Panzerkampfwagen 38(t)

Panzerkampfwagen 38(t) neboli Československý LT vz. 38

PzKpfw 38(t) nebyl ničím jiným než bez boje ukořistěným československým tankem LT vz. 38 převzatým a zařazeným do služeb německé armády. Jeho originální název LT znamenal zkratku slov lehký tank a dvojčíslí reprezentovalo rok zavedení do výzbroje. Název, který tanku přidělili Němci potom představoval klasické označení německých tanků zakončené převzatým dvojčíslím a písmenem "t" v závorkách. Písmeno v závorce bylo standardní součástí značení, které Němci používali pro ukořistěné stroje. Reprezentovalo vždy první písmeno národu výrobce. V případě Panzerkampfwagen 38(t) to bylo tschechisch = český.

Konstrukce LT-38 vycházela z lehkého tanku TNH, který byl za první republiky vyráběn pro export. Po náročných testech prototypů podepsala Československá armáda v roce 1938 objednávku na výrobu první 150-ti kusové série. V září 1938 však přišel jako blesk z čistého nebe mnichovský diktát a v březnu 1939 okupace zbytku Československa německou armádou. To znamenalo zcela zásadní zvrat. Československá armáda přestala existovat dříve než mohl být tank LT-38 fakticky zařazen do služby. Přesto se tento stroj měl stát nejpoužívanějším československým tankem v historii – Bohužel však ne v rukou československých vojáků. Němečtí odborníci měly o tento kvalitní tank samozřejmě velký zájem a převzaly tedy původní předmnichovskou objednávku.

předchůdce tanku PzKpfw 38(t), tank TNH zde ve službách Iránské armády

Tank spočíval na podvozku se čtyřmi velkými pojezdovými koly na každém boku. Kola byla plná s gumovou bandáží po obvodu. Vpředu podvozkové soustavy se nalézalo ozubené hnací kolo opatřené kruhovými odlehčovacími otvory. Zcela vzadu se nacházelo kolo napínací a celou soustavu doplňovaly ještě dvě podpůrné kladky umístěné v přední polovině nad pojezdovými koly. Pojezdová kola byla odpružena párově. Přední dvojice a zadní dvojice kol měly každá svoji společnou listovou pružinu. Díky tomuto řešení nebyla kola uchycena stejně daleko od sebe. Jak je dobře patrné na snímku výše, byl prostor mezi mezi prvním a druhým párem kol mnohem větší než mezery mezi samotnými, do páru spojenými, koly. Šířka pásů byla 29,3 cm.

Konstrukce trupu tanku byla svými tvary podobná soudobým německým strojům PzKpfw III a PzKpfw IV. Stěny byly ovšem zkosenější. Nad ostrým nosem podvozkové vany se zvedala čelní stěna nástavby. V ní byl umístěn korbový kulomet ZB vz. 37 a uzavíratelný průzor řidiče. Obsluhu tohoto kulometu měl na starosti radista sedící vedle řidiče. Jejich posty byly umístěny přesně obráceně než tomu bylo u všech německých strojů. Řidič tedy seděl napravo a radista nalevo. V boční stěně vedle řidičova stanoviště byl umístěn další průzor zvláštní konstrukce. Tento je velmi dobře vidět na úvodním snímku stránky (s trochou představivosti vypadá jako ptačí budka). Čelní stěna nástavby nebyla tvořena rovnou deskou. Část stěny před postem radisty vystupovala dopředu, jak je vidět na snímku níže.

PzKpfw 38(t) Ausf. B nebo C

Věž tanku byla umístěna zhruba uprostřed délky stroje. Měla zaoblené boční stěny mírně zkosené směrem vzhůru a protažené dozadu. Zadní stěna byla rovněž oblá. Zato čelní stěna byla rovná a svými hranami připomínala placatou krabici vysunutou dopředu z oblých tvarů věže. Uprostřed ní byl uchycen kanon Škoda A7 ráže 37 mm s hlavní dlouhou 47,8 ráže, kterému němci dali označení KwK 38(t) L/47,8. Napravo od kanonu byl umístěn druhý kulomet ZB vz. 37 ráže 7,92 mm, Němci označovaný jako MG 37(t). Vezená zásoba munice činila 90 nábojů pro kanon a 2400 nábojů pro oba kulomety.

Na střeše věže, v její levé části, se nacházela kruhové velitelská kupole. Ta byla vybavena čtyřmi průzory, symetricky rozmístěnými po jejím obvodu. Kromě těchto průzorů sloužil k výhledu ještě otočný periskop, který vyčníval ze střechy věže mírně vlevo před samotnou kupolí.

Síla pancéřování byla největší na čelních stěnách. U trupu, stejně jako u věže, to bylo 25 milimetrů. Zbylé stěny věže byly silné 15 mm stejně jako boky trupu. Zato záď měla pancíř o síle jen 12,5 milimetru. Celková hmotnost tanku činila 9,7 tuny. Pohonnou jednotkou byl benzínový šestiválec Praga EPA o výkonu 125 koní při 2000 otáčkách. Maximální rychlost stroje dosahovala 42 km/h při jízdě po silnici. Motor byl umístěn v zadní části trupu.

PzKpfw 38(t) Ausf. A

Posádka tanku byla čtyřčlenná. Kromě již zmíněného řidiče a radisty ji dále tvořil nabíječ a velitel, který zároveň plnil i roli střelce z hlavní zbraně. Oba posledně jmenovaní členové posádky měli svá stanoviště ve věži. K nástupu a výstupu posádky sloužil jednak velký obdélníkový průlez s dvoudílným krytem, který se nalézal na zkosené desce před čelní stěnou nástavby, a dále kruhový průlez ve velitelské věžičce.

Poté co Němci převzaly již podanou objednávku pokračovala výroba první série tanku až do listopadu 1939, kdy byl dokončen poslední 150. kus. Pro potřeby německé armády ovšem doznaly tanky drobných úprav jako bylo například osazení německými radiostanicemi. Stroje z této série dostaly zpětně označení Ausf. A neboli verze A.

Na jejich výrobu navázala verze Ausf. B, která se od předcházející lišila pouze velmi málo. Nové tanky dostaly zatemňovací reflektor NOTEK, standardně užívaný pro většinu německé techniky, výmetnice zadýmovacích granátů a další detaily. Nová byla i radiová anténa. Narozdíl od původní rámové antény táhnoucí se podél levého boku nad blatníkem (rámová anténa je dobře vidět na snímku výše) to byla jednoduchá anténa prutová (ta je zase dobře patrná na snímku níže). Výroba verze B trvala do května 1940 a celkem bylo dokončeno 110 tanků. Po ní přišla plynule do výroby verze Ausf. C, která přinesla pouze několik dalších drobných úprav. Rovněž této verze vzniklo 110 exemplářů.

záď PzKpfw 38(t)

V září 1940 následovala verze Ausf. D. K nejmarkantnějším změnám, které tato verze přinesla, patřila změna konstrukce čelní desky nástavby. Ta již nebyla zalomená jako dříve, ale byla tvořena rovnou jednolitou deskou (jak je vidět na fotografii níže). Navíc došlo k jejímu zesílení na 30 mm za účelem zvýšení její odolnosti proti nepřátelské palbě. Výroba této verze trvala pouhé tři měsíce, přesto dala vzniknout celkem 115 tankům.

V listopadu 1940 přišla do výroby verze Ausf. E. Jejím hlavním vylepšením bylo zvýšení pasivní ochrany posádky zesílením pancíře. Čelní stěna korby byla silná 50 mm a boky 30 mm. Tloušťka zadní stěna trupu zůstala na původních 12,5 mm. Zesílen byl rovněž pancíř věže. Její čelo nově dosahovalo síly 50 mm a ostatní stěny 25 mm. Toto opatření vedlo samozřejmě k nárůstu hmotnosti, který byl však pouze nepatrný. Stroje verze E vážily 9,86 tuny oproti 9,7 tuny u předcházejících verzí. Celkem bylo vyrobeno 275 tanků této verze.

V květnu 1941 nastoupila do výroby verze F. Ta se od předcházející varanty lišila pouze v několika málo detailech a na fotografiích jsou stroje obou verzí k nerozeznání. Výroba PzKpfw 38(t) Ausf. F trvala do října 1941 a celkem bylo dokončeno 250 strojů.

PzKpfw 38(t) Ausf. D nebo pozdější

Poslední verzí tanku Panzer 38(t) byla Ausf. G vyráběná od října 1940. Ani tato verze se nijak výrazně nelišila od předcházející. Původně byla objednána výroba 500 tanků této verze, nakonec jich však vzniklo jen 306. Za zrušením části objednávky byly čerstvé zkušenosti Wehrmachtu z východní fronty. V Sovětském svazu narazili Němci na výborné střední tanky T-34, které zcela deklasovaly většinu německých strojů. Jak přibývalo střetů s těmito nepřátelskými stroj, bylo německým odborníkům zřejmé, že lehké tanky nemají na východní frontě jako hlavní bojový prostředek žádnou budoucnost.

Zrušena byla proto rovněž připravovaná sériová výroba další verze tanku nesoucí označení Ausf. H. Podvozky chystané pro tank verze Ausf. H, byly nakonec použity k výrobě stíhače tanků Marder III.

Jak již bylo řečeno, výroba nových tanků PzKpfw 38 (t) byla zastavena a výrobní kapacity převedeny na jiné účely. Poslední exemplář tanku opustil brány výrobních závodů BMM (dřívější ČKD) 20. června 1942. Již sloužící stroje začaly být potom stále častěji nasazovány k plnění průzkumných a jiných úkolů na úkor úkolů bojových.

Samotný podvozek tanku byl však natolik osvědčený a spolehlivý, že se Němci jeho výroby nechtěli jen tak vzdát. I po ukončení výroby samotných tanků pokračovala produkce jejich podvozků, které potom sloužily ke stavbě mnoha různých strojů. Na svět tak přišel například protiletadlový tank Flakpanzer 38(t), stíhače tanků Marder III a Hetzer nebo samohybné dělo Grille. Tyto stroje jsou ovšem popsány samostatně v jiných sekcích těchto stránek.

Panzerbefehlswagen 38(t)

Kromě zmíněných strojů, které byly sice založeny na tankovém podvozku, nicméně vznikly jako zcela nový druh, existovalo ještě několik dalších přestaveb, které vycházely přímo z tanku PzKpfw 38(t). V první řadě to byla velitelská verze samotného tanku, tzv. Panzerbefehlswagen 38(t).

Tato vozidla sloužila nižším velitelům k bezpečnému pohybu přímo v bojové oblasti po boku řadových tanků jejichž boj řídili. Velitelský tank nesl rozšířenou radiovýbavu v podobě stanice Fu 8 s dosahem 80 km, která umožňovala spolehlivější spojení s týlem a tím koordinaci činnosti s vyšším velením. Instalace rozměrné dodatečné radiostanice si ovšem vyžádala demontáž korbového kulometu. Otvor po něm byl potom zaslepen kruhovou ocelovou deskou. Pro lepší příjem i vysílání byl stroj vybaven výkonnou rámovou anténou upevněnou na nosnících na zádi nad motorovým prostorem. Přesný počet vyrobených velitelských tanků není znám, jednalo se však pouze o několik málo desítek strojů.

Munitionspanzer 38(t)

Na základě tanku Panzer 38(t) vznikl rovněž muniční vůz, který měl sloužit k dopravě 150-ti milimetrových granátů pro baterie samohybných děl Grille. Z původního tanku byla demontována věž a otvor po ní se potom překrýval pouze impregnovanou celtou. U některých muničních vozů byl zachován alespoň korbový kulomet, u většiny ovšem zmizel i tento a otvor po něm byl zaslepen ocelovým plechem podobně jako u velitelských tanků. Hmotnost muničního tanku činila 8 tun a obsluhovala jej dvoučlenná posádka. Celkem bylo v průběhu roku 1944 vyrobeno 102 kusů tohoto stroje.

Na jaře roku 1944 vznikl na základě původního tanku průzkumný stroj označovaný jako Aufklärungspanzer 38(t). Tanková věž bylo odstraněna a nástavba pod ní rozšířena i zvýšena tak, aby na ni bylo možno instalovat věž novou. Ta byla převzata z osmikolového obrněného automobilu SdKfz 234/1. S věží byla převzata i výzbroj v podobě automatického kanonu KwK 38 ráže 20 mm a doplňkového kulometu MG 34. Věž byla plně otočná s otevřeným stropem, který byl pouze částečně chráněn pletivovým krytem bránícím vhození ručního granátu do vozidla (kryt je vidět otevřený na snímku níže).

Aufklärungspanzer 38(t) s kanonem ráže 20 mm

Vezená zásoba munice činila 180 nábojů do kanonu a 1100 nábojů do kulometu. Stroj nesl radiostanici Fu 8 a prutovou anténu s hvězdicovým rozvětvením (ta Bohužel na snímku vidět není). Posádku stroje tvořili čtyři muži. Celkem bylo vyrobeno 70 těchto průzkumných vozidel.

Ve dvou prototypech vznikla ještě jedna modifikace tanku určená rovněž k plnění průzkumných úkolů. Svojí konstrukcí však více než tank připomínala samohybné dělo.

nekompletní prototyp Aufklärungspanzer 38(t) s kanonem ráže 75 mm

Původní věž byla opět odstraněna a na jejím místě vyrostla nástavba z rovných pancéřových desek svařených a snýtovaných dohromady. Nástavba byla nepohyblivá a shora otevřená. V její čelní stěně byl uchycen kanon KwK 37 L/24 ráže 75 mm, kterým byly vyzbrojeny i tanky PzKpfw IV ranných verzí nebo PzKpfw III Ausf. N. Tento stroj se ovšem nikdy nedostal do sériové výroby a jeho životní dráha skončila se dvěma zmíněnými prototypy.

Bergepanzer 38(t) asistuje při opravě tanku PzKpfw III

Dalším velmi zajímavým strojem, který vznikl na základě tanku Panzer 38(t), bylo vyprošťovací a servisní vozidlo Bergerpanzer 38(t). Stroj neměl věž ani výzbroj, zato byl vybaven otočným jeřábem. Vozidlo sloužilo v polních opravárenských dílnách k manipulaci s těžkými náhradními díly. Přesný počet vyrobených strojů tohoto druhu není znám, ale pravděpodobně se jednalo jen o několik málo exemplářů.

Jako součást příprav na operaci Seelöwe, tedy vylodění ve Velké Británii, vznikla rovněž obojživelná verze tanku PzKpfw 38(t). Podobně jako u tanku Panzer II zvolili konstruktéři úpravu pro plavání na hladině, neboť hmotnost stroje to umožňovala. Šlo tedy o tzv. plovoucí tank (Schwimmpanzer) nikoli o ponorný tank (Tauchpanzer).

Schwimmpanzer 38(t)

Trup tanku musel být pro částečný pobyt pod vodou utěsněn. Přívod vzduchu k pohonné jednotce a odvod spalin byl řešen krátkým šnorchlem, který vyčníval nad motorový prostor. Na trupu se dále objevily nové úchyty, na které se zavěšoval rozměrný plovák. Součástí plováku byly také lodní šrouby na které byl během pobytu ve vodě pomocí převodů přepojen pohon. Během plavby zůstávala věž tanku nad hladinou a stroj tak byl schopen i z vody ostřelovat terče na břehu.

Operace Seelöwe však byla nakonec odvolána a Schwimmpanzer 38(t) se tak nikdy nedostal do sériové výroby. Vyrobeno bylo jen blíže neznámé množství jeho prototypů.

Generačním nástupcem tanku PzKpfw 38(t) se měl stát stroj označovaný jako TNH n.A., kde n.A. znamenalo neuer Art. Nový tank dostal silnější motor o maximálním výkonu 250 koní, novou věž, nové blatníky a pancéřování o síle až 35 mm. Nová byla ale i celková konstrukce trupu. TNH n.A. byl schopen dosáhnout na silnici rychlosti až 60 km/h a měl plnit zejména funkci průzkumného tanku.

prototyp tanku TNH n.A.

Mezi lety 1942 a 1943 bylo postaveno pět prototypů tohoto stroje. Sériová výroba nakonec zahájena nebyla a těchto pět exemplářů tak zůstalo prvními a zároveň i posledními kusy. Jedním z důvodů zamítnutí sériové výroby byl fakt, že funkci průzkumného tanku začal ve stejné době uspokojivě plnit velmi povedený stroj PzKpfw II Ausf. L známý též pod jménem Luchs. Přesto, jak dokazují fotografie, došlo k bojovému nasazení alespoň jednoho z prototypů na východní frontě. Žádné konkrétnější informace však nejsou známy.

Bojovou premiéru si tanky PzKpfw 38(t) odbyly roku 1939 v Polsku v rámci 3. Leichtedivision. V rámci reorganizace lehkých divizí byly tyto tanky zařazeny do stavu 7. a 8. Panzerdivision s nimiž se účastnily tažení do Francie. Dále tyto tanky zasáhly do bojů v Řecku, Jugoslávii a konečně od června 1941 v Sovětském svazu. Na začátku operace Barbarossa byly těmito tanky vyzbrojeny 7., 8., 12., 19. a 20. Panzerdivision. Ruské lehké tanky BT a T-26 ještě neznamenaly pro německé stroje nepřekonatelný problém. Jinak tomu ovšem bylo v případě středních tanků T-34 a těžkých KV-1. Pokus o utkání s nimi znamenal pro posádku lehkého tanku naprostou sebevraždu. Tyto sovětské stroje odzvonily umíráček nejen tanku PzKpfw 38(t) a kategorii lehkého tanku jako takové.

kolona tanků PzKpfw 38(t) v raných fázích operace Barbarossa

Od roku 1942 začal být Panzer 38(t) stahován od bojových jednotek k jiným účelům. Sloužil nadále jako průzkumný stroj, ochrana na obrněných vlacích, ve službách policie, u protipartyzánských oddílů nebo jako školící tank pro nové posádky.

Tank bojoval i v armádách mnoha německých spojenců – v rumunské, maďarské, slovenské atd. Mnoho ukořistěných strojů ale sloužilo i na straně Rudé armády. Po roce 1945 byl tank využíván novou československou armádou pro cvičné účely ještě do začátku padesátých let.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ