TOPlist

 

 

dřevěný model těžkého tanku Königstiger, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Právě v těchto dubnových dnech stojí za to, abychom si na Panzernetu připomenuli jednu téměř zapomenutou, ale o to zajímavější operaci, která se odehrála na sklonku války. Válečná situace Třetí říše na konci března 1945 byla vpravdě zoufalá. Itálie už dávno padla, Budapešť byla v sovětských rukou a ruské tanky postupovaly maďarským územím směrem k Rakousku. O něco severněji stála Rudá armáda na Odře nějakých 60 km východně od Berlína a Němci se horečně připravovali na obranu svého hlavního města. Průmysl a infrastruktura byly zdecimovány bombardováním, a i na západní frontě už spojenci vstoupili na německou půdu.

Byla to doba, kdy Němci nutně potřebovali nejen každou dostupnou ruku, ale také každý dostupný bojový stroj. "Jakékoliv" vozidlo, které mohlo jezdit a uneslo nějakou výzbroj, bylo upravováno na bojové. Vznikaly zoufalé improvizované přestavby muničních vozidel a nákladních tahačů vyzbrojené třeba jen ručními raketomety Panzerschreck. Pomalé a slabě pancéřované se tyto stroje musely k nepříteli přiblížit na méně než sto metrů, což se v podstatě rovnalo sebevraždě. Ani to však německému nejvyššímu velení nestačilo. Bylo třeba zajít ještě dál! „Naprostá oddanost naší věci a neochvějná víra v našeho Vůdce je tou nejmocnější zbraní! Vyzbrojen tak silnými ideály, může se každý Němec postavit klidně deseti bolševickým tankům třeba jen s dřevěným klackem v ruce!“ hřímal ministr propagandy Joseph Goebbels a nařídil urychlené zahájení tajné operace s krycím názvem Holzfäller (dřevorubec).

Myšlenka byla vlastně geniálně jednoduchá. Vývojové práce na nových typech německých tanků, ale i jiné obrněné bojové techniky, procházely zpravidla několika fázemi. Nejprve zde samozřejmě bylo zadání, které definovalo armádní požadavky na nový stroj. Pak přišla fáze výkresů, která se odehrávala u rýsovacích prken a na jejím konci stála technická dokumentace včetně odhadované hmotnosti a rychlosti budoucího vozidla. A ještě než byl vyroben první funkční prototyp, přišla často stavba dřevěného modelu budoucího obrněnce ve skutečné velikosti. Takové modely měly zástupcům vojska pomoci udělat si lepší představu o budoucí skutečné podobě vozidla.

Holzpanzer III a hned vedle něj dřevěný Neubaufahrzeug, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Za více než deset let vývoje obrněné techniky se díky tomu ve skladech německých zbrojních koncernů nahromadilo ohromné množství dřevěných modelů tanků, samohybných děl, stíhačů tanků i jiné techniky. Někdy připravené jen nahrubo, jindy naopak vyvedené do detailů, stály tyto dřevěné vozy tiše v zapadlých koutech skladů, mnohdy už pokryté letitou vrstvou prachu. Nyní však nastala chvíle jejich slávy!

Krupp, Rheinmetall, Henschel, MAN a mnoho dalších podniků bylo obesláno naléhavou a přísně tajnou depeší. Všechny Holzpanzery (jak se jim v depeši přezdívalo) měly být nejpozději do 21. března 1945 připraveny k bojovému nasazení. Nic nebylo ponecháno náhodě. Skladníci všech oslovených firem dostali na úkol provést důkladnou kontrolu dřevěných strojů. Kdekoliv jevil jejich pancíř známky napadení kůrovcem, dřevomorkou či plísní, byly narušené části vyřezány a nahrazeny novými. Rezavé vruty a hřebíky byly vytrhány a použity nové, nerezavějící. Vozidla rovněž dostala impregnační nátěr proti vlhkosti. V rámci všeobecného šetření benzínem byla také většina dřevěných obrněnců přestavěna na pohon na dřevoplyn.

Vše šlo jako na drátkách, jediný opravdu velký problém nastal ve skladu firmy Henschel při revizi modelu tanku Tiger H2. Ukázalo se totiž, že místní skladník během posledních tří zim celou polovinu dřevěného tanku postupně rozštípal na polínka a odnosil domů na otop. Nic naplat, Tiger H2 (resp. jeho zbytek) zůstal chtě nechtě ve skladu. Co se stalo s nešťastným zimomřivým skladníkem literatura neuvádí.

Holzpanzer Tiger H2 se do operace Dřevorubec nemohl zapojit, neboť skladník firmy Henschel během tří zim protopil celou jeho zadní polovinu... zbylo jen toto torzo! zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Bylo osloveno více než tři tisíce truhlářů po celém Německu, aby ihned přestali pracovat na stolech a skříních a pustili se do výroby dřevěné munice, kterou pak na bicyklech sami přiváželi do továren. Z jednotlivých oslovených firem se postupně vracely zprávy o splnění zadaného úkolu. Celkem se podařilo ve skladech najít a připravit k nasazení skoro třicet bojových strojů nejrůznějších kategorií! Byl zde stařičký a již zašedlý model tanku Neubaufahrzeug z poloviny 30. let, stejně jako ještě novotou vonící model stíhače tanků Rutscher. Byly zde dřevěné Panzer III, Panzer IV a dokonce i Königstiger. Celému sukatému arsenálu však kraloval obrovský model tanku Maus!

Ze sesbírané techniky byla narychlo zformována nová speciální jednotka. Jádro jednotky tvořili zkušení tankisté, kteří zůstali „bezprizorní“ po rozprášení jejich původních útvarů. K nim byli namícháni členové pozemního personálu Luftwaffe, Volkssturmu a dokonce i Hitlerjugend. Velitelem jednotky byl ustanoven nadporučík Hermann Zweig, po kterém byla jednotka také pojmenována, a to prostě Kampfgruppe Zweig (Zweig = větvička).

S německou důkladností byla naplánována i oblast bojového nasazení této skupiny na východních přístupech k Berlínu. Určitě ne náhodou byl vybrán prostor v okolí města Müllrose, na samém jižním cípu obranné linie Seelowských výšin. Jižně od města se totiž nacházely rozlehlé lesy, které poskytovaly materiál na výrobu případných náhradních dílů pro Holzpanzery. Koncem března 1945 byly všechny sesbírané bojové stroje dopraveny do železniční stanice Beeskow, odkud už po vlastní ose pokračovaly k Müllrose.

také dřevěný Waffenträger byl pro Kampfgruppe Zweig vítanou posilou, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Posádky sice neměly na seznámí se svou novou technikou mnoho času, ale přesto byli všichni nadšeni. Uvnitř tanků to krásně vonělo dřevem (na rozdíl od tanků ze železa, které smrděly olejem). Pokud dřevěná sedačka někoho tlačila nebo škrábala, stačilo si ji lehce ohoblovat a bylo to. Největší radost měli ale nabíječi. Granát ráže 88 mm do kanonu dřevěného tanku Königstiger vážil pouhých 2,5 kg!!! Díky tomu mohli roli nabíječů u Kampfgruppe Zweig bez problémů zastávat i velmi mladí rekruti z řad Hitlerjugend. Pravda občas bylo třeba nějaký granát trošku přibrousit rašplí, aby se vešel do hlavně, ale to nebyl žádný problém.

Také překračování vodních překážek se s Holzpanzery stávalo úplnou hračkou. Stačilo pouze sehnat dostatečně dlouhá bidla, kterými se vojáci plovoucí na svém tanku odráželi ode dna. Jenom bylo třeba dávat si velký pozor na proud. To se vymstilo jedné posádce při překonávání řeky Sprévy cestou z Beeskowa do Müllrose. Panzer III i s nešťastnou posádkou byl zachycen silným proudem a před zraky jejich zděšených kamarádů prostě odvlečen pryč. O 3 týdny později byl tento tank zničen ruskou ponorkou v severním moři. Kapitán ponorky Vasilij Krupkov byl po podaném hlášení o torpédování fašistického tanku 20 mil od pobřeží degradován pro alkoholismus.

Holzpanzery samozřejmě přinášely určitá specifika. V každé posádce například musel být jeden tesař a do standardní sady nářadí byly namísto utahovacích klíčů doplněny ruční pilky, dláta a hoblíky. Dne 1. DUBNA 1945 stála Kampfgruppe Zweig v plné bojové připravenosti na svých pozicích na okraji lesů pod Müllrose a vyhlížela sovětský útok. Operace Holzfäller právě přešla do své finální fáze! Na jižním konci Seelowské obranné linie však nebyl ruský postup tak rychlý jako na severu, takže trvalo ještě bezmála tři týdny, než se Rudá armáda přiblížila do sektoru Kampfgruppe Zweig. Němci tedy čekali. Bylo jaro, sluníčko už nabíralo na síle a tanky začaly brzy vyhánět první pupeny. Objevilo se i první listí, což celkově přispívalo k lepšímu maskování jednotky stojící na okraji lesního porostu.

velmi vzácná fotografie přímo z místa nasazení, střelec Karl Moltke u svého Holzpanzeru IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Po třech týdnech čekání němečtí vojáci konečně zahlédli ruské tanky. Ihned zavřeli své dřevěné poklopy a chystali se vyrazit do protiútoku. V tu chvíli však zjistili, že se jejich stroje nemohou hnout z místa. Rychlé prověření situace odhalilo příčinu, se kterou nikdo z německých plánovačů nepočítal! Jakmile dřevěné pásy Holzpanzerů po letech v temných skladech pocítily dotek úrodné, kypré a vlhké lesní půdy, zapustili během tří týdnů čekání kořeny. S Rudoarmějci na dohled nebyl čas tanky jeden po druhém odřezávat od země. Někteří vojáci v panice utekli, jiní se rozhodli bojovat i bez možnosti pohybu, alespoň v pevném postavení.

Jedním z těch, kteří zůstali a bojovali byl tehdy dvacetiletý střelec Karl Moltke. Později na události z toho dne vzpomínal takto: „Někteří utekli, my jsme zůstali celá posádka. V dálce pod námi jelo asi deset ruských tanků. Pozoroval jsem je skrz díru po suku v čelním pancíři. Nechal jsem nabít průbojný granát z tvrdého dubového dřeva a zamířil na nejbližšího Rusa. Výstřel zvedl takový oblak prachu a pilin, že jsem vůbec neviděl, kam střela šla. Zato Rusové nás hned potom zpozorovali a začali taky pálit. Hned druhá nebo třetí ruská střela trefila náš tank naplno. Bylo to strašné, když jsem se dostal ven, byl jsem samá tříska… ještě že mi to nešlo do očí!“.

Když chtěli po válce Sověti odvézt do své vlasti super těžký tank Maus, aby jej mohli vystavit v muzeu v Kubince, zjistili, že je opravdu nečekaně těžký a jeho naložení a odvezení je zkrátka moc práce. Jeden z vojáků, kterým byl tento čestný úkol svěřen, si tehdy vzpomněl na to, co viděl během útoku u Müllrose a zrodil se nápad. Ano, je to tak. Tank Maus, který Rusové odvezli s sebou a vystavili v Kubince, je dřevěný model z Kampfgruppe Zweig! Proto platí v Kubince přísný zákaz na tento exponát ťukat.

 

1 . 4. 2021, HEZKÝ APRÍL!

 

DOPORUČUJEME:

Navštivte nedávno aktualizovaný článek o projektu těžkého tanku VK 30.01!

Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!

 

 

 
     

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje