PANZERJÄGER I

Panzerjäger I

Již zkušenosti z tažení proti Polsku ukázaly, že výzbroj německých tanků PzKpfw I je naprosto nedostatečná a tyto stroje nejsou schopny efektivního boje s nepřátelskou obrněnou technikou. To dalo vzniknout myšlence přestavby tanku na silnější samohybné protitankové dělo.

Tato přestavba, prováděná nakonec na verzi B lehkého tanku, nebyla nijak složitá. Zmizela otočná věž a na korbě byl v přední části vzniklé plošiny lafetován československý protitankový kanon vz. 36 ráže 47 mm, Němci označovaný jako 4,7cm PaK (t) 38. Na tuto zbraň padla volba konstruktérů proto, že vývoj německého protitankového kanonu ráže 50 mm nebyl v té době ještě ukončen. Úchyt kanonu umožňoval jeho stranový odměr 17,5° na každou stranu. Náměr se potom pohyboval od -8° do +12°. Kanon byl schopen podle používaného druhu probít na vzdálenost 500 metrů skloněný pancíř o síle 48 až 59 mm.

Panzerjäger I s menším štítem kanonu

Nevýhodou stroje byla nízká úroveň ochrany členů posádky na korbě. Jejich bojový prostor byl kryt pouze jednoduchou nástavbou z plechů o síle 14,5 mm. Tento štít existoval ve dvou provedeních (srovnejte fotografie níže). Menší štít chránil obsluhu kanonu pouze ze předu a jen částečně z boků. Štít druhé verze byl protažen více do stran a vzadu se zužoval. V obou případech ale zůstala kabina otevřená zezadu i shora.

Posádku stroje tvořily tři muži – nabíječ, řidič a velitel jež byl zároveň i střelcem. Řidičovo stanoviště se oproti tanku PzKpfw I nijak nezměnilo a nacházelo se v přední části trupu. Velitel s nabíječem potom seděli na korbě za kanonem.

Stíhač tanků vezl zásobu 86 nábojů pro hlavní zbraň. Žádnou další zbraní kromě protitankového kanonu nebyl stroj vybaven. Proto s sebou posádky pro blízkou obranu vozily samopal MP 38 s několika zásobníky. Celkem bylo od března do května 1940 vyrobeno 132 kusů tohoto stroje a to ve třech sériích. Přitom většinu z nich vyrobila firma Škoda a zbytek potom firmy Daimler-Benz a Alkett.

Panzerjäger I s větším štítem v Africe

Panzerjäger I, neboli oficiálně 4,7 cm PaK (t) 38 auf Panzerkampfwagen I ohne Turm, se objevil celkem na třech bojištích. Prvním z nich byla Francie, dále pak tyto stroje podporovaly jednotky Afrika Korps v bojích s britskými tanky a posledním válčištěm byla východní fronta. Zde sloužily tak dlouho, dokud to dovoloval jejich technický stav.

Po roce 1942 už nebyly prakticky používány. Přestože se jednalo o víceméně nouzovou přestavbu, stíhač měl výkonnější kanon než tehdejší německé tanky a byl díky tomu velmi užitečný v boji s nepřátelskou obrněnou technikou.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ