|
|
|
Obálka manuálu Tigerfibel: pro velitele čety a "lidi od Tigerů", zdroj: internet, volné dílo
Když v červnu 1942 vyjel z továrny firmy Henschel první sériový tank Tiger, znamenalo to pro německé tankové vojsko neuvěřitelný skok kupředu. Stačí si uvědomit, že nejtěžším sériovým tankem, který měli Němci do té doby ve výzbroji, byl Panzer IV verze G o hmotnosti 23,6 tuny. A najednou zde byl nový těžký tank, který vážil skoro 57 tun! Mechanické součásti tak těžkého stroje byly vystaveny obrovskému namáhání, a při neodborném nebo necitlivém zacházení mohlo snadno dojít k jejich přetížení a poškození. Oprava v polních podmínkách byla mnohem náročnější, než u lehčích typů a odtah vyřazeného těžkého tanku do servisní dílny se dal označit za téměř noční můru. Proto byl kladen velký důraz na správné zacházení a řádnou údržbu tanku, aby se poruchám maximálně předcházelo. Posádky tanků Tiger tak měly každou volnou minutu věnovat péči o svůj stroj.
Také správná bojová taktika těžkého tanku s výkonným kanonem ráže 88 mm byla dosti odlišná, než taktika uplatňovaná u dosavadních lehčích typů Panzer III a Panzer IV. Díky obrovskému účinnému dostřelu zbraně nabývalo mnohem většího významu správné určování vzdálenosti cíle a jeho zaměření. A pak zde byla také obrovská cena těžkého tanku. Pokud byl ztracen střední tank Panzer IV, stálo to německého daňového poplatníka něco přes 100 tisíc říšských marek. Když byl ale ztracen tank Tiger, zůstalo na bojišti ležet rovnou čtvrt milionu marek*. Bylo tedy opravdu záhodno vyhnout se zbytečným ztrátám z neznalosti či neopatrnosti.
V ideálním případě by měl zbytečným poruchám a ztrátám zabránit důkladný výcvik posádek. A posádky prvních tanků Tiger skutečně dostávaly poměrně dlouhý čas na to, aby si svůj nový stroj před odjezdem na frontu pořádně „osahaly“. Válka se však pro Němce nevyvíjela vůbec dobře. Přišel rok 1943, porážka u Stalingradu a dlouhý ústup v jižním Rusku i v severní Africe. Rostoucí ztráty bylo třeba rychle doplňovat, a to přinášelo tlak na zkrácení výcviku (nejen) tankistů.
"Titulní stránka" manuálu... poslední slovo textu v dolní části nezvládl bohužel ani Google překladač, zdroj: internet, volné dílo
Výcvik posádek tanků Tiger měl v té době na starost plukovník Hans Christern. V tankové škole v Paderbornu viděl na vlastní oči, jak se instruktoři snaží nalít do vojáků co nejvíce informací v co nejkratším čase a cítil, že tímto způsobem si mladí tankisté nemohou z výcviku odnést to, co potřebují. Christern dospěl k názoru, že by se vojákům hodil nějaký velmi jednoduchý a přímočarý návod, který by jim stručně a jasně vysvětlil a připomínal, jak se mají ke svému tanku na frontě chovat. Neměl to být podrobný technický manuál, ale jen jakási „uživatelská příručka“, která by obsahovala pouze to nejdůležitější. Tigerfibel tedy nevznikl na příkaz vrchního velení armády, ale z popudu člověka, který se přímo podílel na výcviku posádek.
V době, kdy začal Hans Christern o novém manuálu uvažovat, měl tank Tiger za sebou již téměř rok bojové služby. Díky tomu mohl Christern při návrhu příručky pracovat s informacemi z reálného provozu tanku. V návodu tak mohl zdůraznit konkrétní údržbu a péči, kterou se dalo předejít těm nejčastěji hlášeným problémům a poruchám. Christern si také velmi dobře všímal, že věk tankistů procházejících výcvikem, se neustále snižuje, a chtěl tomu svůj manuál přizpůsobit. Dokument tedy měl být srozumitelný a zároveň vtipný, aby jeho čtení bavilo i mladé vojáky. Přípravou konkrétního návrhu takového dokumentu pověřil Christern svého podřízeného poručíka Josefa Von Glatter-Götz.
Skutečným autorem textů v manuálu je tedy právě Von Glatter-Götz. A že to nebyly jen tak nějaké texty! Von Glatter-Götz využíval ve velké míře hovorovou řeč, veršovačky, motta a různá přirovnání. To vše pak doprovázelo množství kreslených obrázků, které prý připravili jistí dva poddůstojníci jménem Gessinger a Wagner. Lze předpokládat, že jeden z nich měl na starost kresby postav a legračních scének, zatímco druhý dodal techničtější kresby, zobrazující různé reálné komponenty tanku. Von Glatter-Götz je prý také autorem názvu celého díla, tj. Tigerfibel. Slovo Fibel znamená v němčině slabikář, což bylo nejen velmi vtipné, ale také velmi trefné, neboť manuál skutečně tak trochu připomínal učebnici pro malé děti.
Hlavní postavy manuálu: desátník Hülsensack a jeho snoubenka Elvíra (rozená Tygrová)... jejich příběh měl, jak se zdá, šťastný konec, zdroj: internet, volné dílo
Komixová podoba dokumentu musela v době, o které hovoříme, působit vskutku jako zjevení z jiného světa. Stačí jen Tigerfibel srovnat s tím, jak vypadaly manuály pro jiné stroje, např. pro samohybné dělo Wespe ZDE.
„Hrdiny“ manuálu Tigerfibel byli členové fiktivní posádky tanku: řidič Gustav, radista Piepmatz (pískle), nabíječ Hülsensack (vak na nábojnice), střelec Holzauge (dřevěné oko) a velitel Schnellmerker (rychlovidka). Nejoriginálnějším a zároveň nejodvážnějším prvkem celého manuálu však byla postava krásné mladé dívky jménem Elvíra, jež byla snoubenkou nabíječe Hülsensacka. Na některých stranách se dokonce objevily Elvířiny lehce erotické kresby, což bylo něco zcela nevídaného.
Chtěl bych čtenáře upozornit, že níže rozhodně nenajdou všechny stránky manuálu Tigerfibel, ale jen určitý výběr těch zajímavějších. A rovněž český překlad jednotlivých stran není v žádném případě doslovný, jde pouze o stručné shrnutí jejich obsahu a vypíchnutí případných zajímavostí.
* Na výrobních nákladech tanku Tiger ve výši cca 250 tisíc říšských marek se shodnou prakticky všechny zdroje. V samotném manuálu Tigerfibel (str. 91) je však z nějakého důvodu uvedeno, že cena tanku Tiger "se vším všudy" činila 800 tisíc marek.
|
Str. 2
Doslova dvěma prsty můžeš "nakopnout" 700 koní, řídit 60 tun, jezdit pětačtyřicítkou po silnici, dvacítkou v terénu a až čtyři metry pod vodou! |
|
Str. 4
Tento Tiger utržil během šesti hodin boje 227 zásahů z protitankové pušky, 14 zásahů z kanonu ráže 52 mm a 11 zásahů z kanonu ráže 76,2 mm... žádná střela neprošla pancířem. Mimo to schytal několik dalších zásahů do pásů a najel na tři miny. Dvě kyvná ramena pojezdových kol vypověděla službu. Přesto všechno byl tank schopen dojet po vlastní ose 60 km do bezpečí. Povzbudivý fakt pro budoucí posádky těchto strojů! |
|
Str. 13
Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost! Lyžař potřebuje před závodem dvě hodiny času na přípravu, jinak mu nepomůže ani to nejlepší vybavení a nejtvrdší trénink. A stejně tak řidič Tigeru potřebuje dvě hodiny, aby svůj stroj připravil do akce, jinak dojede na nějakou maličkost. Je třeba zkontrolovat palivo, baterie, chladící kapalinu, hladinu oleje na celkem šesti měřidlech a také tlak oleje. A po startu ještě chvíli čekat. |
|
Str. 14
Benzín je palivo! V malých dávkách, smíchaný se vzduchem a zapálený rozjede 60 tunový Tiger jako nic. S jedním litrem ujedeš až 200 metrů. Benzín je ale také výbušnina! Když ho litr vyteče na dno podvozkové vany a zapálí ho jiskra nebo žár motoru, může dojít k výbuchu jaký ani Tiger nevydrží. Proto... |
| Str. 15
... proto pozor při tankování, aby nic nenateklo, kam nemá. Když ti dochází palivo, přepni rychle na rezervu a když dochází i rezerva, měl bys zavčasu zastavit a zhasnout motor. To je práce na 30 vteřin, ale pokud ji neuděláš včas a vyjedeš zbytky benzínu z potrubí a karburátoru, čeká tě práce na hodinu, abys vše dal zase do pořádku. Do nádrže se vejde 530 litrů benzínu, což odpovídá 27 kanistrům a umožňuje ti ujet 140 km po silnici a 85 km v terénu. |
|
Str. 18
Voda je chladící médium. Neustále obtéká blok motoru a odvádí od něj přebytečné teplo. V zimě udrží vypnutý motor po nějakou dobu v teple, aby zase snadno a rychle nastartoval. Tiger potřebuje 120 litrů chladící kapaliny a nejvíc se mu líbí, když je její teplota 85 °C. Když ale voda zmrzne, zvětší svůj objem o 10%. Těch 120 litrů vody se pak změní na 132 litrů ledu a ty se do motoru nevejdou, takže jej zmrzlá voda roztrhá. |
|
Str. 23
Schéma proudění vzduchu při běžné jízdě (kdy není nasazen šnorchl pro brodění). Na stropě korby mezi nástupními poklopy řidiče a radisty je umístěn nasávací otvor. Od něj vede vzduch pod krytem převodovky (to na schématu vyobrazeno není), potrubím pod podlahou bojové kabiny do ventilátoru umístěného hned za přepážkou oddělující kabinu a motorovou sekci. Ventilátor pak žene vzduch dál dvěma kanály okolo výfukových svodů až k zadní stěně korby a odtud do boků a ven z tanku pomocí zadních ventilátorů chladičů. |
|
Str. 24
Když třeš ruce o sebe, cítíš, jak se zahřívají. Stačí ale, aby sis na ně dal trošku tělového oleje a zahřívat se nebudou. Tvůj stroj vykoná každou minutu 3000 otáček se 700 koňmi v zádech. Pokud by olej neodváděl teplo vznikající při tření pohyblivých součástek, za chvíli by se doslova upekly, zadřely se a byl by konec. To hrozí, když je oleje málo. Ale když je oleje zase až příliš a přeteče někam, kam nemá a může způsobit požár. |
|
Str. 26
Olej na dně olejové vany je stejně k ničemu, jako pivo ve sklepě, pokud chybí tlak, který by jej vyhnal nahoru až k žíznivým krkům zákazníků. Ukazatel tlaku oleje by měl být na hodnotě 3, když motor běží na volno a na hodnotě 7 během jízdy. Pokud tlak oleje klesne, ihned zastav a vypni motor. Olejový filtr bys měl čistit nejméně při každé výměně oleje, ideálně ale ještě častěji. |
|
Str. 27
Dobrý závodník si před závodem dá tréninkové půlkolo, aby se zahřál. Stejně tak i řidič Tigeru by měl před rozjezdem nechat svůj tank zahřát. V létě stačí 5 minut, v zimě to chce spíš 15 minut, než má chladící kapalina 50°C, tlak oleje je na 3 atmosférách a převodovka je teplá na dotek. Klidně tomu pomoz tím, že během čekání lehce sešlápneš plyn a necháš motor běžet na 1000 až 1500 otáček. |
|
Str. 28
Prach je tvůj nepřítel! Během sedmi kilometrů jízdy na bojových pásech zvedneš prach z plochy odpovídající jednomu hektaru půdy. Během této jízdy spotřebuje tvůj Tiger 170 tisíc litrů vzduchu, ve kterém je všechen tento prach. Tiger během 15 minut „vydýchá“ stejné množství vzduchu, jako ty za 10 dnů. Se vším tím prachem si musejí poradit jen dva vzduchové filtry. Ony jsou tvojí jedinou zbraní proti nepříteli jménem prach. |
|
Str. 36
Tohle není žádná stonožka ani „Tatzelwurm“ (prackatý červ), to je tvůj Tiger zespodu! Pojezdová kola jsou uspořádána celkem do pěti řad (i když důsledně vzato bylo těch řad vlastně šest). Tabulka ukazuje, kolik kol musí být sejmuto a jaké nástroje je potřeba k výměně pojezdových kol v jednotlivých řadách, hnacích kol a napínacích kol. Všimněte si například, že pro přístup ke kolu v páté řadě je nutno sejmout celkem 13 disků pojezdových kol! |
|
Str. 37
Pokračování návodu pro výměnu kol. Na této stránce jsou graficky vyobrazeny základní pomůcky a jejich použití při demontáži pojezdových, hnacích a napínacích kol. Je zajímavé, že manuál pro posádky něco takového vůbec řeší, protože tento druh „operace“ nespadal do běžných povinností posádek, ale tankových opravárenských útvarů. |
|
Str. 38
Dobrý tanečník udělá při vídeňském valčíku 26 otáček za minutu ve tříčtvrtečním taktu. Když bude pomalejší, bude to nuda, když bude rychlejší, zatočí se mu hlava. Tiger má ale nejradši 2600 otáček za minutu ve čtyřdobém taktu. Nikdy nepřekračuj 3000 otáček! Voda začne vařit, rozpálený olej přestane správně mazat a válce se zadřou. Proto neustále sleduj otáčkoměr a ukazatele teploty vody a tlaku oleje! |
|
Str. 40
Popis řidičova stanoviště, ovládání klapky čelního průzoru a popis správného postupu rozjezdu a řazení rychlostních stupňů. "Toto je místo, které máš na starosti! Musíš vědět kde najdeš kterou páku i potmě, podobně jako umíš doma poslepu najít vypínač, kliku nebo... však ty víš koho." Všimněte si, že na obrázku je zobrazen také směrový gyroskop (zařízení úplně vlevo). |
|
Str. 42
Oxid uhličitý (CO2) může být fajn. Dělá bublinky v sodě, v pivu i v šumivém vínu, takže může dobře vonět, dobře chutnat a hezky tě opít. Naproti tomu oxid uhelnatý (CO) je smrtící. Výfukové plyny obsahují kromě CO2 také CO, nemá barvu, nemá chuť a prakticky ani vůni. Po chvíli se cítíš unavený, pak omdlíš a už se neprobereš. Náhrobní deska vypráví příběh posádky, která si v chladnu chtěla přitopit nastartovaným motorem, ale vojáci zapomněli, že zakryli průduchy celtou kvůli dešti, a tak nemohly výfukové plyny a vzduch proudit tak, jak měly. |
|
Str. 44
Tak jako vždy pomůžeš svému kamarádovi, měl by ses vždy postarat také o svého ocelového přítele. Pokud uvízneš, nesnaž se dostat ven sám, jen bys trápil motor a převodovku. Pokud není zbytí, pomůže ti parťák se svým tankem, ale i tomuhle se spíš vyhýbej. Raději zavolej odborníky a připrav svůj tank na vyproštění. Odpoj převodovku, ale ne brzdy! Odstraň překážky okolo tanku, poohlédni se kolem po vhodných bodech pro ukotvení kladky, připrav potřebné nářadí, informuj velitele vyprošťovací čety o stavu svého vozidla. |
|
Str. 48
Správné naladění a správná hlasitost mohou rozhodnout o tvé budoucnosti. Špatné nastavení nebo vypadlý kontakt mohou vše pokazit, tak pozor! A následuje seznam úkonů, které by měl radista provádět… jaké kabely připojit, jaké kontakty zkontrolovat, jak nastavit který přepínač a ovladač na přijímači a na vysílači, to vše za pomocí červeně zvýrazněných čísel, která odkazují na schéma radiostanice na následující stránce manuálu. |
|
Str. 49
Radiostanice na palubě tanku Tiger, zde v sestavě určené pro velitele čety s jedním vysílačem (Sender) a dvěma přijímači (Empfänger). Nalevo od radiostanic můžete vidět palubní ústřednu, napravo přípojku k venkovní anténě. Pod radiostanicemi je pak naznačen přívod energie z akumulátorů tanku přes trojici měničů napětí. Všimněte si také ručního klíče pro zadávání morseovky umístěného pod vysílačem. |
|
Str. 50
Palubní ústředna má dva přepínače. Ten horní má polohy „Bord“ a „Funk und Bord“. Pokud radista vypne vysílač a nechá zapnutý pouze přijímač, může přepínat dvě možnosti komunikace. Poloha „Bord“: velitel (Ko) mluví k řidiči (Fa) a střelci (Ri) bez nutnosti mačkat tlačítko (slyší každé jeho slovo). Pokud chtějí mluvit řidič nebo radista, musejí zmáčknout tlačítko na svém mikrofonu. Radista (Fu) je propojen pouze s velitelem a oba musejí stisknout tlačítko mikrofonu, pokud chtějí s tím druhým mluvit. Poloha „Funk und Bord“: propojeni jsou všichni čtyři uvedení muži, velitel a radista jsou slyšet pořád, střelec a řidič jen pokud si zapnou mikrofon. |
|
Str. 51
A teď přidáme do hry také vysílač. Dolní přepínač v poloze „Trennung“, horní v poloze „Bord“. Černé linky ve schématu znázorňují komunikaci na palubě tanku, červené linky jsou rádiový provoz s okolím. Za normálních podmínek sleduje dění v éteru pouze radista, zatímco ostatní se baví spolu (první schéma). Pokud chce radista přizvat velitele k poslechu příchozí komunikace, nebo pokud chce naopak velitel začít vysílat mimo tank, stačí každému z nich zmáčknout tlačítko svého mikrofonu. V tu chvíli je však velitel odpojen od komunikace s řidičem a střelcem (druhé schéma). |
|
Str. 52
Dolní přepínač v poloze „Trennung“, horní v poloze „Funk und Bord“. První schéma. Černé linky zmizely, celá posádka je nyní zapojena do komunikace s okolím… teď je čas být opatrný na to, co řekneš. A pak jsou dvě schémata, která berou v potaz druhý přijímač na palubě velitelského tanku… a tady už to začíná být trochu složitější. Externí radiový provoz sleduje standardně pouze radista. Pokud ale začnou přicházet zprávy na obou přijímačích současně, musí radista rychle přepnout první přijímač na velitele a sám zaznamenat zprávy z druhého přijímače. Přepnutím horního tlačítka do polohy "Funk und Bord" může do komunikace na prvním přijímači připojit i ostatní. |
|
Str. 54
Nevěsta z muniční továrny. Nerozbaluj je moc brzy, polož je hezky na deku, nepusť k nim slunce, déšť, prach ani mráz, jakkoliv poškozené granáty dej rovnou pryč. Uvnitř tanku granáty pevně upevni do držáků a pamatuj: protitankové Panzergranate 39 jsou černé s bílou špičkou, Panzergranate 40 s wolframovým jádrem jsou černé, kumulativní HL-Granate jsou šedé a tříštivotrhavé Sprenggranate jsou žluté. |
|
Str. 55
Jako první vždy zkontroluj elektrické vedení (kanon Tigeru se totiž odpaloval elektricky), vyčisti nábojovou komoru, ujistit se, že všechny pohyblivé části se snadno hýbou. Před střelbou nesmí být v hlavni žádný olej: Naopak po střelbě, jakmile ochladne tak, že na ní jde udržet ruku, je třeba vnitřek hlavně zase naolejovat. Před střelbou odstraň z hlavně maskování a kryt jejího ústí. Při každé přestávce v palbě se podívej do hlavně, zda v ní nezůstávají nějaké zbytky. Nikdy nestřílej, pokud chybí úsťová brzda, ani pokud uniká kapalina z brzdovratného zařízení kanonu. |
|
Str. 66
Krásná metafora k vysvětlení pojmu dílec. Nabíječ Hülsensack dostal k narozeninám od své snoubenky Elvíry dort o průměru 2 km. Hülsensack se chce rozdělit s muži ve své divizi a rozkrájí tedy dort na 6400 dílů. Každý takový klínek dortu je tedy dlouhý 1000 metrů a na konci je široký přesně 1 metr (a to je dělostřelecký dílec). Pokud by Elvíra upekla ještě větší dort o průměru 4 km, pak by byl každý dílek dlouhý 2000 metrů a na konci by měl šířku 2 metry. Ti chytřejší by řekli, že šířka dílce je jedna tisícina (nebo jedno promile) jeho délky. |
|
Str. 67
Vysvětlení použití dílců při míření. Střelec vidí v hledáčku soustavu hrotů. Vzdálenost mezi vrcholy dvou vedlejších hrotů odpovídá šířce 4 dílců. Mezi dva hroty by se tedy vešly přesně čtyři kusy obřího dortu. Při známé vzdálenosti cíle je teda možné dopočítat jeho velikost. Dům vzdálený 2 km, který v hledáčku zabírá právě mezeru mezi dvěma hroty (tj. 4 dílce) je široký 8 metrů. Tank vzdálený 0,5 km, který v hledáčku zabírá tři mezery mezi hroty (tzn. 12 dílců) je široký 6 metrů (12 x 0,5). |
|
Str. 68
Pro vzdálenosti do 1200 metrů se dá naučit správně odhadovat s přesností plus mínus 200 metrů. Pro vzdálenosti nad 1200 metrů už to není odhadování, ale jen hádání. Střelec by měl vzdálenost určovat, odhadovat ji může řidič a velitel. Ti se totiž oba dívají ven za použití obou očí a optikou, která nemá žádné zvětšení. Když odhaduješ vzdálenost cíle, odhaduj raději míň pokud je cíl tmavý, pokud je zataženo nebo mlhavo, nebo pokud střílíš proti slunci. Naopak odhaduj raději víc pokud má cíl světlé barvy, pokud je pěkné počasí, pokud máš slunce za zády nebo pokud si nejsi jistý, co leží mezi tebou a cílem. |
|
Str. 69
Takto vzniká finální určení vzdálenosti cíle. Velitel si udělá svůj odhad, řidič mu ohlásí ten svůj. Velitel spočítá jejich průměr. Střelec nahlásí výsledek svého měření. Velitel opět spočítá průměr, určí vzdálenost cíle a vydá ji rozkazem střelci. Střelec připočte polovinu výšky cíle, aby zasáhl do středu a tuto hodnotu zadá do zaměřovače. Tři páry očí prostě vidí víc než jeden (vtipná vsuvka: velitel musí počítat celkem třikrát, proto bere víc peněz, než ty). |
|
Str. 70
Abys určil vzdálenost cíle, jehož rozměry znáš, porovnej prostě jeho velikost s hroty v zaměřovači. Všechny ruské tanky jsou široké zhruba tři metry. Představme si, že takový tank zabírá v zaměřovači 1,5 mezery mezi hroty, což je 6 dílců. Na jeden dílec tedy připadá 0,5 metru skutečné šířky tanku (3 metry na 6 dílců). A my už víme, že dílec má šířku 0,5 metru ve vzdálenosti 500 metrů. Pokud k tobě tank strojí šikmo takže nemůžeš pracovat s jeho délkou ani šířkou, použij prostě k určení vzdálenosti jeho výšku. |
|
Str. 72
Kamarádi se hodně divili, když nabíječ Hülsensack vytáhl dvoumetrový plakát Elvíry a umístil jej 500 metrů od tanku jako terč. Každý měl jednu ránu. Řidič Gustav nastavil mířidla na 475 metrů a střela dopadla 25 metrů před plakát. Radista Piepmatz nastavil mířidla na rovných 500 metrů a zasáhl Elvířiny roztomilé prstíky na nohách. Nabíječ Hülsensack nastavil vzdálenost 700 metrů a trefil se přesně do pupíku. Střelec Holzauge posunul mířidla na rovných 1000 metrů a zasáhl samý vrchol plakátu. A velitel Schnellmerker nastavil 1100 metrů a Elvíru přestřelil. Pokud se od správné vzdálenosti cíle odchýlíš směrem dolů o pouhých 25 metrů, netrefíš se. Směrem nahoru však máš prostor 500 metrů a pořád to bude zásah! |
|
Str. 73
Pokračování příkladu z předchozí strany. Vzdálenost cíle a hodnota, kterou máš nastavit do zaměřovače nejsou totéž. Pokud bys nastavil přesnou vzdálenost cíle, dopadla by střela k jeho patě. Musíš vzít v úvahu výšku cíle a tu přidat ke vzdálenosti. Dvoumetrovou Elvíru stojící 500 metrů daleko zasáhneš vždy, pokud nastavíš mířidla od 500 do 1000 metrů. Stačí ale, abys nastavil míření na 475 metrů a granát už k Elvíře nedoletí. Můžeš se tedy bez problémů splést směrem nahoru, ale ne směrem dolů. |
|
Str. 75
Správně mířená střela by měla zasáhnout střed cíle. Proto je nutno pracovat nejen se vzdáleností, ale také s výškou cíle. Nejprve tedy porovnáním velikosti cíle se záměrnými hroty odhadni jeho vzdálenost. Následně úplně stejným způsobem urči výšku cíle v dílcích. Vezmi polovinu odhadnuté výšky v dílcích, vynásob 100 metry a tento údaj přičti k odhadnuté vzdálenosti. Příklad: Cíl je vzdálen 500 metrů a na výšku má 4 dílce (odpovídá tedy výšce velkého hrotu). Polovina ze 4 je 2. Krát 100 to dělá 200. Takže do zaměřovače nastavíš 500 + 200 metrů. |
|
Str. 76
Tato strana manuálu připomíná střelci, že osa zaměřovače je oproti ose kanonu posunuta o cca půl metru a oproti ose věžového kulometu dokonce o celý metr. Při palbě na malé vzdálenosti to může hrát určitou roli. Po divočejší střelbě zvedni hlaveň vzhůru, otevři nábojovou komoru a nech kanon vydechnout a ochladnout. Když je sucho, polej zem pod ústím hlavně vodou, aby se při výstřelu tolik neprášilo. V zimě zase tento prostor zamaskuj, protože sníh pod hlavní bude po střelbě černý. |
|
Str. 77
Vidlička a nůž. Při palbě na vzdálenost přes 1200 metrů se věci stávají složitější, zejména s tříštivotrhavými granáty. Pokud dobře vidíš terén před i za cílem, použij metodu vidlička. Nejdříve se pokus odhadnout vzdálenost cíle, pak nastav do zaměřovače o 100 metrů míň a pošli první střelu. Potom posuň zaměřovač o 400 metrů dál a vystřel znovu. Cíl bude někde mezi místy dopadu obou granátů. Z toho už dokážeš odhadnout kam poslat třetí střelu a zasáhnout. Metodu nože použij, pokud terén za cílem nevidíš. První střelu pošli opět schválně před cíl. Pak přidej 200 metrů a sleduj, jak se místo dopadu přiblížilo k cíli. Z toho už bys opět měl být schopen třetí ránu zamířit správně. |
|
Str. 78
Když jeli na dovolenou domů zorganizovali vojáci soutěž v plivání na elektrické sloupy. Dokud jel vlak pomalu, bylo snadné se trefit. Ale když zrychlil, dopadaly jejich plivance za cíl. Tak nabíječ Hülsensack zavřel jedno oko, zamířil, plivl hezký kus před sloup a trefil se. Při palbě na pohybující se cíl musíš odhadnout jeho rychlost. Při rychlosti okolo 10 km/h předsaď zaměřovač o 3 dílce pro protitankový granát a 4 dílce pro tříštivotrhavý. Pokud cíl jede cca 20 km/h, předsazení by mělo být 6 resp. 8 dílců a pro cíl jedoucí 30 km/h dokonce 9 resp. 12 dílců. |
|
Str. 84
Když tvoje máma krájí klobásu rovně, kolečka mají stejný průměr jako klobása. Ale když začne krájet zešikma, najednou se jejich průměr zvětší. Tvůj tank má čelní pancíř o síle 10 cm na korbě a dokonce 12 cm na věži. Těch 10 cm odolá palbě všech kanonů až do ráže 75 mm. Když se ale k nepříteli natočíš šikmo v úhlu 60° (druhá hodina na cefirníku), faktická síla vrstvy pancíře, kterým musí střela projít, vzroste na 13 cm a efektivní síla pancíře dokonce na 18 cm. A to už neprostřelí ani granát ráže 152 mm. |
|
Str. 85
Nejvhodnější pozice vůči nepříteli jsou pozice odpovídající na hodinovém ciferníku časům 10:30, 1:30, 4:30 a 7:30. Pro snadnější zapamatování se jim říká podle jídla, které se zhruba v tuto hodinu jí, tedy snídaně, oběd, kafé a večeře. Řidiči, střelče, veliteli, pamatujte na to, že v boji byste měli svůj tank k nepříteli stavět pod těmito úhly, protože efektivní síla vašeho pancíře tak bude nejvyšší. |
|
Str. 91
Muži od Tigerů, šetřete! Pro každý granát, který vystřelíš musí tvůj otec zaplatit 100 marek daní, tvá matka musí týden pracovat v továrně a železnice musí ujet 10.000 km! Proto si dobře rozmysli každý výstřel. Přejetí je levnější než kulomet a kulomet je levnější než kanon. Také každý litr paliva za tebou musí cestovat 3000 km, proto nenechávej motor nikdy běžet zbytečně. Aby vznikl jeden tank Tiger musí 6.000 lidí strávit týden v továrně a dalších 30.000 lidí musí odvést na daních svoji týdenní mzdu. Pamatuj jak drahý stroj máš v rukou a dobře se o něj starej! |
|
Příloha
Grafické znázornění minimální bezpečné vzdálenosti od tanku T-34 (zelený trojlístek) a maximálních vzdáleností pro vedení efektivní palby na něj (červené kružnice). Všimněte si diametrálního rozdílu v obou vzdálenostech. |
|
Příloha
Grafické znázornění minimální bezpečné vzdálenosti od tanku Sherman (zelený trojlístek) a maximálních vzdáleností pro vedení efektivní palby na něj (červené kružnice). Všimněte si, že zelené pole před přídi Tigeru neexistuje. To znamená, že Scherman nebyl schopen prostřelit Tigerův čelní pancíř ani z nulové vzdálenosti. |
|
Příloha
Grafické znázornění minimální bezpečné vzdálenosti od tanku Churchill (zelený trojlístek) a maximálních vzdáleností pro vedení efektivní palby na něj (červené kružnice). Všimněte si, že zelené pole před přídi Tigeru neexistuje. To znamená, že Churchill nebyl schopen prostřelit Tigerův čelní pancíř ani z nulové vzdálenosti. |
|
DOPORUČUJEME:
Přečtěte si zcela nový článek o tankovém prototypu B.W. II!
Další aktualizace naleznete v sekci NOVINKY!
|
|