TOPlist

 

 

nedokončený prototyp transportéru Kätzchen firmy BMM v tovární hale, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Koncem roku 1943 se německý zbrojní úřad obrátil na společnost Auto Union s požadavkem na zahájení vývoje lehkého, plně pásového, obrněného stroje, určeného k transportu pěchoty a plnění průzkumných úkolů. Vůz měl být schopen přepravit 6 až 8 vojáků včetně jejich vybavení a dosáhnout na silnici rychlosti alespoň 50 km/h. Mělo se vlastně jednat o budoucího generačního nástupce polopásových SdKfz 250 a SdKfz 251. Auto Union nejprve postavila dřevěnou maketu stroje ve skutečné velikosti a po schválení základního rozvržení se pustila do stavby funkčního prototypu.

Ty nakonec vznikly v roce 1944 hned dva. Podvozek vozu byl tvořen pěticí pojezdových kol na každé straně. Kola byla umístěna ve dvou částečně se překrývajících řadách, dvě v řadě vnitřní, tři ve vnější. Kola byla velkého průměru a celokovového provedení. Vpředu bylo loukoťové ozubené hnací kolo a vzadu menší kolo napínací, rovněž celokovové, opatřené prolisy. Podpůrné kladky nebyly použity protože pásy dosedaly shora přímo na pojezdová kola. Mimochodem pásy, které byly pro oba prototypy použity, pocházely z tanku PzKpfw IV. Trup vozu byl velmi jednoduchých tvarů, tvořený jen rovnými deskami. Všechny stěny byly zkosené což zvyšovalo jejich odolnost proti ostřelování.

Síla pancíře činila 30 mm na čelní stěně a 14,5 mm na bocích a zádi. Je tedy zřejmé, že pancíř poskytoval účinnou ochranu pouze před střelbou z ručních zbraní a před střepinami granátů. Dělostřelecké palbě samozřejmě nemohl odolávat což ovšem ani nebylo cílem kontruktérů.

poničený prototyp transportéru Kätzchen firmy Auto Union, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vpředu vlevo bylo stanoviště řidiče a v čelní stěně se zde tedy nalézal uzavíratelný průzor. Napravo od něj vyčnívalo z čelní desky střeliště kulometu, což byla jediná integrální výzbroj stroje. V přepravním prostoru byly po obou stranách, navzájem k sobě čelem, uloženy lavice, na kterých vojáci seděli bokem ke směru jízdy. Lavice napravo byla o něco kratší kvůli motoru, který zabíral část vnitřního prostoru. Strop nad kabinou pro přepravované vojáky zůstal otevřený což jednak ušetřilo na hmotnosti a navíc to bylo i užitečné v případě nutnosti rychlého opuštění transportéru.

Jak již bylo zmíněno, v samé zádi vpravo byla umístěna pohonná jednotka - pětilitrový motor Maybach HL 50Z, který dával solidní maximální výkon 200 koní. Kvůli motoru musela být nejen zkrácena pravá lavice pro pěšáky, ale také nástupní a výstupní dvěře v zadní stěně mohly zabírat pouze její levou polovinu. Napravo bylo potom uchyceno rozměrné tělo výfuku motoru. Převodová skříň byla pravděpodobně uložena, dle standardu německé tankové techniky, v samé přídi trupu a spojena s motorem hřídelí vedenou pod podlahou přepravního prostoru. Pro transportér byla použita hydraulická převodovka, která se ovšem ukázala být zdrojem problémů.

Pokud jde o technické parametry prototypu, lze narazit na více různých údajů. Jeho hmotnost se pravděpodobně pohybovala okolo osmi tun. Délka bývá udávána od 4,22 do 5,12 metru, šířka okolo 2,3 metru a výška cca 1,45 metru. Oficiální označení stroje bylo pravděpodobně Gepanzerter Mannschafttransportwagen Auto Union. Daleko známější je však neoficiální název tohoto projektu Kätzchen, neboli kotě. Prototypy byly podle všeho testovány v létě roku 1944. O průběhu a výsledcích zkoušek není k dispozici příliš údajů. Základní rozvržení vozu, jeho rychlost, pancéřování i výzbroj bylo ovšem podle všeho hodnoceno jako odpovídající jeho poslání. Problémy zato přinesla převodovka a podle některých zdrojů také mechanismus řízení.

nedokončený prototyp transportéru Kätzchen firmy BMM v tovární hale, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Všechny nedostatky by bylo pravděpodobně možné odstranit další prací pokud by ovšem v září 1944 nepřišlo rozhodnutí, podle kterého měl být vývoj další techniky podobného určení jako Kätzchen, založen pro příště už jen na dvou již existujících typech podvozků. Těmi dvěmi "šťastnými" byly podvozky tanku Panther a tanku PzKpfw 38(t) resp. stíhače tanků Hetzer neboť samotný tank PzKpfw 38 (t) se již v té době nevyráběl. Cílem bylo samozřejmě konsolidovat vývoj a ušetřit tak nemalé náklady. Projekt firmy Auto Union byl tedy zastaven a dva postavené prototypy zůstaly jedinými dokončenými exempláři.

Další vývoj stroje tohoto určení tak od září 1944 převzala Pražská BMM (Böhmish-Mährische Maschinenfabrik), která v té době vyráběla zmíněné stíhače tanků Hetzer. Dle nařízení zbrojního úřadu měla BMM postavit dva zkušební vozy, jeden s naftovým motorem Tatra 103 o výkonu 220 koní a druhý s motorem Praga NR, který dával výkon až 280 koní. Bývá uváděno, že skutečně vznikly oba prototypy. Známé fotografie však ukazují pouze jeden, a to navíc ještě nekompletní, exemplář stojící v tovární hale.

Koncept Vollkettenaufklärer 38(t) Kätzchen, jak bývá projekt továrny BMM označován, byl velmi podobný původní konstrukci Auto Union. Podvozek byl již zmíněný a důkladně vyzkoušený typ převzatý ze stíhače tanků Hetzer (nebo chcete-li z tanku PzKpfw 38 (t)) se čtyřmi pojezdovými koly na každé straně, předním ozubeným kolem hnacím a zadním kolem napínacím. Trup byl svařen z rovných ocelových desek s ostře skloněnou čelní stěnou. Boky byly rovněž skloněné a záď byla protažená dozadu. V čelní stěně trupu vlevo byl uzavíratelný průzor řidiče. Napravo byl v čelní desce otvor s odklopným krytem, který pravděpodobně zajišťoval servisní přístup k převodovce.

nedokončený prototyp transportéru Kätzchen firmy BMM v tovární hale, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Kulomet nebyl uložen ve střelišti přímo v pancíři, nýbrž byl uchycen na přední hraně přepravního prostoru a opatřen plechovým krytem. Toto řešení bylo identické s tím aplikovaným u starších polopásových transportérů SdKfz 250 a SdKfz 251. Narozdíl od verze Auto Union nesl Kätzchen firmy BMM ještě i zadní kulomet. Ten byl uchycen, opět stejně jako zadní kulomety starších polopásů, na pohyblivém rameni. Motor byl opět uložen vzadu vpravo takže nástupní dvěře pro pěchotu musely být umístěny jen na levé polovině zadní stěny.

Síla pancíře u prototypu firmy BMM oproti Auto Union podstatně vzrostla. Čelní pancíř byl silný 50 mm, boky měly 30 mm a zadní deska 20 mm. Přepravní prostor zůstal opět shora otevřený. Díky silnějšímu pancíři byl stroj samozřejmě těžší než jeho "bratříček" z dílny Auto Union (vážil okolo 10 tun). To bylo ovšem více něž vyrovnáno jeho silnější pohonnou jednotkou. Maximální rychlost byla tedy dokonce vyšší než u konkurenta a to plných 64 km/h při jízdě po silnici a okolo 40 km/h v terénu. Akční rádius transportéru dosahoval 600 km. Převodovku převzalo "kotě" rovněž z Hetzeru a byl to typ Praga-Wilson se šesti stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním.

Prototyp společnosti BMM tedy jednoznačně převyšoval ten postavený Auto Union. Byl lépe pancéřovaný, rychlejší a nesl více zbraní. Navíc byl postaven na odzkoušeném a spolehlivém podvozku, u kterého již mechanici věděli co mohou očekávat. Také jeho zavedení do výroby by jistě bylo levnější a rychlejší právě díky tomu, že používal velkou část již sériově vyráběných komponent. Přesto však nakonec, vzhledem k rychlému sledu událostí na konci války, nedošlo k zahájení výroby a také Vollkettenaufklärer 38(t) Kätzchen skončil v propadlišti dějin coby nerealizovaný projekt.

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nově spuštěné galerie tanku Panzer IV a stíhače tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje