TOPlist

 

 

Sprengladungsträger B-IV ukořistěný spojenci, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

Během bojů ve Francii v roce 1940 Němci poprvé nasadily do akce pokladače náloží Ladungsläger I určené k ničení nepřátelských bunkrů a opevnění. Kladné zkušenosti s používáním stoje vedly k rozhodnutí o dalším vývoji tohoto druhu techniky. Objednávku na vývoj nového stroje takového určení obdržela v říjnu 1941 firma Borgward, která již měla bohaté zkušenosti s výrobou podobných speciálních vozidel.

Technici firmy Borgward se rozhodli založit konstrukci nového stroje na vlastním obrněném muničním voze Gepanzerte Munitionsschlepper VK301, vyvinutém již v roce 1937. Nový stroj dostal oficiální název Sprengladungsträger Borgward IV nebo také Sprengladungsträger B-IV a kódové označení SdKfz 301. Prvních 12 pokusných strojů bylo postaveno v dubnu 1942. Sériová výroba se potom rozběhla o měsíc později.

Vozidlo měřilo na délku 3,65 metru, široké bylo 1,8 metru a jeho výška činila pouhých 1,19 metru. Jeho hmotnost byla 3,6 tuny. Síla pancéřování byla pouhých 5 mm. Benzínový šestiválec dokázal udělit stroji maximální rychlost 38 km/h. Převodovka měla dva stupně pro jízdu vpřed a jeden pro couvání.

Sprengladungsträger B-IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Během přesunu na delší vzdálenosti ovládal vozidlo řidič přímo. Po přiblížení do oblasti nasazení potom řidič vysedl a dále stroj vedl pomocí bezdrátového dálkového ovládače. Hlava řidiče vyčnívala nad siluetu vozu a k jeho ochraně sloužily sklopné ocelové plechy o síle 8 mm opatřené štěrbinovými průzory. Zvednutý kryt je vidět na úvodním snímku stránky. Po vysednutí řidiče se plechy sklopily dolů a uzavřely tak strop interiéru. Dálkově řidič naváděl stroj ukrytý v jiném obrněném vozidle. Jako ovládací stroje sloužily nejprve tanky PzKpfw III verzí Ausf. J až Ausf. N, později samohybná děla Stug III Ausf. F a Ausf. G a ještě později tanky Tiger.

Stroj nedisponoval žádnou organickou výzbrojí, což ani nebylo, vzhledem k jeho určení, nutné. B-IV zato nesl nálož výbušniny o hmotnosti 500 kg. Ta byla uložena v kovovém kontejneru zavěšeném na přídi vozu. Když stroj dorazil k cíli, byl kontejner odpojen a poté sklouzl po šikmé čelní stěně na zem (jak je dobře vidět na snímku výše). Vozidlo potom odcouvalo a vrátilo se do bezpečí dříve než došlo k zpožděné explozi.

Primární rolí vozidla se nakonec stalo, ne ničení nepřátelských bunkrů, ale čištění minových polí. Stroj položil nálož uvnitř pole a tlaková vlna po jejím odpálení potom iniciovala všechny miny v okruhu 40 - 50 metrů. Další vozidlo se potom posunulo na okraj již vyčištěného prostoru a pokračovalo stejným způsobem, dokud nevznikl průchod napříč celým polem.

Mimoto ale samozřejmě sloužily tyto stroje i k likvidaci bunkrů, barikád, kulometných hnízd, postavení nepřátelského dělostřelectva a dokonce i nepřátelské obrněné techniky.

Sprengladungsträger B-IV ukořistěný spojenci, zdroj: Flickr.com, Public domain, upraveno

První sériové stroje dostaly označení Ausf. A, neboli verze A. Od května 1942 do června 1943 jich bylo vyrobeno celkem 616 kusů. Potom je ve výrobě nahradila verze Ausf. B vybavená modernější radiostanicí. Do listopadu 1943 vzniklo 260 strojů této verze. Poté přišla do výroby třetí a poslední Ausf. C. Ta už přinesla výraznější změny.

Sprengladungsträger B-IV Ausf. C vážil 4,85 tuny a měřil 4,1 metru na délku, 1,83 metru na šířku a 1,25 metru na výšku. Stroj dostal nový motor o výkonu 78 koní, nové pásy a silnější pancíř. Od prosince 1943 do září 1944 jich vzniklo 305 exemplářů.

Z vozidel Sprengladungsträger B-IV byly formovány samostatné jednotky označované přívlastkem Funklenk nebo jen jeho zkratkou Fkl (Funklenk = rádiem řízený). Prvním z nich byl Panzer Abteilung (Fkl) 300.

Nejvýraznějším ostrým vystoupením těchto strojů byla operace Zitadelle, pokus o zničení sovětského výběžku okolo města Kursk. Během příprav na obranu svého území zde sovětští ženisté důkladně zaminovaly terén, takže jednotky vybavené dálkově ovládanými čističi minových polí zde měly plné ruce práce aby umožnily bezpečný průjezd tankům a ostatní technice.

britští vojáci nakládají ukořistěný vrak Sprengladungsträger B-IV, Itálie 1944, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno

V roce 1943 probíhaly pokusy s vybavením B-IV televizní kamerou, jejíž obraz by byl přenášen do řídícího vozidla a řidič by tak měl neustále perfektní výhled na prostor před strojem. Jak tyto pokusy dopadly není známo nicméně do sériové výroby tento velmi pokrokový prvek převzat nebyl.

Několik těchto strojů bylo na samém sklonku války přestavěno na provizorní stíhače tanků vyzbrojené svazkem raketometů Panzerschreck. Tyto stroje, nazývané Wanze, byly nasazeny proti jednotkám Rudé armády při obraně samotného Berlína.

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nově spuštěné galerie tanku Panzer IV a stíhače tanků Jagdpanzer IV!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje