy ve střeše vozidla. Jeden kruhový byl ve velitelské kupoli a druhý dvoudílný obdélníkový se nalézal vpravo od kupole. Kupole byla totožná s tou, kterou měl Stug III Ausf. G a po obvodu byla opatřena průzory umožňujícími veliteli rozhled všemi směry.

Před druhým poklopem byl instalován kulomet MG 34 pro blízkou obranu proti živé síle nepřítele. Palbu z něj vedl nabíječ, který se musel do půl těla vysunout z poklopu. Proto byl kulomet chráněn vysokým štítem. U později vyrobených strojů byl již kulomet ovládán dálkově zevnitř vozu a jeho štít se tudíž také změnil. Dostal menší a ostřejší šípovitý tvar, který měl poskytovat ochranu pouze pro chvíli, kdy nabíječ vyměňoval bubnový zásobník kulometu.

Hlavní zbraní Sturmgeschütz IV byl kanon StuK 40 L/48 ráže 75 mm. Jeho úchyt byl chráněn odlévaným štítem typu Saukopf (nebo někdy Saukopfblende) a to standardně u všech vyrobených strojů. Vezená zásoba munice pro kanon činila 63 nábojů. Většina strojů nesla na bocích přídavné pancéřové pláty - tzv. Schürzen, které poskytovaly ochranu před kumulativními střelami. U strojů ze samého konce produkčního období byly tyto ocelové "zástěry", z úsporných důvodů, nahrazeny pletivem v rámech. Větší rovné plochy vozidla byly pokrývány antimagnetickou pastou Zimmerit, chránící stroj proti přiložení magnetických náloží.

Využitím tolika již zavedených a vyráběných prvků se, i přes zmíněné nutné konstrukční úpravy podvozku a nástavby, podařilo minimalizovat přípravné a vývojové náklady a vytvořit přitom efektivní bojový prostředek. Jeho hmotnost dosahovala 23 tun a maximální rychlost, které mohl dosáhnout na silnici, byla 38 km/h.

Stug IV, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

Sériová výroba Stug IV byla zahájena v prosinci 1943 výrobou první třicetikusové série. Zatímco ministerstvo zbrojního průmyslu si představovalo dodávky o objemu 500 kusů měsíčně, výrobní podniky koncernu Krupp, zkoušené nedostatkem surovin a spojeneckými nálety, byly schopny dodávat pouze okolo stovky vozidel. Výroba běžela až do dubna 1945 kdy byly vyrobeny již pouhé tři stroje. Celkem vzniklo 1141 exemplářů tohoto univerzálního samohybného děla.

Stroje Sturmgeschütz IV sloužily u Sturmgeschütz Abteilung a v jednotkách stíhačů tanků. Všeobecně byly považovány za zdařilý stroj, dobře vyzbrojený, dostatečně pancéřovaný i pohyblivý. Původní představy, že by měl ve službě postupně úplně naradit starší Stug III se ovšem ukázaly jako liché. Výroba Stug III byla natolik zaběhnutá, že pokračovala až do samého konce války a dosáhla mnohem většího počtu vyrobených strojů než Stug IV.

 

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

hmotnost:

23 t

délka:

6,70 m

šířka:

2,95 m

výška:

2,20 m

motor:

Maybach HL 120 TRM

výkon motoru:

300 hp

max. rychlost:

38 km/h

zásoba PHM:

430 l

spotřeba paliva - silnice:

200 l / 100 km

spotřeba paliva - terén:

330 l / 100 km

pancéřování trupu:

 

- čelo:

80 mm

- boky:

30 mm

- záď:

20 mm

pancéřování nástavby:

 

- čelo:

80 mm

- boky:

30 mm

- záď:

30 mm

posádka:

4 muži

výzbroj:

kanon StuK 40 L/48 ráže 75 mm

1 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nedávno aktualizovanou stránku o stíhači tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje