TOPlist

 

 

SS-Oberscharführer, 25.8.1919 - 27.6.2009

Ernst Barkmann zde v hodnosti SS-Oberscharführer, zdroj: Tumblr.com, upraveno

Ernst Barkmann se narodil 25. srpna 1919 do farmářské rodiny ve městě Kisdorf, které leží asi 30 km na sever od Hamburku. Po dokončení studií v roce 1935 se mladý Ernst zapojil do farmaření po boku svého otce. Podobně jako mnoho jiných mladých Němců stal se i Barkmann brzy příznivcem nové politiky, kterou s sebou přinesl Hitlerův nástup k moci. Není tedy divu, že si podal přihlášku do Waffen-SS.

1. dubna 1939 byl Barkmann přijat do tréninku k pluku SS-Standarte Germania (Některé zdroje uvádějí datum Barkmannova přijetí do Waffen-SS již v dubnu 1936. Tehdy mu však bylo teprve 16 let takže toto datum je pravděpodobně nesprávné). Po třech měsících tréninku byl s hodností SS-Mann přidělen ke 3. praporu tohoto pluku do města Radolfzell na jihu Německa.

Před útokem na Polsko byla Barkmannova jednotka přesunuta do východního Pruska a začleněna do 14. armády pod velením generála Wilhelma Lista. Barkmann se zapojil do války od jejího prvního dne jako kulometčík u 9. roty, 3. praporu. Během polského tažení byl zraněn a obdržel odznak za zranění v černém provedení. Za svoje bojové zásluhy byl povýšen do hodnosti SS-Rottenführer (desátník). V říjnu 1939 se Barkmannův pluk SS-Standarte Germania stal součástí nově vytvořené SS-Division Verfügungstruppe. Základ této divize tvořily tři původně samostatné pluky SS-Standarte Deutschland, Germania a Der Führer.

V roce 1940 se Barkmann zúčastnil tažení proti Francii, které mu vyneslo útočný odznak pěchoty. Od konce roku 1940 prošla divize Verfügungstruppe reorganizací, během které se postupně přejmenovala nejprve na divizi Deutschland a nakonec v lednu 1941 na divizi Reich. Pod tímto názvem se také v první polovině roku 1941 tato divize zúčastnila bojů v Jugoslávii.

S divizí Reich a v rámci skupiny armád střed se téhož roku Barkmann zapojil do útoku na Sovětský svaz. V červenci byl během bojů v okolí Dněpropetrovska vážně zraněn. Získal stříbrný odznak za zranění a železný kříž druhé třídy. Zbytek roku 1941 strávil rekonvalescencí. Počátkem roku 1942 byl potom Barkmann převelen do Holandska kde měl působit jako instruktor pro evropské dobrovolníky Waffen-SS.

SS-OSturmmann Ernst Barkmann, zdroj: Tumblr.com, upraveno

Zde již jako SS-Oberscharführer, zdroj: Tumblr.com, upraveno

V zimě 1942/43 však byl povolán zpět na východní frontu ke své divizi, která se mezitím opět reorganizovala na 2.SS-Panzer-Grenadier-Division Das Reich. Barkmann byl přidělen ke druhé rotě druhého tankového pluku (SS Panzer Regiment 2) této divize jako střelec v tanku Panzer III, kterému velel SS-Rottenführer Alfred Hargesheimer.

Následně byla Das Reich přidělena k tankovému sboru SS-Panzerkorps pod velením Paula Haussera aby podpořila obranu Charkova. Během bojů v jižním Rusku se Barkmann vyznamenal jako skvělý střelec. Na základě toho byl povýšen do hodnosti SS-Unterscharführer (četař) a stal se velitelem vlastního tanku typu Panzer III. Jeho stroj nesl taktické číslo 221. Během bojů o Charkov získal Barkmann také železný kříž první třídy (některé zdroje ovšem uvádějí, že železný kříž první třídy získal Barkmann až v srpnu 1944).

V červenci 1943 se Barkmann se svojí jednotkou zapojil do gigantické operace Zitadelle, útoku na kurský oblouk. Přes veškerou snahu však tato operace skončila pro Němce neúspěchem a jejich divize, včetně Das Reich, se musely stáhnout. Po ztrátách utrpěných u Kurska byla divize doplněna a reorganizována na divizi tankovou. Od listopadu 1943 tedy nesla název 2. SS-Panzer-Division Das Reich. Ještě před tím, v srpnu 1943, byl Barkmann přeřazen ke 4. rotě druhého tankového pluku, která byla vyzbrojena novými tanky Panther Ausf. D. Barkmann dostal tank s číslem 424.

Das Reich zůstala na východní frontě až do ledna 1944. Teprve začátkem února toho roku byla odvelena do Francie k odpočinku, doplnění stavů ale zejména k přidělení do tzv. Panzergruppe West. Tato skupina byla vytvářena jako obranná rezerva proti očekávané spojenecké invazi do Francie. Das Reich byla umístěna v oblasti Bordeaux, tedy mnohem jižněji, než se nakonec invaze uskutečnila. Kromě drobných střetů s partyzány, zde měli vojáci klid a mohli odpočívat po dlouhých bojích na východě.

V den D, 6. června 1944, dostala Das Reich za úkol setrvat v oblasti působení a očekávat případnou další invazní vlnu. Když se ukázalo, že hlavní invazí je ta v Normandii dostala Das Reich rozkaz k okamžitému přesunu na sever do oblasti nově otevřené fronty.

Ernst Barkmann zde opět v hodnosti SS-Oberscharführer, zdroj: Tumblr.com, upraveno

Počátkem července konečně dorazila Das Reich do oblasti St. Lo kde měla bojově vystoupit proti americkým 9. a 30. pěší divizi a 3. obrněné divizi. Němci zaútočili 8. července západně od St. Lo, nedaleko vesnice Saint-Sebastien. Barkmannova 4. rota tvořila přitom se svými tanky čelo útoku. Toho dne se Barkmann poprvé utkal s americkými tanky Sherman a hned se mu podařilo jeden zničit. Toho dne měl také poprvé možnost zažít styl bitev na západní frontě. Toto nebyl boj v širé krajině na velké vzdálenosti a s obrovskými počty tanků. Byl to boj v nepřehledném terénu plném lesíků, křoví a vesnic. Byl to boj, ve kterém proti sobě stálo mnohem méně techniky a o to větší roli mohl v bitvě sehrát jediný tank.

12. července zničil Barkmannův Panther další dva Shemany a třetí poškodil. 13. července, ukrytý v maskovaném postavení, zničil Barkmann dva americké tanky a čtyři další donutil ustoupit. V zápětí ale dostal zprávu, že Američanům se podařilo prolomit na jiném úseku a že teď postupují za jejich zády. Barkmann obrátil svůj tank a vydal se situaci zkontrolovat. Záhy narazil na skupinu amerických tanků, polopásů a protitankových děl.

Během boje, který se rozhořel zničil Barkmann další tři tanky. Potom byl však jeho tank zasažen a vzňal se mu motor. Posádce se však podařilo oheň uhasit, motor znovu nastartovat a odjet do bezpečí. Barkmannův tank skončil v opravárenské dílně. 14. července mu byl přidělen náhradní stroj a také rozkaz k záchraně čtyř tanků Panther, které uvázly za nepřátelskou linií. Barkmann úkol splnil a bez vlastních ztrát zničil tři nepřátelské tanky.

Ještě ten samý den dostal Barkmann od velitele pluku SS-Obersturmbannführera Christiana Tychsena rozkaz k záchraně německých zajatců, které drželi spojenci cca 800 metrů za frontovou linií. Tato akce dopadla také na výbornou a zajatci byli osvobozeni. Navíc vše proběhlo beze ztrát protože nepřítel se dal na útěk hned jakmile spatřil tanky Panther řítící se na něj v plné rychlosti přes kopec.

Během bojů ve dnech 20. a 21. července doplnil Barkmann své osobné konto o další čtyři americké tanky. Mezitím dostal z dílny zpět svůj původní tank Panther číslo 424. Vzhledem k nezadržitelnému postupu spojenců bylo jasné, že Das Reich nemůže svůj sektor udržet a proto dostala rozkaz k přesunu. Barkmann se měl se svojí rotou přemístit do města Coutances.

Ernst Barkmann, zdroj: Tumblr.com, upraveno

26. července byl však Barkmanův tank během přesunu zasažen spojeneckým letounem do motoru a zůstal nepojízdný. Mechanici pracovali na opravě celou noc a do rána následujícího dne se jim tank skutečně podařilo zprovoznit. Jenže mezitím zůstal Barkmann daleko za zbytkem své roty. Na cestě za ní jej u vesnice Le Lorey zastavil německý pěšák a informoval jej o tom, že spojenci již obsadili město Marigny a postupují dál ve směru na Coutances a odřezávají tak Barkmannovi cestu.

Barkmann poslal dva členy své posádky zkontrolovat situaci. Když se vrátili přinesli zprávu o cca 15 amerických tancích Sherman, které spolu s dalšími vozidly postupují po silnici St. Lo - Coutances. Barkmann ihned vyhledal vhodné palebné postavení asi sto metrů od křižovatky této silnice a ukryl svůj tank za terénní vlnu a stromy. Když se nepřátelská kolona přiblížila zahájil palbu. Nejprve zlikvidoval dva vedoucí tanky a následně nákladní automobil s cisternou, který jel za nimi. Tím dokonale zablokoval silnici pro zbytek vozidel. Dva Shermany se pokusily objet hořící vraky ze strany ale i ty Barkmann zlikvidoval. Panther pálil dál na vozidla v koloně, která mezitím začala kvapně ustupovat.

Dva tanky Sherman sjely ze silnice, objely Barkmanna obloukem a pokusily se na něj zaútočit zleva. Barkmann je však zpozoroval a oba neomylně zničil. Jeden ze Shermanů stačil na Panther dvakrát vypálit a i když neminul, nezpůsobil německému obrněnci žádné vážné poškození.

Překvapení a ustupující Američané ihned zavolali na pomoc letectvo. Za chvíli se nad místem objevily americké stíhací bombardéry a zahájily palbu na osamocený německý tank. Současně s tím vyrazily znovu vpřed i Shermany. Letouny zpočátku pálily mimo a tak Barkmann zvládl zlikvidovat ještě dva Shermany. Potom však jeho tank utržil několik vážných zásahů ze vzduchu, které poškodily pás a řídící mechanismus a vyřadily vnitřní ventilaci vozu. V tu chvíli Barkmann uznal, že už se dále nemůže udržet a dal rozkaz k ústupu. I přes četná poškození byl tank schopen rozjet se pryč a dokonce cestou ještě zničit další Sherman.

Barkmann dojel až do blízké vesnice Neufbourg. Zde se ukryl a po provizorních opravách některých poškození vyrazil dál směrem na Coutances. Toto střetnutí při kterém Barkmannův osamocený Panther zlikvidoval devět amerických tanků Sherman a několik dalších vozidel se stalo známé pod názvem "Barkmannův kout".

Ernst Barkmann, zdroj: Tumblr.com, upraveno

Do Coutances dorazil Barkmann 28. července. Američané jej však předběhli a tak musel pokračovat dál směrem na Avranches. Vzal s sebou ale z města do vleku ještě jeden poškozený tank Panther. Po nějaké době ale bylo zřejmé, že takto oba tanky pokračovat nemohou a proto se vojáci rozhodli poškozený stroj ponechat na místě. Chtěli jej ale nejprve zničit aby jej nemohli spojenci opravit a použít. Proto posádka tank zapálila. Nešťastnou náhodou však přitom začal hořet i Barkmannův tank a obě posádky tak musely dál po svých.

Do Avranches tedy Barkmann dorazil pěšky až 5. srpna. Zde byl bouřlivě přivítán svými spolubojovníky, kteří se již mezitím doslechli o jeho úspěších. Za své hrdinství byl Barkmann navržen na rytířský kříž, 27. srpna mu byl oficiálně udělen a 5. září také fyzicky předán.

V prosinci 1944 se Barkmann se svým novým tankem číslo 401 zúčastnil také ofenzívy v Ardenách. 23. prosince během nočního postupu na belgickou vesnici Manhay se tanky 4. roty Barkmannova pluku dostaly do nepřátelské palby a musely se rozdělit. Barkmann tak zůstal zase jednou osamocen na nepřátelském území a znovu ukázal svoji odvahu v takové situaci. Pokračoval dál ve vytýčeném směru postupu a rozhlížel se po ostatních tancích své jednotky. Ve tmě uprostřed lesa si málem spletl nepřátelský tank Sherman s vlastním tankem a přiblížil se k němu až na velmi nebezpečnou vzdálenost. Ještě než dojel do vesnice Manhay v lese zničil celkem tři americké tanky.

Do Manhay dorazil Barkmannův Panther s číslem 401 ještě za tmy a zjistil, že vesnice je plná amerických vojáků a tanků. Začít se otáčet k ústupu nebo zahájit palbu by znamenalo sebevraždu a tak Barkmann bez výstřelu pokračoval skrz vesnici jakoby nic. V potemnělé vesnici plné vlastních tanků si nikdo z Američanů nevšiml jednoho cizího stroje, který mírumilovně projížděl přímo okolo nich.

Barkmann (druhý z prava) se svojí posádkou ve Francii v létě 1944, zdroj: forum.worldoftanks.ru, upraveno

Když Barkmann dorazil na křižovatku, na které měl podle plánu zahnout doleva a pokračovat přes Grandmenil do Érezée, což byl cíl postupu 4. roty, nemohl kvůli americkým tankům odbočit a musel pokračovat rovně. V danou chvíli to ovšem bylo celé posádce Pantheru pravděpodobně úplně jedno. Jejich hlavní starostí bylo dostat se co nejrychleji z vesnice, ve které se podle Barkmannova hrubého odhadu nacházelo okolo osmdesáti amerických tanků a jiných vozidel. Německý stroj se totiž nechtěně ocitl přímo uprostřed bodu soustředění americké 2. obrněné divize.

Barkmann tedy pokračoval skrz vesnici ve směru na Werbomont. Když už byl téměř venku objevil se před nimi jeep, který signalizoval aby tank zastavil. To nemohli Němci dopustit a tak pokračovali přímo proti automobilu až nakonec došlo k nehodě. Náraz do jeepu vychýlil Panther ze silnice a tak došlo ke střetnutí se stojícím Shermanem. Německý tank zůstal zaklíněný pásem v americkém stroji a ke všemu mu zhasnul motor.

V tu chvíli si už vojáci okolo všimli, že je to vetřelec a spustili na něj palbu z ručních zbraní. Řidiči se naštěstí podařilo motor rychle znovu nahodit, opatrně se vyprostit a čtyřistajednička vyrazila ven z vesnice. Pouze jedna americká posádka stihla tak rychle zareagovat a za Barkmannem tak vyrazil jediný Sherman. Ten se Němcům podařilo zničit na jedinou ránu a pak už plnou rychlostí uháněli pryč od vesnice ve které začal poplach a zmatek.

Po několika stech metrech našel Barkmann vhodné obranné postavení, zastavil a očekával příjezd amerických tanků, které jej budou stíhat. Místo toho však po chvíli uslyšel zvuky boje přímo z vesnice a podle zpráv, které zachytil v rádiu poznal, že zbytek jeho jednotky právě vzal Manhay útokem. Po boji se Barkmann znovu setkal se svojí rotou v dobyté vesnici, kde zůstalo okolo dvaceti zničených nebo opuštěných amerických tanků. Ardenská operace Wacht am Rhein však nakonec dopadla nezdarem a jednotky Das Reich se musely zhruba v půli ledna 1945 stáhnout zpět na východ.

tanky Panther na západní frontě v létě 1944, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-301-1954-06, Wikimedia, Creative commons, upraveno

V březnu 1945 bojovala Das Reich opět na východní frontě a to v Maďarsku v rámci operace Jarní probuzení. Barkmann konkrétně se zapojil do bojů v blízkosti města Székesfehérvár (německy Stühlweissenburg). Za všeobecného nedostatku paliva a náhradních dílů počet bojeschopných tanků neúprosně klesal. Barkmannova rota byla nucena spojit se s tanky 1. divize SS Leibstandarte pod velení Jochena Peipera.

Situace zde však byla neudržitelná, německá armáda musela ustupovat a Barkmannova 4. rota byla mezi jednotkami, které tento ústup kryly. Díky tomu se dostala do nejtvrdších bojů s přesilou sovětských tanků T-34 a IS. Barkmann ustupoval spolu s ostatními až k Vídni, kde se ještě v dubnu zapojil do bojů. On a většina jeho posádky byl během těchto bojů zraněn, když byl jeho Panther omylem zasažen jinou německou jednotkou. O svůj tank však Barkmann definitivně přišel ne v boji ale při nehodě když najel do velkého kráteru po bombě a značně poškodil jeden z pásů a několik pojezdových kol. Tank již nebylo možné vyprostit a opravit a tak jej posádka sama vyhodila do povětří.

Barkmannovi se ještě podařilo dostat se do britské operační zóny a zde se 8. května 1945 vzdal spojencům. Bylo mu 25 let, na svém kontě měl 82 zničených nepřátelských tanků, 43 protitankových děl a velké množství jiné techniky. Ernst Barkmann tedy válku přežil, vrátil se do svého rodného města Kisdorf kde se později dokonce stal starostou. Zemřel přirozenou smrtí v roce 2009 ve věku nedožitých 90 let.

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte další znovu spuštěné Galerie!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje