TOPlist

 

 

prototyp muničního vozu VK-501, zdroj: aviarmor.net, upraveno

V lednu roku 1943 obdržela společnost Eisenwerk Weserhuette AG, která měla zkušenosti se stavbou obrněných automobilů a polopásových transportérů, požadavek na vývoj nového nosiče munice. Stroj měl sloužit k dopravě střeliva přímo k bojujícím jednotkám takže bylo třeba aby byl plně pásový a pancéřovaný. Stroj měl dosahovat hmotnosti okolo 5 až 6 tun a měl být vyzbrojen kulometem. Prototyp měl být dokončen v létě 1943 a se zahájením výroby se počítalo v roce 1944.

V červnu 1943 byl připraven dřevěný model vozu v měřítku 1:1. Projekt počítal s řidičským postem na levé straně a se zabudovaným kulometem napravo od něj. Motor měl být uložen v zádi vozu a spojen hřídelí s převodovkou v přední části trupu. V bocích trupu byla potom dvířka pro nakládání a vykládání vezené munice. Strop byl nad motorovým prostorem uzavřený, ale nad kabinou a nákladním prostorem zůstal otevřený. Podvozek sestával na každé straně z pěti pojezdových kol velkého průměru umístěných do dvou řad. Ve vnější řadě byla dvě a ve vnitřní tři kola. Vpředu bylo ozubené kolo hnací a vzadu menší kolo napínací. Po prostudování modelu a technických návrhů navrhla armáda několik úprav jako změna umístění pohonné jednotky a zvýšení nosnosti vozidla.

Upravený, plně funkční prototyp měl být dodán k testům v srpnu roku 1943. Pokusný exemplář z netvrzené oceli nakonec také skutečně vznikl a dostal prototypové označení VK-501. Trup vozu byl svařen z rovných desek. Na čelní stěně byl pancíř silný 20 mm, na zbytku stěn potom 12 mm. Pojezdová kola byla zavěšena a odpružena individuálně pomocí torzních tyčí. Konstruktéři je převzali z tanku Panther. Rovněž řešení trupu bylo podobné jako u tanku Panther i když muniční vůz byl samozřejmě mnohem menších rozměrů.

prototyp muničního vozu VK-501, zdroj: aviarmor.net, upraveno

Dle armádního požadavku byl motor v zadní části trupu přesunut více doprava aby uvolnil v levé části zadní stěny prostor pro velký otvor, kterým se dalo nakládání a vykládáni munice provést snadněji než otvory v bocích. Boční dvířka tak mohla být zrušena. Tato změna zároveň umožnila teoretické využití vozidla také jako obrněného transportéru pro pěchotu protože velký otvor v zádi mohl sloužit i jako průlez pro nástup a výstup vojáků.

VK-501 mohl vést náklad střeliva o hmotnosti cca 2 tuny. Mohl ovšem sloužit také jako tahač dělostřeleckých zbraní nebo vézt cca 6 pěšáků. Celý projekt VK-501 byl ovšem nakonec zrušen. Zda byla důvodem nespokojenost armády s testovaným prototypem nebo přehodnocení celého konceptu se mi bohužel nepodařilo zjistit.

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje