Panzerkampfwagen V - Panther

"Nepřítel představil nový tank... 

... máme ztráty na vzdálenost přes 2000 metrů..."

Sovětská radiová zpráva o tanku Panther z 8. července 1943

PzKpfw V Panther Ausf. D, Itálie 1943

Když v červnu 1941 vtrhla německá vojska do Sovětského svazu, narazila záhy na nečekané protivníky. Byly jimi velmi vyspělé střední tanky T-34 a těžké tanky KV-1 a KV-2, které svojí palebnou sílou i pancéřováním dalece převyšovaly jakýkoliv německý stroj. Němci neměli o existenci těchto tanků ani tušení, neboť spoléhali na to, že vše co Rusové mají, již předvedli během neúspěšného pokusu o dobytí Finska. Rusové však do Finska poslali pouze starší a lehké tanky. Dalším šokem bylo pro Němce množství tankové techniky, kterým Rudá armáda disponovala. Když do konce roku 1941 napočítali Němci okolo 20 tisíc zničených tanků protivníka, uznal i sám Hitler, že sílu ruské armády podcenil.

Urychlené přezbrojení stávajících tanků Panzer III a Panzer IV silnějšími kanony sice pomohlo Němcům z nejhoršího, z dlouhodobého hlediska ale žádala východní fronta mnohem zásadnější kroky. Bylo třeba vyvinout zcela nový typ tanku, který by dokázal poměr sil na východě zvrátit zpět ve prospěch Wehrmachtu. V listopadu 1941 tedy odjela na východní frontu komise odborníků z předních německých průmyslových firem. Koncern MAN zastupoval Ing. Oswald, firmu Henschel Dr. Aders a konečně firma Nibelungenwerke vyslala na východ profesora Porscheho.

Tito pánové měli za úkol prohlédnout si nepřátelské stroje, definovat konstrukční prvky, díky nimž překonávají německé vozy a využít tyto prvky při konstrukci nového německého stroje. Svá zjištění potom prezentovali na konferenci 25. listopadu. Za základní charakteristiky, které nadřazovaly zkoumaný T-34/76 německým protivníkům, byl označen ostře skloněný pancíř, silný dlouhohlavňový kanon, výkonný motor a podvozek s velkými pojezdovými koly.

Zkosený pancíř dokázal logicky mnohem lépe odolávat zásahům než pancíř, na který dopadaly střely kolmo. Při stejné síle pancéřové desky bylo díky jejímu naklonění dosahováno mnohem vyšší úrovně pasivní ochrany posádky stroje. Dlouhohlavňový kanon měl vyšší úsťovou rychlost střel a dokázal tedy probíjet silnější pancíř protivníka. Velká pojezdová kola se ukázala jako vhodnější do obtížného terénu. Jízda byla díky nim plynulejší a střelba za jízdy přesnější.

PzKpfw V Panther Ausf. D na dvoře továrny MAN

Na základě těchto poznatků vyhlásil zbrojní úřad Waffenamt v prosinci 1941 soutěž na vývoj a výrobu nového tanku, jenž se měl stát standardní výzbrojí německé armády. Pokud se měl nový stroj úspěšně postavit početní přesile nepřátelské techniky, musel ji zásadně převyšovat svojí kvalitou. Proto se klíčovým požadavkem Waffenamtu stala taková síla pancéřování i účinnost výzbroje, kterou by tento stroj překonal všechny soudobé protějšky. Do soutěže se nakonec zapojily pouze firmy MAN a Daimler-Benz.

Obě firmy měly předložit své projekty v šibeničním termínu do jara následujícího roku. Není tedy divu že Daimler-Benz dodal tou dobou pouze návrh nového tanku v podobě technických nákresů. Jejich stroj byl veden pod označením VK 3002 (DB) (VK = Vollkettenfahrzeug = plně pásové vozidlo, DB = Daimler-Benz). Inspirace v sovětském T-34 byla patrná na první pohled.

Tank měl podle návrhu spočívat na podvozku s osmi pojezdovými koly velkého průměru a mít zkosený pancíř všech stěn včetně zádě. Síla pancéřování měla na přídi dosahovat 100 mm, na ostatních stěnách potom 40 mm. Hlavní zbraní tanku měl být kanon KwK 42 L/70 ráže 75 mm opatřený jednokomorovou úsťovou brzdou. Kanon měl být chráněn štítem typu Saukopf (nebo někdy též Saukopfblende). Doplňkovou výzbroj tvořily dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm. Jeden uchycený koaxiálně napravo od hlavně kanonu, druhý v čelní stěně trupu. Hmotnost stroje se měla podle propočtu pohybovat okolo 34 tun. Složení posádky mělo odpovídat standardu ostatních německých tanků té doby. Tvořili ji řidič a radista, oba sedící v přední části trupu a dále velitel, střelec a nabíječ, mající své posty v otočné věži.

Pro německou tankovou školu zcela netypické bylo posunutí věže do přední poloviny trupu. Tento rys měl rovněž předlohu v sovětském stroji. Dalším netypickým prvkem bylo použití dieselového motoru. Zatímco všechny stávající standardní německé tanky měly motor benzínový, Daimler-Benz navrhl pro svůj stroj naftový agregát MB 507 vlastní výroby, který dával maximální výkon 650 koní. Rovněž řešení podvozku bylo netradiční. Hnací kolo bylo umístěno vzadu a kolo napínací vpředu, tedy přesně obráceně něž tomu bylo u ostatních německých strojů.

nákres tanku VK3002 (DB) firmy Daimler-Benz

Projekt firmy Daimler-Benz však nakonec v soutěži propadl. Důvodů byla hned celá řada. Jednak to byl již samotný fakt, že výrobce nebyl schopen dodat v požadované lhůtě funkční prototyp, který by mohl být podroben praktickým testům. Dále se armádním činitelům nezamlouvalo použití dieselové pohonné jednotky. Benzínové motory firmy Maybach, které poháněly valnou většinu ostatních německých tanků, byly již osvědčené a mechanici stejně jako samotní řidiči dobře znali jejich vlastnosti. Navíc by se nepříjemně zkomplikovalo zásobování pohonnými hmotami, neboť sklady by musely držet a k jednotkám distribuovat dva druhy pohonných látek.

Další výtky patřily, podle armádní komise až příliš výrazné, vnější podobnosti s tankem T-34. Vojenští činitelé se právem obávali, že by při takové podobnosti stroje protivníkovi docházelo na bojištích snadno k záměně a palbě na vlastní tanky. Posádky totiž rozeznávaly nepřítele zejména podle siluety jeho stroje a ne podle výsostných znaků.

Je tedy již jasné, že vítězem soutěže se stala firma MAN. Té se podařil vskutku husarský kousek když na jaře 1942 byla schopna předvést ne jeden, ale dokonce dva plně funkční prototypy svého stroje. Jeho označení znělo VK 3002 (MAN). I u tohoto stroje byla jistá inspirace sovětským tankem, v žádném případě se však nejednalo o jeho kopii, jak sovětští historici po válce rádi uváděli. Nový tank převzal přesně ty prvky svého protivníka, které byly zdůrazněny odbornou komisí, celkový design stroje však byl ryze originální prací konstruktérů firmy MAN a v řešení většiny konstrukčních prvků vycházel z tradice německé tankové školy.

Panzerkampfwagen V Panther Ausf. D1 nulté předvýrobní verze

VK 3002 spočíval na podvozku s osmi velkými dvojitými pojezdovými koly. Díly sudých a lichých kol byly na osách uspořádány nestejně daleko od sebe. Lichá kola měla své díly blízko u sebe takže zapadaly do mezery mezi díly kol sudých. Při bočním pohledu tak sudá kola částečně zakrývala kola lichá. Uspořádání pojezdových kol je krásně vidět na snímku níže.

Sudá a lichá kola se dále lišila i svým designem. Sudá byla talířovitě prohnutá směrem dovnitř, zatímco lichá byla naopak vypouklá ven. Bez rozdílu však byla všechna kola plné konstrukce, tedy bez odlehčovacích otvorů, a opatřená gumovou obručí po obvodu.

Zcela vpředu se nalézalo ozubené kolo hnací. Na opačném konci podvozkové skupiny bylo potom nejmenší kolo napínací. Obě byla loukoťového provedení. Hned za hnacím kolem, v mezeře mezi ním a prvním kolem pojezdovým, byla instalována jedna podpůrná kladka. Jelikož hnací kolo bylo umístěno relativně vysoko nad koly pojezdovými, měla tato kladka usnadnit zvednutí pásu a jeho najetí na zuby hnacího kola. Šířka pásů tanku byla 660 mm.

podvozek tanku Panther v tovární hale

Trup prototypů byl tvořen rovnými ocelovými deskami, které byly svařeny dohromady pod různě ostrými úhly. Nejostřeji skloněný byl samozřejmě čelní pancíř jehož síla činila 60 mm. Boční stěny trupu byly zkosené směrem vzhůru k věži a dosahovaly tloušťky 40 mm. Stejně silná byla i zadní stěna trupu, která se zvedala od konce podvozku vzhůru směrem dozadu, takže záď tanku byla protažena nad pásy. Základní rozvržení vnitřního prostoru trupu se nelišilo od ostatních německých tanků. Zcela vpředu byla uložena převodovka, spojená hřídelí s motorem. Za ní byl prostor posádky a zcela vzadu potom motor a palivové nádrže.

Zhruba v polovině délky stroje byla umístěna plně otočná věž. Její čelní stěna byla silná 80 mm, všechny ostatní stěny potom 45 mm. Otáčení věže zajišťoval hydraulický posilovač poháněný přímo motorem tanku. Otočení věže o 360° trvalo, při plném výkonu otáčivého mechanismu 17 sekund. Zatímco trup prototypů se od pozdějších sériových vozů již téměř nelišil, konstrukce věže byla jiná než pozdější standard. Její zadní polovina měla více zaoblené tvary než následující sériové věže. Jiné bylo rovněž umístění velitelské kupole. Prototypy ji měly po levé straně věže tak, že jejich vyboulenina zasahovala i do boční stěny (na snímku výše je tank Bohužel zabrán z pravé strany, takže tato vyboulenina není vidět).

Ani výzbroj prototypů ještě nebyla definitivní. Byl totiž použit kanon KwK 42 L/70 staršího provedení s jednokomorovou úsťovou brzdou. Vedle kanonu byl instalován kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Další kulomet byl v trupu. Nebyl ovšem umístěn ve střelišti přímo ve stěně trupu, ale vysouval se z uzavíratelného obdélníkového otvoru v pravé polovině čelní stěny. Jeho obsluhu měl na starosti radista, který v této části trupu seděl. Pohonnou jednotkou byl benzínový kapalinou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 210 P45 o obsahu 21,3 litru a maximálním výkonu 650 koní při 3000 otáčkách za minutu.  

tanky Panther Ausf. D sjíždějí z železničních vagonů

Posádka byla pětičlenná v tradičním složení. Vedle již zmíněného radisty seděl v levé přední části trupu řidič. Z vozidla vyhlížel buď uzavíratelným obdélníkovým otvorem před sebou, nebo skrz periskopy jež ústily na střeše trupu hned za zkosenou čelní stěnou. Radista a řidič používali k nástupu do vozidla vlastních individuálních průlezů přímo nad svými stanovišti. Zbytek posádky, sestávající z velitele, střelce a nabíječe, měl své místo ve věži. Jim k nástupu a výstupu sloužily dva velké kruhové průlezy. První z nich se nalézal ve stropě velitelské kupole, druhý byl v zadní stěně věže. Oba se uzavíraly jednodílnými poklopy. V pravé přední části stropu věže ústil velký elektrický větrák kabiny. V levé boční stěně se nacházel uzavíratelný kruhový otvor o průměru asi 20 cm, který sloužil jako střílna pro vedení palby z ručních zbraní.

Armádní komise byla s předvedenými stroji VK 3002 (MAN) spokojena a nařídila výrobu první malé ověřovací série nového tanku. Dvacet strojů, které přišly na svět s touto nultou sérií, velmi úzce vycházelo z původních prototypů a dalo by se říci, že byly totožné. Nebyly to tedy stále ještě standardní tanky Panther tak jak je známe z pozdější doby. Žádný z nich pravděpodobně nebyl nasazen na frontě. Sloužily pouze k dalšímu testování a jako školní stroje k přípravě posádek na nový typ tanku. Oficiální označení těchto strojů znělo původně PzKpfw V Ausf. A. Později bylo ale změněno na Ausf. D1. Hmotnost tanků Panzer V nulté série činila 35 tun.

Od července do prosince 1942 probíhalo velmi intenzivní testování nových tanků. To ukázalo nutnost vychytání ještě celé řady much a mušek. Přesto tyto stroje v testech uspokojivě obstály a koncem roku byla podána objednávka na zahájení masové výroby. Do května 1943 jich mělo být pro následující letní ofenzívu připraveno alespoň 250 kusů. Ještě mezitím bylo novému stroji oficiálně přiděleno jméno Panther. Stalo se tak rozkazem ze dne 11. května 1942.

Sériová výroba v pravém slova smyslu byla tedy zahájena v prosinci roku 1942. Otevřel ji tank s oficiálním označením PzKpfw V Panther Ausf. D. Proč začalo značení verzí tohoto tanku písmenem D a ani dále nerespektovalo abecední posloupnost není známo. V každém případě tento první sériový tank Panther vycházel ze strojů nulté série. Dostal však věž nového provedení. Její zadní polovina již nebyla zakulacená ale dostala hrany. Půdorys věže tak nyní měl tvar nepravidelného šestiúhelníku se zadní stěnou mírně zapadnutou dovnitř. V rovné zadní stěně věže zůstal zachován kruhový průlez pro nástup a výstup posádky a pro nakládaní munice. Velitelská kupole se posunula více ke středu věže takže zmizela výduť v levé boční stěně. Přesto však kupole zůstala v levé polovině střechy věže. 

PzKpfw V Panther Ausf. D s poničeným bočním představným pancířem

Sériový tank Panther dostal rovněž novou verzi zbraně. Byl jí stále kanon KwK 42 L/70 ráže 75 mm tentokrát již však s dvoukomorovou úsťovou brzdou. Adolf Hitler osobně se zasazoval o to, aby byl pro nový tank použit kanon KwK 42 L/100 stejné ráže avšak s ještě delší hlavní. Vývoj této zbraně však v té době ještě nebyl uspokojivě završen a tak zůstal vůdcův požadavek nesplněn. I kanon s hlavní o délce 70 ráží byl však velmi výkonnou zbraní. Na vzdálenost 1000 metrů dokázal standardním průbojným granátem prostřelit 111 mm silný pancíř skloněný pod úhlem 30°.

Při střelbě na obrněný cíl byla tedy tato zbraň ještě účinější než slavný kanon ráže 88 mm, kterým disponoval neméně slavný těžký tank Tiger. Kromě standardních protipancéřových střel PzGr 39/42 se pro kanon tanku Panther používaly ještě podkaliberní protipancéřové granáty PzGr 40/42 a tříštivotrhavé granáty Sprenggranate 34. K zaměřování kanonu sloužil střelci binokulární zaměřovač. Jeho otvory jsou dobře vidět o dva snímky výše - jsou to dvě malé tečky po levé straně kanonu.

Nová byla i pohonná jednotka. Stal se jí benzínový dvanáctiválec Maybach HL 230 P 30 o obsahu 23 litrů, který dával maximální výkon 700 koní při 3000 otáčkách za minutu. Převodovka zůstala stejná jako u nulové verze. Byla to Zahnradfabrik AK 7-200 se sedmi stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním. Další změnou bylo zesílení pancéřování tanku. Čelní stěna trupu byla nyní silná 80 mm a čelo věže dokonce 110 mm. Síla žádné ze zbývajících stěn se nezměnila. Elektrické systémy tanku pracovaly s napětím 12 voltů a živily je dva akumulátory o kapacitě 150 ampérhodin. Standardní radiovýbavou byla stanice Fu 5 o dosahu 6,4 km. Při použití morseovky místo řeči se dosah zvýšil na 9,5 km.

Hmotnost verze Ausf. D vzrostla oproti strojům nulté série téměř o deset tun na celkových 44,8 tuny. Silný motor však dokázal i při této hmotnosti udělit tanku úctyhodnou rychlost 46 km/h na silnici a cca 30 km/h v terénu (podle jeho obtížnosti). Takový výkon však samozřejmě nebyl zadarmo. Na silnici zhltal Panther zhruba 280 litrů benzínu na 100 km. V terénu ale spotřeba snadno vyletěla až na 700 litrů. Objem palivových nádrží přitom činil 720 litrů.

Panzerkampfwagen V Panther Ausf. A na východní frontě

První hotový tank verze D sjel z výrobní linky 11. ledna 1943. Výroba pokračovala až do září téhož roku a zastavila se na 850 vyrobených exemplářích. V průběhu výroby byla na tanky aplikována různá zlepšení jako například nátěr antimagnetickou pastou Zimmerit nebo nízký představný pancíř, který chránil boky podvozku nad pásy před účinky kumulativních střel. Část strojů pozdního data výroby rovněž dostala novou velitelskou kupoli, kterou byly standardně vybaveny až Panthery pozdějších verzí (stroj s touto kupolí je vidět na snímku výše).

V září 1943 přišla do výroby nová verze tanku Panther označovaná jako Ausf. A. Armádní činitelé, jakoby chtěly zmást všechny kdo se jednou budou o historii těchto tanků zajímat, ignorovali abecední pořádek a v označení verzí skákali od písmene k písmenu. Jak již bylo řečeno, Ausf. A bylo původně označení dvaceti vyrobených testovacích tanků nulté série. Později bylo ale změněno na Ausf. D1, takže se písmeno A uvolnilo pro použití u jiné budoucí verze, a ta přišla právě v září 1943.

Verze Ausf. A dostala novou velitelskou kupoli se sedmi průzory symetricky rozmístěnými po obvodu. Špici kupole obepínal prstenec na němž byl oběžně uchycen kulomet MG 34. Ten sloužil jako improvizovaná protiletecká obrana. Standardem se stal částečný představný pancíř. Tvořili jej 5 mm silné pancéřové plechy zavěšené na bocích trupu, které chránily prostor nad pásy pod samotnou zkosenou boční stěnou proti kumulativním střelám. Jejich jedinou funkcí byla iniciace kumulativní nálože granátu, k čemuž postačovala i jejich nepatrná tloušťka.

Z čelní stěny trupu zmizela obdélníková střílna a korbový kulomet byl nyní pevně uložen v polokulovitém střelišti Kugelblende. Střelec dostal nový zaměřovač Turmzielfenrohr 12 z produkce známé firmy Carl Zeiss. Narozdíl od zaměřovače verze Ausf. D byl tento pouze monokulární. Proto byly původní dva vývrty pro objektivy zaměřovače v čelní stěně věže nahrazeny vývrtem jediným. Některým strojům byla do stropu věže zamontována výmetnice takzvaných S-min. Byly to šrapnelové miny, které sloužily posádce tanku jako obrana proti případné hustě dotírající pěchotě nepřítele. Výroba tanku Panther Ausf. A běžela až do března 1944 a celkem bylo dokončeno 1340 exemplářů.

Panzerkampfwagen V Ausf. G v Polsku ke konci války

V březnu 1944 se rozběhla výroba verze Ausf. G. Ani tentokrát tedy abeceda nefungovala. Z čelního pancíře korby zmizel uzavíratelný průzor řidiče a nahradil jej otočný periskop, který ústil na střeše nástavby přímo nad řidičovým místem. Tento otočný periskop tak nahradil i dva pevné periskopy, které na tomto místě byly původně.

Největším konstrukčním zásahem byla změna sklonu bočních stěn trupu i jejich celkového designu v zadní partii stroje. Úhel, pod kterým byla boční stěna skloněná se zvýšil z původních 50° na 61°. Spodní hrana boční stěny byla u tanků starších verzí vodorovná a na zádi měla výstupek zaplňující místo nad pásy. Nově řešená boční stěna měla rovnou hranu bez výstupku, zato nebyla vodorovná ale plynule se svažovala směrem k zádi stroje. Odkrytý prostor nad pásy, který byl slaběji pancéřovaný než samotný bok trupu, se tak zmenšil. Spodní hrana boční stěny trupu teď totiž více kopírovala vršek pásu. Rozdíl obou konstrukcí je dobře vidět při porovnání snímků níže.

profil verze Ausf. D nebo A

profil verze Ausf. G

Změnila se rovněž konstrukce štítu zbraně na čelní stěně věže. Původně pouze zaoblený masivní štít dostal ve spodní části rovnou hranu, která lépe chránila prstenec věže. Toto místo bylo totiž velmi citlivé a případný zásah do této partie mohl znemožnit otáčení věže a snadno tak v podstatě vyřadit tank z boje. Změnil se i tvar a umístění poklopů nad hlavami řidiče a radisty. Část tanků verze G byla vybavena vzduchovými filtry, které tanku umožňovaly pobyt v oblasti zamořené otravnými plyny.

Surovinová krize posledních měsíců války zasáhla i tank Panther. Jedním z nedostatkových materiálů se stala i pryž, takže tanky Panther Ausf. G pozdního data výroby dostaly v rámci úsporných opaření nová pojezdová kola. Byla to kola celoocelové konstrukce bez gumové bandáže po obvodu (tank s těmito koly je zachycen na snímku níže).

PzKpfw V Panther Ausf. G s celoocelovými pojezdovými koly

Přesně neznámý počet tanků Panther, převážně verze Ausf. G, byl pokusně vybaven revolučním zařízením pro noční vidění, které využívalo infračerveného záření. Na vývoji tohoto noktovizoru pracovala firma AEG již od roku 1936 a to ne neúspěšně. Zařízení použité na tancích neslo název "Sperber" (krahujec). Noktovizor sestával z infračerveného reflektoru o výkonu 200 Wattů a s ním spojeného infrazaměřovače, kterým bylo vidět cíl osvětlený reflektorem. Zařízení bylo uchyceno na velitelské kupoli takže jej mohl využívat pouze velitel tanku. Ten potom musel ústními pokyny řídit jízdu i střelbu.

Nízký výkon infračerveného reflektoru umožňoval pouze omezený dohled, proto měl podle plánů každou četu čtyř tanků Panther s noktovizory doprovázet jeden speciální polopásový stroj SdKfz 251/20. Ten nesl na palubě velký infrareflektor o výkonu 2000 Wattů a dosahu 1500 metrů.

Noktovizorem bylo vybaveno pravděpodobně jen několik málo desítek tanků. Ty byly potom experimentálně nasazeny v rámci SS Panzerdivision Leibstandarte Adolf Hitler. I když nemohl tento vynález na konci války přinést žádný zvrat v situaci Němců na obou frontách, dokazuje minimálně jak daleko se Němci během války dostali ve výzkumu a vývoji a v praktickém využití technických poznatků.

PzKpfw V Panther Ausf. G se zařízením Sperber během testů

detail noktovizoru Sperber na věži tanku Panther

Po verzi Ausf. G pokračoval vývoj tanku Panther dál a přinesl návrhy dvou dalších strojů. Prvním z nich byl Panther Ausf. F, který představoval další vylepšenou verzi původního tanku. Druhý stroj dostal název Panther II a jednalo se v podstatě o zcela nový tank, byť vycházející ze svého staršího sourozence. Vzhledem k všeobecné situaci Německa koncem války se však již ani jeden z těchto projektů nedočkal sériové výroby.

Cílem verze Ausf. F bylo podstatné zvýšení aktivní i pasivní bojové hodnoty tanku. Panher této verze dostal zcela novou věž nazývanou "Schmall Turm". Nová věž byla výrazně užší než ta původní a dělala tak čest svému názvu, který v překladu znamená štíhlá věž. Důvodem zúžení byla snaha o minimalizaci čelní plochy, na kterou mohla dopadnout nepřátelská střela. Změna rozměrů věže však nebyla jedinou novinkou. Zároveň došlo i k podstatnému zesílení jejího pancíře. Čelní stěna věže byla silná 120 mm, boční a zadní stěny 60 mm a strop 30 mm.

Modernizací prošla i výzbroj tanku. Ausf. F byla vybavena kanonem KwK 44/1 L/70 vyráběným českou škodovkou. Ráže kanonu byla 75 mm s délka hlavně 70 ráží (70 x 75 mm = 5,25 m). Pata hlavně byla chráněna masivním kuželovitým štítem typu Saukopf (nebo někdy též Saukopfblende). Doplňkovou výzbroj tvořily stále dva kulomety ovšem ne MG 34 ale modernější MG 42 ráže 7,92 mm. Převratné zlepšení znamenala instalace nového stereoskopického dálkoměru firmy Zeiss s patnáctinásobným přiblížením. Jeho objektivy vyúsťovaly do dvou kulovitých výčnělků na bocích věže (jeden z těchto výčnělků je dobře patrný na snímku níže). Toto optické zařízení v kombinaci s velmi výkonným dalekonosným kanonem dávalo posádkám obrovskou výhodu spočívající ve schopnosti vést přesnou palbu na obrovské vzdálenosti. Sovětští i spojenečtí vojáci mohou jen děkovat nebesům, že Němci neměli tyto tanky dříve.

nekompletní prototyp tanku Panther Ausf. F na podvozku Ausf. G

Podvozek Pantheru Ausf. F byl převzat z verze Ausf. G. Došlo pouze k zesílení střešní desky jeho trupu z původních 12 mm na 35 mm. Nový podvozek měl být vyráběn již výhradně s celoocelovými pojezdovými koly. Pro budoucí sériovou výrobu verze F se uvažovalo o instalaci ještě pokročilejšího kanonu KwK 44/2 L/70, který byl vybaven poloautomatickým nabíjecím systémem. Toto zařízení umožňovalo teoretickou rychlost palby až 40 granátů za minutu. S tak rychlou, přesnou a účinnou palbou pro jakou byl Panther Ausf. F technicky vybaven, by se jistě stal skutečným postrachem svých nepřátel.

Bylo vyrobeno několik kusů nové věže i podvozků, ale nikdy nebyly zkompletovány. Jediný dokončený prototyp byl určitý hybrid nesoucí novou věž na neupraveném podvozku Pantheru verze Ausf. G.

Již počátkem roku 1943 se objevily úvahy o vývoji těžší verze tanku Panther. Panther II, jak byl tento stroj označen, měl využívat co největší počet součástí připravovaného těžkého tanku Königstiger. Tento stroj měl být vrcholem německé techniky. V kategorii středních tanků měl být nadřazen veškeré ostatní technice kterékoliv země. Trup tanku vycházel z trupu Pantheru verze G, byl ovšem robustnější a měl silnější pancíř. Čelní deska byla silná 100 mm, boky a záď potom 60 mm. Změnilo se ovšem řešení podvozku. Celoocelová pojezdová kola byla uložena odlišným způsobem než tomu bylo u původních Pantherů, jejich počet se však nezměnil. Rovněž hnací a napínací kola byla nové konstrukce.

prototyp podvozku tanku Panther II a Schmall Turm na továrním dvoře

Na pohonnou jednotku Pantheru II bylo několik kandidátů. Nejvážnějším z nich bal motor Maybach HL 234 o maximálním výkonu 850 koní. Věž tanku vycházela svojí konstrukcí z věže Schmall Turm plánované pro tank Panther Ausf. F. Síla jejího čelního pancíře však vzrostla na 150 mm. Za hlavní výzbroj byl vybrán kanon KwK 43 L/71 ráže 88 mm, který byl použita rovněž u tanku Königstiger. Předpokládaná hmotnost tanku se vyšplhala až na 50 tun. Přesto byl Panther II řazen stále do kategorie středních tanků ačkoliv například hmotnost tanku Panzer IV, ze stejné kategorie, překonával více než dvojnásobně.

Do konce války nevznikl ani kompletní prototyp tohoto stroje. Dokončen byl pouze podvozek a pro účely testování osazen věží standardního Pantheru Ausf. G. Tento jediný exemplář padl ke konci války do rukou spojenců. Dnes je součástí sbírky muzea vojenské školy v americkém Fort Knoxu. Pro nepřátele Třetí říše bylo skutečným štěstím, že Němci nevyvinuli tento tank již dříve. Byl by to totiž bezpochyby jeden z nejlepších tanků své doby, kterému by na bojišti mohl postavit jen málokterý stroj.

Panzerbefehlswagen V Ausf. D

Podobně jako u většinu ostatních německých tanků, vznikla i u tanku Panther velitelská verze. Tento velitelský tank, nazývaný Panzerbefehlswagen V umožňoval nižším velitelům pohybovat se bezpečně v přímé blízkosti bojové linie a vydávat rozkazy podle aktuálního vývoje situace na bojišti. Stroj nesl rozšířenou radiovýbavu, která zajišťovala spojení s vyšším stupněm velení stejně jako s útvary dělostřelecké i letecké podpory. Kromě standardní stanice Fu 5 nesl tedy Panzerbefehlswagen V ještě stanici Fu 7 nebo Fu 8. Výkonnější a tedy i rozměrnější stanice Fu 7 resp. Fu 8, byla instalována v trupu zatímco původní stanice Fu 5 se odtud přesunula do věže.

Instalace dodatečné radiostanice omezila vnitřní prostor stroje. Nebylo sice nutné demontovat kvůli tomu hlavní zbraň, jako u lehkých velitelských tanků, zato však musel být odstraněn věžový kulomet a snížena zásoba kanonové munice. Velitelské tanky se daly od běžných Pantherů odlišit podle trojice prutových antén. První byla umístěna na zadní hraně věže, další dvě potom po stranách trupu nad motorovým prostorem. Jedna z těchto antén na zádi byla hvězdicově rozvětvená (celá sada antén je dobře vidět na snímku výše). Přesný počet vyrobených velitelských tanků Panther není Bohužel znám.

Panzerbeobachtungswagen V

Pro potřeby dělostřeleckých jednotek byl na základě tanku Panther postaven průzkumný a zaměřovací stroj označovaný jako Panzerbeobachtungswagen V. Stroje tohoto druhu vznikaly i z jiných standardních německých tanků a sloužily k vyhledávání a zaměřování pozic nepřítele. Souřadnice byly potom předány radiem vlastním dělostřeleckým bateriím, které zahájily přesnou palbu.

Podobné úkoly mohly plnit a plnily rovněž různé polopásové stroje a obrněné automobily. Průzkumné tanky však měly tu výhodu, že byly silněji pancéřované a měly tedy větší šanci přežít nepřátelskou palbu v případě nečekaného setkání s protivníkem. Ačkoliv tyto stroje nebyly k boji určeny, pohybovaly se často za nepřátelskou linií a k jejich setkání s protivníkem tedy mohlo velmi snadno dojít.

Posádka stroje Panzerbeobachtungswagen V ovšem v takové chvíli mohla spoléhat skutečně pouze na sílu svého pancéřování. Tento průzkumný tank totiž nedisponoval žádnou organickou těžkou výzbrojí. Jeho kanon musel být demontován aby uvolnil místo pro instalaci dodatečného radiového vybavení a optických přístrojů. Stroj nesl sadu několika periskopických dalekohledů a dálkoměrů. Spojení s dělostřeleckými bateriemi zajišťovaly radiostanice Fu 5 a Fu 7. K nim náležela i dvojice prutových antén na zádi stroje z nichž jedna byla hvězdicově rozvětvena.

V čelní stěně věže byla umístěna dřevěná atrapa hlavně, která měla zmást protivníka aby se domníval, že jde o běžný tank Panther. Jedinou organickou výzbrojí stroje byla dvojice kulometů MG 34 ráže 7,92 mm. Jeden byl instalován ve věži napravo od makety hlavně. Druhý byl potom v trupu. Posádku tvořili čtyři muži ve složení řidič, velitel, průzkumný důstojník a radista. Panzerbeobachtungswagen V se nikdy nedostal do sériové výroby. Vznikl pouze v jediném exempláři založeném na tanku Panther Ausf. D.

vyprošťovací vozidlo Bergepanther

V dubnu 1943 byla schválena objednávka na výrobu vyprošťovacího stroje na bázi tanku Panther. Pokud došlo například k uvíznutí některého standardního tanku Panther v obtížném terénu nebo k jeho znehybnění nepřátelskou palbou, bylo třeba mít k dispozici dostatečně silný stroj k jeho vyproštění.

Z původního tanku byla sejmuta věž a otvor po ní byl obehnán čtvercovou bariérou z dřevěných prken. Bergepanther, jak byl tento stroj označován, měl na zádi mohutný naviják o tahu 40 tun. Pro lepší stabilitu během náročného vyprošťování znehybněné techniky byla na zádi vozu instalována masivní sklopná podpěra se směrem dolů otočeným hrotem. Pokud se začal stroj během vyprošťování posouvat, zaryl se hrot podpěry do země a tank se o ni zapřel.

K výbavě Bergepantheru patřil rovněž otočný jeřáb o nosnosti 6 tun, který se používal k manipulaci s těžkými náhradními díly během servisních zásahů přimo v poli. Posádku vyprošťovacího vozu tvořili pouze dva muži - řidič a velitel. Ti seděli v přední části trupu. Ačkoliv stroj nebyl v žádném případě určen k vedení boje, měly být některé exempláře vyzbrojeny 20-ti milimetrovým rychlopalným kanonem. Ten by byl instalován na nosníku nad postem velitele, který by také zajišťoval jeho obsluhu. Na snímku výše je vidět štít, který měl kanon chránit.

školní vozidlo Fahrschulepanzerwagen V na základě tanku Panther Ausf. D

Pro nesení zbraně nebyly v žádném případě upraveny všechny Bergepanthery a ani ty, které nosník a štít dostaly, většinou nakonec nebyly osazeny kanonem, ale pouze kulometem. Bergepanther byl vyráběn sériově a to na podvozcích tanků Panther všech tří standardních verzí. Celkem jich vzniklo 297 exemplářů.

Existovala i školní verze tanku Panther určená pro výcvik nových posádek. Fahrschulepanzerwagen V, jak byl stroj označován, byl přestavěn na plynový pohon. Na samé zádi trupu tedy můžeme vidět tlakové nádoby, po třech na každé straně. Vzhledem k nedostatku benzínu bylo toto řešení u školních vozidel celkem běžné. Výkon nebyl sice takový jako u benzínového pohonu ale pro potřeby výcviku bohatě postačoval.

prototyp hybridního velitelského tanku na podvozku Panther Ausf. D

V jediném exempláři vznikl velmi zajímavý velitelský tank založený na podvozku tanku Panther. Originální věž byla vyměněna za věž lehčího tanku PzKpfw IV pozdní verze. Věž byla převzata včetně kanonu a představného pancéřování. Pokud je známo nedostal tento hybrid ani žádné oficiální označení. Jeho prototyp byl experimentálně nasazen u štábu 653. praporu těžkých stíhačů tanků. Co vedlo armádu k vývoji tohoto podivného stroje není jasné stejně jako osud, který jej na bojišti potkal.

Existovaly rovněž plány na výrobu plamenometné verze tanku Panther, či jeho ponorné varianty. Obě však zůstaly pouze v hlavách konstruktérů a na rýsovacích prknech. Podobně dopadl rovněž nápad vybavit tank Panther upravenými leteckými motory firmy BMW.

věž tanku Panther jako statické palebné postavení v ulicích dobytého Berlína

Věže tanků Panther jinak nenávratně poškozených v boji, stejně jako pravděpodobně i nově vyráběné věže, byly používány rovněž při budování statických opevnění. Spolu se systémem manuálního otáčení byly instalovány na betonové nebo ocelové základy zapuštěné do země. Takovéto opevnění představovalo vzhledem ke své minimální výšce velmi obtížný terč pro nepřátelskou palbu. Zároveň však dokázalo svojí silnou výzbrojí zasazovat citelné rány. Proti blízkému útoku pěchoty však bylo prakticky bezbranné. Celkem bylo takto na mnoha různých německých obranných liniích instalováno 268 tankových věží plus dalších 12 přímo v ulicích Berlína.

Velmi kuriózní úpravy se dočkaly čtyři tanky Panther Ausf. G v rámci příprav na ofenzívu v Ardenách. Součástí této rozsáhlé ofenzívy se stala i operace Greif, jejímž velením byl pověřen důstojník speciálních jednotek Otto Skorzeny. Cílem této operace bylo vnesení zmatku mezi americké jednotky v oblasti plánovaného útoku, což mělo znásobit účinek momentu překvapení. Desítky anglicky hovořících dobrovolníků proniklo v přestrojení za americké vojáky za nepřátelskou linii. Zde potom předávali falešné zprávy, obraceli silniční ukazatele a všemožně sabotovali činnost spojenců.

PzKpfw V Panther Ausf. G jako Ersatz M10

Na podporu záškodníků nasadili Němci za linií rovněž množství kořistní americké obrněné techniky. Funkčních amerických strojů ovšem nebylo k dispozici tolik, kolik si Skorzeny pro svoji operaci představoval. To jej přivedlo na myšlenku nasadit několik vlastních upravených tanků. Velení jeho plán schválilo a přidělilo mu k jeho realizaci čtyři tanky Panther.

K zajištění beztrestného pohybu po nepřátelském území byly tanky přestavěny do přibližné podoby amerického stíhače tanků M10 Wolwerine. Pomocí plechových konstrukcí byl změněn tvar věže i boků trupu. Tanky dostaly olivově zelené americké maskovací zbarvení i výsostné znaky. Stroje byly označeny Ersatz M10, neboli náhražka M10. Dne 21. prosince vyrazila čtveřice na pravém křídle bojové skupiny Peiper ve směru na Stavelot. Cestou však narazila na skupinu vojáků americké 120. pěší divize, kteří léčku prohlédli a zahájili palbu.

Jeden upravený tank byl zničen, ostatním se podařilo uniknout. Celá operace však byla tím pádem prozrazena a další nasazení těchto strojů již ztratilo svůj efekt.

PzKpfw V Panther Ausf. G u vítězného oblouku

Tank Panther prošel svou první bojovou zkouškou ve službách skupiny armád jih během operace Zitadelle v červenci 1943. Celkem zde bylo nasazeno okolo dvou set těchto strojů. Němci do nich vkládali obrovské naděje a dokonce začátek celé operace odkládali aby jich měly k dispozici více. Jejich nasazení však skončilo naprostým fiaskem. Již první den byla více než polovina Pantherů mimo provoz. Důvodem ovšem nebyly bojové ztráty, ale převážně technické problémy.

Naplno se zde projevila nevyzrálost stroje. Vezmeme-li v úvahu minimální čas, který měli Němci k dispozici na jeho vývoj a testování pak se ani není čemu divit. Všechny před válkou vyvíjené německé tanky prošly dlouhou cestou a mnoha testovacími variantami, které postupně odstraňovaly nedostatky verzí předchozích. To pro Panther, vyvíjený již v časové tísni války, neplatilo. Jasným důkazem toho je fakt, že nasazené tanky verze Ausf. D byly vlastně prvními sériovými stroji, kterým předcházel pouze prototyp a jedna malá testovací série.

Němci se ovšem ze svých chyb poučily a postupně mouchy "vychytali". Tank Panther tak v průběhu následujících let vyzrál a stal se tím, čím měl podle představ svých tvůrců být. Stal se neobyčejně účinnou zbraní a obávaným protivníkem pro kteréhokoliv nepřátelského obrněnce. Dokázal protivníkovi zasazovat velmi citelné rány a často slavil úspěchy v boji proti několikanásobné přesile.

Jako například 13. září 1943, kdy se sedm tanků Panther patřících k 2. SS Panzerdivision Das Reich dostalo v prostoru Kolomaku do boje se zhruba sedmdesáti sovětskými tanky T-34. Po téměř hodině boje zůstalo na místě dvacet osm sovětských strojů zatímco zbytek se dal na rychlý ústup. Němci přitom neztratili ani jeden stroj.

Panther Ausf. A

První Panthery, které zasáhly do bojů na západní frontě patřily k 12. SS Panzerdivision Hitlerjugend. Zatímco na východě měl protivník alespoň těžké tanky IS-2, které se dokázaly Pantherům postavit, na západní frontě spojenci žádným takovým strojem nedisponovali. Zato však vládli absolutní převahou ve vzduchu. Hlavní ztráty Pantherů, a německých tanků obecně, tedy na západní frontě padaly na vrub leteckým útokům spíše než klasickým pozemním střetnutím.

Navíc, stejně jako Rusové, měli spojenci obrovskou početní převahu a na ni také sázeli. Za přípustné ztráty na pozemní zničení jednoho Panthera bylo považováno pět zničených M4 Sherman. Narozdíl od Němců mohli totiž spojenci své ztráty relativně snadno nahradit. Zato německému válečnému průmyslu, sužovanému neustálým bombardováním, již docházel dech. A co víc, docházeli rovněž zkušení tankisté. Ani takové skvělé zbraně jakými byly tanky Panther nemohly v rukou nezkušených nováčků podávat ty správné bojové výkony.

Do konce války bylo vyrobeno celkem 5928 tanků Panther což samozřejmě nebylo množství, které by umožnilo jimi plně nahradit starší tanky Panzer IV, jak bylo původně plánováno. Oba typy tak byly u tankových jednotek kombinovány a v bojích se musely navzájem doplňovat.

Oba nejrozšířenější stroje protivníka, tedy tank T-34/76 na východě a tank Sherman na západě, dokázal Panther zlikvidovat na vzdálenost rovnající se dvojnásobku vzdálenosti, kterou potřebovaly ony k zahájení efektivní palby na Panthera samotného.

ukořistěné tanky Panther Ausf. A zařazené do služeb Rudé armády

Pro obě strany, bojující proti Třetí říši, byl proto Panther velmi respektovaným protivníkem a každý jeho funkční ukořistěný kus byl velmi ceněn. V Rudé armádě byly ukořistěnými Panthery vybavovány nejúspěšnější tankové posádky jako jistou odměnou za své zásluhy. Pro tyto sovětské tankisty byl dokoce v ruštině vytištěn i překlad manuálu k tomuto tanku.

Ukořistěné Panthery ovšem nasazovali do služby rovněž spojenci na západní frontě. Z pochopitelných důvodů jich ovšem spojenci neukořistili tolik jako Rusové... ani nezničili.

PzKpfw V Panther byl brilantní zbraní, která inspirovala mnoho tanků poválečné výroby. Po roce 1945 sloužily Panthery v armádách několika zemí včetně Francie, Československa, Bulharska nebo Jugoslávie. V padesátých letech dokonce uvažovali činitelé německého Bundeswehru o obnovení výroby tohoto tanku, samozřejmě patřičně modernizovaného. Zřejmě částečně i z politických důvodů bylo ale od tohoto plánu upuštěno.

Tank Panther se stal základem pro konstrukci velmi úspěšného stíhače tanků Jagdpanther a pro plánovaný, ale nikdy nevyrobený, protiletadlový tank Coelian. Oba tyto stroje jsou ovšem popsány v samostatných kapitolách těchto stránek.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ