TOPlist

 

 

pancéřoví granátníci na svých polopásových transportérech doprovází tanky během Kurské ofenzívy, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Nasazení tanků v 1. světové válce předznamenalo zásadní zvrat, který měla tato zbraň přinést do tradičního způsobu vedení boje. A bylo to překvapivě právě Německo, které nejlépe rozpoznalo obrovský potenciál tanků pro vedení moderní války a to i přes to, že během války samotné ve vývoji a nasazování tanků velmi zaostávalo. V průběhu 20. a 30. let němečtí vojenští představitelé, jako například Heinz Guderian, rozvíjeli, alespoň v teoretické rovině, nové metody užití tanků.

Při tvorbě taktických teorií vyvstával jeden důležitý problém. Pěchota byla příliš pomalá, než aby mohla držet krok s motorizovanými a tankovými jednotkami, ale tankové jednotky byly bez ní zranitelnější - zejména při blízkém setkání s pěchotou nepřítele. Bylo proto rozhodnuto vytvořit zvláštní jednotky, které by byly vezeny na vlastních obrněných vozidlech, podporovaly by postup tanků a získané pozice by drželi do příchodu klasické pěchoty. Tak se zrodily jednotky pancéřových granátníků - Panzergrenadieren.

V důsledku zpoždění ve vývoji a výrobě pěchotních obrněných vozidel, operovaly první jednotky pancéřových granátníků na nákladních autech. Tyto jednotky byly cvičeny nejenom ke spolupráci s vlastními obrněnými jednotkami, ale také v obsazování a udržení získaných pozic. Dále byly cvičeny k obraně vlastních tanků proti nepřátelské pěchotě a jeho protitankovým zbraním a k ničení nepřátelských tanků, které nebudou zničeny vlastními tanky. Tyto úkoly vyžadovaly od vojáků dobrou znalost bojové taktiky tankových jednotek, aby se jim mohli v boji co nejefektivněji přizpůsobit.

pěkně bok po boku, tanky a granátníci na polopásových transportérech, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-218-0504-36, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Nové jednotky pancéřových granátníků zbavily velitele německých tankových divizí velkých potíží při spolupráci s řadovou pěchotou. Velitelé tankových jednotek se na počátku války mnohdy dostávali do konfliktů se svými kolegy a nadřízenými neboť tanky spadaly pod kontrolu velitelů tankových jednotek, zatímco pěchota podléhala velení jednotek pěchoty. V určitých okamžicích docházelo v důsledku takto rozdělených pravomocí k vážným problémů. Zavedení jednotek pancéřových granátníků, které náležely k tankovým divizím, byl tento problém vyřešen.

Na počátku války se většina jednotek pancéřových granátníků pohybovala, stejně jako motorizovaná pěchota, pomocí nákladních aut. Až postupem času s rostoucí výrobou mohly přesedlat většinou na obrněné polopásové stroje SdKfz 251 a lehčí SdKfz 250.

Pancéřoví granátníci byli původně určeni k boji z vlastních bojových vozidel. Brzy bylo zřejmé, že se tato taktika nedá uplatnit ve většině bojových situací a tak standardní taktika byla změněna. Jednotka přepravována transportérem měla být dopravena do co nejvýhodnější pozice pro přímý útok, který zahájila po opuštění vozidla. Poté zaútočila na cíl jako běžná pěchota podporována těžkým kulometem nebo dělem menší ráže instalovaným na jejich mateřském vozidle nad prostorem řidiče.

Pancéřoví granátníci nosili standardní uniformy Wehrmachtu nebo Waffen SS, a mohou být s určitostí identifikovány pouze podle barvy lemu výložek, která byla u uniforem pancéřových granátníků trávově zelená a u pěchoty bílá. Pancéřoví granátníci, kteří sloužili u jednotek, které nesly vlastní jméno, těmi byly jednotky Waffen SS a nebo elitní armádní jednotky, např. divize "Grossdeutschland", mohli být identifikovány podle našité manžety se jménem jednotky na rukávu uniformy.

do boje společně... velitel tanku Tiger a pancéřoví granátníci SS u Kurska, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101III-Merz-025-18, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Spolupráce rychlých tankových formací s jednotkami pancéřových granátníků byla klíčovým prvkem pozemního Blitzkriegu a byla tak efektivní, že Německo během několika měsíců ovládlo většinu Evropy a o rok později rozsáhlá území Ruska. Spojenecké zastarale vybavené tankové jednotky držící se nemoderních metod boje, nebyly schopny zastavit soustředěné útoky německých tankových jednotek podporovaných pěchotou. Německé tanky přizpůsobené pro maximální efektivnost využití posádkami a jejich rychlost nasazení v doprovodu jednotek pancéřových granátníků, které upevňovaly dosažené pozice, tvořily nejefektivnější bojové formace na světě.

Po bitvě u Kurska v červenci 1943 byla většina tankových vojsk a jednotek pancéřových granátníků zatlačena do defenzivní role, ale přesto byla i nadále schopna nepříteli zasazovat tvrdé údery. Při protiútocích na ruské frontě často dokázaly tyto jednotky porazit početnějšího nepřítele.

Stejně jako sama německá válečná mašinérie, tak i pancéřoví granátníci byli poraženi masami spojeneckých jednotek vybavenými vysokými počty vozidel a zbraní a využívajícími téměř absolutní vzdušnou nadvládu.

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nově spuštěné galerie tanku Panzer IV a stíhače tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje