věžové číslo na tomto PzKpfw IV nám prozrazuje, že jde o čtvrtý tank, druhé čety, osmé roty (a my dále víme, že patří do 5. tankového pluku, 5. lehké divize a právě stojí v ulicích Libyjského přístavu Tripolis), povšimněte si, že číslo je vyvedeno postaru na odnímatelné kosodélníkové destičce a zároveň ponovu přímo na věži, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Během první světové války Němci rozhodně nemuseli řešit problémy spojené s masovým nasazením tanků. Platilo to i v oblasti identifikace jednotlivých vozidel na bojišti, kde v klidu vystačili s římskými číslicemi a bojovými přezdívkami (každý z nasazených tanků A7V dostal vlastní jméno jako např. Hagen, Wotan, Mephisto, Isolde, Elfriede apod.). Masové nasazení tanků ve stovkách a tisích kusů v rychlém manévrovém boji, které Němci plánovali pro příští válku, však již vyžadovalo trochu sofistikovanější přístup k jejich identifikaci. Navíc zde byl ještě jeden nový prvek, který první světová nepoznala, a to možnost nepřetržité "online" komunikace s každým konkrétním tankem kdykoliv v průběhu boje. Například velitel čety potřeboval někdy oslovit celou svou jednotku, ale jindy zase udělit rozkaz nebo varování pouze konkrétnímu tanku. A i když své podřízené velmi dobře znal a velitele daného stroje tedy mohl do vysílačky klidně oslovit jménem, oficiálním volacím znakem bylo číslo příslušného tanku.

Nejde ale pouze o volací nebo taktická čísla. Na bojišti je třeba nějakým způsobem zajistit i další stupně identifikace. Například je třeba nějaký symbol, který určí, za jakou stranu dané vozidlo vůbec bojuje (tedy tzv. národní symbol). Na pancířích (nejen) německých tanků druhé světové války bylo tedy možno spatřit celou řadu různých grafických značení. Kromě již zmiňovaných čísel a národních symbolů (v tomto případě kříže) šlo dále o znaky jednotek (foto ZDE), různé taktické symboly (foto ZDE), servisní a přepravní značky (foto ZDE), výrobní čísla podvozků (foto ZDE), velitelské vlajky (foto ZDE), písmena odkazující na příslušnost k tzv. Panzergruppe (foto ZDE), symboly bojových vítězství na hlavních nebo i jinde na pancíři (foto ZDE), speciální symboly (jako např. znak zdravotníka ZDE), neoficiální přezdívky vozidel (foto ZDE) nebo dokonce jména dívek jednotlivých členů posádky (foto ZDE)... a jistě by se našly i další (třeba "parte" bývalého člena posádky). My se však v tomto článku podíváme trošku blíž pouze na první tři uvedené typy identifikačních znaků, tedy národní symboly, věžová čísla a znaky jednotek.

TRÁMOVÝ KŘÍŽ

pro útok na Polsko v září 1939 byly německé tanky opatřeny velkými trámovými kříži v bílé barvě, a to i na čelním pancíři, což se ukázalo jako ne úplně šťastné řešení, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Národním symbolem používaným na německé bojové technice byl notoricky známý trámový kříž (Balkenkreuz). V německé armádě byl tento znak poprvé zaveden v dubnu 1918, aby nahradil původní kříž s rozšířenými konci ramen (tzv. Tatzenkreuz) na německých letadlech a tancích. Tehdy byl používán v černé barvě na bílém poli, nebo jen s tenkým bílým obrysem (foto ZDE). Ke znovu zavedení trámového kříže došlo v rámci Wehrmachtu již v roce 1935, ale na tancích nebyl reálně používán v podstatě až do začátku druhé světové války. Během předválečných manévrů nebylo takové permanentní označení tanků potřebné. Teprve v červenci 1939, méně než 2 měsíce před útokem na Polsko, vydalo armádní velení rozkaz, který nařizoval urychleně opatřit všechny tanky, velitelské tanky, obrněné automobily a obrněná radiovozidla trámovými kříži v bílé barvě pro jasné odlišení od bojové techniky nepřítele. Rozkaz prý doslova říkal, že bojová vozidla spatřená bez tohoto znaku mají být považována za nepřátelská.

Součástí rozkazu byly velmi přesné instrukce ohledně toho, kde mají být kříže na jednotlivých typech vozidel umístěny a jak mají být velké. Na otázku, proč se velení armády rozhodlo pro kompletně bílé provedení kříže (když už za první světové války byl kříž používán v černé barvě s bílým obrysem), se nám nepodařilo najít uspokojivou odpověď. Podle některých autorů za tím stála snaha o jasnější rozeznatelnost vlastních tanků pro piloty Luftwaffe, což ale samo o sobě neobstojí, neboť zmiňovaný rozkaz definoval i speciální rozeznávací znak, který měl být malován na motorové kapoty právě jako znamení pro letectvo.

Každopádně volba velkých bílých křížů se ukázala jako dosti nešťastná. Takové kříže měly silný demaskující účinek a polským protitankovým dělostřelcům se staly velmi dobrou pomůckou pro zpozorování, odhadnutí vzdálenosti a zacílení palby. Není divu, například trámový kříž na čelní stěně věže tanku PzKpfw II měl podle vydaného nařízení měřit 40x40 cm s rameny silnými 10 cm, a to už je pořádný "terč" (velmi výmluvně to ukazuje koncentrace zásahů na TOMTO snímku). Mnoho německých posádek se s tímto problémem vypořádalo po svém. Velké bílé kříže zamazávaly blátem, seškrábávaly (foto ZDE) nebo jejich střed přetřely méně nápadnou barvou (typicky buď žlutou, která se jinak používala k malování divizních znaků a věžových čísel - foto ZDE, nebo rovnou šedou, která byla součástí dvoubarevného maskovacího nátěru samotného tanku – foto ZDE). Některé posádky zase oficiální velké kříže nahradily mnohem menšími, které vojáci prostě sami ručně namalovali na pancíř (foto ZDE).

Model trámového kříže s černým středem a otevřeným bílým okrajem, zavedený v říjnu 1939, se udržel až do konce války. Existovalo nepřeberné množství provedení s různou délkou i šířkou ramen. Zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Armádní velení se každopádně poučilo a po skončení polského tažení vydalo v hned říjnu 1939 nové nařízení upravující podobu i umístění trámových křížů na tancích. Nově bylo zakázáno malování křížů kdekoliv na čelním pancíři tanků a obrněných vozidel. Odpovědní činitelé si nejspíš uvědomili, že německé tanky stojí na bojišti čelem většinou proti nepříteli, a nikoliv proti sobě navzájem, takže nápadné odlišení v přední části slouží více jako pomůcka pro nepřítele než jako prevence toho, čemu se moderně říká friendly fire. Stejně tak neměly být kříže u tanků už vůbec malovány na bojové věže, ale pouze na boky a záď korby. S tím přímo souviselo také zmenšení rozměrů trámových křížů.

Podle většiny autorů nebyly přesné rozměry v novém oficiálním nařízení specifikovány, ale už samotná velikost plochy na boku tankové korby omezovala výšku kříže na nějakých 20 až 25 cm. Rovněž samotný Balkenkreuz se měl stát méně nápadným. Nově měl mít černý střed pouze částečně obtažený bílými linkami (mimo konců ramen). Než byl tento nový standard plně zaveden, objevoval se však na tancích občas i „otevřený“ Balkenkreuz bez černého středu, tvořený pouze bílými okraji, mezi nimiž byl vidět šedý, nebo šedohnědý podkladový nátěr samotného vozidla.

VĚŽOVÁ ČÍSLA

Posláním taktického čísla, volacího čísla, nebo věžového čísla tanku, podle toho, které označení preferujete, je samozřejmě identifikace konkrétního stroje pro potřeby řízení jeho operační činnosti. Systém věžových čísel, který zavedla německá armáda ve druhé světové válce, vypadá na první pohled velmi jasně a jednoduše, záhy však zjistíte, že existovala celá řada odchylek a výjimek. Nečekejte tedy prosím, že v tomto článku najdete vysvětlení pro každé podivné věžové číslo, na které narazíte na nějaké dobové fotografii.

první rota, třetí četa, tank číslo dvě, když je to takto podle standardu, to se to panečku čte, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Každopádně standardem bylo trojciferné číslo, jehož první číslice říkala, do které tankové roty (Kompanie) vozidlo spadá. Druhá pozice patřila číslu čety (Zug) a na poslední pozici bylo pořadové číslo konkrétního vozidla v rámci jeho čety. Takže například tank s věžovým číslem 432 byl druhý tank třetí čety čtvrté roty. Tanková četa měla buď čtyři nebo pět tanků (podle druhu čety, podle období, ale také podle typu tanků v četě), to znamená, že na poslední pozici věžového čísla bychom neměli nikdy nalézt číslici větší než 5 (ale samozřejmě zde byly výjimky). Tanková rota pak měla standardně čtyři čety, což znamená, že na druhé pozici věžového čísla by se zase nikdy nemělo objevit číslo vyšší než 4 (ale i zde byly opět výjimky). A co první pozice věžového čísla, tedy pořadové číslo roty? Tak tady to bylo o něco složitější. Čtyři tankové roty tvořily společně jeden tankový prapor (Abteilung). Člověk by tedy čekal, že číslice na první pozici věžového čísla nemůže být vyšší, než 4. Omyl! Pořadí rot se totiž počítalo za celý tankový pluk (Regiment), který sestával ze dvou praporů! Dva prapory v pluku, to znamená dohromady osm tankových rot. Díky tomu mohly být na první pozici věžového čísla bez problémů číslice od 1 až do 8 (ale, jak si řekneme za chvíli, i zde existovaly výjimky).

Organizace tankových pluků nebyla během prvních válečných let ani zdaleka jednotná, a navíc v rámci příprav na válečné operace často docházelo k dočasnému posílení některých pluků o dodatečné prapory či dodatečné roty. Spoustu krásných příkladů lze nalézt při pohledu na sestavy jednotlivých tankových pluků před zahájením operace Barbarossa v červnu 1941. Tak například 11. tankový pluk 6. tankové divize byl v té době tvořen ne dvěma, ale třemi prapory, z nichž každý však měl pouze tři roty. To znamená 9 tankových rot, takže na první pozici věžových čísel se zde mohla bez problémů objevit i devítka. Poněkud extrémním případem pak byl 25. tankový pluk 7. tankové divize, který měl tři prapory po čtyřech rotách, tedy celkem 12 tankových rot! Na tomto příkladu je kuriozní to, že počet rot v pluku přesáhl jednociferné číslo, a tudíž věžová čísla tanků musela být rozšířená ze třímístných na čtyřmístná (první dvě pozice patřily dvoucifernému číslu roty), jako je to vidět např. na TOMTO snímku tanku Pz.Kpfw 38(t), který byl druhým vozidlem ze 2. čety 11. roty právě zmíněného 25. tankového pluku 7. tankové divize a nese tedy věžové číslo 1122. Ještě zajímavější je pak tank na TOMTO snímku, který by měl podle svého věžového čísla náležet k 5. četě z 12. roty... tedy nestandardní počet rot i čet najednou (zde ovšem mohlo jít také o speciální označení velitelského vozidla… o tom ale až za chvíli). Další čtyřciferná věžová čísla si můžete prohlédnout např. ZDE, nebo ZDE.

tři tanky Panzer IV ze třetí čety sedmé roty (731, 732, 733) neurčeného tankového praporu, pluku a divize cestují pěkně spolu po železnici, zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-175-1264-06, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Slibovaly jsme spousty výjimek, tak pojďme na ně! Některé jednotky si oficiální systém věžových čísel prostě upravovaly k obrazu svému. Tak například v době kdy 1. tanková divize měla stále ještě dva tankové pluky (tzn. v letech 1939 a 1940), byla věžová čísla tanků prvního pluku (Panzer Regiment 1) doplňována o bílou tečku, zatímco čísla na tancích druhého pluku byla podtržená bílou linkou (i když podle některých zdrojů to bylo přesně obráceně). Jiné útvary zase na své tanky vedle standardních věžových čísel malovaly ještě nejrůznější doplňkové piktogramy (foto např. ZDE, ZDE, nebo ZDE).

Existovaly však i jednotky, které se od běžného standardu odchylovaly mnohem výrazněji. Například 15. tankový pluk (tehdy ještě spadající pod 5. tankovou divizi) používal už v polském tažení pouze dvoumístná čísla určující četu a tank, doplněná o kosodélníkový symbol, jehož barva identifikovala tankovou rotu (foto ZDE nebo ZDE). Později, když se 15. tankový pluk stal součástí 11. tankové divize, šlo jeho tanky stále spatřit s dvouciferným číslem, ale už bez doplňkového kosodélníku (např. ZDE). Výše zmíněný 15. tankový pluk nebyl jediný, kdo používal systém identifikace roty pomocí grafického symbolu. I u jiných jednotek (snad mezi ně patřil i 4. tankový pluk ze 2. tankové divize) šlo často spatřit na čelním pancíři tanku malý bílý kosodélník s drobnou číslicí, udávají právě číslo tankové roty (foto např. ZDE, ZDE, nebo ZDE) (mimochodem kosodélník byl symbol obecně používaný pro označení tanků v organizačních schématech). Také 8. tankový pluk z 10. tankové divize používal během francouzského tažení dodatečné grafické symboly. Konkrétně šlo o krátké bíle pruhy namalované většinou na zadní stěně bojové věže, které svým počtem a orientací identifikovaly konkrétní tankovou rotu. Na fotografiích lze spatřit jeden až tři horizontální pruhy a jeden až tři vertikální pruhy (foto např. ZDE).

Některé jednotky však šly v odklonu od standardu ještě dál, když se rozhodly používat pouze jednomístná věžová čísla, označující prostě jen příslušnost k rotě, bez dalšího určení čety a vozidla. Na fotografiích lze taková jednociferná čísla vidět buď prostě jen tak (např. ZDE, ZDE, ZDE, nebo ZDE), nebo v kombinaci s nějakým grafickým symbolem (např. ZDE, nebo ZDE), který možná nahrazoval číslo čety. Ale existovaly i jiné "systémy" jednociferného značení. Např. u elitního tankového pluku Grossdeutschland používali minimálně po určitý čas jednomístná věžová čísla doplněná o krátké vodorovné čárky. Uvedené číslo bylo číslem samotného tanku, zatímco počet čárek identifikoval rotu (foto ZDE, ZDE, nebo ZDE). Poměrně často lze také na fotografiích spatřit kombinaci standardního trojmístného čísla, doplněného o velkou číslici zvýranující číslo roty. Tento systém vcelku konzistentně používali tankisté z 15. tankové divize sloužící v severní Africe (foto např. ZDE nebo ZDE).

další krásná ukázka různého značení na boku tanku Panzer IV: trámový kříž, věžové číslo a symbol 18. tankového pluku (rytíř s mečem a štítem), zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-273-0446-26, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Tento styl "zvýraznění" čísla roty však nebyl výsadou pouze afrických jednotek. Podle některých pramenů lze popsaný styl číslování občas spatřit i na tancích z 8., 10. 12. a 13. tankové divize. Tanky, které mají své standardní trojciferné číslo vyvedené na odnímatelné tabulce a k tomu číslo roty, uvedené pro lepší zviditelnění ještě jednou velkou číslicí na boku věže si můžete prohlédnou na snímcích ZDE, ZDE nebo ZDE. U TOHOTO tanku Panzer III z 10. tankové divize je přímo na věži malým písmem vyvedeno pouze číslo čety (1) a vozidla (6), zatímco číslo roty je zdůrazněno velkou výraznou jedničkou nad nimi. U jednociferných věžových čísel je však ještě třeba odlišovat případy dočasných označení pro potřeby cvičení a manévrů. Třeba na TÉTO fotografii je krásně vidět příklad, kdy tank č. 841 dostal pro potřeby právě prováděného cvičení pořadové číslo 2. Z podobného cvičení dost možná pochází i TENTO snímek tanku s výrazným číslem 4, nebo TENTO snímek tanku s velkou osmičkou.

Prameny zmiňují ještě jeden nestandardní způsob číslování, kdy bylo za číslem roty uváděno pořadové číslo vozidla bez ohledu na příslušnost k četě. Zkrátka všechny tanky v rotě byly očíslovány popořadě jeden za druhým. To znamená, že hodnota na posledních dvou pozicích věžového čísla rostla postupně od 01 až např. do 20 (to bude nejspíš případ TOHOTO tanku s jinak nesmyslným věžovým číslem 419, který ukořistili Britové v Africe a dodnes je k vidění v muzeu v Bovingtonu, byl to tedy nejspíš v pořadí devatenáctý tank v rámci celé čtvrté roty). Vyšší velení zkrátka podle všeho tolerovalo odchylky od standardu v číslování, pokud byly v rámci dané jednotky všeobecně přijímané a srozumitelné.

Věžová čísla byla standardně malována (kdo by to čekal) na bojové věže tanků. Před druhou světovou však Němci experimentovali s umístěním čísel na odnímatelné kovové destičky kosodélníkového tvaru (ano opět kosodélník) umístěné na bocích a zádi korby. Smyslem bylo spojit volací číslo nikoliv s konkrétním exemplářem tanku, ale s konkrétní posádkou. Pokud je číslo namalované na věži, pak prostě patří k tomuto fyzickému vozidlu a když se tank porouchá, nebo je poškozen a putuje od bojové jednotky k dlouhodobé opravě, obdrží posádka nový stroj s jiným číslem a je třeba jej přemalovat. Právě toto měla jednoduše řešit ona odnímatelná destička, která měla putovat s posádkou ze starého na nové vozidlo.

v polní dílně právě malují na představný pancíř tanku Panzer IV věžové číslo 744 (7. rota, 4. četa, 4. tank), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Mělo to však hned dva háčky... drobné číslice na destičce nebyly v bojových podmínkách a z větší vzdálenosti dost dobře čitelné a válečná praxe rovněž ukázala, že armáda není schopna posádce vyřazeného tanku zase tak rychle dodat nový stroj. Standardem naopak bylo, že posádka si zkrátka musela počkat na opravu svého původního tanku, takže nějaké destičky pro snadné přenášení věžových čísel nedávaly mnoho smyslu. Není proto divu, že kromě odnímatelných destiček začala být volací čísla psána také přímo na věže (mnohem většími číslicemi) a postupem času se od destiček upustilo zcela. Jak interpretovat podivné případy, kdy má tank na destičce a na věži uvedeno úplně jiné číslo nevíme jistě (foto např. ZDE nebo ZDE).

Doposud jsme hovořili víceméně o číslování tanků v bojových četách. Nyní se však zaměříme na číslování štábních a velitelských tanků… a to bude teprve zajímavé povídání. Pro pochopení dalšího textu je nezbytné mít alespoň základní představu o organizační struktuře německých tankových jednotek. Vezmeme to opravdu hopem odspodu nahoru: nejnižším pevným organizačním stupněm byla četa (Zug), nad ní byla rota (Kompanie), nad ní prapor (Abteilung), nad ním pluk (Regiment) a nad ním divize (Division). Do roku 1940 existovala mezi úrovní pluku a divize ještě úroveň brigády (Brigade), o které se níže také velmi krátce zmíníme. Tank velitele čety (Zug) nesl v podstatě standardní trojciferné číslo, které ovšem vždy končilo jedničkou (čili byl to vždy první tank dané čety). Takže například velitel 2. čety ze 3. roty měl na věži svého tanku číslo 321 a jeho kolega, který velel 3. četě stejné roty používal číslo 331. U některých jednotek však prý velitelé čet někdy používali nikoliv jedničku, ale nulu. U takových útvarů by tedy velitel 2. čety ze 3. roty neměl tank číslo 321, ale 320 a číslování všech dalších tanků v četě by samozřejmě bylo odpovídajícím způsobem posunuté.

U tanků náležejících k velitelství roty (Kompanie) už to bylo o fous složitější. Podle organizačního schématu z 1. listopadu 1941 tvořily štáb tzv. lehké roty dva tanky typu Panzer III a pět lehkých tanků typu Panzer II. Tyto stroje organizačně nespadaly pod žádnou četu, proto měly na druhé pozici svého věžového čísla prostě nulu. Samotný velitel roty pak měl nulu dokonce i na třetí pozici svého čísla. Číslování tanků ze štábu 3. roty tedy mohlo vypadat např. takto: tank velitele roty nesl číslo 300, jeho zástupce měl číslo 301 a pětice lehkých Panzer II nesla čísla 302 až 306. Několik příkladů takových tanků si můžete prohlédnou na následujících snímcích: tank velitele 3. roty s číslem 300 (foto ZDE), tank velitele 5. roty s číslem 500 (foto ZDE), tank velitele 8. roty s číslem 800 (foto ZDE), nebo další štábní tanky číslo 101 (foto ZDE), 201 (foto ZDE), 401 (foto ZDE), nebo 304 (foto ZDE). Podle některých autorů však někdy velitelé rot nepoužívali čísla se dvěma nulami, ale s nulou a jedničkou (tedy namísto 300 by to bylo 301) a čísla všech ostatních tanků ve štábu roty pak byla zase odpovídajícím způsobem posunutá. A opět zde byly různé výjimky. Tak např. již zmiňovaný 15. tankový pluk z 11. tankové divize prý k označení tanků na velitelství roty používal jednociferná čísla, doplněná ještě o grafické symboly určující snad příslušnost k praporu (jako např. číslo a symbol kruhu na snímku ZDE).

Panzer II plný značek: žlutý rozpůlený kruh je znakem 11. tankové divize, duch je doplňkovým znakem téže divize, pak je zde obligátní trámový kříž a dvouciferné věžové číslo s barevným kosodélníkem pod ním, což byla specialita používaná právě u 11. tankové divize (resp. u 15. tankového pluku), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Další organizační úrovní nad rotou byl prapor (Abteilung). Standardní označení tanků ze štábu praporu byla dvoumístná čísla, před kterými se psala ještě římská číslice udávající číslo praporu (tedy typicky I a II, případně ještě III, pokud měl pluk tři prapory). Když se opět přidržíme organizačního schématu z 1. listopadu 1941, zjistíme, že štáb tankového praporu měl být oficiálně tvořen jedním tankem Panzer III, dvěma velitelskými tanky Panzerbefehlswagen III, četou pěti lehkých tanků typu Panzer II a ještě ženijní četou s dalšími třemi tanky Panzer II (tzn. celkem 11 tanků ve štábu praporu). V praxi však šlo u většiny jednotek často o směsici různých dostupných vozidel, například starších velitelských tanků na bázi Panzer I. Každopádně tank velitele prvního praporu měl dle popsaných pravidel nést věžové číslo I00, velitel druhého praporu pak II00 a další vozidla štábu pak třeba I02 (foto ZDE), II01 (foto ZDE), III03 (foto ZDE), nebo III01 (foto ZDE).

Zní to jednoduše, ale jako vždy je zde spousta „ale“. Na dochovaných fotografiích lze například spatřit tanky, které podle všeho náležely ke štábu tankového praporu a nesly označení sestávající pouze ze římských číslic bez dalších číslic arabských. Např. tank s číslem I na snímku ZDE, s číslem II na snímku ZDE, nebo s číslem III na snímku ZDE. A pak jsou tady ještě další „záhady“. Jak již bylo zmíněno výše, podle tabulek platných od listopadu 1941 až do ledna 1943 měl počet tanků ve štábu praporu činit 11. Přesto lze hojně narazit snímky tanků s věžovým číslem velitelství praporu (tedy první římskou číslicí) a pořadovým číslem vyšším než 11. Naštěstí lze ale v literatuře najít vcelku smysluplné vysvětlení této záhady. Některé jednotky (mezi něž měly patřit také 21. a 25. tankový pluk) totiž prý u svých štábních tanků používaly nestandardní číslování. Tak např. tanky velitelství 1. praporu prý nesly čísla I1, I2 a I3, zatímco štábní lehká četa tanků Panzer II dostala čísla I11, I12, I13 I14 a I15. Obdobně tomu pak mělo být i u druhého praporu, jehož lehké tanky Panzer II zase dostaly čísla II11 až II15. Toto vysvětlení podporují i dochované fotografie, na kterých jsou v podstatě bez výjimky tanky typu Panzer II (foto ZDE, ZDE nebo ZDE).

Podobný zmatek vnášeli do číslování také vojáci z 201. tankového pluku 23. tankové divize, kteří pro tanky Panzer II v lehkých četách při štábech praporů zavedli označení obsahující písmeno L (leichte = lehký). Tanky z lehké štábní čety 1. praporu tak nesly čísla IL1 až IL5. U lehké čety ze štábu 2. praporu to byla analogicky věžová čísla IIL1 až IIL5 (foto ZDE). Také vojáci z 29. tankového pluku (12. tanková divize) přispěli ke zmatení budoucích badatelů, když se při číslování štábních vozidel jednotlivých praporů rozhodli nahradit římské číslice I, II a III písmeny A, B a C a nulu na první pozici vyměnili za devítku (protože žádnou 9. rotu pluk neměl). To znamená, že tank, který by podle standardu nesl věžové číslo I06 dostal u této jednotky číslo A96 (foto ZDE).

tank Panzer IV velitele 8. roty (proto číslo 800) neurčeného tankového praporu, pluku a divize, číslo je vyvedeno ještě postaru na odnímatelné destičce, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

A aby ten seznam výjimek a specialit nebyl moc krátký, zmíníme se ještě o tankových praporech, které nebyly součástí pluků, ale spadaly přímo pod velení tankové divize. Krásnou ukázku nám v tomto poskytne 6. tanková divize. Tato divize disponovala standardním tankovým plukem (Panzer Regiment 11), který měl dva vlastní integrální tankové prapory. Mimo to ale měla divize od začátku své existence až do poloviny roku 1942 ještě další samostatný tankový prapor Panzer Abteilung 65, který nespadal pod velení pluku Panzer Regiment 11, nýbrž přímo pod velení divize. Podobná situace existovala dočasně (v roce 1940) také u 7. a 8. tankové divize. Pro číslování tanků ze štábu takového samostatného praporu nebyly používány římské číslice, nýbrž písmeno A (Abteilung = prapor). Hned dva takovéto tanky ze štábu zmiňovaného 65. praporu 6. tankové divize jsou k vidění na snímku ZDE s věžovými čísly A01 (nadporučík Schenk) a A03 (nadporučík Marquart).

Než opustíme velení tankových praporů, podívejme se ještě krátce na tzv. praporní spojovací četu neboli Nachrichten Zug. Ta byla součástí štábu každého praporu a v označení jejích tanků se kromě římských číslic identifikujících prapor objevovalo také písmeno N. Tak např. tank č.3 ze spojovací čety štábu 1. praporu nesl věžové číslo IN3 (foto ZDE), tank č.3 ze spojovací čety štábu 2. praporu nesl číslo IIN3 (foto ZDE) a tank č.1 ze spojovací čety štábu 2. praporu nesl číslo IIN1 (foto ZDE).

Teď už ale opravdu opusťme úroveň praporu a pojďme se podívat ještě výš, na úroveň tankového pluku (Regiment). Standard byl opět poměrně jednoduchý. Tanky patřící ke štábu pluku měly mít dvoumístná věžová čísla, před nimiž se ovšem psalo velké písmeno R, tedy např. R01 (foto ZDE), R02 (foto ZDE), R03 (foto ZDE), nebo R04 (foto ZDE). Lze však narazit i na fotografie tanků s prostým písmenem R bez dalších číslic (foto ZDE) nebo naopak s kombinací R a poměrně vysoké číslice za ním... např. ZDE (v tomto případě však jde očividně o tank patřící jednotkám Waffen-SS). Když se opět vrátíme k organizačnímu schématu z 1. listopadu 1941, zjistíme, že součástí velitelství pluku byla kromě tří štábních tanků ještě lehká četa s pěti tanky Panzer II. A právě pro tyto stroje prý některé jednotky používaly speciální věžová čísla RL1 až RL5. Na fotografiích lze rovněž spatřit kombinaci písmen RA (foto ZDE), což podle některých autorů značí vozidlo zdravotního důstojníka pluku (RA = Regiment Arzt). Teď, když víme, jak byly značeny tanky ze štábu praporu i štábu pluku, můžeme se podívat na krásnou ukázku součinnosti velení obou úrovní na TOMTO snímku, kde se spolu setkaly velitelský Panther s číslem I01 a velitelský Panzer III s číslem R01.

Panzerbefehlswagen III velitele 3. praporu (nebo jeho zástupce), některé tankové pluky skutečně měly tři prapory a pak bylo možné narazit i na takováto velitelská čísla, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Podobně jako na úrovni praporu měl i štáb tankového pluku svoji spojovací četu (Nachrichten Zug). Věžová čísla takových tanků tedy obsahovala písmena R a N, jako např. stroj číslo RN3 na snímku ZDE. Ke spojovací četě pluku dost možná náležel i TENTO tank se stručným věžovým číslem N1.

Doposud jsme si prošli číslování velitelských tanků na úrovni čety, roty, praporu a pluku. Nad nimi však existovaly ještě dvě další úrovně, a sice tanková brigáda a tanková divize. Úroveň tankové brigády Němci používali pouze do roku 1940 a následně ji z organizace tankových divizí vypustili. Dokud však existovala, měla tanková brigáda samozřejmě také svůj štáb a podle některých zdrojů k němu patřily hned čtyři velitelské tanky. Ty pak nesly věžová čísla B00 až B03 (B = Brigade). Velitelské tanky ze štábu brigády stroj si můžete prohlédnout např. na snímcích ZDE a ZDE. Věžové číslo začínající písmenem B se však také často objevovalo na velitelských tancích typu PzKpfw 38(t). V těchto případech však nejspíš nešlo o tanky sloužící na velitelství brigády. Mnohem pravděpodobněji to byla opět nějaká odchylka od standardu, snad použití písmen A a B namísto římských číslic pro označení praporu? Podle některých autorů toto písmeno B znamenalo prostě jen Befehlspanzer, tedy velitelský tank (ukázka ZDE nebo ZDE). A zbývá nám velitelství celé tankové divize (Division). Málokterý zdroj se tím zabývá, ale některé přece jen uvádějí, že také ke štábu divize náležely tři velitelské tanky a ty nesly věžová čísla D00 až D02. Jeden takový si můžete prohlédnout na snímku ZDE.

Speciální věžová čísla s písmenem nebo římskou číslicí přitahovala nechtěnou pozornost nepřítele. Proto někdy vyšší velitelé používali jiné, méně nápadné číslování, které však bylo rovněž nezaměnitelné s ostatními tanky v jednotce. Někdy prostě jen vynechali písmeno R, takže zůstalo třeba pouze 01 (foto ZDE nebo ZDE), nebo písmeno R nahradili další nulou, čímž vzniklo např. 001 (foto ZDE). Lze ale objevit i fotografie tanků s věžovým číslem prostě jen nula (foto ZDE). K maskování štábních tanků se někdy používala také čísla, která odpovídala formátu běžných bojových tanků, ale obsahovala příliš vysoké číslice, takže odkazovala na příslušnost k neexistující rotě (např. 902) nebo k neexistující četě (např. 451). Ze stejného důvodu nejspíš vznikla i na první pohled nesmyslná věžová čísla jako třeba 555 (foto ZDE) nebo 777 (foto ZDE).

věžová čísla vozidel ze štábu tankového praporu začínala písmenem R (Regiment), na čelním pancíři je vidět znak 3. tankové divize, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Na fotografiích lze nezřídka narazit na věžová čísla začínající různými dosud neuvedenými písmeny. Rovnou se musíme přiznat, že pro všechny z nich vysvětlení nemáme (např. pro tank s číslem V01 na snímku ZDE, nebo K01 na snímku ZDE). Je však třeba si uvědomit, že tanky nesloužily jen a pouze v tankových divizích, ale také v sestavách nejrůznějších dalších útvarů. A mnohé z nich používaly různé specifické systémy značení svých vozidel (včetně např. zakomponování prvního písmene velitelova příjmení).

Jedno takové velmi netypické písmeno ve věžovém čísle však vysvětlit umíme. Konkrétně je to písmeno F u tanku na snímku ZDE. V tomto případě se jednalo o tank ze štábu plamenometného praporu Panzer Abteilung 100 (Fl). Písmeno F ve věžovém čísle odkazuje právě na slovo Flamm nebo Flammenwerfer, tedy plamen, resp. plamenometný. Toto zařazení potvrzuje i písmeno G uvedené na blatníku tanku. Panzer Abteilung 100 (Fl) byl totiž ve druhé polovině roku 1941 součástí 47. tankového sboru (XXXXVII. Panzerkorps), který spadal pod 2. tankovou skupinu generála Guderiana, nazývanou též Panzergruppe Guderian (a právě odtud to G).

V dubnu 1944 přišlo nové nařízení, které mělo sjednotit číslování štábních vozidel napříč tankovými divizemi. Písmena R a římské číslice pro vozidla že štábů pluků a praporů byla opuštěna a místo nich měly být příslušné tanky značeny dvoucifernými čísly začínajícími jedničkou pro úroveň praporu a dvojkou pro úroveň pluku. Za nimi pak mělo být uvedeno číslo samotného tanku. Tento nový číselný standard však už v podstatě neměl šanci se prosadit s ohledem na to, že dosavadní zvyklosti již byly po pěti letech války silně zakořeněné, a hlavně v dubnu 1944 měli vojáci úplně jiné starosti.

DIVIZNÍ ZNAKY

opět krásná ukázka "kompletního" značení tanku: trámový kříž, znak 31. tankového pluku (hlava čerta na boku věže), znak 5. tankové divize (symbol X na boku korby) a věžové číslo 814 (zde hůře viditelné, neboť bylo nejspíš vyvedeno v červené barvě... stejně jako hlava čerta), zdroj: Bundesarchiv_Bild_101I-271-0302-26, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Zatímco během tažení do Polska v září 1939 byly divizní symboly na tancích spíše vzácností, o rok později ve Francii už byly na pancířích k vidění poměrně často. A platilo to i v dalších válečných letech, i když zdaleka ne ze sta procent. Oficiální symboly byly tankovým divizím přidělovány vrchním velením armády a šlo o velmi jednoduché piktogramy, které měly umožnit snadno identifikovat příslušnost bojového vozidla k mateřské divizi, ale zároveň ji udržet v anonymitě pro neznalého nepřítele. Vedle toho však měla celá řada divizí své polooficiální znaky, které si zvolily samy a odrážely nějakou historickou tradici, nebo upomínaly na domovský region divize. Tyto sloužily spíše k posílení morálky a loajality příslušníků jednotky. Znak divize jim měl být něčím jako bojovou zástavou, na kterou mohou být hrdí.

Svůj vlastní znak však měly někdy i tankové pluky (např. Panzer Regiment 31, který měl ve znaku hlavu čerta, nebo Panzer Regiment 7, který měl ve znaku siluetu bizona), takže na tancích pak byly někdy tyto znaky namalované vedle divizních symbolů. Některé divize dostaly své znaky již v okamžiku založení (např. 1. Panzer Division dostala svůj dubový list již v roce 1935), nicméně ucelená sada oficiálních znaků přišla až před zahájením války, tedy před vpádem do Polska. Koncem roku 1940 však armádní velení vydalo zcela novou sadu znaků, které měly být ještě jednodušší na malování a pamatování než ty původní. Bezpochyby to souviselo s tím, že v roce 1940 se počet tankových divizí německé armády v podstatě zdvojnásobil (v rámci příprav na vpád do SSSR) a když už bylo třeba vymyslet znaky pro nové divize, zrevidovaly se rovnou i znaky existující. Záhy se však ukázalo, že nové divizní znaky jsou si v některých případech navzájem až příliš podobné, takže hned v roce 1941 došlo u některých jednotek opět k aktualizaci (to se týkalo např. 5., 6. a 7. Panzer Division). V dalších válečných letech už ke změnám existujících znaků v podstatě nedocházelo.

V rámci příprav na velkou letní ofenzívu roku 1943, tedy operaci Zitadelle, dostaly některé zúčastněné tankové divize speciální dočasné znaky (k vidění např. ZDE). Jejich smyslem bylo samozřejmě zajistit lepší utajení příprav. Například když různí informátoři hlásili vojákům Rudé armády, že některou železniční stanicí projelo velké množství bojové techniky a namalovali jim onen dočasný znak, který na tancích viděli, žádný takový znak Rusové ve svých dokumentech nenašli a nedokázali tedy určit konkrétní tankovou divizi, která se místem přesouvala.

tank Tiger ze 103. praporu těžkých tanků, věžové číslo 231 ukazuje na první stroj ze třetí čety druhé roty, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Systém číslování tanků nebyl zamýšlen a nastaven tak, aby umožňoval přesně identifikovat jeden konkrétní stroj v rámci celé německé armády. Třímístné věžové číslo, které ukazovalo příslušnost k četě a rotě, bylo unikátní pouze do úrovně praporu. Struktura rot a čet v praporech totiž byla stejná (alespoň teoreticky), takže v každém praporu existoval tank stejného věžového čísla, to znamená, že v celé armádě byly řádově desítky tanků s identickým volacím číslem na věži. Pokud bylo toto číslo doplněno ještě o znak pluku nebo divize, pak byla identifikace tanku samozřejmě mnohem přesnější, ale pořád nešlo o unikátní identifikační údaje. Z čísla a znaku divize šlo vyčíst, do které čety a roty a v rámci které divize nebo pluku tank patří, jenže tankový pluk měl pořád dva nebo někdy i tři prapory, takže v takovém pluku mohly být dva nebo i tři tanky s naprosto stejným věžovým číslem a divizním znakem. To ale nikoho netrápilo, protože cílem číslování nebyla evidence vozidel v majetku vojska, ale v první řadě koordinace operační činnosti na bojišti.

TĚŽKÉ TANKY TIGER

Až doposud jsme hovořili o organizaci a číslování tanků, které spadaly pod tankové divize (případně divize tankových granátníků). Vedle nich však existovaly v rámci německé Wehrmacht různé další samostatné tankové útvary (někdy vznikající dokonce ad-hoc pro určitou operaci jako tzv. Kampfgruppe). My se nyní krátce podíváme na samostatné prapory těžkých tanků, německy schwere Panzer Abteilung nebo zkráceně sPzAbt, ve kterých byly organizovány tanky typu Tiger a Tiger II. Struktura těchto praporů se v průběhu času sice měnila, my si to však trochu zjednodušíme a vyjdeme z organizace platné od března 1943, podle které byl prapor tvořen třemi rotami, z nichž každá měla tři čety po čtyřech Tigerech.

Prapor těžkých tanků měl svůj štáb, který disponoval třemi tanky Tiger. Jejich věžová čísla se u většiny praporů zapisovala římskými číslicemi a byla prostě I, II a III (foto ZDE, ZDE, nebo ZDE). Každá ze tří rot praporu měla rovněž své velitelství, v tomto případě vybavené dvěma Tigery. Jejich věžová čísla byla již poměrně konvenční, tzn. trojciferná. První číslice značila číslo roty, další dvě číslice byly 00 pro velitele roty a 01 pro jeho zástupce (výkonného důstojníka), tedy např. 100 pro velitele 1. roty (foto ZDE) nebo 300 pro velitele 3. roty (foto ZDE). U řadových bojových tanků Tiger pak již platil v podstatě stejný standard, jako u jiných typů v běžných tankových divizích. To znamená trojciferné číslo, jehož první cifra ukazuje rotu, druhá četu a třetí pořadové číslo tanku.

zřejmě nejsložitější znak ze všech praporů těžkých tanků měl sPzAbt 505, zde vyvedený na věži tanku Königstiger, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Opět zde však byla celá řada výjimek. Tak třeba je známo, že po určitou dobu v průběhu roku 1944 používal sPzAbt 502 a sPzAbz 504 pro tanky ze štábu praporu věžová čísla 001, 002 a 003 namísto obvyklých římských číslic (foto ZDE). Tanky Tiger ze štábu sPzAbt 506 zase po nějakou dobu mezi lety 1943 a 1944 nesly jednociferná věžová čísla 1, 2 a 3 (foto ZDE, nebo ZDE). U štábu 507. praporu (sPzAbt 507) zase mezi lety 1943 a 1944 pro své Tigery používaly značení pomocí písmen A, B a C (foto ZDE, nebo ZDE).

Tanky Tiger ale nesloužily výhradně v samostatných těžkých praporech. Svoji rotu těžkých tanků dostaly např. některé elitní divize tankových granátníků, a to jak Wehrmachtu, tak Waffen-SS. To se týkalo také divizí Grossdeutschland a Das Reich. Obě tyto divize pro své Tigery zavedly věžová čísla začínající písmenem S, což značilo jejich příslušnost k rotě těžkých tanků (schwere = těžký). Za písmenem pak následovaly číslice, udávající číslo čety a samotného tanku (např. S24 nebo S32). Tigery náležející ke štábu roty, pak nesly věžová čísla S01 a S02 (foto např. ZDE nebo ZDE). Poté co divize Grossdeutschland dostala namísto původní jedné roty hned celý prapor tanků Tiger, zavedla pro ně také nový systém číslování. Jednotlivé roty v prapory byly značeny písmeny A, B a C. Takže například druhý tank druhé čety první roty nesl číslo A22 (foto ZDE). Tanky ze štábu každé roty měly za písmenem čísla 01 a 02, tedy např. A02 nebo C01. A aby těch specialit nebylo málo, existovaly také různé ad-hoc sestavené bojové skupiny (Kampfgruppe), které do věžových čísel svých tanků promítaly první písmena příjmení svého velitele. To byl případ třeba bojové skupiny Fehrmann a tedy i tanků Tiger s písmenem F ve svém čísle, např. F01 na snímku ZDE, nebo F02 na snímku ZDE.

Podobně jako u běžných tankových divizí, měly i prapory těžkých tanků Tiger své znaky. V mnoha případech přitom byly tyto znaky výrazně nápaditější a zajímavější, než standardní divizní piktogramy. Například schwere Panzerabteilung 501 (sPzAbt 501) měl ve znaku obrázek plížícího se tygra a sPzAbt 507 měl ve znaku zbrojíře, který právě vykovává meč. Zřejmě nejsložitější znak si však zvolil sPzAbt 505 a to obrázek tryskem jedoucího rytíře vyzbrojeného kopím. Namalovat takový znak na pancíř tanku, to vyžadovalo nejen určitou dávku malířského talentu, ale i patřičnou volnou plochu. A aby takovou plochu vytvořili, neváhali vojáci z bojové věže tanku dokonce odstranit část nátěru protimagnetické pasty Zimmerit (viz foto výše).

ÚVOD

TRÁMOVÝ KŘÍŽ

VĚŽOVÁ ČÍSLA

VELENÍ ROTY

VELENÍ PRAPORU

VELENÍ PLUKU

BRIGÁDA A DIVIZE

DIVIZNÍ ZNAKY

TANKY TIGER

 

 

přejímání textů ze stránek Panzernet.net bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno; Ochrana soukromí; Copyright; Zdroje