JAGDPANTHER

Jagdpanther - posádka se chystá maskovat stroj větvemi

Se strojem Jagdpanther přišel na svět zřejmě nejdokonalejší stíhač tanků druhé světové války. Jeho vznik ovšem nebyl v žádném případě jednoduchý. První kroky k jeho vývoji lze vystopovat až do ledna 1942, kdy firma Krupp získala od Waffenamtu zakázku na vývoj samohybného protitankového děla ráže 88 milimetrů, tehdy ještě podle plánů založeného na podvozku středního tanku PzKpfw IV. Vozidlo mělo vážit kolem 30 tun, mít čelní pancíř o síle 80 mm a být schopno dosáhnout maximální rychlosti 40 km/h. Firma Krupp stačila pouze vyrobit dřevěný model navrhovaného stroje něž byl celý projekt přehodnocen, zastaven  a původní požadavky změněny.

V srpnu 1942 předložil zbrojní úřad výrobci nové požadavky na vývoj vozidla stejného druhu, ovšem založeného na podvozku nejmodernějšího středního tanku PzKpfw V Panther. Přípravné práce na tomto novém stroji ovšem byly přesunuty nejprve k firmě MIAG (Mühlenbau Industrie AG) a později k Daimler-Benz. Té se po značném úsilí podařilo v listopadu následujícího roku dokončit prototyp vozidla, který byl o měsíc později předveden Hitlerovi. Po dalším doladění detailů se potom v únoru 1944 rozběhla jeho sériová výroba.

zničený Jagdpanther, americký voják si prohlíží díru, kterou prošla střela dovnitř

Celá podvozková skupina byla bez větších změn přejata z tanku Panther, stejně jako pohonná jednotka, převodovka a další detaily. Na podvozku však vyrostla zcela nová, kompletně uzavřená nástavba. Všechny její stěny, a obzvláště přední, byly zkosené, což zvyšovalo jejich odolnost proti zásahu nepřátelských střel. Její čelní pancíř byl silný 80 mm, boční stěny potom 45, zadní stěna 40 a strop nástavby 30 milimetrů.

Na střeše nástavby byly umístěny dva kruhové poklopy pro nástup a výstup posádky. Kromě toho se na střeše nalézalo ústí ventilace a další poklopy chránící například přístup k optickému zaměřovacímu zařízení střelce nebo výsuvné periskopické dalekohledy. V zadní stěně byl potom ještě jeden velký čtvercový průlez. Ten mohli rovněž využívat členové posádky pro nástup a výstup ale hlavně sloužil k nakládání munice a jiného materiálu. Posádku tvořilo pět mužů, velitel, řidič, nabíječ, střelec a radista, jež zároveň obsluhoval i kulomet.

Jagdpanther

Hlavní výzbroj tvořil osvědčený a velmi účinný protitankový kanon PaK 43 L/71 ráže 88 mm s délkou hlavně 71 ráží. Hlaveň chránil masivní odlévaný štít typu Saukopf (nebo též Saukopfblende). Štít kanonu byl v čelním pancíři zasazen do hlubokého „límce“. Tento úchyt poskytoval hlavni kanonu jen velmi omezenou pohyblivost. Posádka proto musela nastavovat celý stroj vždy čelem k nepříteli, což znamenalo značnou nevýhodu zejména v blízkém boji. K blízkému boji však stroj nebyl primárně určen. Se svým kanonem totiž dokázal Jagdpanther ničit nepřátelské tanky i na vzdálenosti okolo 3000 metrů.

Vpravo od kanonu se nalézala sekundární výzbroj, kulomet MG 34 v kulovitém střelišti. Vlevo od kanonu byl potom v čelní desce průzor pro řidiče, který v průběhu výroby změnil svůj tvar z původních dvou malých obdelníkových otvorů na jeden větší. Vezená zásoba střeliva byla 57 nábojů pro kanon a 600 nábojů do kulometu.

Stroj dosahoval hmotnosti 45,5 tuny. Pohonnou jednotkou byl motor Maybach HL 230 P 30 o výkonu 700 koní. Maximální rychlost na silnici činila, vzhledem k hmotnosti obdivuhodných, 55 km/h. Váhu těchto předností ovšem poněkud snižovala nevýhoda obrovské spotřeby paliva. Ta dosahovala na silnici něco okolo 280 litrů benzínu na 100 km, ovšem v terénu se mohla vyšplhat až na 700 litrů. To značně omezovalo akční rádius stroje s palivovými nádržemi na 720 litrů benzínu.

stíhače tanků Jagdpanther ve Francii

Jagdpanther nesl na bocích částečné představné pancéřování, tzv. Schützen (zástěry), které chránily boky před zásahem kumulativní střelou. Desky ovšem byly jen velmi krátké a kryly tedy pouze část trupu hned nad pásy. Dalším doplňkem pancéřování byla vrstva antimagnetické pasty Zimmerit, která byla na některé kusy nanášena a sloužila jako ochrana proti magnetickým příložným bombám.

Sériová výroba stroje se rozběhla v únoru 1944 a trvala až do dubna 1945. V dílnách koncernu MIAG v Braunschweigu se kompletovaly části vyrobené jinými továrnami. Dalším výrobcem jež tyto stroje od prosince 1944 dodával byl Maschienenfabrik Niedersachen z Hannoveru. Celkem za dobu produkce vzniklo 384 exemplářů. Tak nízký počet mají na vině spojenecké bombardéry, které nepřetržitě ničily výrobní závody po celém Německu. 

Stíhač tanků Jagdpanther patřil k typům, které se v bojích velmi osvědčily a dokázaly nepříteli způsobovat těžké ztráty. Tyto stroje byly nasazovány jak na východní tak západní frontě. Silné dělo, rychlost a mohutný pancíř byly faktory, které dělaly z Jagdpanthera mocného protivníka pro kterýkoliv nepřátelský tank nebo samohybné dělo. Hlavní ztráty těchto strojů na konci války padají na vrub nepřátelského taktického letectva, které ovládlo nebe nad Evropou a proti němuž německé obrněné jednotky marně hledaly účinnou obranu.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ