TOPlist

 

 

SS Hauptsturmführer, 22. 4. 1914 - 8. 8. 1944

"Byl to bojovník v každém směru, žil a dýchal bojem."

SS Obergruppenführer Josef "Sepp" Dietrich po Wittmannově smrti

Michael Wittmann zde v hodnosti SS Obersturmführer, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-299-1802-09, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Michael Wittman se narodil 22. dubna 1914 v malé bavorské vesnici Vogelthal jako jedno z pěti dětí farmáře Johanna Wittmanna a jeho ženy Ursuly Wittmannové. Po dokončení střední školy v roce 1930 začal šestnáctiletý Michael pracovat na rodinné farmě.

V únoru 1934 však farmu opustil aby se přihlásil do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst). Po šesti měsících v této polovojenské organizaci, která kladla velký důraz na disciplínu a kamarádství se Michael rozhodl zkusit štěstí v znovu budované německé armádě. 30 října 1934 tedy nastoupil svoji dvouletou armádní službu u 10. roty 19. pěšího regimentu ve městě Freising blízko Mnichova.

Právě během této své armádní služby přišel mladý Wittmann poprvé do styku s novou zbraní, s tankem. Konkrétně s typem PzKpfw I, na kterých vojáci trénovali bojovou spolupráci pěchoty s obrněnou technikou. Stejně jako spousta dalších vojáků byl i Wittmann fascinován těmito stroji a rychle se naučil vše o silných a slabých stránkách této zbraně.

V září 1936 opustil Wittmann v hodnosti svobodníka armádu a našel si práci jako železniční dělník v nedalekém městě Reichertshofen. Velmi brzy se začal zajímat o organizaci Schutzstaffel, neboli SS a ještě do konce roku se do ní přihlásil. Dvadvacetiletý mladík obstál v dlouhé sérii fyzických a zdravotních testů a byl přijat. Jako člen Allgemeine-SS (všeobecné SS) dostal osobní číslo 311623.

1. dubna 1937 se Wittmann stal členem vojenské odnože organizace SS, tzv. SS-Verfügungstruppe, ze které později vznikly nechvalně známé Waffen-SS. 5. dubna byl potom SS-Mann (což byl ekvivalent armádní hodnosti vojína) Wittmann přiřazen k elitní divizi Leibstandarte Adolf Hitler (LSSAH) jako člen posádky lehkého čtyřkolového obrněného vozidla SdKfz 222 a později těžšího šestikolového SdKfz 232. Nejprve sloužil jako řidič ale později se stal velitelem vozu.

devatenáctiletý Wittmann v uniformě Reichsarbeitsdienst, zdroj: zdroj: Panzerace.net se souhlasem provozovatele, upraveno

V listopadu 1937 byl Wittmann povýšen do hosnosti SS-Sturmmann (ekvivalent armádní hodnosti svobodníka). V březnu 1938 se spolu s Leibstandarte účastnil spanilé jízdy německé armády do Rakouska během Anšlusu a o osm měsíců později byl také u obsazování Sudet. V dubnu 1939 byl opět povýšen, tentokrát do hodnosti SS-Unterscharführera (četař).

V září 1939 se Wittmann se svou četou obrněných automobilů zúčastnil bojů v Polsku. Po návratu z této krátké bojové zkušenosti byl Wittmann jmenován instruktorem pro nováčky u obrněných automobilů a velmi se osvědčil. 25. dubna 1940 byl potom přeřazen k 1. četě samohybného dělostřelectva LSSAH. Tato jednotka byla v té době vyzbrojena novou zbraní - útočným dělem Stug III Ausf. A. A pravě velitelem jednoho z těchto strojů se Wittmann stal.

Pro Wittmanna začalo období tvrdého a důkladného tréninku ale také období seznamování se se zcela novým bojovým strojem. Přesedlat z kolového vozidla vyzbrojeného 20ti milimetrovým kanonem na plně pásový a čtyřikrát těžší stroj, který nesl kanon ráže 75 mm nebylo jen tak.

Po dokončení tréninku přišel v dubnu 1941 čas pro Wittmannovu první bojovou akci se strojem Stug III. Wittmannova jednotka byla nasazena v Jugoslávii kde měla spolu s 9. tankovou divizí dobýt město Skopje. Jugoslávská operace trvala sice pouhý týden, ale pro Wittmannovu jednotku boj neskončil. Leibstandarte byla totiž ihned nasazena do bojů v Řecku. Ani Řecko však nedokázalo odolávat rozjetému německému válečnému stroji dlouho a ještě do konce dubna kapitulovalo. Wittmann byl, spolu s dalšími svými spolubojovníky, poslán na zaslouženou dovolenou do západních Čech.

Odpočinek však neměl trvat dlouho. 22. června 1941 rozpoutali Němci nejničivější a nejkrvavější vojenskou operaci v lidských dějinách, operaci Barbarossa - napadení Sovětského svazu. Wittmannova jednotka byla nasazena v rámci skupiny armád Jih na Ukrajině. Východní fronta se stala kolébkou Wittmanovy slávy.

Wittmann během své služby u 19. pěšího regimentu, zdroj: zdroj: Panzerace.net se souhlasem provozovatele, upraveno

12. července dostal Wittmann za úkol zaujmout se svým strojem hlídkové postavení na kopci označovaném jako kóta 65.5. Z tohoto místa spatřil Wittmann celkem 18 sovětských tanků T-34/76, které se ve dvou skupinách přibližovaly směrem k němu. Nikdo z posádek sovětských strojů si nízkého Stugu nevšiml a tak měl Wittmann v momentě svého prvního výstřelu výhodu naprostého překvapení.

Díky tomu se mu podařilo zničit dva bolševické tanky než byl zpozorován a donucen opustit stanoviště. Wittmann dojel až k okraji blízkého lesa kde se ukryl, vysedl z vozidla a vydal se pěšky na obhlídku okolí. Rusové se však velmi rychle přiblížili a jeden T-34 se dostal do nebezpečné blízkosti ještě dříve než se Wittmann stihl vrátit ke stroji. Wittmannův střelec, Rottenführer Klinck, byl tedy nucen na okamžik převzít velení a ruské troufalce zlikvidovat.

Boj však pokračoval a Wittmannově Stugu se během následujících chvil podařilo zlikvidovat ještě další tři ruské tanky. Celkem tedy Wittmann toho dne zničil šest nepřátelských tanků a zajal tři zraněné členy jejich posádek. Úspěch to byl o to významnější, že se jednalo o moderní typy tanků, které Němcům v této fázi operace Barbarossa právem naháněly hrůzu.

Ještě téhož dne rozhodl velitel Leibstandarte Sepp Dietrich o vyznamenání Michaela Wittmanna železným křížem druhé třídy. Když se jej Dietrich při předávání vyznamenání zeptal, zda má nějaké zvláštní přání, které by mu mohl on splnit, přál si Wittmann aby byla třem zraněným ruským tankistům zajištěna pořádná lékařská péče.

V srpnu 1941 během bojů nedaleko ukrajinského města Uman byl Wittmann zraněn. Utrpěl tržnou ránu na hlavě a v obličeji. Ačkoliv nebylo toto zranění nijak vážné, bylo to zranění bojové a Wittmannovi tedy vyneslo odznak za zranění. Ani během léčby zranění neopustil Wittmann svoji jednotku a dál se účastnil bojů. 8. září mu byl za jeho bojové zásluhy udělen železný kříž první třídy.

Michael Wittmann v hodnosti SS Sturmmann, zdroj: Panzerace.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Na přelomu září a října 1941 se Wittmannova jednotka nacházela v okolí města Perekop kde musela vytrvale odvracet jeden ruský protiútok za druhým. Během těchto tuhých bojů byl Michael Wittmann 8. října opět raněn na hlavě a na pravém stehně. 9. listopadu byl potom povýšen do hodnosti SS-Oberscharführera (praporčík) a doporučen do důstojnické školy Waffen- SS.

V listopadu 1941 po účasti na dobytí Rostova, obdržel Wittmann stříbrný odznak za 25 absolvovaných útoků. Tuhá ruská zima brzy poté prakticky zastavila útočnou aktivitu německých vojsk. Wittmann bojoval se svojí jednotkou na východní frontě až do června 1942 kdy odjel zpět do Německa aby nastoupil do kadetní školy SS v Bad Tölz.

Trénink, kterým Wittmann v Bad Tölz prošel byl skutečně důkladný. Mladí důstojníci Waffen-SS se zdokonalovali tělesně i duševně. Vedle náročných fyzických cvičení se učili ovládat různé druhy zbraní, rozumět různým typům bojové techniky a hlavně znát a používat nejefektivnější bojovou taktiku pro daný typ zbraně, terénu či protivníka. Mimo to byl samozřejmě věnován prostor i politickým a ideologickým školením.

Obrovský důraz byl po celou dobu tréninku kladen na kolegialitu a týmovou spolupráci. Důstojníci Waffen-SS neměli být žádní "ouřadové". Měli bojovat po boku svých podřízených a být pro ně příkladem. Studium ukončil Wittmann v září 1942 a poté nastoupil k záložnímu tankovému praporu kde čekal na své přidělení k nějaké bojové jednotce. Po dvou letech tak vyměnil šedozelenou uniformu dělostřelectva, kterou nosili i posádky samohybných děl, za černou uniformu tankistů.

21. prosince byl Wittmann povýšen do hodnosti SS-Untersturmführera (poručík) a zároveň byl přidělen k 500. školnímu tankovému praporu v Paderbornu a ihned poslán do výcvikového střediska v Ploermelu na severu Francie aby se naučil zacházet s nejnovější zbraní německé Panzerwaffe - těžkým tankem Tiger.

Wittmann (uprostřed) na svém Stug III, Rusko 1941, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Stejně jako valná většina jeho kolegů byl Wittmann ohromen tímto strojem. Ačkoliv by se dalo říct, že tentokrát "přesedal" na stroj velmi podobný tomu, se kterým již měl bohaté zkušenosti, byl to možná ještě větší skok než když před dvěma lety vyměnil obrněný automobil za samohybné dělo. Tank Tiger byl ve srovnání se Stug III více než dvakrát těžší, poháněl jej dvakrát silnější motor ale hlavně byl vyzbrojen nejlepším kanonem své doby, kanonem nevídané účinnosti, přesnosti a efektivního dostřelu.

Wittmann měl však již relativně hodně bojových zkušeností a byl realista. Uvědomoval si tedy, že i stroj takových rozměrů, síly a pancéřování má svoje slabé stránky a není nezničitelný. Proto věnoval velkou péči studiu jeho vlastností a rozpoznání těchto slabých stránek. Zde se Wittmann také poprvé setkal se svým budoucím věrným spolubojovníkem, střelcem Balthasarem Wollem.

Ačkoliv byl Wittmann pro tank Tiger kompletně vyškolen, nebyl mu prozatím jeden z těchto strojů svěřen. Namísto toho dostal velení čety středních tanků Panzer III, jejichž úkolem byla podpora Tigerů. Na podzim 1942 byl původní 1. motorizované divizi Waffen SS Leistandarte Adolf Hitler udělen status Divize pancéřových granátníků. Wittmannova tanková četa byla součástí 13. roty této divize. Wittmannův tank nesl číslo 4L1.

V lednu 1943 se Wittmannova jednotka stala součástí nově vytvořeného 1. tankového sboru Waffen SS a Wittmann byl spolu s celým sborem vyslán na východní frontu. A bylo právě načase. V té době totiž Rusové zahájili ofenzívu u Stalingradu, prolomili německá křídla, obklíčili šestou armádu a valili se na západ. A právě Waffen SS je měly zastavit. A dočasně se jim to také povedlo když v březnu 1943 úspěšně vytlačily rudou armádu z Charkova a stabilizovaly tak frontu.

Po tomto opěvovaném vítězství nad bolševiky začali Němci s přípravami na léto, které poskytovalo podmínky pro jejich ofenzívu. Do jižního Ruska tak začaly záhy proudit vlaky plné posil a nové techniky, samozřejmě včetně tanků Tiger. Díky tomu mohl v dubnu 1943 usednout Wittmann poprvé do vlastního Tigeru s taktickým číslem 1331 (toto číslo měl tank ovšem až od května).

Wittmann zde již jako SS Untersturmführer, zdroj: Bundesarchiv Bild 146-2004-0131, Wikimedia, Creative commons, upraveno

5. července 1943 byla zahájena operace Zitadelle, jejímž cílem byla likvidace ruských sil ve výběžku okolo Kursku a obsazení tohoto významného města. Wittmannova jednotka byla nasazena do boje na jižním křídle útoku. První den boje doprovázeli Wittmanna v jeho Tigeru střelec Balthasar Woll, řidič Siegfried Fuss, nabíječ Walter Koch a radista Karl Lieber. Ačkoliv se členové tankových posádek v bojových podmínkách relativně často měnily, hlídal si Wittmann úzkostně aby střelcem v jeho tanku byl pokud možno vždy Balthasar "Bobby" Woll. Woll byl velmi nadaný střelec, který dokázal přesně mířit i při střelbě za jízdy. Za své zásluhy si dokonce vysloužil rytířský kříž a v roce 1944 se sám stal velitelem tanku Tiger.

Hned v průběhu prvního dne však došlo ke zranění nabíječe Waltera Kocha. Jako náhrada byl k Wittmannovi přidělen nabíječ Max Gaube. Mimoto došlo první den bojů ještě k jedné nepříjemnosti. Mina, na kterou tank najel, poškodila jeden z pásů a stroj musel být opraven. Jinak byl ovšem 5. červenec 1943 pro Wittmanna velkým úspěchem neboť tento den jeho Tiger zlikvidoval celkem 13 nepřátelských tanků a 2 protitanková děla.

Operace Zitadelle se však nevyvíjela podle plánu. Ztráty rostly a postup váznul. 13. července nakonec i Hitler sám uznal, že splnění cílů operace není možné a celou ofenzívu odvolal. Po jejím skončení si Wittmann mohl na své konto připsat celkem 30 zničených ruských tanků a 28 protitankových děl.

29. července 1943 byla 13. rota Panzer Grenadier Division LAH přiřazena k nově zformovanému 101. praporu těžkých tanků Waffen-SS, jehož se tak Wittmann stal příslušníkem. Velení praporu dostal na starosti SS-Hauptsturmführer Heinz Kling. Wittmann přesedlal no nový tank s taktickým číslem S21 a stal se velitelem 2. čety patřící pod 3. rotu. 8. srpna potom byl celý prapor poslán do Itálie k odpočinku a doplnění stavů po ztrátách utrpěných u Kurska.

Návrat na frontu přišel v říjnu. 101. prapor těžkých tanků Waffen SS byl nasazen v okolí ukrajinského Kyjeva aby zadržel ruskou ofenzívu. Během následujících týdnů zažili němečtí tankisté řadu vyčerpávajících střetnutí s nekonečnou přesilou ruské techniky. K tomu jim život komplikoval také tradiční ruský spojenec, počasí. Tanky se zase jako každé jaro a podzim brodily oceány bláta a trpěly s tím souvisejícími poruchami. Počet vítězných kruhů na hlavni Wittmannova Tigeru však přes nepříznivé podmínky dál narůstal.

leden 1944, na hlavni 88ti milimetrového kanonu Wittmannova Tigeru je právě 88 vítězných "zářezů", zleva Michael Wittmann (velitel), Balthasar Woll (střelec), Werner Irrgang (radista), Josef Rössner (nabíječ) a Eugen Schmidt (řidič), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Na konci prosince 1943, když už bláto dávno vystřídal krutý mráz, byl Wittmann povýšen na velitele 2. roty čímž pod své velení dostal celkem 12 tanků Tiger.

Během noci ze 7. na 8. ledna zničil Wittmann tři sovětské tanky a jedno protitankové dělo. 9. ledna potom přidal na své konto dalších 6 nepřátelských tanků. Tím jeho celkové skóre dosáhlo 66 zničených nepřátelských obrněnců. Na základě těchto úspěchů byl Wittmann 10. ledna navržen divizním velitelem Theodorem Wischem na rytířský kříž. 14. ledna 1944 jej potom skutečně převzal.

Svoje vyznamenání oslavil Wittmann vskutku stylově. V období mezi 10. lednem, kdy byl návrh podán a 14. lednem kdy mu byl kříž udělen, zlikvidoval Wittmannův tank v boji neuvěřitelných 22 nepřátelských strojů a jeho konto tak dosáhlo symbolické sumy 88 vítězství. Po této skvělé sérii byl na rytířský kříž navržen i Wittmanův střelec Bobby Woll. Převzal jej od Theodora Wische 15. ledna.

Oslnivá Wittmannova kariéra neunikla samozřejmě oku německé propagandy. U příležitosti 88. vítězství proto Wittmann se svojí posádkou pózoval pro propagandistické snímky před svým tankem. Na hlaveň 88ti milimetrového kanonu byl nakreslen stejný počet vítězných kruhů, každý za jeden zničený nepřátelský obrněnec.

20. ledna čekala Wittmanna další pocta. Toho dne byl povýšen do hodnosti SS Obersturmführera (nadporučík). Ani na chvíli však neusnul na vavřínech a ještě do konce ledna dosáhlo jeho konto celé stovky zničených protivníků! 30. ledna obdržel Wittmann od Adolfa Hitlera osobní telegram tohoto znění:

další foto u příležitosti 88 vítězství, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

"Z vděčnosti za Vaše hrdinské skutky na bitevním poli pro budoucnost našeho lidu, Vám jako 380. vojákovi německého Wehrmachtu uděluji dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže. Adolf Hitler."

2. února 1944 Wittmann dubové ratolesti také skutečně převzal a to přímo z rukou Führera a stal se tak prvním držitelem tohoto vyznamenání v řadách 101. praporu těžkých tanků Waffen SS. Skutečný hrdina byl na světě. Jeho jméno začalo plnit titulky válečného tisku po celém Německu.

Posledních 9 vítězství na východní frontě zaznamenal Wittmann během bojů o záchranu německých vojáků obklíčených v Čerkaském kotli. Na přelomu února a března byla potom většina 101. praporu těžkých tanků poslána do Belgie k zotavení a doplnění stavů. Pro Wittmanna začal kolotoč povinností, poněkud odlišný od toho, který zažíval denně na frontě. Byl teď národním hrdinou a musel přijímat nespočet pozvání na oficiální události a rozhovory s tiskem.

1. března 1944 se Michael Wittmann oženil. Vzal si svou přítelkyni a snoubenku Hildegard Burmesterovou, se kterou se seznámil během svého studia na kadetní škole Waffen SS v Bad Tölz. Svědčil mu člen jeho posádky a dobrý přítel Balthasar Woll. Ačkoliv svatba proběhla ve velmi skromném duchu pouze za účasti rodin a přátel, tisk jí nezapomněl věnovat patřičnou pozornost.

Za doprovodu tisku vykonal Wittmann také návštěvu Henschelovy továrny v Kasselu a to 16. dubna 1944. Poté co absolvoval prohlídku továrny, která produkovala jemu dobře známý válečný stroj Tiger, přednesl Wittmann krátkou řeč v níž poděkoval dělníkům za skvělou práci, kterou odvádějí. V té době již byl Wittmann opravdovou celebritou. Dostával stovky dopisů od svých příznivců a v podstatě se nemohl ani volně pohybovat po ulici aniž by jej obklopil dav zvědavců a lovců autogramů.

SS Obersturmführer Michael Wittmann přebírá od Hitlera dubové ratolesti ke svému Řitířskému kříži, únor 1944, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-1989-099-15, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V květnu 1944 byl Wittmann spolu s celou svojí druhou rotou 101. praporu v očekávání brzké invaze spojenců převelen do nového místa působiště, do Francie. Bojové podmínky ve Francii byly zásadně odlišné od těch v Sovětském svazu. Namísto širých otevřených plání zde byl zvlněný terén s častými lesíky. Rovněž města a vesnice byly mnohem blíže u sebe. To bralo německým tankistům výhodu, kterou jim poskytoval výkonný kanon tanku Tiger. V Rusku likvidovali Němci nepřátelské tanky na rovných pláních z obrovské vzdálenosti a tak kompenzovali ruskou početní převahu. To ve Francii nebylo tak snadné.

6. června došlo ke spojeneckému vylodění v Normandii. Následujícího dne dostala Wittmannova jednotka příkaz přesunout se do oblasti bojů. V té době přesedlal Wittmann na nový tank Tiger pozdní výrobní verze s taktickým číslem 205.

Od 7. do 12. června byla Wittmannova 2. rota 101. praporu na pochodu směrem k frontě do oblasti Bayeux aby se zde spojila s 12. SS Panzer Division Hitlerjugend a se školní tankovou divizí Panzer Lehr Division. Cestu jim ztrpčovaly nálety spojeneckých letounů, které Wittmannově jednotce způsobily citelné ztráty. Během leteckého útoku byl poškozen rovněž tank, kterému velel Wittmannův přítel Bobby Woll. Jelikož se Woll ocitl bez vlastního stroje, zařadil jej Wittmann jako střelce do své vlastní posádky.

13. června okolo šesté hodiny ráno vyrazil Wittmann spolu s dalšími šesti tanky Tiger k vesnici Villers-Bocage, kterou měl držet a bránit postupu britů na Caen. Když se přiblížil, zpozoroval z kopce nad vesnicí dlouhou kolonu spojeneckých vozidel. Bitva, která následovala v příštích hodinách se zapsala do dějin druhé světové války. Události ve Villers-Bocage jsou popsány samostatně v jiné části těchto stránek. Pro shrnutí stačí říci, že toho dne Wittmannova rota zlikvidovala 30 nepřátelských tanků a stejný počet jiných obrněných vozidel plus dvě obávaná šestiliberní protitanková děla. Wittmannův tank přitom sám zničil 27 strojů z nichž 11 byly tanky.

SS Obersturmführer Michael Wittmann pózuje na hlavni svého tanku Tiger, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-299-1802-08, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Po této akci navrhl Generál zbraní SS a velitel divize LSSAH Sepp Dietrich Wittmanna na další vyznamenání. K jeho rytířskému kříži a dubovým ratolestem měly přibýt meče. Dietrich sám mu druhé nejvyšší vyznamenání Říše předal 22. června 1944. Téhož dne byl Wittmann také povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführera (kapitán). 25. června mu meče podruhé symbolicky předal sám Hitler ve svém horském sídle v Berchtesgadenu. Propaganda pracovala na plné obrátky. Fotografie mladého hrdiny opět zaplnily stránky novin.

Wittmann zatím vychutnával zaslouženou dovolenou se svojí rodinou v jejich novém domově v Erbstdorfu. Tehdy Wittmann obdržel nabídku stát se instruktorem ve škole tankového vojska v Paderbornu. Odmítl ji ovšem s tím, že jeho kamarádi na frontě ho potřebují víc. Toto jeho rozhodnutí se brzy ukázalo být vskutku osudovým.

10. července, po vážném zranění Obersturmbannführera Heinze von Westernhagen, byl Wittmann jmenován namísto něj velitelem celého 101. praporu těžkých tanků. Po svém předchůdci převzal také jeho tank s taktickým číslem 007.

Koncem července 1944 se boje v oblasti Caen stupňovaly a 101. prapor těžkých tanků Waffen SS byl přímo uprostřed tohoto pekla. Wittmann a celá druhá rota praporu byla v té době přidělena pod 12. SS Panzer Division Hitlerjugend pod velením legendárního Kurta Meyera. 7. srpna roku 1944 zahájili spojenci další sérii útoků, operaci Totalize. 3. americká armáda generála Pattona měla spolu s britskými a kanadskými jednotkami provést obklíčení německých jednotek v oblasti Falaise. To by znamenalo katastrofu a Němci proto museli přejít do protiútoku a zabránit nejhoršímu.

v březnu 1944 se Wittmann oženil s Hildegard Burmester, zdroj: Panzerace.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Tanky Wittmannovy roty proto dostaly rozkaz k provedení úderu na spojenecké jednotky severně od města Cintheaux a k zablokování silnice číslo 158 mezi Caen a Falaise. 8. srpna dopoledne vyrazil Wittmannův tank číslo 007 spolu s dalšími dvěma Tigery k městu Cintheaux. Posádku Wittmannova tanku toho dne tvořil střelec SS-Unterscharführer Karl Wagner, nabíječ SS-Sturmmann Günther Weber, radista SS-Sturmmann Rudolf Hirschel a řidič SS-Unterscharführer Heinrich Reimers.

Toho dne neměl původně Wittmann do akce vůbec nastoupit. Skupinu tanků měl vést nově povýšený velitel třetí roty SS-Hauptsturmführer Franz Heurich. Wittmann však jeho úkol převzal vzhledem k Heurichovým nedostatečným bojovým zkušenostem. Wittmann ovšem netušil, že v cílové oblasti operují i britské tanky Sherman Firefly s kanony ráže 76,2 mm schopné probít i pancíř Tigeru.

U města Cintheaux se právě okolo poledne nacházely tanky čety A z 33. obrněné brigády Northhamptonshirské jízdy. Ve 12:20 hodin nahlásil velitel tanku Sherman Firefly seržant Gordon, že zpozoroval tři tanky Tiger postupující pomalu v řadě za sebou po poli vedle silnice číslo 158. Po té co se Tigery přiblížily na vzdálenost okolo 700 metrů, vypálil Gordon na poslední tank v koloně. Bylo 12:40 když dvě protitankové střely zastavily a zapálily Tiger číslo 213, který jel na konci řady.

Prostřední z německých tanků se ihned začal otáčet čelem k místu odkud výstřel vyšel. Byl to tank číslo 007, tank Michaela Wittmanna. Wittmann na Sherman vypálil ale střela pouze škrábla jeho věž. Nicméně seržant Gordon se při otřesu věže vážně zranil na hlavě. Velení tanku proto rychle převzal poručík James a vydal rozkaz k palbě na protivníka. Jeho střela Tiger zasáhla přesně. Stroj se zastavil a zůstal stát. Věž se nehýbala, poklopy zůstaly zavřené. Bylo asi 12:45.

Wittmann pronáší proslov k zaměstnancům Henschelovy továrny 16. dubna 1944 (všimněte si, že jako tribuna mu neslouží nic jiného než tank Tiger), zdroj: zdroj: Panzerace.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Hauptscharführer Hans Höflinger, velitel tanku číslo 213, který byl vyřazen jako první, se pokoušel dostat k Wittmannovu tanku a pomoci jeho posádce. Další nepřátelská palba jej však donutila ustoupit. Ve 12:47 vyšlehly z Tigeru číslo 007 plameny. O chvíli později se okolím rozlehla ohromná exploze. Došlo k výbuchu munice na palubě. Výbuch byl tak silný, že kompletně odtrhl 8 tun těžkou věž a odhodil ji několik metrů od trupu tanku. Nikdo z posádky nepřežil.

Poslední ze tří německých obrněnců se dal na ústup ale během chvíle byl zastaven další palbou Shermanu. Britové během tohoto střetnutí neztratili jediný tank. O pár hodin později byl Michael Wittmann a jeho posádka prohlášen za nezvěstného. Během noci z 8. na 9. srpna Wittmanna marně hledali příslušníci 12. SS Panzer Division Hitlerjugend. Další dny již potom začali Němci řešit úplně jiné problémy. Uzavření Falaiského kotle se spojencům povedlo a během následujících dvou týdnu v něm bylo při leteckých útocích zmasakrováno přes 10 000 vojáků. Dalších zhruba 30 000 se jich vzdalo. Němci ztratili 190 tanků, 160 obrněných vozidel, 250 děl a 1800 nákladních automobilů.

Místo Wittmannova skonu bylo nenávratně vytrženo z německé moci a jeho ostatky tak ani nemohly být pohřbeny ve vlasti. Německá propaganda samozřejmě neměla zájem hrdinovu smrt nějak barvitě líčit a stále zoufalejší situace Třetí říše jen dopomohla tomu, že této události brzy nikdo nevěnoval příliš pozornosti. Byl to prostě další padlý německý voják. Ani spojenci nejprve nevěděli jakou rybu se jim u Cintheaux podařilo ulovit. Není proto divu, že kolem přesného způsobu jeho skonu existovalo po válce mnoho nejasností.

Němci sami zveřejnili zprávu, že Wittmannův tank zničila letecká puma. To však byla pravděpodobně pouze cílená lež. Pro německou propagandu bylo totiž nepřijatelné aby si veřejnost myslela, že jeden z nejlěpších německých tankistů byl zabit v tankovém střetnutí. Rovněž někteří pováleční historikové se přikláněli k názoru, že Wittmannův Tiger zničila raketa vypálená z letounu Hawker Typhoon. Podle zpráv spojeneckého velení však 8. srpna 1944 v oblasti nad Cintheaux žádný letoun neprovedl útok na tanky protivníka. Navíc se k přemožení tankového esa zpětně přihlásilo několik dalších pozemních spojeneckých jednotek, které daného dne operovaly třeba jen v blízkosti inkriminované oblasti.

Michael Wittmann v roce 1944 coby ostřílené tankové eso s hodností SS Hauptsturmführer, vyznamenaný Řitířským křížem s dubovými ratolestmi a meči, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-1983-108-29, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Zuhelnatělá těla tankistů později pravděpodobně zakopali vesničané nedaleko vraku tanku. V březnu roku 1983 narazili dělníci při opravě silnice mezi Caen a Falaise na neoznačený hrob. Kostry v něm byly identifikovány hledačem válečných hrobů Jean Paulem Palludem jako posádka tanku číslo 007. Wittmann sám byl identifikován podle deformované čelisti a umělých zubů, což byly následky jeho zranění na Ukrajině. Navíc se na místě našla identifikační známka řidiče tanku Heinricha Reimerse.

Na žádost německé komise pro válečné hroby byla těla vyzvednuta a převezena na německý vojenský hřbitov De La Cambe. Zde Wittmann a jeho posádka z tanku 007 odpočívá dodnes. Michael Wittmann byl zabit v akci ve věku 30 let. Na svém kontě v té době měl celkem 138 zničených nepřátelských tanků, 132 protitankových i jiných děl a bezpočet lehkých vozidel.

V osudný den 8. 8. 1944 byl Wittmann nejstarším členem posádky tanku 007. Řidiči Heinrichu Reimersovi bylo pouhých 20 let stejně jako radistovi Rudolfu Hirschelovi a nabíječi Güntheru Weberovi. Střelec Karl Wagner měl 24 let.

zničený Wittmannův tank číslo 007 s odtrženou věží, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Wittmannův někdejší střelec a přítel Balthasar Woll byl 2. srpna 1944 raněn a musel být hospitalizován. To mu možná zachránilo život neboť si jej Wittmann v onen osudný den nemohl vzít s sebou do akce. Woll válku přežil a zemřel přirozenou smrtí v roce 1996.

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nově spuštěné galerie tanku Panzer IV a stíhače tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje