Poznámka autora: většina níže popsaných bojových vozidel by se dala dost dobře zařadit do sekce obrněné automobily nebo polopásy, v rámci rovnoměrného rozdělení strojů do jednotlivých sekcí stránek je ovšem uvádím zde

2cm Flak 38 auf Fahrgestell Bren (e)

2cm Flak 38 auf Fahrgestell Bren (e), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Po evakuaci z Francie v roce 1940 za sebou britské expediční sbory musely nechat velké množství válečného materiálu a techniky, včetně lehkých pásových tahačů a transportérů typu Bren. Němci, kterým tyto stroje padly do rukou, samozřejmě neváhali a začali je využívat pro vlastní potřeby.

Převážně je využívali k plnění původních úkolů, tedy jako nosiče nákladů a transportéry pěchoty. Posloužili jim ale také jako základ pro stavbu různých samohybných zbraní. Jednou z nich byl i samohybný prostředek protiletecké obrany vyzbrojený rychlopalným kanonem Flak 38 ráže 20 mm. Zbraň byla velice jednoduše namontována uprostřed původního nákladového prostoru a to včetně svého štítu. Tento štít byl také tím jediným co mohlo obsluhu kanonu chránit před nepřátelskou palbou. Nutno ovšem podotknout, že to byla ochrana spíše symbolická.

Přesný počet vyrobených exemplářů tohoto stroje není znám, ale v každém případě šlo pouze o několik málo kusů. Jediným zdokumentovaným bojovým nasazením těchto vozidel bylo balkánské tažení v roce 1940.

Flak selbstfahrlafette auf Lkw Mercedes 4500

3,7cm Flak 36 selbstfahrlafette auf Lkw Mercedes 4500 v Africe, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Další kolový nákladní automobil, který Němci využili jako základ ke konstrukci samohybného protiletadlového kanonu byl vůz Mercedes typu L 4500 A. Na jeho podvozek byly instalovány dokonce tři různé zbraně. Tou první byl kanon Flak 36 ráže 37 mm.

Kanon byl namontován na otočném podstavci uprostřed původního nákladového prostoru za kabinou. Původní bočnice nahradily nové, které vyplňovalo husté drátěné pletivo. Během přípravy k palbě se bočnice sklápěly do stran aby uvolnily prostor pro otáčení kanonu. I po instalaci 1,5 tuny těžké zbraně zbylo dost nosnosti k opancéřování kabiny. Snýtované pláty pancíře zakryly i čelní a boční okna. K výhledu potom sloužily uzavíratelné obdélníkové průzory. Dva v čelní stěně a po jednom v bocích. Také přední maska motoru dostala pancíř v podobě zalomené ocelové desky.

Ochranu obsluhy kanonu zajišťoval čelní štít samotné zbraně. Na palubě stroje se vozila jen pohotovostní zásoba munice. Další střelivo potom bylo v přívěsném nákladním vozíku.

5cm Flak 41 selbstfahrlafette auf Lkw Mercedes 4500, všimněte si stojanu s koincidenčním dálkoměrem pro odhad výšky nepřátelských letounů, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pro zvýšení stability stroje během střelby byly na každý bok instalovány dvě podpěry, které se před palbou sklopily a zapřely o zem. Během přesunů byly podpěry zvednuté. Posádky vozu tvořili pravděpodobně pouze čtyři muži. Kromě řidiče a velitele to byl ještě nabíječ a střelec.

Pohonnou jednotkou byl šestiválec Daimler Benz OM 67/4 o obsahu 7,3 litru, který dával maximální výkon 120 koní. Vůz s tímto motorem dokázal jet po silnici rychlostí až 66 km/h. Přesný počet vyrobených kusů není znám, ale pravděpodobně jich nebylo mnoho.

Téměř stejně jako pravě popsaná verze vypadala na první pohled i druhá ozbrojená verze Mercedesu 4500. Stejné bylo pancéřování kabiny, sklopné podpěry i pletivové bočnice. Jen hlavní zbraň se změnila. Tentokrát byl ve středu nákladového prostoru instalován kanon Flak 41 ráže 50 mm. Obě verze se od sebe dají nejsnáze rozeznat podle jiného tvaru štítu kanonu.

2cm Flakvierling selbstfahrlafette auf Lkw Mercedes 4500 měl dokonce pancéřovanou kabinu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Poslední protiletecká verze tohoto nákladního automobilu nesla čtyřhlavňový Flak ráže 20 mm. Kabinu a čelo motorového prostoru opět chránily pancéřové plechy a obsluhu zbraně její štít. Počet členů posádky se u této verze zvýšil o jednoho muže, neboť čtyřhlavňová rychlopalná zbraň potřebovala dva nabíječe.

Ve všech třech případech se jednalo o víceméně provizorní řešení. Bojová hodnota těchto strojů byla značně omezena nízkou úrovní pancéřování a kolovým podvozkem. Pancíř chránil posádku pouze proti palbě z lehkých zbraní a kola šla snadno prostřelit. Fotografie dokazují, že tyto stroje se dočkaly bojového nasazení minimálně v Africe. Pravděpodobně ale sloužily také na západní frontě.

8,8cm Flak auf Büssing NAG

8,8cm Flak auf Büssing NAG, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

8,8cm Flak auf Büssing NAG byl obrem mezi kolovými samohybnými protiletadlovými kanony a to nejen kvůli své výzbroji ale i kvůli samotnému podvozku. Ten původně patřil devítitunovému nákladnímu automobilu Büssing NAG 900, který se používal mimo jiné i k transportu lehkých tanků. Přestavba přesně neznámého počtu těchto náklaďáků na samohybné zbraně proběhla v roce 1944.

Vpředu byla kapota motoru, pod kterou se ukrýval dieselový agregát Büssing NAG 6 o obsahu 13,5 litru a maximálním výkonu 130 koní. Za motorovým prostorem byla otevřená kabina řidiče. Zhruba uprostřed trupu byl otočně lafetován těžký protiletecký kanon Flak 18 ráže 88 mm. Boční stěny okolo kanonu byly tvořeny pletivem a během přípravy k palbě se vyklápěly do stran aby uvolnily prostor pro otáčení zbraně. Na zádi se potom nacházely schránky na náboje. Při střelbě dodávaly vozu stabilitu výsuvné opěry na bocích a zádi.

V protikladu k úctyhodné síle výzbroje tohoto stroje bylo jeho mizivé pancéřování. Jak řidič tak obsluha kanonu byli vystaveni nepřátelské palbě prakticky ze všech stran. Nebyly chráněni ani před palbou lehkých ručních zbraní natož pak před palbou dělostřeleckou.

DOPORUČUJEME:

Přečtěte si úplně nový článek o projektu lehkého stíhače tanků E-10!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje