TANKY - ÚVOD

"Když uspějí tanky, vítězství následuje."

Heinz Guderian

tank PzKpfw IV Ausf. F2

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

Německo během první světové války ve vývoji obrněných vozidel velmi zaostávalo. Vojenské velení věnovalo tomuto druhu zbraní pouze minimální pozornost a těžkopádný "tank" A7V Sturmpanzerwagen, který tehdy Němci nasazovali do bojů, byl toho se svými neúspěchy jenom dokladem. 

Těchto železných oblud bylo vyrobeno pouze 20 kusů a každý z nich dostal svou přezdívku - Mephisto, Isolde apod. "Tank" byl díky své výšce nestabilní a kvůli nevhodné konstrukci podvozku s nízkou světlou výškou měl velmi omezenou průchodnost členitým terénem. Jednotlivé tanky se od sebe značně lišily neboť část dílů byla vyráběna ručně a přizpůsobovala se kus od kusu.

těžkopádný "tank" A7V

Již tenkrát se ovšem ukazovala značná bojová hodnota tohoto druhu zbraně, zejména v konfrontaci s pro pěchotu smrtící kombinací ostnatého drátu a kulometných hnízd. Němečtí konstruktéři tak začali od roku 1918 pracovat na vývoji dvou konstrukcí - jednak obrovského 150-ti tunového Grosskampfwagen a jednak lehkého LK - Leichterkampfwagen.

Program lehkého tanku nakonec vyústil do výroby stroje LK II - devítitunového tanku s tříčlennou posádkou vyzbrojeného kanonem ráže 57 mm a kulometem ráže 7,92 mm. Výsledky zkoušek byly slibné ovšem vzhledem ke skončení války se stroj bojového nasazení nikdy nedočkal. Jeho konstrukce byla po válce prodána do Švédska. Švédsko vůbec udržovalo mezi válkami s Německem přátelské vztahy.

MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ

Versailleská smlouva zakazovala Německu výrobu mnoha druhů zbraní obrněná vozidla nevyjímaje. Němci však i přes to tajně pracovaly na jejich vývoji a to dokonce ještě i před nástupem nacistů k moci v roce 1933. Už od roku 1926 pracovaly firmy Rheinmetall-Borsig, MAN, Krupp a Daimler Benz z rozkazu Reichswehru na vývoji lehkých (10 - 12 tun) a středních (do 23 tun) tanků maskovaných jako výroba traktorů.

Ironií dějin je fakt, že největším spojencem v oblasti vývoje obrněné techniky byl Němcům Sovětský svaz - země s níž Německo svedlo o několik let později největší tankovou bitvu v dějinách lidstva (operace Zitadelle). Němci a Rusové společně testovali své stroje na zkušebním polygonu Kama u Kazaně - daleko od pátrajícího pohledu západních mocností.

Prvními německými tanky, které byly testovány v Kazani byly prototypy Leichtetraktor (VK 31) firem Krupp a Rheinmetall. Verze obou firem byly velmi podobné. Posádky tvořili 4 muži, stroj poháněl šestiválcový motor Daimler-Benz M36 o výkonu 100 koňských sil a hlavní výzbroj tvořil kanon 37mm KwK L/45 doplněný lehkým kulometem. Dva kusy od každé verze byly do Sovětského svazu dopraveny k testování v červnu 1930.

Leichtetraktor v testech obstál co do spolehlivosti, ovšem pochyby existovaly co se jeho bojové hodnoty týče. Proto zejména firma Rheinmetall usilovně pracovala na dalším zlepšení svého stroje. V roce 1931 bylo si jich nakonec armáda objednala 289 kusů, ale o rok později byla objednávka zrušena ve prospěch dalšího vývoje.

Leichtetraktor verze firmy Rheinmetall-Borsig

Již od roku 1926 běžel rovněž vývoj středního tanku vyzbrojeného podle specifikací 75-ti milimetrovým kanonem. Na vývoji tohoto stroje pod označením Grosstraktor se tentokrát vedle Rheinmetallu a Kruppa podílela i firma Daimler-Benz. Její konstrukci navrhl Dr. Porsche. Stroj byl vyzbrojen jedním krátkohlavňovým kanonem zmíněné ráže a třemi kulomety ráže 7,92 mm. Pohonnou jednotkou byl šestiválec o výkonu 255 koní. Byly vyrobeny pouze dva prototypy v roce 1930, jejich testy ovšem nepřinesly žádné oslnivé úspěchy. Stroj měl až příliš složitou konstrukci podvozku i věží.

Grosstraktor firmy Daimler-Benz připravený k transportu do Kazaně

Konstrukce firem Krupp a Rheinmetall byly velmi podobné a obě vycházely z britského středního tanku Mark III. Ve srovnání s prototypem Daimler-Benz měly mnohem jednodušší konstrukci. Ovšem i tyto stroje se ukázaly relativně nespolehlivé a oněch několik málo vyrobených prototypů po návratu z Kazaně sloužilo jen pro cvičení posádek. Později byly všechny stroje včetně těch firmy Daimler-Benz buď sešrotovány, použity jako terče při testovacích střelbách nebo ty šťastnější se staly pomníkem u budov kasáren.

Grosstraktor firmy Krupp jako pomník před kasárnami 5. tankového regimentu ve Wünsdorfu, 1937

Projekt Grosstraktor i přes mizivé přímé úspěchy znamenal pro německé konstruktéry zdroj mnoha cenných zkušeností, které byly využity při následujícím vývoji stroje Neubaufahrzeug i pozdějších konstrukcí.

V roce 1932 byl z popudu vrchního armádního velení (Reichswehr) zahájen vývoj nového těžkého tanku s označením Neubaufahrzeug (NbFz) čili doslova "nově postavené vozidlo". Na prototypech pracovaly opět firmy Rheinmetall a Krupp a jejich stroje dostaly označení Model A resp. Model B. Oba modely byly dosti podobné a odlišovaly se hlavně silou pancéřování a umístění hlavních zbraní. Obě verze byl vyzbrojeny kanony ráže 37 mm a 75 mm, ale zatímco tank Rheinmetall měl oba kanony v hlavní věži umístěny pod sebou, Krupp je měl vedle sebe. Obě verze měly kromě hlavní věže ještě dvě věže s doplňkovou výzbrojí. Byly to lehce modifikované věže tanku PzKpfw I umístěné v obou případech před a zad hlavní věží.

NbFz firmy Krupp -všimněte si hlavní věže a vedlejších věží z PzKpfw I - před a za hlavní věží v její těsné blízkosti

V roce 1933 po nástupu Adolfa Hitlera k moci spolupráce se Sovětským svazem skončila a Němci museli svou novou techniku včetně tanků Neubaufahrzeug testovat doma.

Ani tyto stroje však nesplnily očekávání neboť byly pro praktické užití stále příliš technicky složité a bylo proto vyrobeno jen několik málo kusů, které sloužily převážně k testování. Přesto byly tři stroje NbFz skutečně použity. Větší něž bojovou roli však sehrály spíše v informační válce. Němci je nasadili v roce 1940 v Norsku aby zmátly nepřátelské zpravodajské služby a ukázali jim, že Německo má ve výzbroji i těžké tanky.

tři stroje NbFz v Oslu, duben 1940

TANKY PRO BLITZKRIEG

V dalším vývoji se proto začalo Německo orientovat od složitých mnohavěžových tanků k jednodušším u nichž hlavní prioritou byla mobilita a ne palebná sila. Všechny předchozí projekty byly v podstatě opuštěny a nová doktrína pro vývoj tanků byla založena na teoriích prosazovaných důstojníky jako Heinz Guderian, kteří se zasazovali o vývoj nezávislých a moderních tankových jednotek.

Podle jejich představ neměly již tanky nadále sloužit jako podpora pěchoty, kterou vrchní armádní velení stále považovalo za královnu všech zbraní, ale jako hlavní útočná zbraň. Páteř tankových jednotek potom měly tvořit dva druhy tanků - jeden lehčí vyzbrojený protitankovým kanonem ráže 50 mm, který měl ničit nepřátelskou obrněnou techniku a jeden těžší, se 75-ti milimetrovým kanonem, který měl likvidovat opevněná postavení a ničit jiné těžší překážky postupu. Tyto představy byly realizovány v podobě tanků PzKpfw III a PzKpfw IV. 

PzKpfw IV Ausf. E v Africe

Ještě před nimi ovšem vznikly dva typy lehkých tanků - PzKpfw I a PzKpfw II. Tyto byly vyzbrojeny pouze lehkými zbraněmi a nebyli nikdy zamýšleny jako plnohodnotné bojové stroje. Měly plnit funkci tanků cvičných, na nichž si posádky osvojovaly umění manévrování a boje. Dále potom byly, během různých předválečných manévrů a cvičení, využity k praktickému testování teoretických koncepcí vedení tankového boje a spolupráce s ostatními druhy obrněné techniky. V neposlední řadě také posloužily k přesvědčení konzervativního vrchního armádního velení o efektivnosti tohoto "nového" druhu zbraně.

Největší důraz při vývoji těchto moderních tanků byl tedy kladen na jejich pohyblivost a průchodnost terénem. "Pouze pohyb přináší vítězství" jak tvrdil inspektor tankových vojsk Heinz Guderian. Tanky již neměly být obrovské neohrabané kolosy, kterým stačilo pohybovat se rychlostí postupující pěchoty, jako tomu bylo za první světové války. Měla to být rychlá a obratná vozidla schopná manévrovat ve složitém terénu.

Tyto stroje měly proto, z důvodu omezení hmotnosti, relativně slabé pancéřování a vyzbrojeny byly pouze krátkohlavňovými kanony, které se zdály být v předválečných letech dostatečně silnými.

skupina PzKpfw VI Tiger II - Königstiger ve Francii

To se však u jejich následovníků, jejichž vývoj probíhal již v průběhu války, změnilo. Zkušenosti z východní fronty donutily konstruktéry pro příště budovat stroje, které svými bojovými kvalitami převáží obrovskou početní přesilu Sovětského svazu. Konstruktéři tanků Panther, a zejména potom Tiger a Königstiger, byli nuceni obětovat rychlost ve prospěch silného pancéřování a těžkých dlouhohlavňových kanonů velké ráže, které s sebou samozřejmě nesly zásadní nárůst hmotnosti.

Ani tito mnohatunový obři však nakonec nedokázaly odvrátit drtivou porážkou nacistického Německa mnohem početnějšími silami jeho nepřátel.

ZPĚT

DOMŮ