TOPlist

 

 

Panzerkampfwagen 38(t) v ruské zimě, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Tank, který do bojů druhé světové války zasáhl na straně německé armády pod označením PzKpfw 38(t) původně vznikl pod úplně jiným označením a pro potřeby úplně jiné armády. Panzerkampfwagen 38(t), nebo alespoň jeho rané verze, totiž nebyl ničím jiným než bez boje ukořistěným československým tankem LT vz. 38. Za jeho vznikem se tedy musme vydat do Československa druhé poloviny třicátých let.

V říjnu 1937 se československá armáda rozhodovala, zda objedná další sérii existujících tanků LT vz. 35 nebo zda raději vypíše soutěž na zcela nový stroj. Provoz tanku LT vz. 35 ovšem přinášel poměrně častou poruchovost jeho složitého podvozku a systému řízení. Tento fakt nakonec rozhodl o tom, že armáda začala raději hledat jeho nástupce. Do soutěže na nový tak se zapojily firmy Škoda Plzeň, výrobce staršího LT vz. 35 a pražská ČKD. Oba výrobci dodali, nebo alespoň slíbili dodat, ke zkouškám vícero modelů. Zjednodušeně lze říci, že Škodovka nabídka modernizované varianty svého staršího typu a ČKD dodala upravenou verzi svého lehkého tanku, který již vyráběla v několika obměnách a pod různými označeními na export. ČKD svůj soutěžní tank označila kódem TNHPS.

Armádní zkoušky započaly 19. ledna 1938. Zkušební komise navrhovala na základě jejich výsledků různé úpravy prototypů ale vzhledem k vývoji mezinárodní situace (německý anšlus Rakouska v břenu 1938) nakonec armády zkoušky zkrátila aby urychlila zahájení výroby nového stroje. Jako vítěz byl tedy vybrán tank TNHPS, který si vedl nejlépe. 20. dubna 1938 vydala armáda objednávku na 150 nových tanků, které měly být dokončeny do května následujícího roku a zařazeny o výzbroje pod označením LT vz. 38. Písmena LT představovala zkratku slov lehký tank, vz. byla zkratka slova vzor a dvojčíslí reprezentovalo rok vzniku.

Originál, tedy LT vz. 38 zde ještě ve službách československé armády, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V září 1938 armáda v reakci na rostoucí napětí ve vztazích s Německem objednala ještě dalších 150 tanků ale po podpisu Mnichovské dohody 29. září tuto druhou objednávku zase ztáhla jako bezpředmětnou. Na první sérii 150 kusů se však nadále pracovalo. Do německé okupace v březnu 1939 se však nepodařilo tanky dokončit a předat takže československá armáda vlastně LT vz. 38 nikdy fakticky nezavedla do výzbroje. I přesto se měl tento tank stát nejpoužívanějším československým tankem v historii.... bohužel ale v rukou nepřítele.

Němci se po prostudování tohoto typu rozhodli téměř dokončenou sérii převzít a nechat dostavět. Aby také ne. Vždyť LT vz. 38 byl na svoji dobu velmi moderní konstrukcí a mohl svými vlastnostmi směle konkurovat německému PzKpfw III, nemluvě o PzKpfw II a PzKpfw I, které převyšoval. Němci nařídili jen menší úpravy původního modelu, které se navíc týkaly spíš jen interiéru a vybavení (nové osvětlení kabiny, radiostanice, opěrky na nohy pro posádku apod.).

Němci přidělili tanku název Panzerkampfwagen 38(t). Písmeno v závorce bylo standardní součástí značení, které Němci používali pro ukořistěné stroje. Reprezentovalo vždy první písmeno národu výrobce. V případě Panzerkampfwagen 38(t) to bylo tschechisch = český.

PzKpfw 38(t) Ausf. A, všimněte si rámové antény táhnoucí se podél boku, zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Tank PzKpfw 38(t) spočíval na podvozku se čtyřmi velkými pojezdovými koly na každém boku. Kola byla plná s gumovou obručí po obvodu a průměrem 775 mm. Vpředu podvozkové soustavy se nalézalo ozubené hnací kolo opatřené kruhovými odlehčovacími otvory. Zcela vzadu se nacházelo kolo napínací a celou soustavu doplňovaly ještě dvě podpůrné kladky umístěné v přední polovině nad pojezdovými koly. Pojezdová kola byla odpružena párově. Přední dvojice a zadní dvojice kol měly každá svoji společnou listovou pružinu. Šířka pásů byla 29,3 cm.

Konstrukce trupu tanku byla svými tvary v podstatě podobná soudobým německým strojům PzKpfw III a PzKpfw IV. Nad ostrým nosem trupu se zvedala čelní stěna kabiny. V ní byl umístěn trupový kulomet ZB vz. 37 ráže 7,92 mm a uzavíratelný průzor řidiče. Obsluhu kulometu měl na starosti radista sedící vedle řidiče. Jejich posty byly umístěny přesně obráceně než tomu bylo u všech německých strojů. Řidič tedy seděl napravo a radista nalevo. V boční stěně vedle řidičova stanoviště byl umístěn další průzor zvláštní konstrukce. Tento je velmi dobře vidět na úvodním snímku stránky (s trochou představivosti vypadá jako ptačí budka). Čelní stěna kabiny byla schodkovitě zalomená. Část stěny před postem radisty vystupovala vpřed oproti řidičově části stěny.

Věž tanku byla umístěna zhruba uprostřed délky trupu. Měla zaoblené boční stěny mírně zkosené směrem vzhůru a protažené dozadu. Zadní stěna byla rovněž oblá. Zato čelní stěna byla rovná a svými hranami připomínala plochou krabici vysunutou dopředu z oblých tvarů věže. Uprostřed ní byl uchycen kanon Škoda A7 ráže 37 mm s hlavní dlouhou 47,8 ráže, kterému dali Němci označení KwK 38(t) L/47,8. Napravo od kanonu byl umístěn druhý kulomet ZB vz. 37 ráže 7,92 mm, Němci označovaný jako MG 37(t). Vezená zásoba munice činila 90 nábojů pro kanon a 2400 nábojů pro oba kulomety. Otáčení veže bylo na munální pohon.

PzKpfw 38(t), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Na střeše věže, v její levé části, se nacházela kruhová velitelská věžička. Ta byla vybavena čtyřmi průzory, symetricky rozmístěnými po jejím obvodu. Kromě těchto průzorů sloužil k výhledu ještě otočný periskop, který vyčníval ze střechy věže mírně vlevo před samotnou věžičkou.

Síla pancéřování byla největší na čelních stěnách. U trupu, stejně jako u věže, to bylo 25 milimetrů. Boční stěny věže i trupu byly potom silné 15 mm stejně jako zadní stěna věže. Na zádi měl pancíř sílu 12,5 milimetru a dně vany pouhých 8 mm. Celková hmotnost tanku činila 8,8 tuny. Pohonnou jednotkou byl benzínový šestiválec Praga EPA o obsahu 7754 kubických centimetrů, který dával nejvyšší výkon 126 koní při 2000 otáčkách. Maximální rychlost stroje činila 42 km/h při jízdě po silnici. Motor byl umístěn v zadní části trupu.

Posádka tanku byla čtyřčlenná. Kromě již zmíněného řidiče a radisty ji dále tvořil nabíječ a velitel, který zároveň plnil i roli střelce z hlavní zbraně. Oba posledně jmenovaní členové posádky měli svá stanoviště ve věži. K nástupu a výstupu využíval řidič i radista společně obdélníkový průlez ve stropě nad řidičovou sedačkou. Mužům ve věži zase sloužil kruhový průlez ve stropě velitelské věžičky.

PzKpfw 38(t) Ausf. G na továrním dvoře, zdroj: archiv Praga se souhlasem zástupce společnosti, upraveno

Poté co Němci převzali již podanou objednávku pokračovala výroba první série a dokončeny tanky byly postupně předávány německé armádě až do listopadu 1939, kdy byl dokončen poslední stopadesátý kus. Stroje z této série dostaly zpětně označení Ausf. A neboli verze A. K srpnu 1939, tedy v "předvečer" vypuknutí druhé světové války, jich bylo předáno 78 kusů.

Po dokončení první série objednali Němci výrobu dalších 325 tanků. Tato objednávka byla plněna od ledna do listopadu 1940 a to ve třech výrobních sériích. Prvních 110 tanků, které vznikly mezi lednem a květnem, dostalo označení Ausf. B. Tato verze tanku se od té původní převzaté lišila pouze velmi málo. Ausf. B dostala zatemňovací reflektor NOTEK, standardně užívaný pro většinu německé techniky, výmetnice zadýmovacích granátů a další detaily. Nová byla i radiová anténa. Narozdíl od původní rámové antény táhnoucí se podél levého boku nad blatníkem to byla jednoduchá anténa prutová. Na boku trupu se tak uvolnilo místo pro schránky na nejrůznější materiál.

Po Ausf. B přišla plynule do výroby verze Ausf. C, která přinesla opět jen několik drobných úprav. Produkce tanků verze C trvala do srpna 1940 a bylo jich postaveno 110 kusů. V září 1940 následovala verze Ausf. D. K nejmarkantnějším změnám, které tato verze přinesla, patřila změna konstrukce čelní desky kabiny. Ta již nebyla zalomená jako dříve, ale byla tvořena jednou rovnou deskou. Navíc došlo k jejímu zesílení na 30 mm za účelem zvýšení její odolnosti proti nepřátelské palbě (lze narazit i na informace, že k zesílení pancíře kabiny došlo už u verze Ausf. C a že to bylo dokonce až na 40 mm). Výroba verze D trvala pouhé tři měsíce do listopadu 1940, přesto dala vzniknout celkem 105 tankům. PzKpfw 38(t) verzí B, C a D tedy společně naplnily německou objednávku na 325 tanků.

krásný pohled na zadní partie PzKpfw 38(t), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V listopadu 1940 přišla do výroby verze Ausf. E. Jejím hlavním vylepšením bylo další zvýšení úrovně pasivní ochrany posádky zesílením pancíře. Čelní stěna kabiny byla u této verze silná 50 mm a její boční stěny měly 30 mm. Tloušťka zadní stěny trupu zůstala na původních 12,5 mm. Zesílen byl rovněž pancíř věže. Její čelo nově dosahovalo síly 50 mm a ostatní stěny 25 mm. Toto opatření vedlo samozřejmě k nárůstu hmotnosti, která se přehoupla přes 10 tun (přesné číslo neuvádím protože se prameny rozcházejí). Strojů verze E bylo do května 1941 vyrobeno celkem 275 kusů.

V květnu 1941 nastoupila do výroby verze F. Ta se od předcházející varianty lišila pouze v několika málo detailech a na fotografiích jsou stroje Ausf. E a F k nerozeznání. Výroba PzKpfw 38(t) Ausf. F trvala do října 1941 a celkem dala vzniknout 250 strojům.

Jako jistá meziverze přišla varianta tanku označovaná Ausf. S. Písmeno S indikovalo slovo Schweden. Šlo o tanky z exportní zakázky, kterou si ČKD dojednala právě se Švédskem ještě před válkou. Na její plnění mělo dojít od června 1940. Němci ale nakonec celou zakázku čítající 90 tanků zabavili pro svoje potřeby. Tyto tanky byly podle smlouvy vyráběny podle klasického vzoru LT vz. 38 ale po německé intervenci museli být upraveny na standard verzí Ausf. E a F (zejména zesílení pancíře).

velitelský tank Panzerbefehlswagen 38(t) identifikovatelný podle rámové antény, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Poslední verzí tanku Panzer 38(t) byla Ausf. G vyráběná od října 1941 do června 1942. Ani tato verze se nijak výrazně nelišila od předcházející Ausf. F. Původně byla objednána výroba 500 tanků, nakonec jich však vzniklo jen 306 (podle některých zdrojů ještě o málo více). Za zrušením části objednávky byly zkušenosti Wehrmachtu z východní fronty. V Sovětském svazu museli Němci stále častěji čelit na vyspělým středním tankům T-34, které zcela deklasovaly většinu německých strojů včetně PzKpfw 38(t). Jak přibývalo střetů s těmito nepřátelskými obrněnci, bylo německým odborníkům zřejmé, že lehké tanky nemají na východní frontě jako hlavní bojový prostředek žádnou budoucnost.

Zrušena byla proto rovněž připravovaná sériová výroba další verze tanku nesoucí označení Ausf. H. Podvozky chystané pro tank verze Ausf. H, byly nakonec použity k výrobě stíhače tanků Marder III. Jak již bylo řečeno, výroba nových tanků PzKpfw 38 (t) byla zastavena a výrobní kapacity převedeny na jiné účely. Poslední exemplář tanku opustil brány výrobních závodů BMM (dřívější ČKD) 20. června 1942. Již sloužící stroje začaly být potom stále častěji nasazovány k plnění průzkumných a jiných úkolů na úkor úkolů bojových.

Samotný podvozek tanku byl však natolik osvědčený a spolehlivý, že se Němci jeho výroby nechtěli jen tak vzdát. I po ukončení výroby samotných tanků tedy pokračovala produkce jejich podvozků, které potom sloužily ke stavbě mnoha různých strojů. Na svět tak postupně přišel například protiletadlový tank Flakpanzer 38(t), stíhače tanků Marder III a Hetzer nebo samohybné dělo Grille. Tyto stroje jsou ovšem popsány samostatně v jiných sekcích těchto stránek.

prototyp průzkumného tanku Aufklärungspanzer 38(t), zdroj: archiv Praga se souhlasem zástupce společnosti, upraveno

Kromě zmíněných strojů, postavených "pouze" na podvozku tohoto tanku, existovalo ještě několik dalších přestaveb, které z tanku PzKpfw 38(t) přímo vycházely. V první řadě to byla velitelská verze tanku označovaná jako Panzerbefehlswagen 38(t). Tato vozidla sloužila nižším velitelům k bezpečnému pohybu přímo v bojové oblasti po boku řadových tanků jejichž boj řídili. Velitelský tank nesl rozšířenou radiovýbavu v podobě stanice Fu 8 s dosahem 80 km, která umožňovala spolehlivější spojení s týlem a tím koordinaci činnosti s vyšším velením. Instalace rozměrné dodatečné radiostanice si ovšem vyžádala demontáž trupového kulometu. Otvor po něm byl potom zaslepen kruhovou ocelovou deskou. Pro lepší příjem i vysílání byl stroj vybaven výkonnou rámovou anténou upevněnou na nosnících na zádi nad motorovým prostorem. Přesný počet vyrobených velitelských tanků není znám, jednalo se však pouze o několik málo desítek strojů.

Na základě tanku Panzer 38(t) vznikl rovněž muniční vůz, který měl sloužit k dopravě 150-ti milimetrových granátů pro baterie samohybných děl Grille. Z původního tanku byla demontována věž a otvor po ní se potom překrýval pouze impregnovanou celtou. U některých muničních vozů byl zachován alespoň trupový kulomet, u většiny ovšem zmizel i tento a otvor po něm byl zaslepen ocelovým plechem podobně jako u velitelských tanků. Muniční tank obsluhovala dvoučlenná posádka. V průběhu roku 1944 bylo takto upraveno celkem 102 tanků.

Na jaře roku 1944 vznikl na základě původního tanku průzkumný stroj označovaný jako Aufklärungspanzer 38(t). Tanková věž byla odstraněna a nástavba pod ní rozšířena i zvýšena tak, aby na ni bylo možno instalovat věž novou. Ta byla převzata z osmikolového obrněného automobilu SdKfz 234/1. S věží byla převzata i výzbroj v podobě automatického kanonu KwK 38 ráže 20 mm a doplňkového kulometu MG 34. Věž byla plně otočná s otevřeným stropem, který byl pouze částečně chráněn pletivovým krytem bránícím vhození ručního granátu do vozidla. Vezená zásoba munice činila 180 nábojů do kanonu a 1100 nábojů do kulometu. Stroj nesl radiostanici Fu 8 a prutovou anténu s hvězdicovým rozvětvením. Posádku stroje tvořili čtyři muži. Celkem bylo vyrobeno 70 těchto průzkumných vozidel.

maketa Aufklärungspanzer 38(t) s kanonem ráže 75 mm, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Ve dvou prototypech vznikla ještě jedna modifikace tanku určená rovněž k plnění průzkumných úkolů. Svojí konstrukcí však více než tank připomínala samohybné dělo. Původní věž byla opět odstraněna a na jejím místě vyrostla nástavba z rovných pancéřových desek svařených a snýtovaných dohromady. Nástavba byla nepohyblivá a shora otevřená. V její čelní stěně byl uchycen kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm, kterým byly vyzbrojeny i tanky PzKpfw IV ranných verzí nebo PzKpfw III Ausf. N. Tento stroj se ovšem nikdy nedostal do sériové výroby a jeho životní dráha skončila se dvěma zmíněnými prototypy.

Dalším velmi zajímavým strojem, který vznikl na základě tanku Panzer 38(t), bylo vyprošťovací a servisní vozidlo Bergerpanzer 38(t). Stroj neměl věž ani výzbroj, zato byl vybaven otočným jeřábem. Vozidlo sloužilo v polních opravárenských dílnách k manipulaci s těžkými díly. Přesný počet vyrobených strojů tohoto druhu není znám, ale pravděpodobně se jednalo jen o několik málo exemplářů.

Jako součást příprav na operaci Seelöwe, tedy vylodění ve Velké Británii, vznikla rovněž obojživelná verze tanku PzKpfw 38(t). Podobně jako u tanku Panzer II zvolili konstruktéři úpravu pro plavání na hladině, neboť hmotnost stroje to umožňovala. Šlo tedy o tzv. plovoucí tank (Schwimmpanzer) nikoli o ponorný tank (Tauchpanzer).

Schwimmpanzer 38(t), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Trup tanku musel být pro částečný pobyt pod vodou utěsněn. Přívod vzduchu k pohonné jednotce a odvod spalin byl řešen krátkým šnorchlem, který vyčníval nad motorový prostor. Na trupu se dále objevily nové úchyty, na které se zavěšoval rozměrný plovák. Součástí plováku byly také lodní šrouby na které byl během pobytu ve vodě pomocí převodů přepojen pohon. Během plavby zůstávala věž tanku nad hladinou a stroj tak byl schopen i z vody ostřelovat cíle na břehu. Operace Seelöwe však byla nakonec odvolána a Schwimmpanzer 38(t) se tak nikdy nedostal do sériové výroby. Vyrobeno bylo jen blíže neznámé množství jeho prototypů.

Generačním nástupcem tanku PzKpfw 38(t) se měl stát stroj označovaný jako TNH n.A., kde n.A. znamenalo neuer Art. Nový tank dostal silnější motor o maximálním výkonu 250 koní, novou věž, nové blatníky a pancéřování o síle až 35 mm. Nová byla ale i celková konstrukce trupu. TNH n.A. byl schopen dosáhnout na silnici rychlosti až 60 km/h a měl plnit zejména funkci průzkumného tanku.

Mezi lety 1942 a 1943 bylo postaveno pět prototypů tohoto stroje. Sériová výroba nakonec zahájena nebyla a těchto pět exemplářů tak zůstalo prvními a zároveň i posledními kusy. Jedním z důvodů zamítnutí sériové výroby byl fakt, že funkci průzkumného tanku začal ve stejné době uspokojivě plnit velmi povedený stroj PzKpfw II Ausf. L známý též pod jménem Luchs. Přesto, jak dokazují fotografie, došlo k nasazení alespoň jednoho z prototypů na východní frontě. Žádné konkrétnější informace však nejsou známy.

prototyp tanku TNH n.A., zdroj: archiv Praga se souhlasem zástupce společnosti, upraveno

Bojovou premiéru si tanky PzKpfw 38(t) odbyly roku 1939 v Polsku v rámci 3. Leichtedivision. V průběhu polského tažení bylo 7 tanků bojově poškozeno ale všechny se podařilo opravit. Během reorganizace lehkých divizí byly tanky PzKpfw 38(t) zařazeny do stavu 7. a 8. Panzerdivision s nimiž se účastnily tažení do Francie. Zde jich bylo nasazeno 229 a z toho 6 bylo během bojů zničeno a 48 poškozeno. Dále tyto tanky zasáhly do bojů v Řecku, Jugoslávii a konečně od června 1941 v Sovětském svazu. Na začátku operace Barbarossa byly těmito tanky vyzbrojeny 7., 8., 12., 19. a 20. Panzerdivision.

Ruské lehké tanky BT a T-26 ještě neznamenaly pro německé stroje nepřekonatelný problém. Jinak tomu ovšem bylo v případě středních tanků T-34 a těžkých KV-1. Pokus o utkání s nimi znamenal pro posádku lehkého tanku naprostou sebevraždu. Tyto sovětské stroje odzvonily umíráček nejen tanku PzKpfw 38(t) ale v podstatě i kategorii lehkého tanku jako takové.

Od poloviny roku 1942 začal být Panzer 38(t) stahován od bojových jednotek k jiným účelům. Sloužil nadále jako průzkumný stroj, ochrana na obrněných vlacích, ve službách policie, u protipartyzánských oddílů nebo jako školící tank pro nové posádky. Tank bojoval i v armádách mnoha německých spojenců - v rumunské, maďarské, slovenské atd. Mnoho ukořistěných strojů ale sloužilo i na straně Rudé armády. Po roce 1945 byl tank využíván novou československou armádou pro cvičné účely ještě do začátku padesátých let.

 

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:

hmotnost:

9,7 t

délka:

4,61 m

šířka:

2,14 m

výška:

2,25 m

motor:

Praga EPA

výkon motoru:

125 hp

max. rychlost:

42 km/h

zásoba PHM:

220 l

pancéřování trupu:

 

- čelo:

25 mm

- boky:

15 mm

- záď:

15 mm

pancéřování věže:

 

- čelo:

25 mm

- boky:

15 mm

- záď:

15 mm

posádka:

4 muži

výzbroj:

kanon Škoda A7 ráže 37 mm

2 x kulomet ZB vz. 37 ráže 7,92 mm

 

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

- některé charakteristiky kanonu v sekci VLASTNOSTI KANONŮ

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nově spuštěné galerie tanku Panzer IV a stíhače tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje