|
nedokončený prototyp tanku E-100 nalezli američtí vojáci na polygonu Haustenbeck, všimněte si úchytů pro blatníky pásů na bocích korby, zdroj: internet, Public Domain, upraveno Ačkoliv označení E-100 řadí svého nositele do série standardizovaných bojových vozidel vyvíjených v rámci programu Entwicklungsreihe (nebo častěji Entwicklungserie), v tomto konkrétním případě byla historie trochu složitější. Vznik supertěžkého tanku E-100 je totiž úzce spjat s vývojem jiného, srovnatelně těžkého tanku Maus a zejména pak jeho konkurenta známého jako Tiger-Maus. Pojďme proto začít krátkou exkurzí do roku 1942. V březnu toho roku byl totiž vývoj supertěžkého tanku Maus zahájen. Podvozek včetně všech agregátů a pancéřové korby měl navrhnout Hitlerův oblíbenec profesor Ferdinand Porsche. Bojovou věž s výzbrojí pak měla dodat firma Krupp. Během společného jednání v září 1942 naznačili zástupci Waffenamtu vedoucím pracovníkům firmy Krupp, že prof. Porsche má s vývojem svého tanku Maus nemalé obtíže. Šlo o velký projekt za spoustu peněz a zástupci firmy Krupp zkrátka zavětřili šanci, jak Porscheho problémů využít ve svůj prospěch. Proč by měli vyvíjet jen věž s výzbrojí pro Porscheho Maus, když by teoreticky mohli vyvíjet celý tank vlastní konstrukce? Přítomný šéfkonstruktér firmy Krupp Ing. Erich Wölfert proto pracovníkům zbrojního úřadu navrhl, že jeho firma velmi ráda připraví vlastní návrh požadovaného tanku, jako alternativu k práci prof. Porscheho. Slovo dalo slovo a 17. listopadu 1942 následovala další schůzka, na kterou již Krupp přinesl konceptuální návrh svého "Mausu", a to dokonce hned ve dvou verzích – s bojovou věží uprostřed a v zadní části korby. Obě verze přitom počítaly s využitím motoru a řídící převodovky z tanku Tiger, což mělo urychlit jejich vývoj a zlevnit jejich výrobu. Při očekávané hmotnosti 155 tun by to však také znamenalo měrný výkon jen 4,5 koňské síly na jednu tunu hmotnosti, a tedy maximální rychlost okolo pouhých 13 km/h, což bylo pro zástupce zbrojního úřadu nepřijatelné.
američtí vojáci si prohlížejí nedokončený prototyp tanku E-100 na polygonu Haustenbeck, na tomto snímku je krásně vidět obrovský průměr prstence věže, zdroj: Worldwarphotos.info, Public Domain, upraveno Krupp tedy navrhl, že pro tank použije jiný typ motoru a převodovky a zároveň vyvine zcela nové a silnější koncové převody a řídící převodovku. Zástupci zbrojního úřadu však byli silně znepokojeni tím, že se Krupp začíná odchylovat od původní myšlenky využít pro nový tank již zavedené komponenty tanku Tiger. To měla přece být jeho hlavní výhoda oproti Porscheho Mausu. Vývoj nové řídící soustavy hrozil zdržením, nákladností a nutností vše mnohem důkladněji testovat. Podle činitelů zbrojního úřadu se měl Krupp držet svého původního záměru a upravit celý projekt tak, aby pro něj byly komponenty tanku Tiger dostačující. A jelikož bylo v listopadu 1942 schváleno zahájení sériové výroby nového tanku Tiger II, nebo také Königstiger, měl Krupp zvážit použití řídící převodovky a koncových převodů z tohoto nového typu. Krupp tedy podrobil celý projekt silné „redukční dietě“, která vedla k poklesu očekávané hmotnosti tanku na necelých 130 tun. To byla totiž vypočtená hranice použitelnosti komponent z tanků Tiger a Königstiger (konkrétně motoru Maybach HL 230, převodovky Olvar OG 40 12 16 B a řídící převodovky Lenkgetriebe L 801). Tento návrh se zástupcům zbrojního úřadu velmi zamlouval. Ing. Kniepkamp sice nebyl právě nadšen ze stále nízkého poměru výkonu ku hmotnosti, ale uklidňoval sám sebe i ostatní úředníky tím, že firma Maybach pracuje na silnějším motoru HL 234, který by měl dávat výkon 1000 až 1100 koní, takže zde byla šance výkon tanku v budoucnu zlepšit. Zástupci zbrojního úřadu byli podle všeho celkem rádi, že mají nějakou více „konvenční“ alternativu k Porscheho tanku Maus. Tušili totiž, že obrovský Maus plný nově vyvinutých prvků bude pro případnou sériovou výrobu přímo noční můrou a že všechny zapojené čekají velké starosti. Proto velmi rádi vzali poslední verzi Kruppova návrhu a přednesli ji na ministerstvu zbrojení jako alternativu k Porscheho výtvoru. Čekala je však studená sprcha. Ministerstvo zbrojení a následně i samotný Hitler rozhodli, že přednost dostane Porscheho projekt Maus a Kruppův projekt (který v mezičase získal pracovní označení Tiger-Maus) byl v prosinci 1942 ukončen. A co má tedy společného ukončený projekt Tiger-Maus firmy Krupp s projektem E-100 firmy Adlerwerke? Skoro všechno! Zjednodušeně řečeno totiž šlo téměř o jeden a tentýž stroj. A článkem, který oba projekty propojoval, byl již zmiňovaný Ing. Kniepkamp. Kniepkamp se jakožto vedoucí jednoho z vývojových úseků při německém zbrojním úřadu již od května 1942 zabýval myšlenkou, jak umožnit výrazné navýšení výroby obrněných bojových vozidel. A dospěl k přesvědčení, že cesta k masové výrobě vede přes konsolidaci, standardizaci a technická zjednodušení. To znamená vyrábět méně typů, konstrukčně jednodušších a navzájem sdílejících co nejvíce součástek. Trvalo téměř rok, než se Kniepkampovi podařilo přesvědčit své nadřízené, a než byl v dubnu 1943 spuštěn oficiální program s označením Entwicklungsreihe (často také Entwicklungserie, česky něco jako vývojová řada, či vývojová série). Cílem tohoto programu byl vývoj několika nových bojových vozidel, která by nahradila stávající typy a splňovala výše uvedené předpoklady pro levnou masovou výrobu.
pohled na nekompletní pojezdové ústrojí a opět také na úchyty pro blatníky na bocích korby, zdroj: Worldwarphotos.info, Public Domain, upraveno V rámci tohoto programu bylo navrženo pět typů obrněné bojové techniky různé váhové kategorie a také různého určení. Stíhače tanků E-10 a E-25 měly nahradit dosavadní typy Hetzer, Stug III, Stug IV a Jagdpanzer IV. Tanky E-50 a E-75 měly nahradit stávající tanky Panzer IV, Panther, Tiger a Königstiger. A poslední vyvíjený E-100 se měl stát standardním tankem supertěžké váhové kategorie a nahradit tak výrobně komplikovaný Maus. Písmeno E v označení vyvíjených typů reprezentovalo sousloví Entwicklungstyp (tedy vývojový typ) a číslice pak indikovala očekávanou hmotnost stroje v tunách (i když opravdu velmi orientačně). Vývojem tanku E-100 byla v rámci programu Entwicklungsreihe pověřena firma Adlerwerke z Frankfurtu, ovšem jako podklad pro tuto práci dostala od Ing. Kniepkampa výkresovou dokumentaci zamítnutého projektu Tiger-Maus od firmy Krupp. E-100 byl tedy de-facto pokračováním projektu Tiger-Maus a lišil se od něj v podstatě pouze způsobem odpružení pojezdových kol. Konstrukční tým firmy Adlerwerke zahájil vývojové práce na tanku E-100 v červnu 1943 pod vedením Dr. Jenschkeho. Krupp se o "zmrtvýchvstání" svého projektu Tiger-Maus nějakým způsobem dozvěděl až v květnu 1944. Když se následně šéfkonstruktér Wölfert zeptal, proč nebylo pokračování projektu svěřeno jejich společnosti, odvětil Kniepkamp, že firma Krupp je beztoho zavalena jinou prací a Adlerwerke měl volné kapacity (je ovšem možné, že Kniepkamp nezadal práci firmě Krupp proto, aby zbytečně neupozorňoval na to, že vlastně oživuje již jednou zamítnutý projekt). Podvozek tanku E-100 měl mít na každém boku celkem osm os pro pojezdová kola. Každé kolo bylo tvořeno dvěma celokovovými disky s tenkou vrstvou gumy pod ocelovým ráfkem. Kola byla uspořádána ve vnitřní a vnější řadě s částečným vzájemným překryvem a zavěšena každé na jednom kyvném rameni. Takové rameno pak bylo odpruženo pomocí dvojice vertikálně uložených vinutých pružin. Pružiny byly umístěny vně korby, uvnitř korby byly ale ještě doplňkové tlumiče pérování. Podle některých zdrojů měly být u E-100 použity pružiny z předepjatých kónických podložek, což ovšem není pravda.
spojenci dokončili montáž pojezdových kol a stroj následně vytáhli z montážní haly, v popředí vidíme smotané bojové pásy, zdroj: Worldwarphotos.info, Public Domain, upraveno Celkové uspořádání tanku odpovídalo německému standardu té doby, tzn. motorový prostor v zádi, převodovka v přední části korby, bojová věž uprostřed. Tomu odpovídalo také umístění hnacího kola vpředu a napínacího kola vzadu. Pancíř na horním čele korby byl silný 200 mm a skloněný v úhlu 60°, dolní čelo mělo tloušťku 150 mm a sklon 52°. Zadní stěna korby byla silná 150 mm a boční stěny 120 mm. Na bocích korby nad pásy však byly upevněny ještě odnímatelné duté „blatníky“ se stěnou silnou 60 mm, které tak tvořily nezanedbatelnou dodatečnou ochranu. Tyto blatníky sestávaly na každém boku ze tří velkých kusů a pro přepravu po železnici je bylo nutno sejmout, aby se vozidlo vešlo do přepravních limitů. Ze stejného důvodu bylo také nutno vyměnit 1000 mm široké bojové pásy za užší pásy přepravní. Sejmutí blatníků samozřejmě nebylo myslitelné bez potřebné mechanizace. Pro tento účel měl být tank vybaven malým jeřábem, který se zavěšoval na boky bojové věže. Strop korby byl silný 40 mm. Dno podvozkové vany mělo rovněž 40 mm, pouze v přední cca čtvrtině bylo zesíleno na 80 mm, nejspíš kvůli větší odolnosti proti minám. V zadní části korby byl uložen již zmiňovaný benzínový dvanáctiválec Maybach HL 230 P30 o obsahu 23 litrů, který dával nejvyšší výkon 700 koní při 3000 otáčkách za minutu. Převodovka typu Olvar OG 40 12 16 B umožňovala řazení osmi rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a čtyř stupňů pro couvání. Původně se pro tank E-100 počítalo s věží, kterou navrhl Krupp pro svůj Tiger-Maus. Tato věž měla zaoblenou čelní stěnu a vedle sebe umístěné kanony ráže 150 a 75 mm. Později však bylo rozhodnuto, že cílová věž tanku E-100 bude jednodušší konstrukce s rovnou skloněnou čelní stěnou a nad sebou umístěnými kanony ráže 128 a 75 mm. Její čelní stěna měla být silná 200 mm, záď 150mm, boky 80 mm a strop 40 mm. Výzbroj tanku E-100 měl v cílové verzi tvořit kanon 12,8 cm KwK L/55 a nad ním umístěný 7,5 cm KwK L/24. Vertikální náměr obou kanonů se měl pohybovat od -7° do +20°. Pod stropem věže měl být pro přesnější určování vzdálenosti cíle zabudován koincidenční dálkoměr. Posádku mělo tvořit šest vojáků: řidič, velitel, radista, střelec a dva nabíječi. Celková délka tanku včetně přesahu kanonu byla vyčíslena na 11,073 metru, výška na 3,375 metru a šířka včetně blatníků na 4,480 metru. Celý kolos měl vážit nějakých 123,5 tuny. Konstruktéři očekávali maximální rychlost okolo 23 km/h a dojezd cca 160 km po silnici a cca 100 km v terénu. K tomu však bylo třeba nalít do nádrží neuvěřitelných 2050 litrů benzínu!
nedokončený prototyp tanku E-100 stojí na špalcích v montážní hale na polygonu Haustenbeck, zdroj: Worldwarphotos.info, Public Domain, upraveno Stavba ověřovacího prototypu byla zahájena někdy v roce 1944 a probíhala tak trochu bokem, na zkušebním polygonu firmy Henschel v Haustenbecku. A nutno podotknout, že probíhala dosti pomalu. Dodávky objednaných komponent se zpožďovaly, nebo dokonce byly chybně dodány úplně jinam a na kompletaci stroje byli prý dlouhodobě vyčleněni pouze tři dělníci z firmy Adlerwerke. Do konce války se nepodařilo zkompletovat ani podvozek tanku s pásy a pohonnou soustavou. Nekompletní šasi padlo v Haustenbecku do rukou postupujícím Američanům. Ti si jej s očividným zájmem prohlédli, nafotografovali a podle všeho jej vyvezli z haly na otevřené prostranství, a dokonce namontovali zbývající pojezdová kola. Po válce snad měl být podvozek dokonce odvezen do Velké Británie a zde pravděpodobně později sešrotován.
|
|
|||
přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje |
|||||
