německá obrněná technika druhé světové války

• ÚVOD
• TANKY
• STÍHAČE TANKŮ
• SAMOHYBNÁ DĚLA
• POLOPÁSY
• OBRNĚNÁ AUTA
• FLAKPANZERY
• FLAMMPANZERY
• SPECIÁLNÍ TECHNIKA
• ENTWICKLUNGSREIHE
• TANKOVÁ ESA
• TANKOVÉ BITVY
• APRÍLOVÁ SEKCE
• DOKUMENTY
• RŮZNÉ

demonstrátor Flakpanzeru 341 firmy Rheinmetall-Borsig s dřevěnou maketou bojové věže, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Potřeba Flakpanzerů

V polovině roku 1943 měla sice německá armáda ve své výzbroji celou řadu vozidel pro blízkou protivzdušnou obranu, šlo však téměř bez výjimky o polopásové stroje s otevřeným bojovým prostorem (v lepším případě s lehce pancéřovanou kabinou řidiče). Tyto prostředky byly dostatečné pro ochranu přesouvající se techniky nebo zásobovacích kolon, nehodily se však pro nasazení přímo v ohnisku pozemních bojů, protože zde byly velmi zranitelné palbou nepřátelských děl, tanků i pěchoty. Intenzita útoků sovětských bitevníků přímo na bojující německé tanky však neustále rostla a Němci si začali uvědomovat, že jim chybí nějaký dostatečně účinný obranný prostředek.

Situace byla natolik vážná, že se v květnu 1943 dostala na pořad jednání tzv. Panzerkommission, vojensko-technické komise zabývající se vývojem obrněné techniky. Na tomto jednání padlo rozhodnutí, že každý německý tankový pluk dostane 18 protiletadlových tanků (Flakpanzerů), které budou díky pancéřování bojového prostoru schopny na bojišti fungovat mnohem bezpečněji než stávající polopásová vozidla. To se snadno řekne, ale hůř udělá, protože v té době německé zbrojovky žádné sériové Flakpanzery nevyráběly. Bylo tedy třeba nejprve takové bojové stroje vyvinout, otestovat a pak rychle zavést do výroby.

Byla určena pracovní skupina, která měla definovat požadavané vlastnosti nového obrněnce tak, aby maximálně odpovídal potřebám vojska. Na konci června 1943 byla na světě analýza a základní parametry zadání. Zkušenosti z fronty byly takové, že nepřátelské bitevníky útočí nejčastěji z výšky 150 až 300 metrů a pálí ze vzdálenosti cca 1000 metrů od cíle. Dále analýza uváděla, že bojově rozvinutý tankový prapor s 96 tanky se rozprostře na ploše cca 1200 x 2000 metrů. Z toho už se dalo odvodit, jak velkou plochu musí být nové Flakpanzery schopné svojí palbou pokrýt.

demonstrátor Flakpanzeru 341, dřevěná maketa bojové věže měla z nějakého důvodu svislé čelní stěny, zatímco výkresy zde počítaly se šikmými stěnami, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Jako základ vozidla měly být využity podvozky existujících tanků. Lehké Panzer I a Panzer II byly samozřejmě mimo hru. Podvozky tanků Panzer III byly třeba pro výrobu útočných děl Stug III, takže zbýval typ Panzer IV a teprve zaváděný zcela nový typ Panther. Pokud jde o výzbroj, vycházela analýza z předpokladu, že nepřátelské letouny mohou při náletu dosahovat rychlosti až 500 km/h (zde se již očividně počítalo s nějakou rezervou navíc pro rychlejší letouny, které přijdou v budoucnu). Na základě toho bylo odhadnuto, že na sestřelení jednoho letadla bude třeba vypálit mezi 60 a 70 náboji. Nebylo tedy žádných pochyb o tom, že nové Flakpanzery musejí nést rychlopalné zbraně.

Panther jako základ

Od tohoto bodu se vývoj Flakpanzerů vydal v podstatě dvěma směry. První směr preferoval rychlost vývoje a zavedení do výroby a spoléhal tedy na sériový podvozek tanku Panzer IV a relativně jednoduše řešené pancéřování bojového prostoru pouze ze stran. Ponechání otevřeného stropu bojového prostoru vývoj vozidla značně zjednodušovalo, protože nebylo třeba řešit složitou otázku míření a odvětrávání povýstřelových zplodin. Druhý směr cílil na pokročilejší vozidla s plně uzavřenou bojovou věží, založená na podvozcích tanků Panzer IV a hlavně Panther.

Pro Flakpanzer na podvozku tanku Panther byly doporučeny ke zvážení celkem tři varianty výzbroje: sestava čtyř kanonů ráže 20 mm, sestava dvou nebo tří kanonů ráže 37 mm a sestava dvou kanonů ráže 55 mm. Firma Rheinmetall-Borsig přispěchala s návrhem bojové věže osazené dvěma páry leteckých kanonů MG151/20 ráže 20 mm s neuvěřitelnou teoretickou kombinovanou kadencí 2400 až 3000 výstřelů za minutu. V prosinci 1943 však Panzerkommission rozhodla, že ráže 20 mm je nedostatečná a nový Flakpanzer má být vyzbrojen dvojicí spřažených kanonů ráže 37 mm s možností v budoucnu přezbrojit kanony ráže 55 mm, jakmile bude taková zbraň k mání.

demonstrátor Flakpanzeru 341 všimněte si atrapy zaměřovače/dálkoměru na střeše bojové věže, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Návrh Daimler-Benz

Přípravou nové bojové věže byla pověřena firma Daimler-Benz, ovšem o výsledcích její práce není známo mnoho detailů. V březnu 1944 vznikly výkresy nové věže s pancéřováním o síle 60 mm a dvojicí kanonů označených jako Flak 44. O zbrani tohoto jména však nelze nikde najít žádné informace. Je tedy možné, že ve skutečnosti mělo jít o Flak LM 44, což bylo dvojče kanonů ráže 37 mm s hlavněmi vedle sebe vyvíjené pro německé námořnictvo. Pohon pro otočný mechanismus věže poskytoval hlavní motor tanku prostřednictvím speciální převodovky. Konstruktéři se prý velmi potýkali s tím, jak řešit míření na rychle se pohybující cíl a zejména odvětrávání věže během intenzivní palby. Každopádně návrh věže od firmy Daimler-Benz nakonec zůstal pouze na papíře.

Návrh Rheinmetall-Borsig

V lednu 1944 se do vývoje bojové věže pro nový Flakpanzer zapojil také Rheinmetall-Borsig a v březnu téhož roku předložil zbrojnímu úřadu vlastní návrh vozidla označený jako Flakpanzer 341. Podle některých obecně důvěryhodných pramenů se Rheinmetall do projektu zapojil prostřednictvím své dceřiné společnosti Vereinigte Apparatebau AG. O takové společnosti však nelze na internetu najít prakticky žádné informace.

Rheinmetall počítal s instalací dvojice kanonů ráže 37 mm, na jejichž vývoji tehdy sám pracoval pod označením Gerät 341. Mělo jít v podstatě o „vytuněnou“ verzi sériového kanonu Flak 43, která by ovšem měla delší hlaveň (L/77 namísto L/57) a zejména používala silnější munici. Díky tomu měla mít zbraň úsťovou rychlost 1040 m/s (zatímco u standardního Flak 43 to bylo jen 820 m/s). Pro Flakpanzer se počítalo s nabíjením kanonů pomocí nábojových pásů. Celkem mělo být na palubě 1500 kusů střeliva ráže 37 mm. Rozsah vertikálního náměru zbraní bývá uváděn od -5° do +90°. K míření měl nejspíš sloužit periskop umístěný na střeše věže. Podle jeho provedení šlo nejspíš o kombinaci zaměřovače a koincidenčního dálkoměru.

demonstrátor Flakpanzeru 341 ukazuje maximální náměr zbraní, všimněte si, jak se zaměřovač otočil k obloze spolu s hlavněmi, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Rheinmetall dotáhl svůj návrh Flakpanzeru 341 o něco dál než konkurenční Daimler-Benz, a to konkrétně do podoby demonstrátoru s dřevěnou atrapou věže na skutečném tankovém podvozku Panther verze Ausf. D. Většina zdrojů uvádí, že tento demonstrátor byl připraven a předveden armádě až v lednu 1945.

Ve stejném měsici (tedy v lednu 1945) byl nad novým Flakpanzerem vynesen neblahý ortel. Postaral se o to vrchní inspektor tankových vojsk Heinz Guderian, který projekt ukončil s tím, že podvozky tanků Panther jsou pro armádu příliš vzácné na to, aby byly používány ke stavbě takto slabě vyzbrojených vozidel.

Jméno "Coelian"

Jak již bylo řečeno, pro svůj návrh používala firma Rheinmetall označení Flakpanzer 341. Vedle toho, ale dostal vyvíjený stroj ještě jedno neoficiální jméno a to „Coelian“ (v některých pramenech psáno „Cölian“). Odkud se toto jméno vzalo? Podle většiny zdrojů šlo o jedno z křestních jmen poručíka Josefa von Glatter-Götz, pracovníka německého zbrojního úřadu, který měl na projekt nového Flakpanzeru dohlížet. Jak je na Panzernetu naším zvykem, udělali jsme si malý průzkum a našli jednu zajímavou souvislost (snad vás nebudeme nudit).

demonstrátor Flakpanzeru 341 ukazuje maximální náměr zbraní, všimněte si, jak se zaměřovač otočil k obloze spolu s hlavněmi, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Janusz Ledwoch ve své publikaci Flakpanzer z roku 1995 uvádí, že dřevěnou maketu bojové věže pro ukázkový demonstrátor firmy Rheinmetall-Borsig vyrobila společnost Gebrüder Rieger z Jägendorfu (což není nic jiného než moravsko-slezský Krnov). Tato firma toho s vojenskou technikou neměla mnoho společného, neboť se jednalo o výrobce varhan. Na druhou stranu, proč by výrobce varhan (u kterého se hodně pracuje se dřevem) nemohl připravit poměrně jednoduchou dřevěnou maketu bojové věže tanku? Stačí se však podívat do historie společnosti a všechno do sebe hned začne krásně zapadat.

Společnost Gebrüder Rieger založili v roce 1879 bratři Otto-Anton a Gustav Riegerovi. V roce 1903 převzal vedení společnosti Otto Rieger junior, syn Otty-Antona narozený v roce 1880. Tento Otto Rieger přitom chodil do školy s jistým Josefem von Glatter-Götz (rovněž ročník 1880), který se stal jeho velmi dobrým přítelem. Až tak dobrým, že Otto později Josefa ve své rodinné firmě zaměstnal na vysoké vedoucí pozici. Když pak Otto Rieger v roce 1920 ve věku pouhých 40 let zemřel, převzal Josef von Glatter-Götz vedení celé společnosti a o čtyři roky později ji od rodiny Riegerových odkoupil.

Firma Gebrüder Rieger tedy nyní patřila rodině von Glatter-Götz a Josef (starší) v ní zaměstnal i své dva syny: Egona a Josefa mladšího (ročník 1914). A právě Josef von Glatter-Götz mladší, diplomovaný inženýr, který absolvoval technická studia ve Vratislavy, Chrudimi a Berlíně sloužil v hodnosti poručíka německé Wehrmacht na zbrojním úřadu v oddělení WaPrüf 6 odpovědném za vývoj nových obrněnců. Jeho plné jméno přitom znělo Josef Carl Raimund Maria Celyan von Glatter-Götz. Celyan je podle všeho jednou z historických podob jména Kilián, stejně jako Coelian nebo Coelianus jsou staré latinské varianty téhož jména.

výkres bojové věže pro Flakpanzer 341 ukazuje skloněné čelní stěny, které však u demonstrátoru nebyly, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zdá se, že zástupci firmy Rheinmetall lezli panu poručíkovi von Glatter-Götz pěkně hluboko do zadku. Pojmenovat po něm svůj výtvor, a ještě zadat práci továrně jeho otce… no nakonec jim to však nebylo moc platné (alespoň v tomto případě). O očividném střetu zájmů pana poručíka ani nemluvíme.

Takticko-technická data

OBSAH ČLÁNKU:

POTŘEBA FLAKPANZERŮ

PODVOZEK PANTHER

DAIMLER-BENZ

RHEINMETALL-BORSIG

JMÉNO "COELIAN"

TECHNICKÁ DATA