Panzernet

FLAKPANZERY - ÚVOD

vznik a vývoj protiletadlových tanků

protiletadlové tanky Ostwind (v popředí) a Wirbelwind, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

I když první protiletadlové tanky, tzv. Flakpanzery, vznikly již v roce 1941, skutečně intenzivní vývoj a výroba tohoto druhu techniky se rozběhly až ve druhé polovině války s tím, jak rostla převaha nepřátelského letectva na obou frontách. Göringova Luftwaffe byla čím dal slabší a nedokázala již roztáhnout svá ochranná křídla nad německými městy na jedné straně a zároveň nad německými vojsky rozprostřenými na stále ještě obrovském území.

Přesouvající se německé jednotky i zásobovací kolony byly stále častěji beztrestně napadány bombardéry i stíhačkami protivníků a jejich ztráty rostly. V posledním cca roce války na nově otevřené západní frontě již připadalo více zničených tanků i jiné techniky na vrub nepřátelskému letectvu než klasickým pozemním soubojům či dělostřelecké palbě.

Klasické protiletadlové zbraně, vlečené různými tahači, potřebovaly na přípravu k palbě určitý čas a nebyly schopny poskytovat efektivní krytí pohybujícím se jednotkám. A tak Němci tento problém řešili instalací protiletadlových děl, tzv. Flaků (Flak = Flugabwehrkanone = protiletadlový kanon), na různé podvozky, jež by jim poskytly potřebnou mobilitu.

lehké protiletadlové tanky Flakpanzer 38(t) s kanony ráže 20 mm, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pokud mělo takové vozidlo chránit pouze kolony zásobovacích náklaďáků, stačil mu kolový podvozek, protože se stejně jako náklaďáky pohybovalo primárně po silnicích. Protivzdušná obrana pásové techniky už byla o něco větší výzvou, protože tyto stroje se běžně pohybovaly v těžkém terénu, kde by kolová vozidla neměla šanci udržet s nimi krok. Řešením tedy byla instalace protiletadlových kanonů na polopásové nebo rovnou plně pásové podvozky. V tom druhém případě posloužily jako základ podvozky existujcíích tanků a vznikla de facto nová kategorie bojové techniky - protiletadlový tank, neboli Flakpanzer.

Vedle toho Němci řešili také odolnost samotných tanků proti útokům z oblak (nejen skrze zesílení stropního pancíře, ale také skrze výrazné úpravy jejich celkové konstrukce... viz projekt schwerer kleiner Panzerkampfwagen). Mimo to uvažovali také o vývoji jakéhosi univerzálního tanku, který by dokázal ničit jak pozemní, tak vzdušné cíle (viz. projekt Porsche Typ 245-010). To vše jen dokládá, o jak závažný problém šlo.

V květnu 1943 se otázka protivzdušné obrany pozemních jednotek dostala dokonce mezi hlavní témata jednání dvou německých vojensko-technických komisí - tzv. Panzerkommission (zabývající se vývojem nových tanků) a tzv. Waffenkommission (zabývající se vývojem samotných zbraní). Na zasedání dne 27. května 1943 bylo rozhodnuto, že každý německý tankový pluk dostane pro lepší protivzdušnou ochranu 18 samohybných protiletadlových děl na plně pásových podvozcích. To byl okamžik, který odstartoval skutečný rozkvět německých Flakpanzerů.

němci vyvíjeli i Flakpanzery vyzbrojené těžkými kanony ráže 88 mm, zde tzv.8,8 cm L/71 Versuchsflakwagen, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Nacistické Německo nakonec dosáhlo v oblasti Flakpanzerů značných úspěchů a technologicky stálo na světové špičce. To se ovšem nedá říci o počtech vyrobených vozidel. Německé zbrojovky byly ve druhé polovině roku 1943 již beztak silně vytížené a i když se do přestavby tanků na Flakpanzery zapojila samotná armáda (některé typy se stavěly přímo v dílnách výcvikového praporu Panzer Ersatz und Ausbildungs Abteilung 15 v poslké Zaháni) poptávka trvale převyšovala nabídku.