TOPlist

 

 

Pz 38(t) verze G. Snímek z přehlídky poválečné čsl. armády. (Zdroj: sbírka autora via J.Studený, upraveno)

V rámci svého dlouholetého zájmu o obrněnou techniku druhé světové války jsem se samozřejmě tak či onak seznámil s několika dalšími podobně „postiženými“ kolegy. Ze všech těchto kontaktů musím vyzdvihnout ten s kolegou Ivo Petrem, který mi poskytl mnoho neocenitelných informací a rad. Ivo Petr se již mnoho let zabývá detailním studiem jednotlivých verzí lehkého tanku LT vz. 38, nebo přesněji PzKpfw 38(t). Poslední dva roky se dokonce věnoval přípravě vlastní publikace o tomto stroji. Když jsem připravovaný materiál viděl, musel jsem smeknout před precizností a podrobností jeho nákresů. Velmi rychle jsme s Ivem dospěli k tomu, že bychom byli oba poctěni, pokud by tato jeho práce byla zveřejněna u nás na Panzernetu. Vůbec poprvé tedy na Panzernet.net uveřejňujeme článek "externího" autora, který nevznikl na míru našim stránkám. Proto následující článek svým stylem a strukturou neodpovídá zvyklostem Panzernetu, ale ctí strukturu, kterou své práci dal její autor a která odpovídá spíše tištěné publikaci, než webové stránce. A teď předávám slovo panu Ivo Petrovi a přeji krásné čtení!

 

 

CÍL ČLÁNKU

Cílem publikace je přispět k rozlišení jednotlivých verzí tanku Pz 38(t) a tím k určení přibližné datace a místu dochovaných fotografií. Publikace se zabývá pouze konstrukčními odlišnostmi jednotlivých verzí tanku Pz 38(t), které užíval německý Wehrmacht a tzv. Slovenský štát, nezabývá se však jeho přídavnými zařízeními, stejně tak se nezabývá nasazením těchto tanků, jejich markingem, vozidly, které používaly různé satelitní státy Německa s výjimkou Slovenska, atd. Výjimkou je však radiovybavení, resp. držáky antén radiostanic a světla tanku, neboť tyto jsou důležitým rozlišovacím znakem různých verzí Pz 38(t). Publikace se tedy zabývá především konstrukčními prvky, které nemohly být měněny polními opravárenskými dílnami (nebo mohly, ale obvykle nebyly) tankových divizí.

 

PODĚKOVÁNÍ

Vřelý dík patří pánům, kteří mi byli nápomocni při psaní této publikace a jejichž materiály mi bylo umožněno použít. Jde o pány: V.Francev, M. Uhrin, J.Tintěra, K.Trojánek, A.Kalinin a H.L.Doyle.

Zcela určitě se časem objeví nová fakta, která upřesní či případně vyvrátí některá tvrzení této publikace. Nicméně tento stručný přehled je prozatím asi tím nejpřesnějším, čeho byl autor schopen. Autor bude vděčný za jakékoliv konstruktivní připomínky k této práci: Ivo PETR, Brno, Czech Republic, ivo.petr.rndr@gmail.com.

 

POZNÁMKY K TEXTU

Odkazy na použitou literaturu jsou uváděny v hranatých závorkách (např. [1]), přehled této literatury naleznete na konci publikace v kapitole Literatura. Původní německé výrazy jsou uvedeny tučným písmem kurzívou a v závorkách, např.: (Ausführung). Zkratka „pd“ značí německý výraz „Panzer Division“, což značí „tanková divize“. Termíny „vpravo“ a „vlevo“ jsou vztaženy k „reálné“ poloze, nikoliv k případnému pohledu na fotografiích (tam je to naopak).

 

ZDROJE

Zdroje k popsání rozdílů jednotlivých verzí tanku Pz 38(t) jsou poměrně chudé. Je si třeba uvědomit, že během války tyto jemné rozdíly nebyly podstatné, důležité byly pouze počty vyrobených kusů, případně ráže tankového kanónu či síla pancéře. Zdrojem informací k této publikaci byly zejména tovární fotografie tanku a to včetně fotografií na ruské frontě poškozených vozidel zaslaných do továrny ČKD na opravu, desítky fotografií z nasazení tanku Pz 38(t) a zejména německý Kusovník náhradních dílů (Vorlaufiges K-Geratverzeichnis PzKpfw 38(t), Ausf.A-H und S, Berlin, 1942) [1], který Němci, se svou typickou důsledností, vydali pro potřeby jednotek, které tento tank používaly. Písemných archivních materiálů je k dispozici bohužel velmi málo. Dost z nich shořelo během amerického náletu v březnu roku 1945, což mj. ukazuje na to, že není dobré míti archiv v místech, o kterých archiv pojednává.

 

POZNÁMKY K OPRAVÁRENSKÝM DÍLNÁM TANKOVÝCH DIVIZÍ

Organickou součástí každé německé (a nejen té) tankové divize byly i opravárenské dílny. Tanky během 2 světové války bojovaly většinou ve dne a po skončení bojů se shromažďovaly na určeném místě. Zde osádky tanků odpočívaly, zatímco opravárenské dílny prováděly (často i přes noc) běžné opravy tanků na příští den. K vybavení těchto dílen patřily i svařovací aparáty, je totiž běžné vidět pancéře tanků „zaplátované“ na místech průstřelu náhradním kusem pancéře. Bylo zvykem těchto divizí, po dodání tanků ze zbrojního skladu, vybavovat tanky různým přídavným vybavením (schránky, nestandardní vrhače dýmovnic, různé držáky, atp.), které bylo často charakteristické pro jednotlivé divize. Pokud tedy na fotografii tanku chybí emblém divize, je možné ji identifikovat podle tohoto vybavení. Je zajímavé, že firma ČKD (BMM) produkovala po celou dobu tanky Pz 38(t) se stejným přídavným vybavením, které bylo zřejmě nedostatečné v polních podmínkách.

 

VÝROBCI PANCÉŘŮ PRO Pz 38(t) A „DĚLENÉ“ PANCÉŘE

Dodavateli pancéřů byly dvě firmy: Poldi Kladno (město Kladno) a Vítkovické horní a hutní těžířstvo (město Ostrava). Jak vyplývá z archivních materiálů, oba tito dodavatelé měli, aspoň z počátku, s včasnými dodávkami pancéřových plechů potíže. Během výroby tanku se postupně zesilovalo jeho pancéřování. Verze E byla vyráběna se silou předních pancéřů 50 mm (předchozí verze A - D měly tyto pancéře jen 25 mm). Jednalo se o přední pancéře korby (horní i dolní) (podrobný popis viz. kapitola Přední horní pancéř korby a Přední dolní pancéř korby) a o přední pancéř věže (podrobný popis viz. kapitola Přední horní pancéř věže). Tyto pancéře byly ovšem zpočátku tvořeny dvojicí pancéřů 25+25 mm. U verze E to popisuje i zpráva S.T.T. (School of Tank Technology, Anglie), které byl jeden kořistní tank zaslán z Ruska (existují fotografie tohoto vozidla s číslem 545 na věži - angličané zaznamenali i číslo podvozku (FgstNr) 666, tedy verze E) a byl zde testován v srpnu 1942 [A2]. Pozor, nezaměňovat s testováním prototypu LT 38, které proběhlo v Anglii na jaře roku 1939 v M.E.E. (Mechanisation Experimental Establishment). Verze F měla tyto pancéře také dělené. Je tedy pravděpodobné, že takto dělené pancéře měla i verze S, která se produkovala souběžně s verzí E, ovšem z dochovaných fotografií toto nelze přesně určit. V každém případě byl spoj takto dělených pancéřů na běžných fotografiích vlivem jejich zabroušení a přetření barvou prakticky nezřetelný. Rozdělení pancéřů na dva bylo pak zřetelné většinou pouze v případě, kdy byl tank zasažen na tomto místě střelou protivníka. Proč byly použity takto dělené pancéře, není známo. Možným vysvětlením může být to, že dané technologické zařízení umožňovalo výrobu pancéřů jen do určité síly.

Nejvíce ohrožené pancéře tanku (a sem patří zejména přední pancéře) byly povrchově vytvrzeny tzv. cementací. Cementace je časově náročný proces, kdy se povrchová vrstva homogenního (tedy stejnorodého) pancéře vytvrzuje různými chemickými procesy. Protože původní 25 mm čelní pancéře tanku Pz 38(t) byly cementované, dá se u dělených pancéřů předpokládat, že svrchní pancéř byl cementován, vnitřní byl homogenní. Není snad třeba dodávat, že výroba cementovaného pancéře byly zdlouhavá (a tudíž i drahá) a proto byla za 2.světové války při konstrukci tanků dávána vesměs přednost pancéřům homogenním. Ještě malá poznámka k výrobě pancéřů. Pokud byl homogenní pancéř válcován, tedy „zhutňován“, stával se mnohem odolnějším. Na druhé straně lité pancéře umožňovaly dát pancéři požadovaný tvar, čehož se využívalo např. při konstrukci oblých věží tanků. Německá konstrukční škola preferovala válcované pancéře a to i na věžích tanků.

 

KONSTRUKCE TANKU

Konstrukce tanku byla konzervativní, tj. jednotlivé díly korby a věže byly spojovány pomocí šroubů a nýtů na kostře z úhelníků a profilů, což bylo jednak pracné a také drahé. A to i v době, kdy velcí výrobci tankové techniky (Německo, Rusko) přecházeli na technologii svařování, která byla rychlejší a hlavně finální výrobek (tank) byl mnohem odolnější proti poškození v boji. Spojování pomocí nýtů se provádělo tzv. „na barvu“ (dle vzpomínek účastníka výroby tanků TNH pro Irán v roce 1937). Spojované díly se v místech spojů natřely barvou, pak se pomocí šroubů spojily a opět rozpojily a tam, kde se barva nevytlačila, bylo třeba materiál zbrousit. Tento postup se opakoval 2x až 3x, dokud spoj nebyl ideálně rovný. Teprve poté byly díly snýtovány. Takže to bylo určitě značně pracné.

Pro snadnější přístup k vnitřním agregátům tanku či případnou výměnu poškozených částí byla část pancéřových desek tanku připevněna šrouby – byly tedy odnímatelné. Pro některé spoje se používaly také šrouby se zapuštěnou hlavou, které byly obvykle zvenčí přebroušeny a přetřeny barvou, takže spoje nebyly prakticky viditelné. Na povrchu konstrukce tanku se výše popsaná upevnění, ať již pomocí šroubů nebo nýtů, jeví ovšem stejně. U pozdějších verzí (zejména od verze E) bylo užíváno uchycení některých dílů šrouby zevnitř konstrukce tanku, takže nebylo zvenčí viditelné.

Je zajímavé, že technologie konstrukce tanku Pz 38(t) zůstala po celou dobu jeho výroby nezměněna a tank Pz 38(t) byl také jediným zahraničním tankem, který zařadil ve značných počtech do svých jednotek (Panzer Division) německý Wehrmacht (samozřejmě pokud nebereme v potaz tanky Pz 35(t)). K technologii svařování koreb, resp. silných pancéřových plechů, přistoupila ČKD (BMM) plně až v roce 1944 při výrobě tankového stíhače Jagdpanzer 38(t) „Hetzer“, založeného pochopitelně na osvědčeném podvozku lehkého tanku Pz 38(t).

Rozlišení jednotlivých verzí tak spočívá vesměs v počítání (samozřejmě nudném) počtu hlav šroubů a nýtů na jednotlivých částech konstrukce tanku.

 

PŘEHLED VÝROBY JEDNOTLIVÝCH VERZÍ

Lehký tank Pz 38(t) (zůstaneme pro jednoduchost u konečného německého označení tohoto tanku, v původní Československé armádě byl označován jako LT vz.38) byl vyráběn v letech 1939-1942 pražskou firmou ČKD (Českomoravská Kolben Daněk), kterou Němci přejmenovali po dobu protektorátu na BMM (Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG), neb pan Kolben byl židovského původu. Postupně bylo německému Wehrmachtu dodáno 1396 kusů ve verzích (Ausführung) A - G a S. V poslední ryze tankové verzi G bylo vyrobeno pouze 306 tanků, ostatní podvozky (194 kusů) byly použity pro tankový stíhač Marder III. Verze S (90 vozidel) byla verze původně vyráběná pro Švédsko (Schweden), byla ale v roce 1940 zabavena Německem a téměř rok upravována pro potřeby Wehrmachtu. Hotová vozidla pro Wehrmacht byla standardně dodávána do hlavního tankového skladu v Magdeburgu (Heereszeughaus Magdeburg) a od roku 1941 do skladu ve Vídni (Heeres Panzer Werkstatt Wien), odkud byly přebírány příslušnými jednotkami. Výjimku tvořilo mj. převzetí prvních původních československých tanků LT-38 v květnu 1939 (tedy Ausf. A), které si německé osádky tanků odvezly po vlastní ose přímo do svých domovských posádek. Němci přidali ještě jednoho člena osádky (počet tak vzrostl z původních 3 na 4 členy) a to nabíječe/střelce z kulometu ve věži. Původně byla osádka 3-členná: velitel/střelec z kanónu ve věži, řidič a radista/střelec z kulometu v korbě.

Mimo tato vozidla vyrobila firma ČKD (BMM) ještě 37 kusů pro Slovenský štát, ty byly vyrobeny ve třech sériích po 10, 20 a 7 kusech. Tato vozidla se budou v této publikaci označovat jako Pz 38(t) SLOV, případně jako Pz38(t) SLOV1 - SLOV3 pro rozlišení jednotlivých dodávek, ačkoliv tovární označení výrobcem těchto vozidel bylo TNH Sl a Slovenský štát je označoval jako LT 38 (Lehký tank 38).

Jednotlivé verze tanku Pz 38(t) jsou dány spíše rozsahem výrobních objednávek, nežli změnami konstrukce tanku, lze však u jednotlivých verzí vysledovat charakteristické rozdíly. Je si ovšem třeba uvědomit, že tyto změny byly zaváděny do výroby průběžně, často i během produkce té či oné verze a název verze tak sloužil jednotkám vesměs pouze k tomu, aby mohly objednat u výrobce příslušný náhradní díl.

Série

Verze

Počet kusů

č. podvozku/ výrobní č.

výroba od

výroba do

montáž děl (SLOV 1-3)

ev. čísla  (SLOV 1-3)

1

A

150

1-150

05/1939

11/1939

-

-

2

B

110

151-260

01/1940

05/1940

-

-

3

C

110

261-370

05/1940

08/1940

-

-

4

D

105

371-475

09/1940

12/1940

-

-

5

E

275

476-750

11/1940

05/1941

-

-

6

F

250

751-1000

06/1941

10/1941

-

-

S

90

1001-1090

05/1941

10/1941

-

-

7

G

259

1101-1359

10/1941

03/1942

-

-

7

G

47

1480-1526

05/1942

06/1942

-

-

SLOV1

10

SL1-SL10

?

11/1940

02/1941

V 3000-3009

SLOV2

20

SL11-SL30

?

01/1942

06/1942

V 3010-3029

SLOV3

7

SL31-SL37

?

?

02/1943

V 3051-3057

údaje převzaty z knihy: Francev V., LT vz.38, Tank, který se povedl, Svět křídel, Cheb, 2019

 

Přehled hlavních rozdílů jednotlivých verzí Pz 38(t), verze s klenutým pancéřem, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Jeden z prvních vyrobených LT 38 (Pz 38(t) Ausf.A) v květnu 1939 ještě v předválečné československé kamufláži na půdě firmy ČKD. Optické přístroje nejsou doposud namontovány. Všimněte si čsl. držáku antény a tzv. “bojové“ antény (1), zejména jejího upevnění. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE A (Ausführung A)

Verze A odpovídala v zásadě konstrukci tanku, který objednala původní Československá armáda jako LT vz.38. Pancéřování na čelních pancéřích korby i věže bylo 25 mm, boční pancéř věže i korby byl 15 mm silný, konstrukce předního horního pancéře korby (před řidičem a radistou) měla v místě korbového kulometu vypouklý výstupek směrem vpřed (tzv.“klenutý“ pancéř). Pancéřování odpovídalo požadavkům čsl.vojenské správy, aby tank byl odolný vůči pěchotním zbraním.

Tanky LT vz.38 (tedy Pz 38(t) Ausführung A) byly vyráběny od května do listopadu roku 1939 v počtu 150 kusů a první vyrobené kusy převzal již německý Wehrmacht v květnu 1939. Tanky verze A byly pak bojově použity v Polské kampani v září 1939. Na fotografiích z této kampaně je možné tyto tanky vidět s velkými bílými kříži namísto klasických výsostných znaků - černých křížů a někdy i s původním čs.reflektorem. Tyto bílé kříže byly použity na všech německých tancích pouze v této kampani.

Tato verze byla charakteristická mj. trubkovou, tzv. „bojovou“ anténou nad levým blatníkem tanku (podrobný popis viz. kapitola Anténa). Některé osádky ji ovšem demontovaly. Periskop velitele (podrobný popis viz. kapitola Periskop) neměl doposud instalovánu pancéřovou hlavu (viz.verze B).

Důvěra německých orgánů v čsl. tank byla značná a tak ještě před začátkem Polské kampaně, v červnu 1939 objednali Němci dalších 325 kusů (ty se pak realizovaly jako verze B - D). Ještě tentýž rok v říjnu, po skončení Polské kampaně, následovala objednávka na dalších 275 kusů (ty se pak realizovaly jako verze E) a v následujícím roce 1940 pak ještě objednávka na dalších 250 kusů (ty se pak realizovaly jako verze F). Příčinu tohoto „úspěchu“ tanku Pz 38(t) je ovšem třeba vidět hlavně v tom, že německých tanků typu Pz III, zamýšleného hlavně jako páteřní výzbroj německých tankových divizí, bylo málo. Navíc zcela jistě hrálo roli i to, že Pz 38(t) byl dvakrát levnější a byl mnohem menší a to při výzbroji stejným kanónem ráže 37 mm (teprve pro útok na SSSR v roce 1941 byly tanky Pz III vyzbrojeny kanónem 50 mm a to ještě s krátkou hlavní L42 (délka v rážích, L = länge)).

Pz 38(t) verze A. Celkový pohled na korbu vozu č.75 zleva. Fotografie byly pořízeny při výrobě první série Pz 38(t). Všimněte si: otvory pro „dvojnýt“ zástrčky poklopu osádky(1), zabroušené spojení přední a střední části bočního pancéře, které je kolmé(2), dva otvory pro uchycení „bojové“ antény(3) a viditelnost hrany zadního horního pancéře(4). (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze A. Celkový pohled na korbu vozu č.75, tentokrát zprava. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Fotografie dvou tanků Pz 38(t) verze A z Polska v roce 1939. Foto je zajímavé tím, že jsou zde dva tanky a každý má jiné uspořádání tzv. „stěhovavého“ šroubu na pancéři korby před radistou blízko ohybu jeho výklenku. Vozidlo na snímku vlevo ho má v pozici „blízká“(1), vozidlo vpravo v pozici „vzdálená“(2). (Zdroj: Fotoarchiv K.Trojánek, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Foto exponátu VHÚ tanku Pz 38(t) výrobního č. 008 (tedy verze A) v dřívějším stavu v museu Kbely. Nyní je vozidlo upravené jako exponát musea Lešany. Za povšimnutí stojí přední pancéře korby (horní i dolní) a přední pancéř věže, zejména uspořádání uchycujících šroubů a nýtů na těchto pancéřích, které bylo stejné pro verze A-D a SLOV, s výjimkou tzv. „stěhovavého“ šroubu, který je zde v tzv. „blízké“ pozici(4). Všimněte si prstence věžového kulometu(7), jeho zarážky na levé straně(6) a krytu zaměřovačů děla(9). Svislé lišty lafetace kanónu(8) nepřesahují nad malý půlkruhovitý dolní pancéř věže, nad kterým je vidět charakteristický "zub"(5) předního pancéře věže, typický pro verze s 25 mm pancéřem. Tento „zub“ zde tvořil spodní plát předního výstupku věže a jeho hrana byla viditelná. Vozidlo má světlo Notek(3) umístěné na předním dolním pancéři a levou část standardního držáku(1) na náhradní články, který je upraven, aby nepřekážel šroubům(2) upevňujícím osu hnacího kola nad levým hákem. Obojí jsou nepochybně úpravy pozdějšího rázu. (Zdroj: Sbírka V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pravděpodobně Pz 38(t) verze A. Všimněte si toho, že periskop nemá pancéřovou hlavu, nahoře na hraně stropu věže není žádný úchyt pro osádku a držák antény je čsl.typu, jen s „výstupkem“ pro upevnění „bojové“ antény. Tank má původní články pásu. Dobře je viditelný dvojitý „pruh“ šroubů a nýtů umístěný na spodní části věže vpředu a na jejích bocích. Tento „pruh“ dobře poslouží při zjišťování existence věžového ochranného prstence. (Zdroj: World Wide Photo, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE B (Ausführung B)

Tanky Pz 38(t) Ausführung B (verze B) byly vyráběny od ledna do května roku 1940 v počtu 110 kusů a přinesly změny, které Němci získali z bojového nasazení. Zmizela tzv. „bojová“ anténa a také výstupek na držáku antény, na který se nasazovala. Periskop, který dosud poněkud vyčníval nad své ochranné pouzdro, obdržel krytí v podobě pancéřové hlavy (podrobný popis viz. kapitola Periskop).

Dále byly přidělány dva úchyty pro osádku, jeden na věži a druhý na konci bojového prostoru, oba na levé straně vozidla (podrobný popis viz. kapitola Úchyty). Na věži též přibyla na zaměřovačích děla stříška proti dešti a věžový kulomet obdržel zarážku, omezující jeho pohyb směrem k hlavni děla (podrobný popis viz. kapitola Věž).

 

VERZE C (Ausführung C)

Tanky Pz 38(t) Ausführung C (verze C) byly vyráběny od května do srpna roku 1940 v počtu 110 kusů. U této verze Němci, pravděpodobně na základě prvních bojových zkušeností s tímto tankem v Polské kampani, zesílili přední dolní pancéř korby (před směrovým ústrojím) na 40 mm, což bylo nejjednodušší řešení, neboť zde nebyly lafetovány žádné zbraně. Toto řešení je možno považovat za provizorní. Během výroby této verze byl nahrazen původní plátový ochranný úhelník poklopu osádky pevnějším, hranolovitým úhelníkem (podrobný popis viz. kapitola Ochranný úhelník poklopu osádky) a to pravděpodobně ještě před v této verzi zavedeným věžovým ochranným prstencem věže (podrobný popis viz. kapitola Věžový ochranný prstenec). Zároveň byl během výroby této verze instalován na bočním pancéři korby těsně nad prvním pojezdovým kolem tlumič nárazů, aby se zamezilo nárazu korby tanku na případnou překážku či zamezilo kmitání tanku při jízdě (podrobný popis viz. kapitola Boční pancéře korby).

Pz 38(t) verze A. Podle zdroje fotografie z Francie roku 1940. Velké bílé písmeno „K“ na předním dolním pancéři korby značí příslušnost k tankové skupině generála von Kleista. Za povšimnutí stojí přední pancéře korby (horní i dolní) a přední pancéř věže, zejména uspořádání uchycujících šroubů a nýtů na těchto pancéřích, které bylo stejné pro verze A-D a SLOV, s výjimkou tzv. „stěhovavého“ šroubu, který je zde v tzv. „vzdálené“ pozici(1). Tato pozice je pro tanky verzí A-C řídká. Držák antény čsl.typu má stále „výstupek“ pro upevnění „bojové“ antény(2). (Zdroj: World Wide Photo, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE D (Ausführung D)

Tanky Pz 38(t) Ausführung D (verze D) byly vyráběny od září do prosince roku 1940 v počtu 105 kusů. Tato verze byla poslední verzí (pokud nebereme v úvahu verzi SLOV pro Slovenský štát) s „klenutým“ předním horním pancéřem korby (před řidičem a radistou) síly 25 mm, poté již následovaly verze s tímto pancéřem rovným a o síle 50 mm (podrobný popis viz. kapitola Přední horní pancéř korby).

Během výroby této verze byl nahrazen původní držák antény čsl.typu držákem německým, který byl umístěn na gumové patce a umožňoval výklon antény při styku s otáčejícím se dělem (podrobný popis viz. kapitola Anténa). Zároveň byly zavedeny nové, lehčí články pásů (podrobný popis viz. kapitola Pásy).

 

VERZE SLOV (verze pro Slovenský štát)

Slováci byli vždy specifičtí a to se projevilo i na jejich tancích. Slovensku bylo dodáno celkem 37 kusů tanků Pz 38(t) ve třech sériích Pz 38(t) SLOV1 (10 kusů), Pz 38(t) SLOV2 (20 kusů) a Pz 38(t) SLOV3 (7 kusů). Tanky Slováci kupovali zvlášť od ČKD (BMM), děla zvlášť od firmy Škoda, aby to bylo levnější.

Tanky Pz 38(t) SLOV byly s „klenutým“ předním horním pancéřem korby (před řidičem a radistou), avšak jejich přední dolní pancéř korby byl jen síly 25 mm, na rozdíl od „německých“ verzí C – D, které měly tento pancéř silný 40 mm (podrobný popis viz. kapitola Přední dolní pancéř korby). Jinak odpovídaly verzi Pz 38(t) D, včetně věžového ochranného prstence věže (podrobný popis viz. kapitola Věžový ochranný prstenec).

Protože výroba pro německý Wehrmacht měla samozřejmě vždy přednost, jejich dodávky se poněkud protáhly. Výroba první série započala někdy na počátku roku 1940 a první dva vozy byly hotovy již 26.září téhož roku. Zbytek série byl vydodán do konce listopadu tohoto roku. Ne tak ale děla, k jejich definitivní montáži a zastřílení došlo až v únoru 1941. Podobně tomu bylo i s druhou sérií Pz 38(t) SLOV2 (tanky dodány v lednu 1942 a děla namontována v červnu 1942) a sérií Pz 38(t) SLOV3 (kdy byly tanky dodány není přesně známo, děla byla do nich namontována a zastřílena až v únoru 1943). Pak ještě Slovenský štát obdržel dalších opět 37 kusů Pz 38(t) (20 ks v říjnu 1943, 12 ks v březnu 1944 a posledních 5 ks v červenci téhož roku) a to přímo z německé tankové zbrojnice ve Vídni (Heeres Panzer Werkstatt Wien) a šlo o tanky Pz 38(t) všech „klasických“ verzí, včetně verze S. Další dodávky pochopitelně přerušilo vypuknutí SNP.

Pz 38(t) verze SLOV1. Foto ze zkoušek vozidla v ČKD. Vůz má prozatímně nainstalovanou přední desku věže s kanónem 37 mm A4 (asi maketa, stejný byl i na LT 35). Všimněte si: 25 mm přední dolní pancéř korby s ostrou hranou a jeho připojení k bokům, 25 mm přední horní pancéř korby a průzory na něm, pozice přední hrany bočního průzoru řidiče vzhledem k nýtům horní řady bočního pancéře a prstenec věže a jeho vybrání pro šrouby upevnění stropu. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze SLOV1. Foto prvních dvou vyrobených vozidel, ještě v Praze v ČKD. Dle archivních zdrojů to bylo v září roku 1940. Tanky mají otočené věže, protože děla nejsou ještě instalována. Zajímavá je původní čsl.tříbarevná kamufláž. Všimněte si 15 mm bočního pancéře věže, článků pásu nového typu a spodní pozice tlumiče výfuku. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze SLOV2 V-3027 z druhé dodávky Slovenskému štátu. Pro dodávky SLOV2 a SLOV3 byly již k dispozici děla pouze pro 50 mm přední pancéř věže. Protože Pz 38(t) SLOV2 a SLOV3 měly tento pancéř pouze 25 mm silný, byly pod svislé lišty lafetace děla použity speciální podložky a tím pádem tyto lišty(2) přesahovaly nad přední dolní pancéř věže. Byl rovněž použit upravený kryt zaměřovačů děla(3) verzí Pz 38(t) E-G a S. Verze SLOV2 a SLOV3 měly vodorovně uložená zadní světla(5) a to na obou stranách korby, kulatá a pravděpodobně různá od německých kulatých zadních světel, která byla pouze na pravé straně. Zadní Notek-vzdálenostní světla tak zde zcela chyběla. Jinak byly verze SLOV2 a SLOV3 stejné jako SLOV1. Za povšimnutí rovněž stojí ostrá hrana 25 mm předního dolního pancéře korby(1) a existence věžového prstence(4). (Zdroj: Fotoarchiv Múzea SNP, sign.7076, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze SLOV. Foto z manuálu pro osádky. 1) přední odrazové sklíčko, 10) zadní odrazové sklíčko, 12) schránka na příslušenství, 14) upevnění nářadí, 13) náhradní články pásů, 15) hever, 16) podložka pod hever, 17) uchycení nářadí, 18) klakson, 19) průzor řidiče, 20) zaměřovač korbového kulometu, 21) držák světlometu. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze SLOV. Foto z manuálu pro osádky. 1) přední odrazové sklíčko, 2) zpětné zrcátko, 3) držák antény čsl.typu, 4) kladivo, 5) periskop, 6) lopata, 7) ocelové lano, 8) krumpáč, 9) sochor, 10) zadní odrazové sklíčko, 11) zadní světla. Mimo zadní světla mohou obě fotografie posloužit k popsání dílů Pz 38(t) verzí A – D. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Přehled hlavních rozdílů jednotlivých verzí Pz 38(t), verze s rovným pancéřem, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE S (Ausführung S)

Verze S byla poněkud neobvyklá, silně totiž „vybočovala“ z obvyklé řady Pz 38(t) vyráběné pro německý Wehrmacht. Celá dodávka 90ti tanků byla původně určena pro Švédsko, avšak těchto, již téměř v polovině roku 1940 hotových tanků, zabavilo pro své potřeby Německo (každý tank byl dobrý, konec konců Německo bylo ve válce) a téměř rok pak trvalo, než se tanky předělaly na německý standard. Tanky byly tedy uzpůsobeny tak, aby se co nejvíce podobaly tehdy vyráběné verzi E, tj. měly rovné čelní pancéře korby (horní a dolní) síly 50 mm. Verze S se však lišila od verze E (a všech následujících verzí F a G) také tím, že měla pouhých 15 mm boční pancéř věže (oproti 30 mm) a postrádala přídavné pancéřování boků korby o síle 15 mm. Průzory řidiče a radisty zůstaly prakticky stejné jako u verzí A - D, byly jen uzpůsobeny pro 50 mm pancéř. Tato verze byla tedy poněkud odlišná a fotografie tanků této verze jsou poměrně vzácné. Její dodávky se tak díky zmíněným úpravám zpozdily a byly realizovány vesměs jako doplňky ztrát jednotkám na ruské frontě až v roce 1941 (květen až říjen 1941).

Pz 38(t) verze S. Foto pochází ze série fotografií vozů zaslaných z Ruska do mateřské továrny k opravě či zrušení. Přibližná datace podzim/zima 1941/42. To znamená, že toto vozidlo bylo již jednotkou nějakou dobu používané. Povšimněte si toho, že nad průzorem radisty(1) a na něm nejsou žádné šrouby, jak tomu je u verzí A-D a SLOV. Naopak nad průzorem je možné vidět znak 20 pd. Wehrmachtu. Všimněte si rovněž horní zkosené hrany předního horního pancéře korby(2) a šroubů na něm a prstence věže(3) s netypickým horním krytem. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE E (Ausführung E)

Zásadní změnu doznala konstrukce tanku od verze E na konci roku 1940. Tank získal pancéřování na čelních pancéřích (dva) korby i věže (jeden) 50 mm, boční pancéř věže byl zesílen na 30 mm, konstrukce předního horního pancéře korby (před řidičem a radistou) byla rovná a celá posunutá vpřed na původní úroveň vyklenutého pancéře, čímž se v tanku poněkud zvětšil bojový prostor. Tím pádem se také změnily horní pancéř korby (strop, prodloužen), boční pancéře korby (prodlouženy) a přední šikmý pancéř korby (zkrácen). Na bocích korby (částečně, přibližně nad horní úroveň pásů a pouze ve střední části) bylo přidáno dodatečné 15 mm pancéřování (boční pancéř tak zde dosáhl síly 30 mm). Pancéře síly 50 mm byly ovšem dělené, tj 25+25 mm. Byly použity nové (odlévané) průzory řidiče a radisty. Zvětšením síly předních pancéřů na 50 mm se tank stal více „těžkým“ v přední části. To bylo kompenzováno přidáním jednoho listu ke stávajícím 14ti listům odpružení předních dvojic pojezdových kol. Počet listů odpružení je ale vidět pouze na velmi podrobných fotografiích, takže se tímto nemá příliš smysl zaobírat.

Fotografie tanku Pz 38(t) verze E z 12.pd jak vleče přívěsný vozík na 200 litrů PHM (Betriebstoff-Anhänger), který de-facto zdvojnásoboval dojezd tanku a mohl být v případě potřeby odhozen zevnitř tanku pomocí lanka vedeného také přes tlumič výfuku(1). Tato divize byla také charakteristická svými háky na věži(2), které usnadňovaly její snímání v polních podmínkách, nestandardními vrhači dýmovnic(3) na koncích blatníků a nástavcem(4) na nábojích třetích pojezdových kol, o kterém se věří, že usnadňoval nástup na tank. Pro verzi E svědčí např. 30 mm pancéřování boků věže(5), či přední boční pancéř věže(6) a kolmé uložení zadního vzdálenostního světla Notek(7). (Zdroj: World War Photos, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Tanky Pz 38(t) Ausführung E (verze E) byly vyráběny od listopadu roku 1940 do května 1941 v počtu 275 kusů. Těmito změnami se tank ve verzi E (a samozřejmě i v následujících verzích F a G) dostal, aspoň co se pancéřování týče, na úroveň německých tanků Pz III a Pz IV, které byly hlavní výzbrojí německých tankových divizí. Svou hlavní výzbrojí (37 mm kanón) ovšem za tankem Pz III poněkud pokulhával, neboť ten byl v této době již vyzbrojen kanónem ráže 50 mm. Německý Wehrmacht pro útok na Sovětský svaz v létě 1941 (Fall Barbarossa) během jednoho roku zdvojnásobil počet svých tankových divizí (což byl po technické a organizační stránce určitě nebývalý výkon) a vyzbrojit nové divize standardními německými tanky Pz III nebylo možné - nebyly prostě k dispozici v požadovaném počtu. Tank Pz 38(t) tedy přišel velmi vhod. Je zajímavé, že více jak třetina tankových divizí (6 z 17), které Wehrmacht použil pro útok proti Sovětskému svazu v roce 1941, měla jako hlavní výzbroj tanky československé provenience. Pomineme-li 6.pd, která stále měla ve výzbroji československé tanky LT 35, k původním divizím 7.pd a 8.pd, které již měly ve výzbroji tanky Pz 38(t), tak přibyly tři nové, také vyzbrojeny tanky Pz 38(t) a to 12.pd, 19.pd. a 20.pd. Následovala ještě 22.pd, ale ta se na východní frontu dostala až na jaře roku 1942 v oblasti Krymu. V rámci objektivity je ovšem třeba říci, že tanky Pz 38(t) netvořily plnou údernou sílu těchto divizí (rok 1941). Byly soustředěny v tzv „lehkých“ (leichte) rotách, zatímco tzv. „střední“ (mittlere) roty byly vyzbrojeny tanky Pz IV s 75 mm krátkým kanónem. Divize tehdy měla jeden tankový pluk (Pz.Rgt.= Panzer Regiment) se dvěma nebo třemi prapory (Pz.Abt.= Panzer Abteilung), v každém praporu pak obvykle jednu střední a dvě lehké roty (Pz.Kp.= Panzer Kompanie). Tanky Pz IV tak obvykle zasahovaly tam, kde 37 mm děla svou malou ráží prostě nestačila. Později již tanky Pz 38(t) byly vyřazeny z výzbroje tankových divizí a divize přešly na jednotné roty, vyzbrojené jen německými tanky Pz III, Pz IV nebo Pz V „Panther“.

Pz 38(t) porovnání s německými tanky, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE F (Ausführung F)

Tanky Pz 38(t) Ausführung F (verze F) byly vyráběny od června roku 1941 do října téhož roku v počtu 250 kusů a byly dodávány vesměs jako doplňky ztrát divizí na východní frontě, s výjimkou 22. pd, která tyto tanky dostala jako nové a která byla nasazena až na jaře 1942 na Krymu. Pancéře síly 50 mm byly stále dělené, tj 25+25 mm. Snad jediným odlišením od verze E (aspoň co je autorovi známo) bylo vodorovné umístění světel zadního osvětlení a později umístění světla Notek na předním dolním pancéři (podrobný popis viz. kapitola Osvětlení).

Fotografie tanku Pz 38(t) verze F z 22.pd. Povšimněte si nestandardních schránek na boku a zádi věže, tlumiče výfuku v horní pozici a zadýmovacího zařízení pod ním na zádi korby, světel zadního osvětlení ve vodorovné poloze a vnitřních nýtů na zaobleném konci poklopu motoru. (Zdroj: World War Photos, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

VERZE G (Ausführung G)

Poslední vyráběnou verzí tanku byla verze G. Tanky Pz 38(t) Ausführung G (verze G) byly vyráběny od října 1941 do června 1942 v počtu 306 kusů a jejich hlavním rozdílem bylo to, že 50 mm pancéře již byly z jednoho kusu, tj. pancéře byly homogenní [2]. Došlo také k redukci počtu nýtů na předním horním pancéři korby (před řidičem) (podrobný popis viz. kapitola Přední horní pancéř korby) a věže (podrobný popis viz. kapitola Přední horní pancéř věže) a na poklopech přístupu k motorovému prostoru (podrobný popis viz. kapitola Kryty motoru). Během produkce byl také montován standardní držák náhradních článků pásu (podrobný popis viz. kapitola Pásy) a jednodušší regulátor chlazení motoru (podrobný popis viz. kapitola Posuvný regulátor chlazení). Původní objednávka v roce 1941 zněla sice na 500 kusů této série, avšak produkce verze G byla v dubnu 1942 přerušena nabíhající výrobou tankového stíhače Marder III na podvozku této verze a v červnu 1942 pak byla zcela ukončena a tak „ryzích“ tanků verze G bylo vyrobeno jen 306 kusů.

Pz 38(t) verze G. Celkový pohled na korbu č.1361 zezadu zleva v tovární hale ČKD. Dá-li se věřit přiloženým cedulkám, foto pochází z 2.6.1942. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze G. Celkový pohled na tutéž korbu č.1361 tentokrát zepředu zprava v tovární hale ČKD. Všimněte si, že poklop posádky(1) není ve stropním pancéři dosud vyřezán (stejně jako poklop ke směrovému ústrojí na šikmém pancéři), přídavného pancéřování(2), které v zadní části překrývá zadní pancéř bojového prostoru, zkoseného přechodu boků horního pancéře korby na přední šikmý pancéř(3) a zabroušeného spojení přední a střední části bočního pancéře, které je šikmé(4) vlivem posunutí předního horního pancéře vpřed. Všimněte si rovněž počtu nýtů a šroubů v horních řadách předních pancéřů a pozice přední hrany bočního průzoru řidiče vzhledem k nýtům horní řady bočního pancéře. Vzadu je viditelná korba Marderu č. 1344. Zajímavé na tom je to, že vůz č.1361 nebyl dle archivních materiálů dokončen jako tank verze G a vůz č.1344 nebyl dokončen jako Marder. Bílá čísla psali na jednotlivé díly pracovníci ČKD, aby se usnadnila jejich montáž. Předpokládá se, že jde o č.podvozku. Zdá se tedy, že jeden z těchto dvou údajů není pravdivý. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) přehled popisovaných pancéřů a ostatní díly, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

ROZDÍLY VERZÍ: KORBA TANKU

Horní pancéř korby (strop)

Na něm je zajímavé pouze to, že v jeho levém předním rohu byl umístěn poklop osádky (bližší viz. kapitola Ochranný úhelník poklopu osádky) a že byl připevněn k bokům a zádi bojového prostoru korby šrouby a byl tedy odnímatelný. Protože nesl celou tíži na něm umístěné věže, byly úhelníky, na kterých spočíval, vyztuženy žebry. Strop byl „zanořen“ mezi okolní pancéře, což byl rozdíl oproti jeho předchůdci tanku TNH pro Irán, kde tento strop byl na těchto pancéřích. Toto „zanoření“ byl jeden z požadavků čsl.vojenské správy. U verzí A – D a SLOV byl kratší, u verzí E – G a S delší, z důvodu zavedení „rovného“ pancéře posunutého vpřed. (viz.dále).

Pz 38(t) (korba je verze SLOV2, věž verze A-D nebo SLOV1 – u těchto verzí byla věž stejná). Muzeum SNP v Banské Bystrici. Exponát získán od poválečné čsl.armády. Pohled zleva. Všimněte si: 25 mm přední dolní pancéř korby, vždy 2 šrouby nad předními háky a mezi nimi nad dolní řadou 2 šrouby upevnění směrového ústrojí (to vše shodné pro verze A – D a SLOV) a dále připojení tohoto pancéře k bokům korby (shodné pro verze A – B a SLOV), 25 mm přední horní pancéř korby a průzory řidiče a radisty na něm, 25 mm přední horní pancéř věže a jeho šrouby na něm (obojí shodné pro verze A – D a SLOV), pancéřové hlavy periskopu u pozorovací věžičky velitele (shodné pro verze B – G, SLOV a S), prstence věže a jeho otvory (vybrání) pro šrouby upevnění stropu bojového prostoru (shodné pro verze C – D, SLOV a S). Vozidlo má později instalované kryty motoru, výfuk v horní pozici a místo světla Notek na předním dolním pancéři je použit světlomet. (Stav v roce 1980) (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Přední horní pancéř korby (před řidičem a radistou)

Pz 38(t) přední horní pancéř korby, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Poznámka: Radista byl člen osádky, který zároveň plnil funkci střelce z korbového kulometu.

Pancéř byl cementován. Byl odmontovatelný, neboť byl připevněn ke korbě vozidla pomocí šroubů, čímž byla umožněna jeho snadnější výměna. Tyto šrouby se díky své vypouklé hlavě jeví na běžných fotografiích jako nýty. Vlastní kulomet střelce/radisty a jeho vnitřní lafetace byl stejný pro všechny verze tanku, mírně se lišilo pro verze (A – D a SLOV) a (E – G a S) pouze jeho vnější kruhovité prstencovité uchycení (Kugelblende) (u verzí E – G a S byly použity nepatrně větší šrouby). Toto uchycení šesti šrouby v podobě pravidelného šestiúhelníku, vždy s dvěma šrouby v horní a dolní části (zejména šrouby v horní části), tvoří významný rozpoznávací rys různých verzí tanku Pz 38(t). Pokud se jednalo o tzv. „velitelské“ vozidlo, byl korbový kulomet odstraněn (místo něj se montovala další radiostanice pro spojení s vyššími jednotkami) a otvor po něm byl překryt kruhovým pancéřem, uchyceným samozřejmě stejnými šrouby. Toto platilo pro všechny verze tanku Pz 38(t).

Verze s „tvarovaným“ pancéřem (A – D a SLOV) lze také rozpoznat podle úseku, který vymezuje tento pancéř na bocích ve styku s blatníky vozidla. V případě „tvarovaného“ pancéře je tento úsek menší jak u „rovného“ pancéře (E – G a S) a to z důvodu posunutí celého tohoto pancéře vpřed.

U všech verzí (A – D a SLOV, E – G a S) lze také vysledovat postupně se snižující počet uchycujících šroubů tohoto pancéře. Příslušné komponenty byly asi následně uchyceny zevnitř.

U verzí A – D a SLOV byla síla předního horního pancéře korby 25 mm. Pancéř byl tvarovaný, tj. před radistou/střelcem z kulometu byl „vyklenutý“ vpřed, aby zde bylo více místa v bojovém prostoru osádky. Původní tank TNH pro Irán, z roku 1937, měl tento pancéř rovný, bez onoho „vyklenutí“ a navíc celý pancéř byl posunutý více ke věži. Prostory pro radistu/střelce z kulometu se tak ukázaly jako značně stísněné, mj. střelec překážel veliteli tanku ve věži. Toto „vyklenutí“ předního pancéře korby nebylo žádným převratným konstrukčním řešením firmy ČKD, např. první verze tanku Pz IV ho měly také. Že byla výroba takto tvarovaného pancéře náročná, není třeba asi dodávat.

Pancéř byl v horní řadě (zprava tanku doleva) uchycen v jeho rovné části 5 šrouby (nad průzorem řidiče), z nichž první dva měly menší rozteč než ostatní, dále následovalo ohnutí pancéře směrem vpřed (ohyb), v rovné části ohnutého pancéře byl 1 šroub, dále následovalo ohnutí pancéře opět zpět do původního směru (ohyb), ve vyklenuté části (rovné) byly pouze 2 šrouby nad lafetací kulometu (protože následně na horním pancéři bojového prostoru se nacházel poklop pro osádku a zde tudíž nemohly být žádné spojovací šrouby) a nakonec opět následoval ohyb až k bočnímu pancéři a zde byl 1 šroub přichycující pancéř k bočnímu pancéři korby (k hornímu to nešlo, tam byl poklop pro osádku), celkem tedy 9 šroubů.

Pozice prvního šroubu ve vyklenuté (rovné) části byla ale proměnná! Tento šroub budeme proto nazývat „stěhovavý“, nacházel se totiž ve dvou pozicích. Buď byl téměř v ohbí pancéře (tuto pozici budeme nazývat druhou resp. vzdálenou), nebo byl posunutý více vlevo k dalšímu šroubu horní řady (tuto pozici budeme nazývat první resp. blízkou). K posouzení pozice tohoto šroubu je možné použít vzdálenost mezi vrchníma dvěma horními šrouby lafetace kulometu, nebo kruhovitého plátu u tzv. velitelských tanků. Vzdálenost těchto dvou šroubů připevnění lafetace byla zhruba stejná jak vzdálenost zmiňovaných dvou šroubů upevnění horního pancéře a to v případě druhé (vzdálené) pozice, v případě první (blízké) pozice byla vzdálenost těchto dvou šroubů horní řady zhruba poloviční. Bohužel šrouby lafetace kulometu jsou na fotografiích často zastíněny otevřeným děleným poklopem osádky (otevíral se vpřed). Tanky verzí A – C měly tento šroub většinou v první (blízké) pozici, existují ovšem řídké fotografie těchto tanků, kdy je tento šroub ve druhé pozici. Verze D a SLOV měly již tento šroub výhradně v druhé pozici. Vlastní důvod, proč se tento šroub vyskytoval ve dvou pozicích, není autorovi znám. Z pevnostního hlediska nemohlo mít různé uchycení význam, zbývá tedy možné vysvětlení v nejednotnosti výkresů u dvou výrobců pancéřů (bližší viz. kapitola Výrobci pancéřů a „dělené“ pancéře).

Dvě pozice tzv. „stěhovavého“ šroubu na předním horním pancéři korby Pz 38(t) verzí A-D a SLOV. Šroub se mohl nacházet ve dvou pozicích. Pro verze A-C v pozici 1. („blízké“)(1), řídce i v pozici 2.(„vzdálené“)(2), od verze D a ve verzi SLOV pak výhradně v pozici 2.(„vzdálené“). Šroub v „blízké“ pozici je na pancéři se zaslepenou lafetou kulometu. (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

V dolní řadě (opět zprava doleva) byl pancéř uchycen v jeho rovné části 5 šrouby (pod průzorem řidiče), z nichž první dva měly opět menší rozteč než ostatní, dále následovalo ohnutí pancéře směrem vpřed (ohyb), v rovné části pancéře byl opět 1 šroub, dále následovalo ohnutí pancéře opět zpět do původního směru (ohyb), ve vyklenuté části (rovné) byly pak 4 šrouby (pod lafetací kulometu a pod průzorem radisty) a nakonec 2 šrouby v ohnutém pancéři, z nichž poslední opět přichycoval pancéř k bočnímu pancéři korby, celkem tedy 12 šroubů. Uchycení dolní řady se nezměnilo u všech verzí A – D a SLOV.

Na bocích (vpravo i vlevo) byl pancéř uchycen 5 šrouby (počítaje v to i krajní šrouby horní a dolní řady).

Průzor řidiče se nacházel v pravé části pancéře. Nad ním byly 2 šrouby a pod ním další dva plus dva šrouby (tedy 4), z nichž horní byly na úrovni spodní hrany průzoru. Průzor radisty byl menší než průzor řidiče a nacházel se ve vyklenuté (rovné) části pancéře, vlevo od lafetace kulometu. Nad ním byly dva a dva, tedy 4 šrouby, na samotném průzoru se pak nacházely další tři šrouby. Ve spodní části byl pak průzor chráněn proti střelám navařeným plátem přímo na přední pancéř ve tvaru písmene L.

Tyto průzory jsou charakteristické pro verze A – D a SLOV, u verze S (s rovným pancéřem) byly použity také, ovšem byly upraveny pro 50 mm pancéř.

Vpravo od průzoru střelce byl v pancéři vytvořen kruhový otvor pro lafetaci kulometu.

Všechny šrouby na tomto pancéři, včetně uchycení jeho komponent, byly stejné velikosti.

U verze S byla síla předního horního pancéře korby 50 mm. Pancéř nebyl tvarovaný, jako u verzí A – D a SLOV, naopak byl rovný, celý posunutý na úroveň původního „vyklenutí“. Jeho horní hrana byla zkosená. Je pravděpodobné, že byl rovněž „dělený“, tj. 25+25 mm jako u verze E, neboť verze S se vyráběla souběžně s verzí E. Detailní fotografie nejsou k dispozici. Uchycení pancéře bylo velmi podobné původním verzím A – D s klenutým pancéřem, chyběly jen šrouby v onom dřívějším „vyklenutí“. Pancéř byl v horní řadě (zprava tanku doleva) uchycen 7 šrouby po lafetaci kulometu, potom zde nebyly žádné šrouby (protože na horním pancéři bojového prostoru se zde nacházel poklop pro osádku a zde tudíž nemohly být žádné spojovací šrouby) a nakonec 1 šroubem přichycujícím pancéř k bočnímu pancéři korby, celkem tedy 8 šroubů.

V dolní řadě (opět zprava doleva) byl pancéř uchycen 7 šrouby po lafetaci kulometu a dále dalšími 4 šrouby, celkem tedy 11 šroubů.

Průzory řidiče a radisty byly vizuálně prakticky stejné jako u verzí A – D a SLOV, byly pouze upravené pro 50 mm pancéř. Průzor radisty se však lišil tím, že zde chyběly 4 šrouby nad tímto průzorem a také chyběly tři šrouby na průzoru samotném, jak je patrné z fotografií. Pro kryt kulometu platí to stejné, jako u verzí A – D a SLOV.

U verzí E a F byla síla předního horního pancéře korby 50 mm. Ten se skládal u verze E ze dvou pancéřů 25+25 mm, z nichž svrchní byl pravděpodobně cementován, u verze F tomu bylo také tak. Pancéř nebyl tvarovaný, jako u verzí A – D a SLOV, naopak byl rovný a celý posunutý na úroveň původního „vyklenutí“.

Pancéř byl v horní řadě (zprava tanku doleva) uchycen 5 šrouby, počítaje v to i dva šrouby nad průzorem řidiče, které byly oproti jiným šroubům této řady posunuty mírně dolů. Pokud bychom je nepočítali, potom prostřední šroub ze zbylých tří se nacházel těsně vlevo nad pravým horním šroubem prstencovitého uchycení korbového kulometu (byl tak tedy vlevo od středu pancéře). To je důležitý rozlišovací znak od verze G, kde se tento prostřední šroub nacházel více vpravo a to až za středem pancéře.

V dolní řadě (opět zprava doleva) byl pancéř uchycen 4 šrouby po lafetaci kulometu a následně, pod průzorem radisty, dalšími 2 šrouby, celkem tedy 6 šrouby. Na bocích (vpravo i vlevo) byl pancéř uchycen 3 šrouby (počítaje v to i krajní šrouby horní a dolní řady), tedy stejně jako u verze G.

Průzory řidiče a radisty byly zhotoveny nové (byly lité a zcela odlišné od původních průzorů) a byly oba shodné. Jejich upevnění na pancéř bylo pravděpodobně provedeno zevnitř. Pro kryt kulometu platí to stejné, jako u verzí A – D a SLOV.

Foto dobře poslouží k ilustraci předních pancéřů korby verzí E-F. Jde o Pz 38(t) verze F s pokusnou instalací 8-mi článků pásu(3) na předním dolním pancéři (standardně jich na verzi G bylo jen 7 a pouze s jedním třmenem) na továrním dvoře ČKD. Všimněte si přechodu(1) bočního pancéře věže (30 mm) na malý kruhový přední dolní pancéř věže (15 mm), typického pro verze E-G. Za povšimnutí rovněž stojí nové průzory řidiče a radisty(2) (opět typické pro verze E-G) a celý přední horní i dolní pancéř korby. U dolního pancéře korby si povšimněte jeho připojení(4) k bočnímu pancéři, charakteristické spolu s tímto pancéřem pro verze E-G. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

U verze G byla síla předního horního pancéře korby 50 mm a ten byl na rozdíl od verzí E a F zhotoven z jednoho kusu a byl homogenní[2]. Pancéř byl rovný, stejně jako u verzí E a F. Pancéř byl v horní řadě (zprava tanku doleva) uchycen jen 3 šrouby, šrouby nad průzorem řidiče zmizely. Prostřední šroub opět hraje důležitou rozpoznávací roli. Nacházel se více vpravo (těsně za středem pancéře), než u verzí E a F, kde byl tento šroub více vlevo.

V dolní řadě (opět zprava doleva) byl pancéř uchycen opět jen 3 šrouby. Na bocích (vpravo i vlevo) byl pancéř uchycen 3 šrouby (počítaje v to i krajní šrouby horní a dolní řady), stejně jako u verzí E a F.

Pancéř byl pro verze E – G o 30 mm širší než u verzí A – D a v horní hraně tak kryl i přídavné boční pancéřování o síle 15 mm. Na spodní hraně, kde v střední části bočního pancéře již končilo přídavné boční pancéřování, byl pak v obou rozích zkosen, aby lícoval s bočním pancéřem. Pro kryt kulometu platí to stejné, jako u verzí A – D a SLOV.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na to, zda je pancéř klenutý či rovný, na počet a pozici šroubů v horní řadě (zde hrají vždy důležitou roli horní šrouby lafetace kulometu), na tvar průzorů řidiče a radisty, případně i na to, jak velký úsek vymezují na tomto pancéři přední blatníky.

 

Boční pancéře korby

Pz 38(t) spojení střední části levého bočního pancéře korby, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Boční pancéře korby (levý a pravý) se skládaly ze tří částí. Tyto části byly spojeny zevnitř ocelovým plátem šrouby se zapuštěnou hlavou, tento spoj byl zvenčí přebroušen a přetřen barvou, takže nebyl prakticky viditelný. Spojení mezi přední a střední částí byla kolmá, později u verzí E - G (a pravděpodobně i u verze S) vlivem prodloužení vršku střední části, byla tato spojení šikmá. Přední část kryla hlavně převodové a směrové ústrojí. V přední části byly v pancéři zhotoveny dva kruhové otvory pro osu hnacího kola a pro hřídel konečného převodu. Hnací kolo mělo jako svoji součást ozubené kolo s vnitřním ozubením. Střední část pokrývala hlavně bojový prostor osádky, zadní pak motorový prostor.

Poznámka: Konečný převod hnací síly od motoru na hnací kolo byl realizován pomocí ozubeného kola s vnitřním ozubením. Podotkněme, že výroba ozubených kol s vnitřním ozubením byla výrazně složitější než výroba kol s vnějším ozubením a bylo k ní třeba speciálních výrobních zařízení. Snaha o snazší, zejména válečnou výrobu tanků tedy obecně vedla konstruktéry k tomu, aby se tato kola s vnitřním ozubením v konstrukci tanků nepoužívala. To se ovšem nedá říct o tanku Pz38(t). Planetové směrové ústrojí, planetová převodovka typu Wilson a i konečný převod, zde všude bylo zapotřebí mnoho kol s vnitřním ozubením.

Síla bočního pancéře byla 15 mm, pro verze E – G (nepočítáme-li ona zvláštní vozidla, v této publikaci označovaná jako final D) pak bylo přidáno na střední část dodatečné 15 mm pancéřování, ovšem pouze na její horní část a to tak, že spodní hrana tohoto pancéřování mírně přesahovala pod úroveň blatníků (boční pancéř tak zde dosáhl síly 30 mm). Spodní hrana tohoto přídavného pancéřování byla zkosená. Verze A – D a S měly tedy pouze 15 mm pancéřování boků. Přídavný pancéř byl přinýtován zejména na horní hraně, na jeho spodní hraně a na jeho bocích, všude tam, kde mohlo dojít ke kontaktu s pásy vozidla, byly použity k připevnění šrouby se zapuštěnou hlavou, které byly následně přetřeny, takže tyto spoje nebyly vůbec viditelné.

Existence přídavného bočního pancéře měla i další dopad. U verzí, které tento pancéř neměly, boční pancéř nepřekrýval zadní pancéř bojového prostoru korby (zadní horní pancéř korby), takže jeho celá boční hrana byla viditelná. Přídavné boční pancéřování naopak tento pancéř překrývalo, takže nebyl při pohledu zboku viditelný.

Boční pancéře byly spojeny se dnem korby pomocí nýtů, toto spojení bylo stejné pro verze A i G, dá se tedy předpokládat, že bylo stejné pro všechny verze tanku. Totéž platí i pro spojení se zadním pancéřem korby (kryjící motorový prostor) a rovněž tak i pro spojení s předním dolním, přechodovým pancéřem korby (toho si nebudeme všímat, neboť není většinou vidět), který spojoval dno tanku a dolní čelní pancéř korby.

Pro rozlišení verzí tanku je tak podstatná hlavně horní hrana střední části bočního pancéře (zde byl bojový prostor osádky). Této hraně bude tedy v dalším věnována pozornost. Je nutné ovšem zmínit, že vlivem montáže různých přídavných schránek na blatnících tanku jednotlivými jednotkami (odlišovat od standardních schránek výrobce), není na většině fotografií celá tato hrana viditelná. Většinou je vidět pouze její přední část.

 

Levý boční pancéř korby

Pz 38(t) levý boční pancéř korby, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Charakteristickým rysem všech verzí tanku je zde dvojice nýtů (nazývaná v této publikaci „dvojnýt“), kterou začíná u verzí A – B horní řada nýtů na střední části bočního pancéře. Tato dvojice nýtů již nebyla spojovací, tj. nespojovala boční pancéř s horním pancéřem korby. Na horním pancéři se totiž v tomto místě nacházel průlez pro osádku, takže všechny případné nýty u pozdějších verzí od této dvojice směrem k přednímu pancéři korby pouze spojovaly boční pancéř s přídavným bočním pancéřováním. Naopak, všechny nýty (či šrouby) od této dvojice směrem vzad byly spojovací nebo sloužily k uchycení prstence věže. Zbývá si tedy položit otázku, k čemu vlastně tento „dvojnýt“ sloužil. Po prostudování fotografií vnitřku tanku (exponát muzea Lešany) je odpověď poněkud tristní: sloužil k fixaci protikusu zástrčky (a jen k tomuto účelu), kterou se aretoval dvoudílný poklop průlezu posádky. Proč pro takovou „banalitu“ použili konstruktéři dva nýty, je záhadou.

Na střední části se rovněž nacházel (nad úrovní blatníku) kryt větracího otvoru pro potřebu osádky. Tento kryt měl stálou pozici u všech verzí tanku.

U verzí A – D začíná horní řada nýtů onou zmíněnou dvojicí nýtů. Celkem obsahuje horní řada 14 nýtů (v tom počítáme i ony dva šrouby vypadající jako nýty uchycující vnitřní prstenec věže nebo i ochranný prstenec věže). Pokud má totiž verze ochranný prstenec, potom je zřetelně vidět jeho boční upevnění těmito šrouby společně s navařeným obdélníkovitým plátem. Charakteristickým rysem těchto verzí je tedy neexistence žádného nýtu před zmíněnou dvojicí nýtů a existence či neexistence uchycení věžového ochranného prstence.

Existují však archivní fotografie ČKD (110-77-G-24 a 110-77-G-25). Jde o vůz 20.pd poslaný do mateřské továrny k opravě či zrušení a je na něm, asi pracovníky ČKD, napsáno bílou barvou číslo 453, o kterém se věří, že jde o č.podvozku. To by se pak jednalo o jeden z posledních kusů verze D, výroba které končila č.podvozku 475. Z těchto fotografií plyne, že na tomto voze verze D (nasazeného na frontě), bylo použito přídavné pancéřování bočního pancéře, které pak bylo standardní u pozdějších verzí E – G. Tuto verzi označujeme v této publikaci jako final D. Protože verze D měla ještě původní, tvarovaný přední pancéř a boční pancéř byl tedy ve své střední části kratší, musel být i tento přídavný pancéř ve své přední části kratší. Pravděpodobně byl použit pro tyto účely zkrácený přídavný pancéř verze E, neboť z těchto archivních fotografií plyne, že tento pancéř vpředu mírně přesahuje přední horní pancéř (směrem dolů) v místě styku s předním šikmým pancéřem (nad převodovým ústrojím). Tomu tak nebylo u verzí E - G. Tam tento přídavný pancéř „mířil“ přímo do tohoto místa styku. Vizuálně se tento přídavný pancéř projevil v horní řadě nýtů: před zmíněným dvojnýtem se nachází 1 nýt připevňující tento přídavný pancéř k bočnímu pancéři. Celkem tedy horní řada obsahuje 15 nýtů. Na jiné fotografii takovéhoto vozu je poválečný tank z výzbroje Československé armády, dle [3] sloužící mj. i ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Charakteristickým rysem této „verze“ je tedy existence 1 nýtu před dvojnýtem a existence věžového ochranného prstence.

Je ještě jeden rys, kterým lze odlišit verzi D od verzí A – C a tou je neexistence (D), či existence (A – C) dvou šroubů na zadní části bočního levého pancéře. Podrobnosti naleznete ZDE, v kapitole Anténa.

Verze S neměla žádný přídavný boční pancéř, síla bočního pancéře tak byla všude stejná, 15 mm. Autorovi není známa fotografie vozu této verze taková, aby na ní byla zřetelná celá horní řada nýtů levé strany bočního pancéře. Existují však fotografie, ze kterých plyne, že před zmíněnou dvojicí nýtů zde neexistovaly žádné další nýty. Dá se předpokládat, že spojení mezi přední a střední částí bočního pancéře bylo šikmé, podobně jako u verzí E - G. Charakteristickým rysem této verze je neexistence žádného nýtu před dvojnýtem a to, že vzdálenost od předního pancéře k této dvojici je značně větší (logicky, neboť verze S měla celou korbu posunutou vpřed, podobně jako verze E – G), než u verzí A – D a dále existence uchycení věžového ochranného prstence.

U verzí E – G se vlivem prodloužení střední části korby a montáží přídavného bočního pancéře změnila i celá horní řada nýtů. Horní hranu tedy tvořilo 16 nýtů (v tom počítáme i ony dva šrouby vypadající jako nýty uchycující ochranný prstenec věže). Charakteristickým rysem těchto verzí je tedy existence 2 nýtů před dvojnýtem a existence uchycení věžového ochranného prstence.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na počet nýtů před tzv. „dvojnýtem“ a vůbec na počet nýtů v celé horní řadě a na přítomnost přídavného pancéřování a ochranného prstence věže.

 

Pravý boční pancéř korby

Pz 38(t) pravý boční pancéř korby, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Na horním pancéři se vpravo nenacházel žádný průlez (u švédského licenčního Strv m/41 ano), všechny nýty byly spojovací. Na střední části se rovněž nacházel (nad úrovní blatníku) kryt průzoru řidiče, opatřený rovněž průduchem pro větrání jako na levé straně tanku. Tento kryt neměl stálou pozici u všech verzí tanku, v souvislosti s posunutím celého bojového prostoru korby vpřed u verzí E – G a S se posunul i tento průzor.

U verzí A – D obsahuje horní řada 14 nýtů (v tom počítáme i ony dva šrouby vypadající jako nýty uchycující vnitřní prstenec nebo i ochranný prstenec věže). Pokud má totiž verze ochranný prstenec, potom je zřetelně vidět jeho boční upevnění těmito šrouby společně s navařeným obdélníkovitým plátem. Během výroby verze C (existují fotografie verze C bez i s tímto prstencem) byl na horní pancéř korby přidán věžový ochranný prstenec (Turm Schützring) (bližší viz. kapitola Věžový ochranný prstenec). Charakteristickým rysem těchto verzí je tedy počet nýtů horní řady, existence či neexistence uchycení věžového ochranného prstence a pozice bočního průzoru řidiče vzhledem k nýtům horní řady (o tom se píše podrobně na konci této kapitoly).

Autorovi není známa žádná fotografie vozidla final D z pravé strany. Dá se však předpokládat, že počet nýtů horní řady zůstal stejný jako u běžných vozů verze D.

Verze S neměla žádný přídavný boční pancéř, síla bočního pancéře tak byla všude stejná, 15 mm. Autorovi rovněž není známa fotografie vozu této verze taková, aby byla na ní zřetelná celá horní řada nýtů pravé strany. Existují však fotografie, ze kterých plyne, že až na poslední 3 nýty této řady odpovídal tento boční pancéř verzím E – G, včetně pozice průzoru řidiče. Dá se předpokládat, že spojení mezi přední a střední částí bočního pancéře bylo šikmé, podobně jako u verzí E - G.

U verzí E – G se vlivem prodloužení střední části bočního pancéře korby změnila i celá horní řada nýtů. Horní hranu nyní tvořilo 15 nýtů (jeden nýt tedy přibyl).

Nyní něco více k pozici bočního průzoru řidiče vzhledem k nýtům horní řady, neboť dost často se stává, že na fotografii je vidět pouze přední část vozidla. Pro tento průzor je charakteristické, že jeho přední hrana směřuje u verzí A – D a SLOV (tedy verze s 25 mm předním pancéřem korby) přímo na druhý nýt v horní řadě, zatímco u verzí E – G a S (tedy verze s 50 mm předním pancéřem korby) mezi druhý a třetí nýt této řady.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na pozici bočního průzoru řidiče vůči nýtům horní řady a vůbec na počet nýtů v celé horní řadě a na přítomnost přídavného pancéřování a ochranného prstence věže.

Pz 38(t) verze C. Foto pochází ze série fotografií vozů zaslaných z Ruska do mateřské továrny k opravě či zrušení. To znamená, že toto vozidlo bylo již jednotkou nějakou dobu používané. Přibližná datace podzim/zima 1941/42. Všimněte si 40 mm předního dolního pancéře korby se zaoblenou hranou(1) a jeho připojení k bočnímu pancéři(3), charakteristické pro verze s 40 mm tímto pancéřem(C-D), směřování vnitřní hrany tohoto pancéře ke kloubu držáku světlometu(2), což svědčí o 40 mm pancéři a náhradních článků pásů původního typu(4) na předním šikmém pancéři, pancéřové hlavy periskopu u pozorovací věžičky velitele a dále nýtů a šroubů na předních pancéřích věže i korby, které je stejné u všech verzí A-D a SLOV. Tank nemá ochranný prstenec věže, má ještě „plátový“ (později byl nahrazen „hranolovitým“) ochranný úhelník poklopu osádky (6) a původní držák čsl.typu antény(5). (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Nárazník

Pravděpodobně od verze C (dle zdroje[2]), nebo od verze D (dle zdroje[3]), byl již při výrobě montován nárazník - tlumič nárazů předního pojezdového kola. (U verze A tento nárazník nebyl). Nárazník byl tvořen podlouhlou konsolou trojúhelníkového tvaru s gumovým blokem na spodní straně a byl připevněn dvěma šrouby na oba boční pancéře korby (u verzí A - D na přední díl bočního pancéře, u verzí E - G (a asi i S) na střední díl) a zamezoval přílišnému vychýlení předního pojezdového kola, neboť podvozek Pz 38(t) měl tendenci ke kmitání a to dokonce na rovném povrchu, či tank narážel přední částí na překážky při jejich překonávání. K tomuto účelu měl původní tank TNH pro Irán instalovány na přední hraně dna a v jeho středu na kraji korby (na každé straně) dvě malá kolečka (velká jako podpůrné kladky pásů tanku), kterážto ale na Pz 38(t) nebyla. Nárazník byl dodáván jako náhradní díl a umožňoval tak montáž i na starší verze tanku. Tak se skutečně i dělo. Na běžných fotografiích tanku však není patrný, je zakrýván obvykle hnacím kolem nebo prvním pojezdovým kolem.

 

Přední dolní pancéř korby

Pz 38(t) přední dolní pancéř korby, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pancéř byl cementován. V literatuře bývá také označován jako „prsní“ a je z hlediska rozpoznávání jednotlivých verzí tanku Pz 38(t) značně důležitý. Při pohledu zepředu je téměř vždy znatelný a jeho prvky jsou rozeznatelné i na méně kvalitních fotografiích.

Verze A – B a SLOV měly tento pancéř 25 mm silný. U verzí A – B byla horní hrana tohoto pancéře zaoblená. Verze SLOV měly toto zaoblení jiné, nepatrné, téměř ostré. Horní část pancéře byla upevněna k hornímu šikmému čelnímu pancéři (nad směrovým ústrojím) řadou 12ti nýtů (mimo nýty spojení s bočním pancéřem). Počet těchto nýtů byl tedy sudý, což, jak uvidíme později, je velmi důležité.

U verzí C – D je tento pancéř zesílen na 40 mm. Stalo se tak pravděpodobně jako důsledek prvních bojových zkušeností s tímto tankem v Polské kampani. Toto zesílení bylo snadné, neboť na tomto pancéři nebyly lafetovány žádné zbraně a je možné ho považovat za provizorní.

Zpočátku (nebo jen jedním ze dvou dodavatelů pancéřů tanku (podrobný popis viz. kapitola Výrobci pancéřů a „dělené“ pancéře)) byly tyto pancéře dodávány s horní zaoblenou hranou, podobně jako u verze A s tímto 25 mm pancéřem, což je pravděpodobně zdrojem chyby, že tento pancéř byl považován za silný pouze 25 mm. Podle zdroje [2] byly tanky této verze C dodávány bojujícím jednotkám ve Francii v roce 1940 jako náhrady ztrát. Později byly tyto pancéře dodávány s horní hranou ostrou. Verze D měla tuto hranu již výhradně ostrou.

Je poměrně obtížné na fotografiích rozlišit tento 40 mm pancéř (verze C, D) od původního, síly 25 mm (verze A, B). Zmíníme ty „nejužitečnější“ metody: 1) Pouhým pohledem lze velmi dobře rozlišit ostrou hranu od hrany zaoblené. Tato metoda ovšem selhává, pokud jde o 40 mm pancéř se zaoblenou hranou. 2) Podle způsobu připojení tohoto pancéře k bočnímu pancéři vozidla (podrobný popis viz. kapitola Spojení předního dolního pancéře korby a bočního pancéře korby). 3) Podle směřování vnitřní hrany tohoto pancéře k držáku světlometu (viz.dále), který byl umístěn na tomto pancéři. 4) Výpočtem síly pancéře podle vzdálenosti šroubů na bocích přilehlého předního šikmého pancéře. Tyto uchycující šrouby byly od sebe vzdáleny přibližně 120 mm. 5) Podle směřování boční hrany úhelníku, spojujícího tento pancéř s bočním pancéřem korby (podrobný popis viz. kapitola Spojení předního dolního pancéře korby a bočního pancéře korby).

Horní část pancéře verzí C – D byla upevněna k hornímu šikmému čelnímu pancéři (nad směrovým ústrojím) opět řadou 12ti nýtů, stejně jako u verzí A – B a SLOV.

Popišme si nyní podrobněji důležitý prvek tohoto pancéře a tím je držák světlometu (podrobný popis viz. kapitola Osvětlení), který byl na tancích Pz 38(t) téměř vždy a navíc je dobře viditelný na fotografiích. Držák sám byl upevněn na plochém kovovém plátu, který byl v přední části v pravém úhlu ohnutý a touto částí se opíral o přední dolní pancéř, v zadní části byl pak uchycen šroubem k přednímu šikmému pancéři. Na tomto plátu byl pak umístěn vlastní držák světlometu, který svým válcovitým kloubem umožňoval předozadní pohyb světlometu. Právě tento kloub je důležitým rozpoznávacím znakem verzí Pz 38(t). Jak rostla síla předního dolního pancéř korby, měnilo se i směřování vnitřní hrany tohoto pancéře ke kloubu držáku světlometu. U verzí A – B (25 mm pancéř) hrana směřovala před střed (směrem vpřed vozidla) tohoto kloubu, u verzí C – D (40 mm pancéř) směřovala tato hrana přímo na střed tohoto kloubu. Pokud tato hrana není na fotografii patrná, mohou místo ní posloužit spodní hrany předních držáků blatníků tanku, které byly upevněny těsně vedle této hrany na předním šikmém pancéři. U verzí E – G a S byla již síla tohoto pancéře 50 mm a plát držáku musel být ve své zadní části prodloužen. Byly tedy dodávány jako náhradní dva druhy držáků. Jeden pro verze A – D a SLOV, druhý pro verze E – G a S. U verzí E – G a S tak opět směřovala tato hrana před střed tohoto kloubu, ale tyto verze je možné rozpoznat i jiným způsobem, takže toto směřování již není u těchto verzí tak důležité.

U verze S byla síla dolního čelního pancéře korby 50 mm, podobně jako u verzí E – G. Pancéř byl tvořen pravděpodobně dvěma pancéři o síle 25 mm a 25 mm (podrobný popis viz. kapitola Výrobci pancéřů a „dělené“ pancéře). Na rozdíl od verzí E – G byla ovšem verze S určitým „hybridem“, což se projevilo i na uchycení tohoto pancéře, které bylo jako u verzí A – D a SLOV a to včetně viditelných šroubů uchycení os hnacích kol a směrového ústrojí (viz.dále).

Charakteristickým rysem všech verzí A – D, SLOV a S byly dva viditelné šrouby upevnění osy hnacího kola nad oběma tažnými háky a čtyři viditelné šrouby upevnění směrového ústrojí ve středu dolního čelního pancéře korby. Z nich dva spodní, poněkud větší, splývaly s dolní řadou ostatních nýtů (mimo nýty spojení s bočním pancéřem), zatímco dva horní šrouby upevnění směrového ústrojí byly umístěny mírně asymetricky vzhledem ke středu korby. Verze E - G tyto šrouby (resp. jejich hlavy) zde neměly, uchycení bylo provedeno pravděpodobně zevnitř pancéře.

U verzí E – G byla síla dolního čelního pancéře korby 50 mm, pancéř měl horní hranu ostrou. Tento pancéř byl u verzí E - F tvořen dvěma pancéři o síle 25 mm a 25 mm, u verze G se pak jednalo o jeden homogenní pancéř síly 50 mm (podrobný popis viz. kapitola Výrobci pancéřů a „dělené“ pancéře).

Horní část pancéře byla upevněna k přednímu šikmému pancéři (nad směrovým ústrojím) řadou 11ti nýtů (mimo nýty spojení s bočním pancéřem)(tedy o jeden nýt méně, jako u verzí A - D a S). Jejich počet byl tedy lichý. Horní dva šrouby upevnění směrového ústrojí spolu s dvěma šrouby nad oběma tažnými háky zde nebyly, uchycení bylo provedeno pravděpodobně zevnitř pancéře. Absence těchto šroubů je charakteristickým rysem verzí E - G.

Spodní řada měla vždy 14 nýtů a šroubů (mimo nýty spojení s bočním pancéřem a včetně nýtů upevnění háků), tedy počet stejný u všech verzí.

Nyní se dostáváme k tomu, proč byl důležitý počet nýtů v horní řadě. Pokud byl totiž sudý (verze A – D a SLOV a S), potom ohnutí plátu držáku světlometu mířilo mezi dva střední nýty horní řady, pokud byl lichý (verze E - G), mířilo ohnutí přímo na střední nýt této řady.

Od verze G byl na tento pancéř standardně montován držák na 7 náhradních článků pásu (podrobný popis viz. kapitola Pásy).

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na počet nýtů v horní řadě (jejich „sudost“ a „lichost“), na existenci dvou šroubů nad tažnými háky a dvou šroubů ve středu nad dolní řadou, na pozici držáku světlometu a na případnou existenci standardního držáku pro náhradní články pásu.

Pz 38(t) verze C. Foto pochází ze série fotografií vozů zaslaných z Ruska do mateřské továrny k opravě či zrušení. To znamená, že toto vozidlo bylo již jednotkou nějakou dobu používané. Přibližná datace podzim/zima 1941/42. Všimněte si 40 mm předního dolního pancéře korby s ostrou hranou(1) a jeho připojení k bočnímu pancéři(2), charakteristické pro verze s 40 mm pancéřem(C-D), směřování vnitřní hrany tohoto pancéře ke kloubu držáku světlometu(7), což svědčí o 40 mm pancéři a náhradních článků pásů původního i nového typu(6) na předním šikmém pancéři. Tank nemá ochranný prstenec věže, má na levém pásu jeden článek nového typu(5) a původní držák antény čsl typu(4). Věž má 15 mm boční pancéř(3). Šrouby a nýty na předním horním i dolním pancéři korby jsou stejné jako u všech verzí A-D a SLOV. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Přední tažné háky

Na přední dolní pancéř korby a pancéř, který ho spojoval s dnem korby (dolní šikmý přední pancéř, který ovšem není obvykle viditelný), byly připevněny dva přední tažné háky a to vždy na každý pancéř 4 šrouby (celkem tedy 8 šroubů na jeden hák). Vlastní hák byl přivařen na podkladový lomený plát, dosedající na oba tyto pancéře. Tyto háky (včetně podkladového plátu) se lišily pro verze A - B, C - D, E - G a S a měnily se stejně, jak se měnila i síla předního dolního pancéře. Je běžné vidět na fotografiích vozidla s ulomeným nebo zcela odtrženým (včetně podkladového plátu) hákem a dá se tedy říci, že jeho pevnost byla do jisté míry kritickým bodem konstrukce tanku Pz38(t). Z detailních fotografií je patrné, že verze C - D měly o něco delší podkladový plát v horní části, verze E - G pak mimo dalšího prodloužení v této části měly ještě důkladněji přivařen vlastní hák, vše patrně jako důsledek použití tanku v praxi. Detailní fotografie předních háků pro verzi S nejsou k dispozici. Vlastní upevnění pomocí šroubů se během všech verzí Pz38(t) nezměnilo. Tyto drobné změny jsou však patrné pouze na detailních fotografiích, proto jsou tyto změny poměrně nezajímavé. Háky včetně šroubů byly dodávány jako náhradní díly. Za definitivní je možné považovat to řešení, které bylo použito na stíhači tanků Hetzer. Přední „háky“ totiž tvořilo prodloužení bočních pancéřů, jak bylo zvykem i u jiných německých konstrukcí. Z pevnostního hlediska, zejména při vyprošťování zapadlého tanku, bylo toto řešení určitě zcela vyhovující.

 

Spojení předního dolního pancéře korby a bočního pancéře korby

Pz 38(t) spojení předního dolního pancéře a bočního pancéře korby, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Spojení bylo realizováno pomocí úhelníku (mimo verzi S), který byl uchycen k jednotlivým dvěma pancéřům pomocí šroubů či nýtů. Jak se zvětšovala u jednotlivých verzí síla čelního pancéře, měnil se i způsob spojení. Pro rozlišení verzí tanku Pz38(t) na málo kvalitních fotografiích je důležité směřování hrany (na bočním pancéři) tohoto úhelníku k prvnímu viditelnému šroubu (na vnitřní straně bočního pancéře, bráno shora) upevnění krytu konečného převodu tanku (ten byl na vnější straně bočního pancéře). Kryt tohoto převodu, převod sám i jeho upevnění se nezměnilo u verzí A - G a S a SLOV. Jak se měnila síla čelního pancéře, měnilo se i směřování této hrany k danému šroubu. U verzí A – B a SLOV hrana směřovala značně před tento šroub, u verzí C – D mírně před a u verzí E – G pak přímo na tento šroub.

U verzí A – B a SLOV byla síla předního dolního pancéře korby 25 mm. Spojení k bočnímu pancéři bylo realizováno (bráno shora dolů) pomocí 1 nýtu, následovaly 3 šestihranné matky na šroubech (ty ale připevňovaly pravděpodobně pouze mechanismus konečného převodu) a spojení zde končilo dalším nýtem. Spojení k čelnímu pancéři bylo realizováno 1 nýtem v horní části a 2 nýty ve spodní části úhelníku.

U verzí C – D byla síla předního dolního pancéře korby 40 mm, pancéř měl zpočátku horní hranu zaoblenou, později ostrou, což však nemělo na spojení tohoto pancéře žádný vliv. Spojení k bočnímu pancéři bylo realizováno pravděpodobně připevněním zde se vyskytujících komponent vnitřními šrouby z druhé strany bočního pancéře, jak je popsáno dále. Na úhelník (na obě jeho strany) byl navařen v horní části nepravidelný hranol. Spojení k čelnímu pancéři bylo na tomto hranolu realizováno pomocí 2 nýtů, které byly o trochu větší, než ostatní nýty spojení, k bočnímu pancéři byl pak hranol pravděpodobně připevněn vnitřními šrouby. Ve spodní části úhelníku (mezi 2 nýty spojení s čelním pancéřem) pak byl navařen drobný půlválec (opět na obě strany úhelníku), určený pravděpodobně k připevnění vnitřním šroubem k bočnímu pancéři. Další spojení k čelnímu pancéři bylo realizováno obdobně jako u verzí A – B, tj. 1 nýtem v horní části a 2 nýty ve spodní části úhelníku (mezi nimi byl již zmiňovaný půlválec).

U verzí E – G byla síla předního dolního pancéře korby 50 mm, pancéř měl horní hranu ostrou. Spojení k bočnímu pancéři bylo realizováno pomocí 4, spojení k čelnímu pancéři pak pomocí 5ti, mírně větších nýtů. Tento pancéř byl u verzí E - F tvořen dvěma pancéři o síle 25 mm a 25 mm, u verze G se pak jednalo o jeden homogenní pancéř síly 50 mm (podrobný popis viz. kapitola Výrobci pancéřů a „dělené“ pancéře).

U verze S byla síla předního dolního pancéře korby 50 mm. Pancéř byl tvořen pravděpodobně dvěma pancéři o síle 25 mm a 25 mm (podrobný popis viz. kapitola Výrobci pancéřů a „dělené“ pancéře). Spojení pancéřů nebylo realizováno pomocí úhelníku, vyskytoval se zde pouze ocelový pás (pravděpodobně přivařený k bočnímu pancéři) na čelním pancéři, ke kterému byl připojen pomocí 5ti nýtů. Jsou ale známy pouze málo kvalitní fotografie tohoto spojení.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit na existence či neexistenci (verze S) spojovacího úhelníku, v případě existence tohoto úhelníku na počet a tvar spojovacích prvků.

Pz 38(t) verze D. Jedná se pravděpodobně o čerstvě opravené vozidlo. Pro verzi D hovoří mj. to, že věž má charakteristické nýtování pro verzi D na předním bočním pancéři (2x6 nýtů v svislých řadách), existence prstence věže a jeho vybrání pro šrouby upevnění stropu a neexistence (!!) dvou šroubů po „bojové“ anténě na zádi vozidla(1). Vozidlo má již držák antény německého typu(3), který se začal montovat během výroby verze D. Povšimněte si také článků pásu nového typu. Nestandardní umístění tlumiče výfuku (horní), nový typ dýmovnic na zádi vozidla a vodorovně uložená vzdálenostní světla Notek(2) naznačují, že jde o opravované vozidlo. (Zdroj: World War Photos, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Přední šikmý pancéř korby (Vordere schiefe Abdeckplatte)

Pancéř byl cementován a byl síly 12 mm u všech verzí. U verzí E – G a S byl kratší, než u verzí A – D a SLOV, vlivem posunutí předního horního pancéře korby (před řidičem a radistou) vpřed. Na jeho povrchu byl umístěn poklop pro přístup ke směrovému a převodovému ústrojí tanku s ochrannou lištou trojúhelníkovitého hranolovitého průřezu (Schutzleiste) – podobnou té, která chránila poklop osádky (podrobný popis viz. kapitola Ochranný úhelník poklopu osádky). Pancéř se sice svou velikostí pro tyto verze lišil, ale pro odlišování jednotlivých verzí nehraje významnou roli. Určitou roli mohou hrát pouze šrouby uchycující tento pancéř na jeho bocích, resp. jejich vzdálenost, pro určení síly předního dolního pancéře (podrobný popis viz. kapitola Přední dolní pancéř korby).

 

Věžový ochranný prstenec (Turm Schützring)

Pz 38(t) ochranný prstenec věže a ochranný úhelník poklopu osádky, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Poznámka k terminologii: Německé předpisy používají pro tento prstenec dva termíny: Abdeckung a Turm Schützring. Protože termín „Abdeckung" je používán také pro jednotlivé pancéře, je dána přednost druhému výrazu. V anglické terminologii převládá výraz „turret ring guard“. V české literatuře se používají termíny „ochranný prstenec“ nebo také „pancéřový prstenec“.

Pravděpodobně v průběhu produkce série C byl na horní pancéř korby (strop) aplikován věžový ochranný prstenec, který měl zabránit proniknutí střel mezi stropem korby a spodním okrajem věže k vnitřnímu prstenci věže. Kdy se stal součástí produkce Pz 38(t) je tak trochu otázka. Jsou známy fotografie verze C ještě bez tohoto prstence. Výroba této verze končila v srpnu roku 1940, v září na ni pak navazovala výroba verze D, ta již tento prstenec měla standardně. Odlišit od sebe tyto dvě verze je na fotografiích prakticky nemožné. V září 1940 byly také vyrobeny první tanky první slovenské série Pz 38(t) SLOV1. Platilo pravidlo, že výroba pro německý Wehrmacht měla přednost. „Nové“ konstrukční prvky, mezi které je možné počítat také tento prstenec, německá správa většinou neumožňovala zavádět do výroby exportních verzí pro jiné, byť spřátelené státy a pokud ano, tak rozhodně až „po“ výrobě pro Wehrmacht. Tyto slovenské tanky již měly tento prstenec a je tudíž nanejvýš pravděpodobné, že tento prstenec byl aplikován již během výroby verze C. Také v publikaci [3] je uvedena fotografie vozu čísla 340 verze C s tímto prstencem.

Ochranný prstenec byl třídílný (levá, pravá a zadní část), trojúhelníkovitého průřezu a byl poměrně plochý, zhruba 40 mm široký. Mezi ním a věží byla zhruba 15 mm mezera. Levá a pravá část byly v přední části stropu korby přerušeny průlezem osádky (resp. jeho ochranným úhelníkem (Schutzwinkel)), na bocích bojového prostoru korby pak tyto části strop mírně přesahovaly a byly zde připevněny k bočnímu pancéři dvěma šrouby s vypouklou hlavou (stejného průměru jako ostatní nýty horní řady na bočním pancéři, takže se na fotografiích jeví jako nýty) přes charakteristický ocelový obdélníkový plát se zkosenými spodními hranami (tento plát byl pravděpodobně kolmo přivařen na levou i pravou část prstence). Tyto dva šrouby nebyly spojovací (tj. nespojovaly konstrukci korby) a pravděpodobně uchycovaly vnitřní prstenec věže (vyskytovaly se totiž i na verzích A - C bez ochranného prstence). Dále pak obě části pokračovaly až k zadnímu pancéři bojového prostoru, kde je ovšem většinou shora překrývalo zadní prodloužení věže. Zadní část prstence byla poměrně krátká (v podstatě pouze na šířku vodorovného krytu motoru, což bylo cca 50 cm) a mírně přesahovala strop korby – bojového prostoru. Byly v ní zhotoveny 2 otvory pro přístup ke šroubům upevnění horního krytu motorového prostoru. Tato zadní část byla pravděpodobně podložena (zdroj [1] se o tom zmiňuje), protože kryt motorového prostoru byl o něco níže, jak strop bojového prostoru. Ochranný prstenec byl shora hladký a měl u verzí C – D a S vybrání - otvory v místech (dvě vybrání na každé straně, symetricky hned vedle bočního uchycení na hraně bojového prostoru), kde prstenec překrýval šrouby, které připevňovaly horní část korby (stropu bojového prostoru) k bokům korby. Tato vybrání (otvory) byla zhotovena na vnější hraně prstence a to jen částečně na jeho okraji. (Pozn.: Tato vybrání se na fotografiích jeví jako tmavé skvrny na vrchní straně prstence.) Prstenec verzí E – G tato vybrání neměl. V zásadě jsou tyto svrchní otvory jediným rozlišením (pokud nebereme v úvahu jiný průměr, což není na fotkách moc vidět) mezi prstenci menšího (verze C – D, SLOV a S) a většího průměru (verze E – G). Pokud to tedy shrneme: prstence byly dvou druhů, jeden pro verze s 15 mm pancéřem boků věže (verze C – D, SLOV a S) a druhý pro verze s 30 mm pancéřem boků věže (verze E – G).

Vzácná fotografie Pz 38(t) verze S. Povšimněte si 50 mm předního pancéře věže a charakteristických dvou řad po pěti nýtech na předním bočním pancéři věže(1), prstence věže(2) a jeho vybrání(otvorů) pro šrouby uchycení horního pancéře korby (které jsou pouze na prstencích věží s 15 mm bočním pancéřem), směřování přední hrany bočního průzoru řidiče(3) vzhledem k nýtům horní řady bočního pancéře korby a také článků pásu nového typu(4). (Zdroj: World Wide Photos, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Levá i pravá část prstence mimo ony zmíněná upevnění na bocích korby nevykazovaly svrchu žádné připevnění k pancéři korby (šrouby, přivaření) a je tudíž pravděpodobné, že byly připevněny k tomuto hornímu pancéři korby zevnitř, aby mohl prstenec čelit případným značným rázům střel nebo střepin. Kruhová točna věže plně využívala šířku i zadní část stropu korby (u všech verzí). U verzí E - G, které měly silnější pancéřování boků věže (30 mm oproti 15 mm) a přídavný pancéř 15 mm na bocích korby (takže o co vzrostl průměr věže, o to vzrostla i šířka korby) musel být z důvodu většího průměru věže (15+15 mm) mírně zkosen v jeho zakulaceném rohu ochranný úhelník (Schutzwinkel) průlezu osádky, aby se věž mohla volně otáčet.

Prstenec byl dodáván jako náhradní díl, v praxi ale nebyl většinou montován na starší verze tanku, jak ukazují fotografie takových vozidel z pozdějších období. Bylo ale běžnou praxí umisťovat na korby jiných verzí věže z vozidel také jiných verzí. Pokud to ale byla korba dřívější verze a s prstencem menšího průměru (verze C – D, SLOV a S) a věž pozdější verze s 30 mm pancéřováním boků (verze E – G), toto nebylo možné, věž by se totiž nemohla otáčet.

Charakteristickým rysem existence tohoto věžového ochranného prstence jsou dva obdélníkové pláty jeho uchycení k bočním pancéřům korby. Prstenec sám není dost často na fotografiích tanku zřetelně viditelný, bohužel pláty bočního uchycení také často ne, vzhledem k výskytu různých schránek na blatnících vozidla. Pokud nejsou tyto pláty či celý prstenec na fotografii viditelné, vhodným vodítkem k tomu, zda na vozidle je anebo není tento prstenec, může být dvojitý pruh šroubů a nýtů umístěný na spodní části vpředu a na bocích věže. Šrouby byly v horní řadě, nýty, o něco menšího průměru, byly pod nimi, umístěné vždy „mezi“ dva horní šrouby. Tento „pruh“ je na fotografiích většinou dobře viditelný a vyskytuje se na všech verzích Pz 38(t). Pokud je tank bez prstence, potom se tento „pruh“ nachází nad spodní hranou věže (ta je také většinou dobře viditelná) zhruba o tolik, kolik činí „šířka“ tohoto pruhu, pokud tank má prstenec, potom horní hrana tohoto prstence dosahuje téměř ke spodní části tohoto „pruhu“, tj. k řadě nýtů. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, resp. z jakého úhlu je vozidlo foceno.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit to, zda vůbec existuje a zda jde o prstenec pro verze s 15 mm (menší průměr, má „vybrání“) nebo 30 mm (větší průměr, nemá „vybrání“) pancéřováním boků věže.

Pz 38(t) verze D s přídavným pancéřováním korby – pravděpodobně jeden z posledních tanků této verze. Všimněte si nýtu pod levou rukou radisty, umístěného směrem vpřed před dvojnýtem určeného pro zástrčku poklopu osádky. Existence toho jednoho nýtu svědčí o přídavném pancéři. Na běžných vozidlech verze (Ausf.) D tento nýt chybí. Jde o fotografii tanku z výzbroje poválečné čsl.armády. Tank má již instalován tlumič výfuku ve vyšší poloze a standardní vodorovné umístění světel (zde „zadní“ Notek-distanční světla) zadního osvětlení. Válcovité těleso na přední části blatníku je hasící přístroj. (Zdroj: sbírka autora via J.Studený, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Ochranný úhelník poklopu osádky (Schutzwinkel)

Vlastní poklop průlezu osádky korby (řidič a radista/střelec z korbového kulometu) se nacházel vpředu stropu vlevo před věží, byl dvoudílný a otevíral se směrem kupředu. Byl zprava a zevnitř od věže kryt ochranným úhelníkem proti případným střelám, třeba i odraženým. Zpočátku (takže i u původního LT 38) byl tvořen pouhým ocelovým plátem, který obemykal (takže byl v pravém úhlu ohnutý) z těchto dvou stran poklop osádky. Později (asi během produkce verze C) byl nahrazen mnohem masivnějším úhelníkem-hranolem trojúhelníkovitého průřezu. Pokud byl tank opatřen ochranným prstencem věže (opět během produkce verze C), tento úhelník byl vždy pozdějšího, hranolovitého tvaru. Existuje však fotografie tanku, který nemá ještě žádný ochranný prstenec věže (verze C), přesto již má tento pozdější hranolovitý úhelník. Buď byl tedy tento hranolovitý úhelník zaveden ještě před ochranným prstencem věže, nebo byl původní úhelník vyměněn a prstenec nebyl instalován. Úhelník se dodával jako náhradní díl a připevňoval se zevnitř pomocí šroubů.

 

Kryty motoru (levý a pravý)

Kryty (poklopy) motoru byly dva, levý a pravý (Linke, Rechte Motorabdeckung). Byly zhotoveny z cementovaného pancéře síly 10 mm. Odklápěly se směrem ke středu vozidla a snad právě z tohoto důvodu byl malý zadní horní pancéř korby, který ukončoval bojový prostor osádky, připevněn pomocí šroubů se zapuštěnou hlavou – nýty by asi překážely. Tyto šrouby byly posléze zabroušeny a přetřeny barvou, takže na tomto pancéři nebyly žádné spoje viditelné. Poklopy končily zaoblenou částí kousek nad blatníky a právě tudy se nasával ventilátorem chladící vzduch k motoru. Z tohoto důvodu byly zde opatřeny ochranným sítem (drátěné pletivo), aby se zabránilo nasátí nežádoucích předmětů (vegetace, atd.) a klapkou nad sítem, ovládanou z přepážky mezi bojovým a motorovým prostorem (protipožární stěna) se reguloval přívod vstupního vzduchu[2]. Na vrchní straně této zaoblené části poklopů se nacházely u verzí A – D, SLOV, S a E – F) dvě řady sedmi nýtů. U verze G došlo k redukci počtu těchto nýtů a zůstaly zde pouze vždy dva a dva krajní nýty těchto řad, vnitřní nýty úplně zmizely. Je nutné ovšem podotknout, že tyto „různé“ poklopy byly naprosto záměnné a tak i na starších verzích je možné vidět tyto „G-čkové“ poklopy.

Pz 38(t) boční pancéře věže a záď vozidla, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Posuvný regulátor chlazení

Na zadní horní části korby, na jejím zešikmení, těsně před koncem vozidla se nacházel na malém kosodélníkovém výstupku rámeček se sítem (drátěné pletivo), kudy odcházel z vozidla chladící vzduch od motoru. Na tento rámeček se pod jeho síto umísťoval posuvný regulátor chlazení (Schieber), což byl v podstatě obyčejný plech, jehož zasouváním a vysouváním se mohlo regulovat množství výstupního vzduchu. Toto zařízení nahrazovalo původní komplikovanou regulaci chladícího vzduchu na vstupu[2]. Plech byl na vyčnívajícím konci zahnutý, aby se mohl držet rukou. Právě toto zahnutí je na fotografiích dobře patrné. Zdroj [1] (rámeček i se sítem byl dodáván jako náhradní díl) zde rozlišuje pouze provedení pro tropy a plyne z něj i to, že zařízení není určeno pro zimní provoz. Dle fotografií lze však tvrdit, že zařízení bylo jako nové zavedeno teprve během produkce verze G. Existují však fotografie vozidel i dřívějších verzí, na kterých bylo (určitě později) nainstalováno. Klasickým případem je opět muzejní exponát Pz 38(t) verze A v Lešanech.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na to, zda kryty motoru mají či ne vnitřní nýty a zda existuje posuvný regulátor chlazení na kosodélníkovém výstupu chladícího vzduchu.

 

Zadní dolní pancéř korby

Zadní dolní pancéř korby byl mírně zešikmený a chránil tank, resp. jeho motor, zezadu. Během celé produkce tanku se nezměnil, to ovšem nelze říci o komponentách, které byly na něj připevněny.

Komponenty, které byly přítomné vždy, byly: V pravém horním rohu bylo vyústění výfukových plynů od motoru a toto bylo kryté pancéřovou krytkou. Zde navazoval tlumič výfuku, který byl válcovitého tvaru a byl vodorovně uložen a zabíral prakticky celou šířku vozidla. S instalací nového zadýmovacího zařízení musel být „posazen“ výše, aby tomuto nepřekážel (viz.dále). Ve středu pancéře byl umístěn kruhový kryt ventilátoru a na něm zadní tažný hák a ruční starter. Na spodní hraně pancéře pak byly umístěny po stranách dva zadní tažné háky. Nad nimi pak dvě zařízení pro napínání pásů.

Během produkce tanku se na tento pancéř umísťovaly různé komponenty. U verze A zde byly připevněny lopata a krumpáč, později se tyto nástroje přemístily na korbu nad levým blatníkem. Verze SLOV měla nad napínacími zařízeními umístěna zadní světla (podrobný popis viz. kapitola Osvětlení). Na starter a obě napínací zařízení byly montovány plechové krytky od verze E a také na verzi S (tedy E – G a S). Tyto plechové krytky, původně zamýšlené jako ochrana proti bahnu, byly však často polními jednotkami odstraněny, nebo jednoduše odpadly během provozu.

Ovšem pozor!!! Montáž různých komponent mohla být (a byla) také prováděna při opravách dřívějších verzí tanků, ať již v mateřském závodě ČKD, či někde jinde.

 

Dýmovnice

Wehrmacht používal na tancích PzIII a PzIV v počátečním období 2.světové války zadýmovací zařízení (Nebelkerzenabwurfvorrichtung) s pěti vodorovně uloženými dýmovnicemi (granáty). Granáty bylo možné odpalovat zvnitřku tanku, pokud bylo zapotřebí zadýmení tanku (maskování, simulace zásahu, atd.). Problémem tohoto zařízení bylo to, že zadýmovací granáty nebyly nikterak kryty proti případným zásahům a mohlo tak klidně dojít k jejich vznícení nepřátelskou palbou. Toto zařízení bylo montováno i na tanky Pz 38(t) verze A, dle [2] od června 1939 do konce výroby této verze a dle [8] veškeré takto vybavené tanky šly k 8.pd (byla nasazena v Polsku). Zařízení bylo připevněno svrchu na tlumič výfuku, na jeho levé straně.

Časté vznícení těchto granátů, ať již nepřátelskou palbou nebo prostě od rozžhaveného tlumiče výfuku, vedlo konstruktéry Pz 38(t) ke konstrukci nového zadýmovacího zařízení, tentokrát ukrytého v pancéřovém „obalu“. V něm bylo uloženo, tentokrát svisle, také pět granátů, které bylo rovněž možné odpalovat zvnitřku tanku. Toto nové zařízení se standardně montovalo na tanky Pz 38(t) od verze E a také na verzi S (tedy E – G a S). Protože zařízení bylo umístěno vlevo nahoře na zadním pancéři korby, bylo zapotřebí přemístit tlumič výfuku, který jinak překážel, do nové, „horní“ polohy (viz. dále). Je zajímavé, že o tomto zařízení vůbec nepojednává Kusovník náhradních dílů[1]. Toto „nové“ zadýmovací zařízení je vidět zejména na nových vozidlech, bylo totiž často polními jednotkami demontováno.

Se zadýmovacími zařízeními, zdá se, měli Němci na tancích během války neustále problémy. Za definitivní řešení je možné považovat zařízení, které se montovalo zevnitř věže tanku, nebo stropu samohybného děla od konce války. Toto zařízení neslo oficiální název (Nahverteidigungswaffe), tedy doslova zbraň pro blízkou obranu. Mimo kouřových granátů se z této zbraně daly odpalovat (a to kruhově) také protipěchotní granáty a dokonce bylo možno skrz něj střílet i ze signální pistole.

 

Tlumič výfuku

Jak již bylo výše řečeno, instalace nového zadýmovacího zařízení přinesla s sebou nutnost přemístění tlumiče výfuku (Auspufftopf), do nové, „horní“ polohy. Tlumič výfuku měl kromě výfukové roury (na levé straně) navařeno i rourovité „koleno“ (na pravé straně), které se zasazovalo do pancéřové krytky (Panzerabdeckung). Původní „dolní“ provedení tohoto tlumiče se přestalo v roce 1941 vyrábět[3]. Tlumič se dodával jako náhradní díl. Tato úprava se týkala verzí E – G a S. Zdroj [2] na str.20 uvádí, že nová „horní“ pozice tlumiče výfuku se zavedla u verze E až od března roku 1941 (tedy zhruba v půlce její produkce), dokonce uvádí i čísla vozidel verze E, která měla původní „dolní“ umístění tlumiče, bohužel bez příslušné fotografie. Autor prověřil více jak 60 fotografií tanku Pz 38(t) verze E na kterých je tento tlumič vidět a ani jedna ho neměla v „dolní“ pozici. Je ovšem možné, že jednotky, pokud chtěly namontovat nové zadýmovací zařízení, jednoduše musely tento tlumič přemístit.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na pozici tlumiče výfuku (dolní, horní), na existenci zadýmovacího zařízení (nové i staré) a krytů starteru a napínacích zařízení pásů.

 

Anténa

Němci přikládali radiovému spojení ve vojenství velký význam, přesně podle oblíbeného armádního hesla „bez spojení není velení“. To, zda původní československá radiostanice vz.37 zůstala ve vozech Pz 38(t) verze A po jejich převzetí Wehrmachtem nebo byla vyměněna za německé radiovybavení není známo, je ale jisté, že původní držák antény zůstal. Podotkněme, že tento držák byl používán i na jiných tancích, které československá armáda zavedla do výzbroje (LT vz.34, LT vz.35). Tzv. „bojová“ anténa (viz.dále), což byla, dá se říci, novinka u tanku LT 38, nebyla na tancích LT 34 a LT 35 v československé armádě běžně používána, dá se ovšem předpokládat, že byla na nich zkoušena, jak je patrné z fotografií německých Pz 35 (t) (LT vz.35).

Během své „kariéry“ byl tank Pz 38(t) opatřen dvěma držáky antény. Jednak původním, československým a potom německým. Je pravda, že každý držák mohl být lehce demontován (oba byly připevněny pouze šrouby), je však z fotografií patrné, že i na starších verzích Pz 38(t), které měly původní čsl.držák ještě z výroby, zůstával tento na vozidle i v době, kdy se již používal novější typ německého držáku. Ten byl samozřejmě dodáván i jako náhradní (Antennenfuss für Funkgerät), kompletně i s dvoumetrovou tyčovou anténou. Na vozidlech Pz 38(t) používali Němci jednak tyčovou anténu, která byla tuhá a byla vyrobena z mědi, jednak prutovou, která byla podstatně tenčí a ohebnější[2]. Pokud byla na původním čsl.držáku použita tyčová anténa, byla na tento držák běžně namontována dodatečně standardní německá gumová patka, aby se anténa mohla vyklánět do stran při kontaktu s dělem při otáčející se věži.

Pz 38(t) držák antény, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

 

Československý držák antény

Samotný čsl.držák byl válcovitého tvaru, na horní straně na jeho víku pak byla vztyčena prutová anténa. Válec byl umístěn kolmo na levé, zde tvarované straně předního horního pancéře a díky šikmé pozici této tvarované části válec držáku směřoval zhruba pod úhlem 45 stupňů směrem od vozidla. Od pancéře byl válec v jeho horní části mírně odsazen a aby mohl být celý držák k pancéři přišroubován, měl válec po stranách a nahoře připevněné rovné plochy.

Původní LT vz.38 (Odpovídající Pz 38(t) Ausf. A) byl vybaven radiostanicí vz.37[3] s prutovou anténou. Pro použití v boji byla instalována také „bojová“ anténa, která byla představována podlouhlou, dvakrát v pravém úhlu zalomenou trubkou, která vedla od držáku antény, poté vodorovně nad skoro celým levým blatníkem a nakonec byla upevněna na bočním pancéři korby na zádi vozidla pomocí malého plátu kosočtverečného tvaru dvěma šrouby. K těmto šroubům se ještě vrátíme, neboť jsou důležitým rozpoznávacím znakem některých sérií Pz 38(t). Tato „bojová“ anténa měla menší dosah (1 km), než normální prutová anténa (5 km)[A1].

Čsl.držák i s „bojovou“ anténou byl použit pouze při výrobě vozidel verze A. Dá se předpokládat, že po Polské kampani (září 1939) se již tyto „bojové“ antény na dokončovaná vozidla nemontovaly. Tyto „bojové“ antény jsou k vidění na fotografiích Pz 38(t) nasazených v Polské kampani, i když na některých vozidlech byly osádkami asi jako zbytečné již v této kampani demontovány. V dalších válečných kampaních (Francie, SSSR) jsou již na vozidlech verze A demontovány. Pokud byla „bojová“ anténa demontována, zůstal na držáku antény malý trubkovitý nástavec, na který se jinak nasazovala ona „bojová“ anténa. Držák bez tohoto nástavce (a samozřejmě i bez „bojové“ antény) se montoval na vozidla od verze B a také na vozidla verze SLOV. Je zajímavé, že slovenská vozidla byla vybavena důsledně původním čsl.držákem antény, ale např. na vozidle V-3020 (to byla verze SLOV2) byla použita jako druhá anténa (velitelské vozidlo), anténa s německým držákem.

Nyní se dostáváme k oněm zmíněným dvěma šroubům na zádi vozidla. „Bojová“ anténa zmizela, ale díry v bočním pancéři po jejím upevnění na zádi vozidla zůstaly. A tak byly tyto díry „zakryty“ dvěma šrouby. Je otázkou, zda tyto šrouby vůbec něco držely, neboť v těchto místech se uvnitř vozidla nacházela malá olejová nádrž k motoru, trochu vzdálená od boční stěny, dostatečně na to, aby zde mohly být použity matky k těmto dvěma šroubům. Dříve (verze A) sloužily určitě k zadnímu upevnění „bojové“ antény, ale od verze A již pro tento účel nebyly potřeba. Nicméně tyto dva šrouby setrvávají na tanku Pz 38(t) až do verze C. Verze SLOV1 a D, stejně tak verze s rovným předním 50 mm pancéřem S a E - G je nemají. Je zajímavé, že verze SLOV2 je opět má(!). Jak to bylo u verze SLOV3 není známo. Vozidla „pozdní“ verze D již měla standardní německý držák antény (viz.dále).

 

Německý držák antény

Německý držák byl menší a byl opatřen gumovou patkou, která zabezpečovala možné vyklánění tyčové antény do stran při kontaktu s dělem při otáčející se věži. Tyčová anténa byla totiž zhotovena z měděné kulatiny a byla, na rozdíl od prutové antény, pevná a neohebná.

Německý držák se počal instalovat již na vozidlech verze D (tedy ještě vozech s „tvarovaným“ 25 mm pancéřem), pravděpodobně na konci jejich produkce.

Verze S (tedy verze s 50 mm rovným předním horním pancéřem) měla rovněž tento držák antény, také ona s nejvyšší pravděpodobností postrádala ony šrouby pro uchycení „bojové“ antény na zádi vozidla. Uchycení držáku bylo však jiné než u verzí E – G (viz.dále), chyběla mj. krytka kabelu radiostanice. Kabel k radiostanici asi vedl jinudy. Odsazení držáku od předního horního pancéře a jeho směřování bylo však stejné, jako u verzí E – G (viz.dále).

Aby se zachovalo šikmé směřování antény, jak tomu bylo u původní čsl.antény, byla u verzí E – G na přední horní pancéř na jeho levém boku a to zhruba v polovině hrany pancéře přivařena malá základna, na kterou se teprve připevňoval vlastní držák antény. To bylo výhodné, neboť přední pancéř byl celý odnímatelný (byl připevněn ke korbě šrouby) a při jeho případném odmontování držák antény zůstal na něm. Mezi držákem antény a průzorem radisty se pak nacházela malá krytka kabelu radiostanice, který tudy vedl dovnitř vozidla.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na existenci čsl. tzv. „bojové“ antény, případně na její „zbytek“ (trubkovitý nástavec) na držáku, na typ držáku antény (čsl. nebo německý) a případně i na existenci oněch dvou šroubů po „bojové“ anténě na zádi vozidla.

 

Osvětlení

Různá světla na tanku Pz 38(t) sice nebyla něčím, co by nemohly jednotky lehce změnit, přesto je jejich výskyt do značné míry rozhodující pro určování různých verzí Pz 38(t).

Světla, pokud nebyla ve dne nasazena, byla převážena ve svém umístění na levé straně u motoru.

 

Přední osvětlení

Tzv. obrysová světla (Begrenzungslampe), přečnívající obrys tanku, byla umístěna vpředu na obou stranách blatníků na spirálových pružinkách. Tato světla byla však demontována (asi již ve výrobě) a tak na předních blatnících zůstaly po nich pouze místa pro jejich uchycení.

Na předku blatníků byly také umístěna na obou stranách bílá (kulatá) odrazová sklíčka. Dost často byla jednotkami demontována, případně bylo ponecháno pouze levé odrazové sklíčko, protože v Německu se jezdilo vpravo. Od verze G pak přestala být tato sklíčka montována vpředu na blatníky již v továrně definitivně.

Světlomet (Scheinwerfer). Světlomet byl umístěn na svém držáku, který umožňoval jeho naklápění, držák sám byl upevněn pomocí šroubu na přední šikmý pancéř, právě ve středu horní hrany předního dolního pancéře. Světlomet nebyl Wehrmachtem používán (až na ojedinělé výjimky v Polské kampani – tedy na verzi A), zatímco na slovenských Pz 38(t) SLOV je k vidění často (v zápolí nebylo třeba používat tlumená světla pro noční přesuny). Držák světlometu však byl nainstalován vždy a navíc je dobře viditelný i na fotografiích a je důležitým rozpoznávacím znakem mezi verzemi A, B a C, D. Podrobný popis viz. kapitola Přední dolní pancéř korby.

Pz 38(t) světla, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Zpětné zrcátko. Původně bylo zpětné zrcátko na tanku LT 38 umístěno vpravo, na předku blatníku. Protože se však v Německu jezdilo vpravo, bylo zrcátko u tanků Pz 38(t) verzí A - F přesunuto vlevo. Tím se ovšem značně zvětšila vzdálenost mezi tímto zrcátkem a řidičem, který seděl dle původní konstrukce LT 38 stále vpravo. Během celé výroby Pz 38(t) se jeho místo nezměnilo a tak možnost v tomto zrcátku něco vidět byla (bylo-li umístěno na levém blatníku), mírně řečeno, silně omezená. Snad toto, nebo i fakt, že různé jednotky montovaly na blatníky, co se dalo, vedlo k tomu, že toto zrcátko bylo poměrně často v praxi demontováno. Od verze G, nebo během produkce verze F (možná v souvislosti s přemístěním tlumeného světla Notek – viz.dále) pak přestalo být toto zrcátko montováno na levý blatník již v továrně definitivně.

Notek (zkratka firmy Nova-Technik GmbH München) byl světlomet používaný německou armádou za 2. světové války. Byl určen k tlumenému osvětlení vozidel, aby tato nebyla pozorovatelná nepřítelem při jejich přesunu. Jednalo se v podstatě o osvětlení přední i zadní části vozidla a jeho intenzita a přepínání byla regulována z palubní desky řidiče. V přední části vozidla byl tlumený reflektor (známý jako Notek, nebo též jako „klopené“ světlo Notek), v zadní pak dvojice vzdálenostních světel (Abstandrücklicht), které takto fungovaly dvojím způsobem. Pomocí překlápěcí plechové clony byla viditelná buď spodní, nebo horní skupina světel. Spodní světla byly dvě, nazýváme je též zadní světla. Vlevo červené koncové a vpravo oranžové brzdové. Horní vzdálenostní světla byly čtyři, vždy dvě a dvě blíž k sobě, byla zelená a sloužila pro jízdu v koloně. Když řidič v noci dodržoval správnou vzdálenost 25-35 metrů od vpředu jedoucího vozidla, viděl pouze dva zelené body, při vzdálenosti větší než 35 metrů řidič viděl zadní vzdálenostní světla jako jeden zelený pruh. Při odstupu menším než 25 metrů byla vidět všechna čtyři zelená světla. To byl signál k tomu, aby se začalo brzdit. Od poloviny roku 1943 se v německé armádě používalo jednoduché zadní vzdálenostní světlo – modré válcovité (doutnavka), modré světlo je totiž viditelné jen na omezenou vzdálenost, zhruba 35 metrů. Toto světlo je možné vidět na pozdějším vozidle Hetzer, který vycházel z konstrukce tanku Pz 38(t).

Zadní Notek: clona v horní poloze (jsou vidět zadní světla – koncové a brzdové) a clona v dolní poloze (jsou vidět čtyři vzdálenostní světla). (Zdroj: cs.wikipedia.org, upraveno)

Nejdříve si popíšeme přední Notek. Ten byl standardně umístěn na svém držáku a byl odnímatelný. Držák sám (kruhová základna + vlastní držák) byl připevněn na přední části levého blatníku pomocí tří šroubů těsně před (a mírně vpravo) umístěním zpětného zrcátka. Podle jeho charakteristické siluety lze snadno na fotografiích rozpoznat, zda je nasazen, či nikoliv. Za dne a v boji byl sundáván, proto ho na fotografiích často není vidět. Jeho držák však ano. Notek se pochopitelně nacházel pouze na německých vozidlech. Někdy v průběhu výroby verze F byl Notek přesunut níže na přední šikmý pancéř korby, hned vpředu vedle předního levého držáku blatníku a pro tento účel bylo třeba zhotovit nový (plechový) držák, aby byl Notek ve vodorovné pozici. Na ten se pak připevnil původní „blatníkový“ držák. Tento nový držák byl samozřejmě dodáván i jako náhradní díl a obecně lze předpokládat, že tato nová instalace světla Notek byla aplikována i na vozy starších verzí. Jsou známy i fotografie vozů Pz 38(t) dřívějších verzí (např. slovenské Pz 38(t) verze A nebo B z období SNP, tj. rok 1944), u kterých je tento Notek již „přemístěn“ na svou novou, nižší pozici. Od verze G se již přední Notek vyskytuje ve své „nové“ pozici. Na této „nové“ pozici, dle fotografií, byl Notek vždy nasazen.

 

Zadní osvětlení

Poznámka k terminologii: Terminologie osvětlení vozidel je značně různá, proto budeme v této publikaci používat tyto termíny: zadní světla jsou dvě: koncové a brzdové. Vzdálenostní světla jako taková mají funkce dvou různých světel (viz.dále) a to: vzdálenostních a zadních.

Na zádi blatníků, na jejich vnějším okraji, hned za připevněním konce blatníku pomocí jeho držáku, byly umístěny na obou stranách červená (kulatá) odrazová sklíčka. Tato sklíčka byla montována vždy, i u slovenských Pz 38(t) SLOV, na německých vozech Pz 38(t) byla dodávána i jako součást zadních partií blatníků. Někdy ovšem byla tato sklíčka na německých vozech Pz 38(t) u některých jednotek překryta různým příslušenstvím, jak je popisováno dále.

Na slovenských Pz 38(t) SLOV1 byly umístěny na obou stranách zadního pancéře nad mechanismy napínání pásů kulatá zadní světla původní čs. výroby, jak je patrné z archivní fotografie ČKD. Na Pz 38(t) SLOV2 a SLOV3 bylo zadní osvětlení již vodorovně uložené, jako u německých verzí F-G a S (viz.dále), ale zadní světla byla na obou stranách korby a kulatá, přibližně stejné velikosti jako německá Stopplicht Bosch (viz.dále), ovšem pravděpodobně jiná. Zadní Notek (viz.dále) tedy chyběl. Bližší informace nejsou k dispozici. Na německých vozech Pz 38(t) tomu bylo jinak. U verzí A - E byly na zadním středním šikmém pancéři (ten s vyústěním chladícího vzduchu od ventilátoru) po jeho bočních stranách umístěny na kolmých držácích vzdálenostní (zadní Notek – byl obdélníkovitého tvaru) a zadní světla (Stopplicht Bosch) (světla byly dvě, v jednom krytu kulatého tvaru děleného napůl, horní bylo větší (pravděpodobně červené – koncové), spodní menší (pravděpodobně brzdové)). Držáky byly uchyceny obvykle druhým šroubem od spodu na boku tohoto pancéře, někdy i výše, podle potřeby jednotky. Umístění bylo pevné, na rozdíl od předního světla Notek. Držáky byly dostatečně vysoké, aby světla byla viditelná i při vyšší instalaci tlumiče výfuku. Držáky byly oba stejné, jak vyplývá z detailních fotografií, zhruba 18 cm vysoké. Umístění těchto světel (vpravo, vlevo) bylo různé. Zatímco 8., 12. a 19. pd měly zadní Notek umístěný vlevo, 7. a 20.pd ho měly vpravo. (22. pd byla nasazena až na jaře 1942 a byla vybavena vesměs vozidly verze F, případně G a tyto verze již měly umístění zadního světla Notek vodorovné (viz.dále)). Protože zadní Notek měl v podstatě dvě funkce (vzdálenostní a zadní světla), vlastní zadní světla nebyla mnohdy vůbec instalována (7., 8. a 12. pd), zatímco u jiných divizí (20. a 19.pd) ano. Soudě dle archivních fotografií zadní světla přestala být definitivně montována již v továrně ČKD na vozidla Marder III Ausf.H a Grille SiG 33 Ausf.H. Zbyl tak pouze zadní Notek na levé straně. V Polské kampani nebylo dokonce u některých vozidel 8.pd (tehdy to ještě byla 3.lehká divize a byla vybavena pouze vozy verze A) instalováno vůbec žádné zadní osvětlení. Existují samozřejmě výjimky z tohoto „pravidla“. Je např. fotograficky doloženo, že 7.pd měla vozidla, kde tato světla byla umístěna opačně, tj. zadní Notek byl vlevo a případně nainstalovaná zadní světla vpravo.

Navíc, jak známo, v tanku Pz 38(t) bylo opravdu málo místa a osádky tak využívaly zejména blatníky, ale i zadní partie vozu k ukládání různých beden či jiného příslušenství. To často vedlo k tomu, že umístění zadního osvětlení bylo třeba tomuto „přizpůsobit“. Např. 19. pd měla ve zvyku umísťovat na zadní pravý blatník standardní tovární „bednu“ s drapáky na pásy (obvykle byla na pravém blatníku ve středu, měla strany perforované kruhovitými výřezy), na levý zadní blatník pak dřevěnou podložku pod zvedák, 20.pd pak např. často využívala zadní partie obou blatníků k převážení dřevěných kulatin, potřebných při vyprošťování tanku.

Je třeba také dodat, že na fotografiích tanků Pz 38(t) z doby napadení SSSR (červen 1941), se vyskytují tanky pouze s kolmým uložením zadních a vzdálenostních světel. V té době mohlo jít o tanky Pz 38(t) verzí A – E, nejsou známy fotografie z tohoto období verzí S a F.

Pz 38(t) verze E nebo F, kat.č. 110-73-G2. Pravděpodobně zkušební instalace tzv. „odhazovacího“ zařízení pro vlečený vozík se sudem na 200 litrů PHM (Betriebstoff-Anhänger Fassungsvermögen 200 l) (viz. zaoblená trubička přivařená na tlumič výfuku), které bylo hojně používané na vozidlech Pz 38(t) při napadení SSSR. Povšimněte si též vodorovných držáků na světla zadního osvětlení, držáků na zadýmovací zařízení nového typu, krytů starteru a napínacích zařízení pásů a v pravé části vozidla hadice pro přívod paliva z tohoto vozíku. Pravděpodobná datace: jaro 1941. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Změnu doznalo zadní osvětlení u verzí S, F a G a to vodorovným uložením světel. Je známa archivní fotografie vozidla verze E nebo F, často publikovaná, na kterém továrna ČKD zkoušela „odhazovací“ zařízení pro vlečený vozík se sudem na 200 litrů PHM (Betriebstoff-Anhänger Fassungsvermögen 200 l), který de-facto zdvojnásoboval dojezd tanku. Vozík byl tažen tankem a v případě boje mohl být odhozen. Vlastní odpojení vozíku mohla tak osádka provést sama a k tomuto účelu sloužilo ocelové lanko vedené z bojového prostoru až k upevnění vozíku na tažném zařízení. Lanko vedlo také přes tlumič výfuku, na kterém byla právě k tomuto účelu přivařena zaoblená trubička pro jeho vedení. Palivo se přečerpávalo z tohoto sudu ručně v přestávkách při přesunu, čerpání za jízdy, zmiňované v některých publikacích, není dokumentačně doloženo. Tento vozík byl používán Wehrmachtem již ve francouzské kampani (rok 1940), jak je fotograficky doloženo, ovšem bez tohoto „odhazovacího“ zařízení. Osádky tento vozík neměly příliš v oblibě, protože se potom s tankem špatně manévrovalo, zejména při couvání[6]. Na vozidlech z pozdějšího období války s SSSR se toto zařízení již nevyskytuje.

Právě na této výše zmiňované fotografii je vidět na vozidle mimo toto „odhazovací“ zařízení i vodorovné uložení světel, resp. jejich držáky. Lze tedy předpokládat, že tato instalace byla vyzkoušena v ČKD ještě před útokem na SSSR, někdy na jaře roku 1941 a že se stala „rysem“ verze F. Je samozřejmě možné, že tato světla byly již montována na pozdních vozidlech verze E.

Uspořádání zadního osvětlení bylo následující: vlevo byla vzdálenostní světla, vpravo pak zadní. Držáky těchto světel byly vodorovné, pro každý typ světel jiné (a to ne jenom proto, že byly vpravo a vlevo, ale také vlastní uchycení světel bylo odlišné) a byly umístěny na konci vozidla na bočních krajích horní hrany zadního pancéře a na nich upevněná světla přesahovala mírně nad blatníky, ovšem tak, aby nestínila zde již instalovaná zadní odrazová sklíčka. Tyto držáky, i světla samotná, byly dodávány jako náhradní díly a lze předpokládat, že tato světla s novým vodorovným umístěním byla instalována i na vozy starších verzí, podobně jak tomu bylo u předního světla Notek. Tato světla byla montována již v továrně a byla jednotkami, dle fotografií soudě, na svém místě ponechána. Je znám i případ 19.pd, která kulaté zadní světlo (Stopplicht Bosch) mírně „posunula“ ke středu vozidla, aby nebránilo zde na blatníku umístěné standardní „bedny“ s drapáky.

Toto zmiňované vodorovné uložení zadního osvětlení je tedy, aspoň autorovi známým, jediným(!) rozlišením mezi verzemi E a F, které byly jinak stejné.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na pozici předního světla Notek (na blatníku nebo dole na šikmém pancéři), u zadního osvětlení rozlišovat způsob umístění světel (kolmé, vodorovné), u kolmých to, která světla a kde (vlevo, vpravo) jsou instalována.

 

ROZDÍLY VERZÍ: VĚŽ TANKU

Věž tanku vycházela svým tvarem ze standardů předválečné československé armády. Věž byla osazena na stropu korby na kruhové točně s kuličkovými ložisky. Toto osazení se nezměnilo během celé výroby tanku Pz 38(t). Její malý průměr byl také jedním z hlavních důvodů, proč byl tento tank vždy vyzbrojen jen 37 mm kanónem, i když německý Pz III byl v roce 1941 vybaven 50 mm kanónem, oproti dřívějšímu 37 mm kanónu. Boky věže vytvářely její kuželový tvar a v zadní části přecházely do rovného výstupku, který zasahoval až nad kryt motoru. Zadní pancéř věže byl „vsazen“ mezi boční pancéře věže. V přední části byla věž opatřena hranolovitým výstupkem, na kterém byla lafetována hlavní zbraň tanku 37 mm kanón Škoda A7. Přední strana toho výstupku tak vytvářela přední horní pancéř věže. Tento se skládal z pancéřované pravé a levé části, mezi kterými byla umístěna lafetace kanónu. Ta byla upevněna k těmto oběma částem dvojicí svislých lišt s pěti šrouby. Pod předním horním pancéřem se nacházel malý půlkruhovitý pancéř – přední dolní pancéř věže – navazující plynule na boky věže. Síla tohoto malého pancéře během celé výroby tanku Pz 38(t) zůstala stejná.

Pz 38(t) (korba je verze SLOV2, věž verze A-D nebo SLOV1 – u těchto verzí byla věž stejná). Muzeum SNP v Banské Bystrici. Exponát získán od poválečné čsl.armády. Pohled zprava na věž. Věž měla charakteristické nýty a šrouby stejné jako verze Pz 38(t) A – D a SLOV, jak na předním, tak na předním bočním pancéři věže (zde 2x6 nýtů v svislých řadách). Všimněte si existence prstence věžového kulometu (shodné pro verze A – D a SLOV) a prstence věže a jeho vybrání (otvory) pro šrouby upevnění stropu (shodné pro verze C – D, SLOV a S). Dobře je vidět „hranolovitý“ ochranný úhelník poklopu osádky, který „přerušuje“ prstenec věže. (Stav v roce 1980). (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Fotografie pro porovnání rozdílů předního pancéřování věže a předního horního pancéře korby. Pro věž jde o verze E+F+S a G. Verze E+F+S (verze S měla stejný přední pancéř věže jako verze E) měly na boku pravé části 4 šrouby(1), verze G pouze 3 šrouby(2). Na boku levé části měly verze E+F+S opět 4 šrouby(3), verze G pouze 1 šroub(4). Pro korbu jde o verze E+F a G. Verze E+F měly nad průzorem řidiče (umístěné trochu níže jak ostatní šrouby horní řady) 2 šrouby(5), verze G tyto šrouby neměla viditelné. Šroub nad lafetací kulometu byl u verzí E+F(6) více vlevo, než u verze G(7). (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Přední horní pancéř věže

Pz 38(t) přední horní pancéř věže, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pancéř byl cementován. Byl odmontovatelný (včetně lafetace děla a děla samotného), neboť byl připevněn pomocí šroubů.

U verzí A – D a SLOV byla síla předního horního pancéře věže 25 mm. Pancéř byl v horní řadě (zprava doleva) uchycen 4 šrouby (pravá část), po 1+1 šroubu uchycení lafetace děla a nakonec opět 4 šrouby (levá část), celkem tedy 10 šrouby. V dolní řadě (opět zprava doleva) byl pancéř uchycen 2+2 šrouby (pravá část, dvojice šroubů byly od sebe odsazeny), po 1+1 šroubu opět uchycení lafetace děla a nakonec 4 šrouby (levá část), celkem tedy také 10 šrouby. Uchycení dolní řady se nezměnilo u všech verzí Pz 38(t).

V pravé části pancéře byla umístěna lafetace věžového kulometu. Vnitřní, kulovitá lafeta, byla stejná u všech verzí Pz 38(t). Verze A – D a SLOV zde ještě měly ochranný prstenec kulometu (MG Schützring), který byl spolu s lafetou kulometu uchycen symetricky 6 šrouby. Od verze B se u věžového kulometu montovala na lištu lafety děla zarážka, která měla zabránit poškození hlavně děla střelbou z kulometu, pokud byl tento odpojen od děla a mohl střílet samostatně.

V levé části byl umístěn kryt zaměřovačů děla (ty byly dva: jeden, blíže k dělu, s dělostřeleckým dalekohledem (Turmzielfernrohre) a druhý pomocný (Notvisier), který měl být použit v případě poruchy prvního a jehož krytka (otvor) byla většinou zakryta. Kryt byl uchycen v horní části 3mi nýty, z nichž prostřední byl větší a sloužil později k uchycení plechové stříšky proti dešti (aby se mohlo střílet i v dešti), která se montovala standardně od verze B. Je nutno podotknout, že přidělání či oddělání této stříšky bylo jednoduché a polní jednotky ji instalovaly běžně i na starší verze tanku (Ausf. A). V dolní části byl kryt uchycen opět třemi nýty, z nichž krajní byly menší a asymetricky umístěné. Po bocích byl kryt uchycen vždy dvěma nýty, v liště lafetace(levé) kanónu byly pro tyto nýty zhotoveny dva otvory.

Pancéř byl (v obou částech – pravé i levé) po bocích uchycen 6 šrouby.

Přední „hranolovitý výstupek“ věže byl ve své spodní části překryt dvojicí malých pancéřových plátů (byly dva, zhruba trojúhelníkovitého tvaru a to vždy na každé straně předního horního pancéře) a to tak, že tyto spodní pláty byly „pod“ tímto výstupkem viditelné (jejich hrana byla tedy zepředu viditelná), střední část výstupku pak zcela kryla lafetace kanónu. Přední horní pancéř věže (tedy čelo tohoto „výstupku“) byl „posazen“ na malý půlkruhovitý přední dolní pancéř věže. Spodní pláty hranolovitého výstupku (ony malé trojúhelníkovité pláty) vytvářely v místě dotyku s půlkruhovitým předním dolním pancéřem charakteristické „zuby“ (byly dva, symetricky podle středu). Pozice těchto „zubů“ (vždy nad třetím šroubem v horní řadě půlkruhovitého předního dolního pancéře bráno od šroubu (včetně) ve středu věže) je charakteristická pro verze s 25 mm pancéřováním předku věže. Za pozornost rovněž stojí ten fakt, že lišty připevnění lafetace kanónu nepřesahovaly nad přední dolní pancéř věže.

Verze SLOV2 a SLOV3 byly dodávány Slovenskému štátu již v době, kdy běžela výroba tanků Pz 38(t) s 50 mm pancéřováním předku věže a firma Škoda tak vyráběla pouze děla pro tuto sílu pancéře. Aby mohla být použita tato děla, byly u těchto verzí použity 25 mm podložky lafetace děla (Beilage), což platilo i pro případy, kdyby bylo nutné u jiných verzí s 25 mm pancéřováním předku věže vyměnit dělo. Tyto podložky byly standardně dodávané jako náhradní díly. Tím pádem u těchto verzí svislé lišty připevnění lafetace kanónu přesahovaly nad přední dolní pancéř věže, což je dobře viditelné na fotografiích těchto verzí. Změnu doznal i kryt zaměřovačů děla. Byl bez stříšky proti dešti, podobný krytu verzí E – G. Kryt byl uchycen v horní i spodní části opět třemi nýty jako u verze SLOV1. Spodní nýty se zdají býti na fotografiích menší jako u verze SLOV1 a nad nimi se nacházel navíc malý hranolovitý výstupek na šířku krytu zaměřovačů děla (jeho význam není autorovi znám).

Jinak měly tyto verze pancéřování věže stejné jako verze SLOV1.

U verze S byla síla předního horního pancéře věže 50 mm a byl také dělený (25+25 mm) jako u verzí E, F. Pancéř byl v horní řadě (zprava doleva) uchycen jen 2 šrouby (pravá část), po 1+1 šroubu uchycení lafetace děla a nakonec opět 2 šrouby (levá část), celkem tedy 6 šrouby. V dolní řadě (opět zprava doleva) byl pancéř uchycen 2+2 šrouby (pravá část, dvojice šroubů byly od sebe odsazeny), po 1+1 šroubu opět uchycení lafetace děla a nakonec 4 šrouby (levá část), celkem tedy také 10 šrouby, jako u verzí A – D.

V pravé části byla umístěna lafetace věžového kulometu. Vnitřní, kulovitá lafeta, byla stejná u všech verzí Pz 38(t). Ochranný prstenec kulometu chyběl, vnitřní lafeta kulometu byla uchycena symetricky 6ti šrouby stejně jako u verzí A - D. U věžového kulometu se montovala na lištu lafety děla opět zarážka, která měla zabránit poškození hlavně děla střelbou z kulometu.

V levé části byl umístěn kryt zaměřovačů děla, který byl pro verze E - G a S (tedy verze s 50 mm předním pancéřem) odlišný od verzí A - D (tedy verze s 25 mm předním pancéřem). Zaměřovače byly opět dva: jeden, blíže k dělu, s dělostřeleckým dalekohledem (Turmzielfernrohre) a druhý pomocný, pouze s optikou bez zvětšení (Notvisier), který měl být použit v případě poruchy prvního a jehož krytka (otvor) byla většinou zakryta, tedy stejně jako u verzí A – D. Nyní změna: kryt byl uchycen v horní části jen jedním nýtem a ten sloužil také k uchycení plechové stříšky proti dešti. Je nutno podotknout, že přidělání či oddělání této stříšky bylo jednoduché a polní jednotky ji instalovaly běžně i na starší verze tanku (Ausf. A). V dolní části byl kryt uchycen také jen jedním nýtem. Po bocích byl kryt uchycen vždy dvěma nýty, tedy opět stejně jako u verzí A – D.

Pancéř byl (v obou částech – pravé i levé) po bocích uchycen 4mi šrouby.

Přední „hranolovitý výstupek“ věže, jehož přední část tvořil přední horní pancéř věže, byl ve své spodní části překryt dvojicí malých pancéřových plátů (byly dva, zhruba trojúhelníkovitého tvaru a to vždy na každé straně předního horního pancéře) ale tak, že tyto spodní pláty nebyly zepředu viditelné (na rozdíl od věží verzí A - D ), střední část výstupku pak zcela kryla lafetace kanónu. U verze S byly tyto dva malé pláty, resp. jejich hrany, ale viditelné zboku, tj. nepřekrýval je přední boční pancéř věže.

Za zmínku stojí i ten fakt, že kus lafetace kanónu (pravděpodobně litý) se mírně lišil pro verze s 25mm a 50mm předním pancéřem věže.

Přední horní pancéř věže (tedy čelo tohoto „výstupku“) byl „posazen“ na malý půlkruhovitý přední dolní pancéř věže. Spodní hrana předního horního pancéře vytvářela v místě dotyku s půlkruhovitým předním dolním pancéřem charakteristické „zuby“ (byly dva, symetricky podle středu). Pozice těchto „zubů“ (vždy mezi druhým a třetím šroubem v horní řadě půlkruhovitého předního dolního pancéře bráno od šroubu (včetně) ve středu věže) je charakteristická pro verze s 50 mm pancéřováním předku věže. Za pozornost rovněž stojí ten fakt, že lišty připevnění lafetace kanónu v důsledku 50 mm pancéřování přesahovaly nad přední dolní pancéř věže.

U verzí E a F byla také síla předního horního pancéře věže 50 mm (ten se skládal u obou verzí ze dvou pancéřů 25+25 mm, z nichž svrchní byl asi cementován).

Přední horní pancéř věže byl stejný jako u verze S, včetně lafetace kanónu a krytu zaměřovačů děla. (resp. u verze S byl stejný, jako u verze E).

Dvě pozice „zubu“ na předním horním pancéři věže. Na verzích s 25 mm pancéřem A-D a SLOV byl tento „zub“ nad třetím šroubem v horní řadě půlkruhovitého předního dolního pancéře věže bráno od šroubu (včetně) ve středu věže(1), na verzích s 50 mm pancéřem E-G a S byl mezi druhým a třetím tímto šroubem(2). U verzí s 25 mm pancéřem tvořil tento „zub“ spodní plát předního výstupku věže, u verzí s 50 mm pancéřem byl součástí předního pancéře věže. (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Mírnou změnu ale doznaly u verzí E a F, ale také u verze G, malé pancéřové pláty kryjící zespodu přední „hranolovitý výstupek“ věže. Tyto dva malé pláty, resp. jejich hrany, nebyly viditelné zboku ani zepředu, tj. překrývaly je přední boční a přední horní pancéře věže.

U verze G byla síla předního horního pancéře věže 50 mm. Ten byl zhotoven z jednoho kusu a byl homogenní[2].

Uchycení pancéře na jeho bocích doznalo změn. Pancéř byl v pravé části na boku uchycen jen 3mi šrouby (jeden šroub tedy oproti verzím E, F a S ubyl), v levé části na boku pouze jedním šroubem (oproti verzím E, F a S tedy ubyly 3 šrouby).

Jinak byl přední horní pancéř věže u této verze, včetně lafetace kanónu a krytu zaměřovačů děla stejný jako u verzí E, F a S. U verzí E – G se vyskytovaly kryty zaměřovačů děla s nebo bez stříšky proti dešti, jak je patrné z fotografií.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na počet šroubů v horní a obou bočních řadách, na ochranný prstenec kulometu a jeho zarážku a na pozici „zubů“ pancéře vůči malému půlkruhovitému dolnímu pancéři a na to, zda lišty připevnění lafetace kanónu přesahují či ne nad tento malý půlkruhovitý pancéř.

 

Přední boční pancéř věže (pravý a levý)

Pz 38(t) přední boční pancéř věže (pravý a levý), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Tento malý, mírně lichoběžníkový pancéř byl napevno přinýtován ke konstrukci věže. Počet nýtů ve dvou svislých řadách byl určující pro odlišení verzí A – D a SLOV, S a E - G.

U verzí A – D a SLOV byl pancéř přinýtován v horní i dolní řadě vždy dvěma nýty. V bočních dvou řadách bylo použito vždy 6 nýtů. U verze S byl pancéř přinýtován v horní i dolní řadě také vždy dvěma nýty. V bočních dvou řadách bylo ale použito vždy 5 nýtů. U verzí E – G byl pancéř přinýtován v horní i dolní řadě rovněž vždy dvěma nýty. V bočních dvou řadách byly ale použity vždy pouze 4 nýty.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na počet nýtů v obou bočních svislých řadách.

 

Boční pancéř věže (pravý a levý)

Boční pancéře věže se lišily svojí tloušťkou. U verzí A – D, SLOV a S(!) měly sílu pouze 15 mm, ovšem u verzí E – G byla jejich tloušťka zvětšena na 30 mm. Sílu obou bočních pancéřů lze rozeznat pouze na fotografiích zezadu a to nejlépe tak, že porovnáváme sílu bočního pancéře (jehož zadní hrana je většinou dobře viditelná) s průměrem nýtů, které k němu uchycovaly zadní pancéř věže (ten byl „vložený“ mezi oba boční pancéře). Platí pravidlo, že průměr těchto nýtů je zhruba stejný jako síla 15 mm pancéře a tedy zhruba poloviční jako síla 30 mm pancéře.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit zejména na zjištění síly bočního pancéře srovnáním s průměrem nýtů, které k němu uchycovaly zadní pancéř věže.

Fotografie pochází ze série fotografií vozů zaslaných z Ruska do mateřské továrny k opravě či zrušení z podzimu/zimy 1941/42 a ukazují detaily věží s 15 mm pancéřováním boků (verze A-D, SLOV a S) (1) a s 30 mm pancéřováním (verze E-G) (2). Zadní hrany těchto pancéřů jsou na snímcích (1) a (2) dobře viditelné. (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Pz 38(t) verze C nebo D. Foto pochází ze série fotografií vozů zaslaných z Ruska do mateřské továrny k opravě či zrušení. Přibližná datace podzim/zima 1941/42. To znamená, že toto vozidlo bylo již jednotkou nějakou dobu používané. Jde o vozidlo 20.pd (viz. emblém divize na zadním pancéři korby na krytu výstupu chladiče). Všimněte si: 15 mm pancéřování boků věže(2), spodní pozice tlumiče výfuku a zařízení pro odhoz vozíku s PHM na něm(1), prstence věže(3) a světel vzadu na kolmých držácích – vzdálenostní(zadní Notek)(4) a zadní světla(5) a toho, že na zadním pancéři bojového prostoru nejsou vidět žádné nýty(6). (Zdroj: Archiv ČKD via V. Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

 

Zadní pancéř věže

Zdroj [2] na str.13 uvádí, že tento pancéř byl u verzí E – G zesílen na 25 mm z původních 15 mm u verzí A – D a S. Jeho sílu, díky jeho „vložení“ mezi oba boční pancéře, nelze ovšem z fotografií poznat (fotografie „shora“ většinou neexistují).

 

Periskop

Velitel (a zároveň střelec z kanónu) tanku měl k dispozici velitelskou věžičku (Pz-Führer kuppel), která byla vybavena čtyřmi pevnými episkopy (krátké periskopy) do všech čtyř stran a měl tak zaručen kruhový obhled okolí tanku. Tyto krátké periskopy měly navíc tu výhodu, že oko pozorovatele nebylo v přímé linii pohledu. Věžička byla opatřena poklopem, který se otevíral dozadu doprava a nepředstavoval tak případnou ochranu hlavy velitele, na druhé straně toto uspořádání umožňovalo lepší výhled. Němci dávali této možnosti přednost, aby velitel měl co největší přehled o situaci kolem tanku před začátkem boje, tak dlouho, jak jen to bylo možné, bez ohledu na možné zranění pozorovatele. Vysunutá hlava velitele tanku byla totiž oblíbeným terčem ruských tankoborníků, kteří z velké dálky cílili na tento terč svými protitankovými puškami. Toto se bohužel stalo i osudným veliteli tanku Pz V Panther, jehož střelcem byl známý autor mnoha knih o tancích W.J.Spilberger, nasazený v bitvě u Kurska jako tovární expert. Zabití velitele totiž znamenalo (aspoň u německých tankových vojsk) okamžité vyřazení tanku z boje.

Pz 38(t) Periskop, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Mezi předním a levým episkopem věžičky byl umístěn navíc periskop (Turmrundblickfernrohr), který byl rotační a umožňoval tak 360 stupňový panoramatický pohled na libovolnou stranu se zvětšením 2.6x a zorným úhlem 25 stupňů, stejným, jako u zaměřovače děla (Turmzielfernrohr). Okulár periskopu měl velitel umístěn hned vedle tohoto zaměřovače. Tento periskop nebyl výsuvný, jak jsme zvyklí vidět ve filmech o ponorkách, ale pevný. Měl podobu lomené trubky a velitel ho otáčel pomocí malého kolečka. Periskop procházel skrze pancéřové pouzdro válcovitého tvaru. Samotný periskop vyčníval nad toto pouzdro i nad velitelskou věžičku (jinak by asi nešlo vidět kolem dokola) a nasazoval se zevnitř věže. Periskop nebyl odolný vůči povětrnostním vlivům a mimo své použití se převážel v k tomu určeném pouzdře. To, že periskop musel kouskem vyčnívat nad své ochranné pouzdro, bylo právě kamenem úrazu. Tato malá část nebyla totiž chráněna proti případným střelám či střepinám a proto se počínaje verzí B a na všech ostatních verzích C – G, S a SLOV montoval periskop (vlastně jeho pouzdro) opatřený pancéřovou hlavicí (Panzerkappe), která rotovala společně s periskopem na kuličkových ložiscích a která měla větší průměr než pouzdro periskopu a která tak vytváří charakteristický vzhled věžičky tanku Pz 38(t) všech pozdějších verzí. Vozidla verze A tedy tuto hlavici neměla. Periskop i s pouzdrem se dodával jako náhradní díl. Na fotografiích z polského tažení (a zde byla nasazena vozidla pouze verze A) je dobře zřetelný periskop (pokud je ovšem nasazen), vyčnívající nad své ochranné pouzdro.

Existují snímky, na kterých je tento periskop evidentně zešikma. Je vysoce pravděpodobné, soudě dle dochovaného firemního výkresu, že periskop bylo možné i naklánět do stran. To ostatně podporuje i ten fakt, že utěsnění ochranného pouzdra bylo provedeno pomocí koženého obalu. Německý předpis D 2015 [A3] se o možnosti bočního náklonu periskopu vůbec nezmiňuje, což je také zajímavé.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit na existenci pancéřové hlavice na vrchu periskopu.

Snímek z kusovníku náhradních dílů pro Pz 38(t) - Nářadí a příslušenství. 1) Schránka, 2) Drapák na pásy, 3) Podložka pod hever, 4) Hever, 5) Sochor, 6) Kladivo, 7) ocelové lano, 8) zaměřovač kulometu, 9) zaměřovač děla, 10) periskop, 12) periskop řidiče, 13) sáček na nábojnice kulometu, 14) krytka hlavně děla, 15) plátěný povlak kulometu, 16) plátěný povlak pro kanón, 17) sekera. (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Fotografie tanku Pz 38(t) verze A z 8.pd (panzer division) z Ruska v roce 1941. Všimněte si emblému této divize z tohoto období nad průzorem radisty/střelce z korbového kulometu a toho, že periskop na věži nemá pancéřovou hlavu, která se montovala standardně již od verze B (rok 1940). (Zdroj: fotoarchiv K.Trojánek, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

 

ROZDÍLY VERZÍ: ÚCHYTY

Od verze B byly na tank montovány dva úchyty, oba na levé straně tanku, usnadňující osádce nastupování do tanku.

Úchyty byly tvořeny obyčejnou kulatinou ve tvaru písmene „U“, na jejích koncích byla oka pro uchycení šrouby. První úchyt se nacházel na konci bojového prostoru na hraně bočního pancéře. Jeho připevnění nebyl žádný problém, neboť celá horní pancéřová deska bojového prostoru (strop) byla připevněna k bokům korby pomocí šroubů. Horší to bylo s druhým úchytem. Ten se nacházel na hraně boku a stropu věže, hned za pozorovací věžičkou velitele. Celá konstrukce věže (nepočítáme-li ovšem přední pancéřovou desku, která byla odnímatelná) byla tvořena pancéřovými pláty, které byly spojovány napevno pomocí nýtů. Pro tyto účely pak příslušné dva nýty pro tento úchyt byly vynechány a místo nich se použily dva šrouby, jejichž dříky mířily ven. Na tyto dříky se pak pomocí matek upevnil onen věžový úchyt. Existence těchto úchytů, zejména pak věžového, je tedy dobrým rozpoznávacím znakem mezi verzí A a ostatními verzemi. Ovšem pozor!! Odstranit na věži nýty a použít místo nich šrouby nebyl pro polní dílny žádný velký problém, jak je ostatně známo z případu 12.pd., která právě takto umísťovala na věž přídavné háky, které se pak používaly pro zvedání věže při její opravě. Obecně lze však říci, že úchyt na věži nebyl pro své komplikované připevnění na vozech verze A většinou dodatečně instalován.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit na existenci úchytu na levé horní hraně věže.

 

ROZDÍLY VERZÍ: BLATNÍKY

Po celé své délce byly pásy na obou stranách shora chráněny blatníky (Linke und Rechte Kettenabdeckung) z profilovaného plechu o síle 2 mm. Byly skloněné směrem dozadu a směrem od vozidla, aby z nich mohla dobře odtékat voda. Blatníky byly také koncipovány tak, aby se po nich dalo chodit. Na každé straně vozidla se blatník skládal ze čtyř dílů a tyto byly ke konstrukci vozidla upevněny pomocí pěti držáků (Tragwinkel). Obzvláště přední část blatníku a její držák, která vyčnívala před vozidlo, vytvářela charakteristický vzhled vozidla Pz 38(t). Blatníky (resp. všechny jejich části) se lišily pro verze A – D, E – G a S. To, že verze E – G měly odlišné blatníky od verzí A - D, je zcela pochopitelné, neboť měly přední horní pancéř korby rovný a posunutý vpřed. Verze S měla vše jinak, tak proč ne i blatníky, asi také proto, že šlo původně o exportní verzi určenou pro Švédsko.

Blatníky nejsou ovšem dobrým rozlišovacím znakem (mimo přední část –viz. dále) mezi verzemi A – G a S o to ze dvou důvodů. Za prvé: v tanku Pz 38(t) bylo opravdu málo místa a tak blatníky sloužily k umísťování všemožných schránek, také pro osobní věci členů osádky. Tyto schránky vykazují navíc určitý „standard“ podle jednotlivých tankových divizí, které užívaly tato vozidla a to dokonce do té míry, že dle jejich tvaru lze usuzovat i na konkrétní divizi. Za druhé: blatníky se nacházejí přibližně v rovině očí a tudíž i v rovině případného objektivu fotoaparátu a nejsou tedy příliš dobře na fotografiích vidět. Navíc se po nich chodilo a jsou tedy velmi často různě pozohýbané.

Přední část blatníků ale může dobře posloužit k odlišení verzí s tvarovaným (A – D a SLOV) a rovným (E - G a S) předním horním pancéřem korby. Hrana, kterou vytváří přední blatník na své vnitřní straně při styku s tímto pancéřem je totiž u verzí s rovným pancéřem výrazně delší, než u verzí s tvarovaným pancéřem. Což je snadno pochopitelné, neboť „rovný“ pancéř byl posunut vpřed na úroveň „výklenku“ původního „tvarovaného“ pancéře. Tato „hrana“ je navíc většinou na všech fotografiích dobře viditelná.

Shrnutí: pro rozlišení verzí je třeba se zaměřit na hranu, kterou vytváří přední blatník na své vnitřní straně při styku s předním horním pancéřem.

Snímek z Kusovníku náhradních dílů pro Pz 38(t) - Blatníky levý a pravý. 1) Levý blatník (Linke Kettenabdeckung), 2) Pravý blatník (Rechte Kettenabdeckung). (Zdroj: sbírka autora, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

 

ROZDÍLY VERZÍ: PODVOZEK

Pojezdová kola

Zdroj [2] uvádí, že během produkce verze B byla zavedeny širší gumové obruče pojezdových kol. To nelze z fotografií určit. V každém případě nemohlo jít o výraznou změnu, protože články pásů, zejména rozteče mezi jejich „vnitřními“ zuby, mezi kterými se kola pohybovala, se v této verzi nezměnily.

 

Napínací kolo

Napínací kolo, umístěné vzadu, sloužilo k napínání pásů pomocí zařízení umístěných na zadním dolním pancéři korby (bližší viz. kapitola Zadní dolní pancéř korby) a to až do rozsahu jeden a půl článku pásu. Pokud bylo třeba více, tak se prostě jeden článek pásu odstranil. Pro verze E – G a SLOV2 a pravděpodobně i pro verze S a SLOV3 bylo zavedeno toto napínací kolo s mírně jinak tvarovanými otvory. Je třeba zdůraznit, že obě varianty byly naprosto záměnné a existují dokonce fotografie vozidel, které mají na obou stranách různé varianty těchto kol. Na verzi E se zpočátku vyskytovaly „starší“ varianty, zřejmě do vyčerpání zásob. Je také fakt, že rozlišit na fotografii danou variantu je většinou obtížné.

Pz 38(t) napínací kolo a článek pásu, PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

 

Pásy

Tank byl vybaven na každé straně dvěma pásy, standardně s 93 články pásu. (Je zajímavé, že většina literatury, a to dokonce i Kusovník [1], uvádí 94 článků pásu). Články byly zhotoveny z kvalitní manganové oceli a měly výrobcem udávanou životnost 5000 km, což bylo dozajista hodně. Jednotlivé články pásu měly šířku 293 mm a rozteč 104 mm. Články byly na vnitřní straně vybaveny dvěma zuby, mezi kterými vedlo (svou gumovou obručí) pojezdové kolo a zabraňovaly tak případnému sesmeknutí pásu z pojezdových kol v náročnějším terénu. Většina jiných tanků měla obvykle toto „ozubení“ článků pásu mezi dvojitými pojezdovými koly a nebylo tak zvenčí příliš viditelné. Zmíněné „dvojité“ ozubení bylo typické pro konstrukce tanků ČKD a bylo použito i na dřívějších (tančíky AH-IV, exportní tanky LTP, LTH) i pozdějších (stíhače tanků Marder, Hetzer a další) konstrukcích firmy ČKD.

Přibližně od verze D (jsou známy fotografie verze D ještě se „starým“ typem článku, pravděpodobně měl výrobce k dispozici značnou zásobu těchto původních článků) byly k dispozici nové články, které byly lehčí a vyznačovaly se tím, že v každém „zubu“ článku byl zhotoven (směrem dovnitř „zubu“) typický „výklenek“ na jeho vnější straně. Celý „zub“ byl o něco širší a kratší, než u původního článku. Ukázalo se, že toto „odlehčení“ nemělo žádný vliv na vlastní trvanlivost článků. Verze SLOV měly nové typy článků.

Starší články měly tyto zuby na vnější straně hladké, v horní části mírně zkosené. Na fotografiích je možné oba typy článků většinou snadno odlišit, „výklenky“ nových článků totiž vytváří výrazný „stín“. Pozor ovšem na možné odlišné zabarvení vrchních zkosených částí původních článků – někdy se pak mohou tyto původní články jevit podobně jako články nové.

Články byly dodávány jako náhradní díly a oba typy článků byly plně vzájemně zaměnitelné. Jsou běžné fotografie vozidel s oběma typy článků, ať již přímo na pásech vozidla nebo jako náhradní.

Náhradní články (2 kusy) byly standardně již od výrobce upevněny na konci pravého blatníku. Zřejmě to nestačilo a tak byly tyto články nošeny jednotkami i na předním dolním a předním šikmém pancéři korby. Na předním šikmém pancéři byly tyto články umístěny většinou po pěti, vlevo a vpravo od poklopu směrového ústrojí. Je možné, že toto upevnění bylo dodáváno pro verze D, E a F i jako standardní již z továrny (existují fotografie takovýchto vozů). Na předním dolním pancéři nosily vozy někdy až 11 článků, to pak ovšem zakrývaly přední tažné háky (mezi přední háky se jich vešlo maximálně 8). Je třeba říci, že tato praxe byla velmi častá. Všechny tyto instalace však byly záležitostí konkrétních jednotek a nebyly standardní.

Situace se změnila u verze G. Během produkce této verze (pravděpodobně na přelomu let 1941/42) se na tanky montovaly již výrobcem standardní úchyty pro 7 článků na přední dolní pancéř (Halter auf Bugplatte), pro 2x5 článků na přední šikmý pancéř (Halter auf schiefer Abdeckplatte) a pro 3 (!) články na konci pravého blatníku (Halter auf rechter Kettenabdeckung). Úchyt pro 7 článků na předním dolním pancéři se skládal ze dvou ocelových plátů, které byly navařeny mezi předními háky a mírně nad nimi. Pravý plát byl opatřen okem, do kterého se navlékal profilovaný třmen (v podstatě ocelový pás, který byl zpevněn navařením dalšího kolmého pásu) upevňující tyto články, na levém plátu se pak tento třmen připevňoval pomocí šroubu. Podobné uchycení náhradních článků pásu se pak stalo standardním i u pozdějších verzí z produkce ČKD (Marder Ausf.M, Hetzer). Dle rozkazu OKH (Oberkommando des Heeres) (Vrchní velení pozemního vojska) z ledna 1942 se měly tyto úchyty namontovat zpětně i na všechna existující vozidla (což se, dle existujících fotografií, dělo). Tyto úchyty byly dodávány jako náhradní díly. (Pozn.: Pro verze A – D, SLOV a S, tedy verze, které měly na předním dolním pancéři nad tažnými háky dva šrouby upevnění osy hnacího kola, bylo třeba pro tento pancéř pláty úchytu upravit, neboť zasahovaly do těchto šroubů).

Na fotografiích je možné vidět tyto úchyty i s náhradními články pásu, zejména na tancích verze G dodávaných spojencům Německa (Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Slovensko), často však i jen samotné pláty úchytu na předním pancéři bez přídavných článků. Je fotograficky doloženo, že výrobce zkoušel různá uchycení těchto náhradních článků pásu.

Dá-li se věřit přiloženým cedulkám, foto pochází z 2.6.1942 a jde o jeden z posledních tanků Pz 38(t) verze G. Foceno ve firmě ČKD. Povšimněte si: Na pravém boku předního horního pancéře věže (kde je lafetace kulometu) jsou jen 3 šrouby(1), na levém pak pouze 1 šroub(2). Ten není moc vidět, zakrývá ho hlaveň kanónu. Na předním horním pancéři korby je střední šroub horní řady(3) téměř uprostřed pancéře (na rozdíl od verzí E a F, kde je více vlevo). Dále si všimněte pozice přední hrany bočního průzoru řidiče(4) vzhledem k nýtům horní řady bočního pancéře a prstence věže(5), který nemá vybrání (otvory) pro šrouby upevnění stropu. Tím se lišil od prstenců vozidel s 15 mm pancéřem boků věže (C-D, SLOV a S). (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Totéž vozidlo ze zadního pohledu. Povšimněte si: Věž má 30 mm pancéřování boků(1), tlumič výfuku je v horní poloze(2), aby byla možná instalace nového zadýmovacího aparátu(4). Ovšem pozor! Tuto pozici tlumiče, spolu s dalšími úpravami, je možné spatřit i na vozech starších verzí (A-D), které prošly opravou, neboť původní verze tlumiče pro dolní polohu se přestala v roce 1941 vyrábět. Vozidlo je také na zadním pancéři opatřeno kryty napínacích zařízení pásů(5) a krytem ručního starteru nad středním zadním tažným hákem a je dále opatřeno standardním vodorovně uloženým zadním osvětlením (zadní světla(3) a vzdálenostní světla - zadní Notek(6)). Kryty motoru nemají na zaoblených koncích žádné vnitřní nýty(8) a výstup chladícího vzduchu je opatřen posuvným regulátorem chlazení(7). (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

 

MÝTUS NAZÝVANÝ VERZE F

Všechny odborné publikace o tanku Pz 38(t) shodně tvrdí, že na známých fotografiích tanku z archívu ČKD (kat.č. 110-80-G1 až G-6) je vozidlo verze F. Autor se domnívá, že to tak není, že jde pravděpodobně o nějaké zkušební vozidlo.

Známá fotografie z archivu ČKD vydávaná za verzi F. Jde o snímek z jara 1942, ne dříve. Autor se domnívá, že jde pravděpodobně o nějaké zkušební vozidlo. Vozidlo má ale přední horní pancéře korby i věže jako verze E a F, jinak nese rysy verze G. U předního horního pancéře korby verzí E a F je rozhodující pozice šroubu nad lafetou kulometu(1), verze G ho měla více doprava za středem pancéře. Verze E a F měly na tomto pancéři dva šrouby(2) nad průzorem řidiče, umístěné trochu níže než ostatní šrouby horní řady, verze G tyto šrouby neměla. Za pozornost rovněž stojí standardní vodorovné umístění zadních světel(3), instalovaných od verze F. Ostatní rysy jsou charakteristické pro verzi G, viz. např. standardní držák náhradních článků pásu na předním dolním pancéři korby(4) nebo poklopy motoru bez vnitřních nýtů na jejich koncích(5). (Zdroj: Archiv ČKD via V.Francev, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

Argumenty proti F:

1) Dle katalogových čísel fotografií ČKD jde o snímky z jara 1942, ne dříve. Výroba verze F probíhala od června 1941 do října téhož roku.

2) Vozidlo nemá žádné vnitřní nýty na poklopech motoru. Na všech známých fotografiích vozidla této verze, i na vozidlu verze F v muzeu Patriot resp.Kubinka (Rusko), tyto nýty jsou.

3) Držák náhradních článků pásu na předním dolním pancéři korby je standardní (podrobný popis viz. kapitola Pásy).

Argumenty pro F:

1) Vozidlo má přední horní pancéř korby i věže jako verze F.

 

ROZPOZNÁNÍ VERZÍ: JAK TEDY NA TO?

Hodně záleží na tom, zda je možné z fotografií určit aspoň přibližně období, případně „národnost“ vozidla. V každém případě nelze spoléhat na doprovodný text. Pak se to liší dle toho, o jaký záběr jde a zda jde o celkový pohled, či detail.

Zepředu je nutné soustředit pozornost na tvar předního horního pancéře (klenutý, rovný), hodně napomůže také tvar průzorů. Na věži (pozor!!, může jít o věž z jiné verze) pak na celkový vzhled jejího předního pancéře. Tím rozlišíme verze A – D a SLOV od verzí E – F a G. Rozlišit verze A – B a SLOV od verzí C – D je možné dle předního dolního pancéře a jeho připojení k bokům korby. Verze A - B rozlišíme od verzí C - D a SLOV dle existence ochranného prstence věže. Verzi A od B je možné odlišit (ovšem s výhradou) podle pancéřové hlavy periskopu nebo věžového úchytu. Odlišit verzi D od C (zejména pokud má vozidlo ochranný prstenec věže) je možné jen dle existence oněch dvou šroubů po „bojové“ anténě. Verzi G můžeme odlišit od verzí E a F dle pozice středního šroubu na předním horním pancéři korby či dle počtu šroubů na předním horním pancéři věže, nebo dle existence přídavného držáku na předku korby na články pásu (ovšem s výhradou). Verze G a pozdní F můžeme odlišit od verze E dle pozice světla Notek (opět s výhradou).

Zezadu je nutné soustředit pozornost především na sílu bočního pancéře věže. Tím odlišíme verze A – D, SLOV a S od verzí E – G. Případná existence prstence věže pak eliminuje verze A a B. Hodně také napomůže umístění tlumiče výfuku (horní, dolní), či existence nového typu dýmovnic a krytů starteru a napínacích zařízení. Verze F a G (a také S) je možné odlišit od jiných verzí typem umístění zadního osvětlení (kolmé, vodorovné).

Ovšem pozor!!! Neustále je třeba mít na paměti, že opravovaná vozidla mohla nést (a také nesla) rysy pozdějších verzí. Tak například odlišit opravenou verzi D od verze S je zezadu prakticky nemožné.

Fotografie poválečných tanků čsl.armády. Stroj vlevo je zajímavý tím, že na korbě verze A nebo B je nasazena věž z verze G. Tato možnost (věž pozdějších verzí E-G na korbě starších verzí A-D) byla možná jen tehdy, pokud na korbě nebyl použit ochranný prstenec věže. Jinak by totiž pro silnější boční pancéř věže nešlo věží otáčet. Opačná možnost (věž dřívějších verzí A-D na korbě verzí E-G) byla samozřejmě možná. Všimněte si přesahu boku věže při kontaktu s korbou. (Zdroj: fotoarchiv D.Šolc, upraveno), PRO PLNOU VELIKOST KLIKNĚTE NA OBRÁZEK

MUZEA

Zachovaných exemplářů tanku Pz 38(t) je v dnešní době, dá se říci, poskrovnu. Je třeba si uvědomit, že tato vozidla jsou pracovníky muzeí „upravena“ do požadované podoby, tj. jsou často rekonstruována do podoby některé verze Pz 38(t), dle znalostí toho, či onoho muzea. Samozřejmě, ne vždy správně. Určitě není jednoduché opatřit exponát patřičnými díly, které se používaly v době dnes dávno minulé. Nicméně to je asi situace všech muzejních exponátů, na druhé straně můžeme být vděčni tomu, že máme možnost vůbec nějaké tyto exponáty vidět. Jsou uvedeny jen některé exponáty, které mohou být čtenářům lépe dostupné.

Česká republika, Muzeum Lešany. Exponát tanku Pz 38(t) se nyní nachází ve Vojenském technickém muzeu Lešany a zde byl „zpojízdněn“ a upraven do podoby, v jaké ho objednala předválečná čsl.armáda, tj. Pz 38(t) verze A (č.podv. = 008[A5]), včetně „bojové“ antény nad levým blatníkem a světlometu na předním „prsním“ pancéři korby. Vozidlo má ovšem i určité „mouchy“. Články pásů jsou „nového“ typu, na vozidle je posuvný regulátor chlazení, nárazník - tlumič nárazů předních pojezdových kol a též pancéřová hlava periskopu. To vše jsou rysy, které na původním LT 38 nebyly. Za zmínku stojí i to, že původně mělo toto vozidlo první a třetí pojezdová kola na každé straně převzatá ze stíhače tanků Hetzer, která byly větší, což bylo dost vidět. Tento „nedostatek“ je nyní odstraněn (http://www.vhu.cz/muzea/zakladni-informace-o-vtm-lesany/).

Slovenská republika, Muzeum SNP. Toto muzeum se nachází v Banské Bystrici. Část exponátů, zejména obrněná technika, je umístěna pod „širým nebem“. To se týká i kusu Pz 38(t). Jde o vozidlo poválečné čsl.armády, korba je verze SLOV2, věž verze A-D nebo SLOV1. V interní expozici je torzo tanku SLOV1 (V-3002). (http://www.muzeumsnp.sk/expozicie/skanzen-tazkej-bojovej-techniky/).

Rusko, Muzeum Patriot (Kubinka). Exponát tanku Pz 38(t) verze F (č.podv. = 793[8]) byl restaurován a zpojízdněn za účasti pana Kalinina. Dříve se jednalo o muzeum armády, tedy veřejnosti nepřístupné, dnes je muzeum přístupné. (https://patriotp.ru/).

Přehled čsl. obrněných vozidel ve světových muzeích je možné zjistit zde: http://the.shadock.free.fr/

 

LITERATURA

[1] Vorläufiges K-Gerätverzeichnis PzKpfw 38(t), Ausf. A-H und S, Berlin, Germany, 6/1942 (Kusovník náhradních dílů)

[2] Jentz T.L., Doyle H.L., Panzerkampfwagen 38(t) Ausf.A to G und S, No.18, Panzer Tract, USA, 2007

[3] Francev Vladimír, LT vz.38 Tank, který se povedl, Svět křídel, Cheb, 2019

[4] Spilberger Walter J., Die Panzerkampfwagen 35(t) und 38(t), band 11, Motorbuch Verlag Stuttgart, 1980

[5] Francev Vladimír, Kliment Charles K., Praga LT vz.38 (Pz.Kpfw.38(t)), MBI Praha, 1997

[6] Zaloga Steven J., PzKpfw 38(t) vs BT-7 Barbarossa 1941, Grada Publishing, a.s., Praha, 2018

[7] Jentz Thomas L., Panzertruppen I+II, Schiffer Military History, Atglen USA, 1996

[8] Kalinin Alexej, Panzerkampfwagen 38(t) - Konstrukce a výroba, Moskva, 2013

 

ARCHIVNÍ A JINÉ MATERIÁLY

[A1] M.E.E. (The Mechanization Experimental Establishment), Experimental report on 8-ton tank (Praga TNH-P), No. A.99/1, 22.5.1939, Farnborough, Hants, commanding of M.E.E.

[A2] Doyle H.L. – korespondence

[A3] D 2015, Panzerkampfwagen 38(t), Optische Ausrüstung, Vom 5.12.42, něm.příručka

[A4] Kalinin Alexej - korespondence

[A5] Francev Vladimír - korespondence

[A6] Uhrin Marian - korespondence

 

CÍL ČLÁNKU

PODĚKOVÁNÍ

POZNÁMKY K TEXTU

ZDROJE

OPRAVÁRENSKÉ DÍLNY

VÝROBCI PANCÉŘŮ

KONSTRUKCE TANKU

PŘEHLED VÝROBY VERZÍ

VERZE A

VERZE B

VERZE C

VERZE D

VERZE SLOV

VERZE S

VERZE E

VERZE F

VERZE G

ROZDÍLY VERZÍ: KORBA

ROZDÍLY VERZÍ: VĚŽ

ROZDÍLY VERZÍ: ÚCHYTY

ROZDÍLY VERZÍ: BLATNÍKY

ROZDÍLY VERZÍ: PODVOZEK

VERZE F?

JAK ROZPOZNAT VERZI?

MUZEA

LITERATURA

JINÉ MATERIÁLY

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje