Sturmpanzer IV - Brummbär

Sturmpanzer IV - Brummbär s představným pancéřováním a nátěrem Zimmerit

Od samého počátku války požadovala německá armáda, na základě praktických bojových zkušeností, vývoj a výrobu samohybných děl velké ráže, která by, narozdíl od klasických vlečených i stávajících samohybných děl, byla schopna operovat přímo na bojové linii. To tedy znamenalo nutnost plně uzavřeného bojového prostoru, který by chránil posádku vozidla i před nepřátelskou palbou většími než jen ručními zbraněmi.

Vývoj takového stroje byl počátkem roku 1942 zadán firmě Alkett. Hlavní výzbroj měl představovat kanon ráže 150 mm a jako základ nového vozidla měl posloužit podvozek v té době nejtěžšího vyráběného německého tanku PzKpfw IV. K volbě tohoto podvozku vedly dřívější neuspokojivé zkušenosti s lafetací velkorážových zbraní na lehčích podvozcích tanků Panzer I a Panzer II.

Plány nového stroje byly představeny Adolfu Hitlerovi v srpnu 1942. Ten ihned nařídil rozjetí sériové výroby tak aby měla armáda do jara příštího roku k dispozici alespoň 40 těchto strojů. Hitler dokonce přišel s návrhem vyzbrojit vůz minometem ráže 210 nebo 220 mm, tento záměr však nebyl nikdy realizován. Nová samohybka dostala označení Sturmpanzer IV a kódové číslo SdKfz 166. Mnohem známější se však stroj nakonec stal pod názvem Brummbär, který mu byl přidělen v lednu 1944.

Při stavbě vozidel se používaly podvozky tanků Panzer IV verzí Ausf. G, E a F. Na podvozku byla instalována rozměrná hranatá nástavba z pancéřových desek. Její čelní stěna byla 100 mm silná. Boční stěny měly tloušťku 50 mm, zadní stěna 30 mm a strop nástavby 20 mm. Čelní stěnu tvořila, u původní verze stroje, v podstatě jednolitá skloněná deska. U pozdější verze se tato konstrukce změnila. Vlevo vpředu vystupovala z čelní stěny hranatá "budka", která chránila hlavu řidiče a umožňovala mu výhled z vozu. U původních verzí měla na čele štěrbinový průzor. V průběhu výroby se však tvar i velikost "budky" změnil, původní průzor zmizel a výhled nadále zprostředkovával otočný periskop, který ústil v horní stěně "budky". (první z těchto řešení je velmi dobře patrné na snímku níže, druhé potom na úvodním snímku stránky)

Sturmpanzer IV ze Sturmpanzerabteilung 216, Itálie, 1944

Hlavní výzbrojí Brummbäru byla houfnice StuH 43 L/12 ráže 150 milimetrů s hlavní dlouhou pouhých 180 cm. Hmotnost samotné zbraně činila, i přes její krátkou hlaveň, plných 1850 kg. Vertikální náměr houfnice se pohyboval v rozmezí od -8° do +30°. Stranový odměr potom činil 20° na každou sranu. K zaměřování střelby sloužil binokulární periskop vysouvaný ze střechy nástavby. Pro zbraň se používaly dva druhy střeliva, třístivotrhavé a protipancéřové granáty. Maximální dostřel houfnice byl 4300 metrů. Vezená zásoba munice pro ni činila 38 nábojů. Stroje první verze nedisponovaly žádnou organickou protipěchotní výzbrojí, což znamenalo, vzhledem k jejich bojovému určení, značný nedostatek.

Sturmpanzer IV trpěl také vysokou hmotností. Jeho 28 tun představovalo více než na kolik byl tankový podvozek projektován. Kupodivu tato vysoká hmotnost ale nevedla k nijak zásadnímu zhoršení jízdních vlastností v porovnání se samotným tankem PzKpfw IV. Důsledkem zato byla značná spotřeba paliva a vyšší sklon k poruchám z přílišného mechanického namáhání podvozku. Snaha o zvýšení životnosti podvozku vedla k nahrazení originálních pojezdových kol s gumovou bandáží, koly celoocelovými, a to nejprve jen části kol, později kompletně všech na obou stranách podvozku.

Posádka Brummbäru byla pětičlenná ve složení řidič, radista, velitel, střelec a nabíječ. První dva seděli vedle sebe uvnitř trupu, zatímco zbytek posádky měl svá stanoviště v nástavbě. Velitel nastupoval samostatným poklopem nad svým stanovištěm, z něhož rovněž vyhlížel na okolní terén. Pro nástup a výstup všech ostatních členů posádky sloužil velký dvoudílný hranatý poklop v pravé polovině střechy, který je vidět otevřený na fotografii níže.

Brummär byl zřejmě odtažen jiným strojem do bezpečí pro doplnění paliva - všimněte si kanistrů a vlečných lan

Sériová výroba Brummbäru byla zahájena v dubnu 1943 první sérií čítající 20 kusů. Plná výroba se potom měla rozjet od konce téhož měsíce. Stroje původní verze byly relativně snadným terčem pro pěchotu neboť neměly žádnou rychlopalnou zbraň pro blízkou obranu. Proto s sebou jeho posádky vozily samopaly MP40, kterými bylo možno střílet skrz průzory kabiny.

V srpnu 1943 bylo rozhodnuto stroj přestavět, snížit jeho hmotnost a vybavit jej integrální protipěchotní zbraní. Vozy této nové lehčí verze začaly sjíždět z výrobních linek v prosinci 1943. Tyto byly vyzbrojeny novou, hmotnostně lehčí, houfnicí StuH 43/1 L/12. Změnil se rovněž tvar čelní stěny nástavby. V její levé části, zhruba v úrovni houfnice, se čelní stěna lámala. Ve vrchní polovině, která teď s rovinou země svírala méně ostrý úhel než spodní část čelní stěny, byl v kulovitém střelišti zasazen kulomet MG 34. Část čelní stěny napravo od hlavně děla se nezměnila.

Další změnou byla instalace nové velitelské kupole převzaté ze samohybného děla Stug III Ausf. G. Kupole byla po obvodu opatřena průzory, které umožňovaly veliteli bezpečnější výhled z vozidla. Na kupoli byl navíc instalován kulomet MG 34, který sloužil jako doplňková protipěchotní výzbroj stejně jako prostředek improvizované protiletecké obrany.

Drtivá většina strojů byla opatřena nátěrem pasty Zimmerit, sloužícím jako ochrana před magnetickými minami. Značná část vyrobených vozidel nesla ještě představné boční pancéřování, tzv. Schürzen (zástěry). To tvořily pancéřové plechy o síle 5 mm, které zvyšovaly odolnost stroje proti kumulativním střelám.

Sturmpanzer IV Brummbär pozdní verze

Vozy Brummbär sloužily v samostatných jednotkách označovaných jako Sturmpanzer Abteilung. Tyto prapory se skládaly ze tří rot (Kompanie)  a jedné velitelské čety (Zug). Tabulkový stav kompanie byl 14 vozidel a velitelské čety 3 vozidla. Celkem čítal tedy prapor na plných stavech 45 strojů Brummbär. Kromě nich k praporu samozřejmě patřilo i značné množství jiné techniky - nákladních i osobních vozů, cisterny, vyprošťovací a opravárenská vozidla a další. Na plném stavu měl takový prapor cca 600 mužů.

První jednotkou vyzbrojenou Brummbäry se stal Sturmpanzer Abteilung 216, zformovaný v dubnu 1943 a bojující na východní frontě. Svou bojovou premiéru si tento prapor odbyl během operace Zitadelle u Kurska, kde mimochodem ztratil většinu své techniky. Po doplnění ztrát působil 216. prapor dále na východní frontě a to až do února 1944 kdy byl převelen do Itálie.

Sturmpanzer Abteilung 217 byl zformován v polovině roku 1944 a ihned odeslán do Normandie. Bojoval v oblasti Caen, Falaise a v zimě toho roku se také zapojil do útoku v Ardenách. V létě 1944 vznikly ještě dvě samostatné roty Sturmpanzer Kompanie z.b.V. 218 a Sturmpanzer Kompanie z.b.V. 2/218. Tyto dvě roty byly nasazeny do potlačování Varšavského povstání. V roce 1945 vznikly ještě další dva prapory s čísly 218 a 219, které se mimo jiné účastnily obraných bojů v Maďarsku a Československu.

Od začátku výroby do jejího konce v březnu 1945 bylo vyrobeno celkem 306 kusů Sturmpanzer IV, z toho 246 jako novostavby a 60 přestavbou z poškozených tanků.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ