Samohybné zbraně na podvozku SdKfz 10

2cm Flak 38 na podvozku SdKfz 10 s nepancéřovanou kabinou

SdKfz 10 byl nejrozšířenějším německým polopásovým tahačem druhé světové války. Koncern Demag jich mezi lety 1938 a 1944 za spolupráce dalších firem vyrobil celkem okolo 17500 kusů. Ve své originální podobě spočíval tahač na podvozku tvořeném vpředu řiditelnou nápravou jednoduchých kol obutých do běžných pneumatik a vzadu pásovou soustavou. Ta se skládala na každé straně z pěti pojezdových kol uspořádaných ve dvou vzájemně se překrývajících řadách. Lichá kola ve vnější řadě a sudá kola v řadě vnitřní byla odlišné konstrukce. Společná pro ně ale byla gumová bandáž po obvodu.

Poslední kolo pásové soustavy bylo kolo napínací. Bylo stejné konstrukce jako sudá pojezdová kola, ale nacházelo se nad jejich úrovní. Na protějším konci pásové skupiny, tedy vpředu, se nalézalo ozubené kolo hnací.

SdKfz 10 posloužil jako základ pro výrobu několika samohybných zbraní. První z nich byl samohybný protiletadlový kanon kódově označovaný jako SdKfz 10/4. V zadní polovině stroje nad pásy, byla vytvořena plošina, v jejímž středu byl otočně umístěn kanon Flak 30 ráže 20 mm. Plošina byla obehnaná pouze nízkým plůtkem z hustého pletiva s částečným pancéřováním. Úroveň ochrany obsluhy kanonu byla tedy mizivá. Během palby bylo navíc nutné plůtek vyklopit do stran aby nebránil plynulému otáčení zbaně. U části strojů zůstal sice zachován ještě čelní štít kanonu, ale ani ten vzhledem ke svým rozměrům neskýtal skutečné bezpečí (kanon se štítem je vidět na snímku výše, bez něj potom na snímku níže).

2cm Flak 38 na podvozku SdKfz 10 s pancéřovanou kabinou

Posádku stroje tvořili čtyři muži. Řidič a velitel seděli vedle sebe v přední kabině. Zbytek posádky tvořila obsluha kanonu jejíž místo bylo na zadní plošině u zbraně. U strojů rané produkce se přední kabina samohybného kanonu nijak nelišila od kabiny původního polopásového tahače. Byla kompletně otevřená se sklopným čelním sklem.

Vznikla však rovněž varianta tohoto vozidla s pancéřovanou kabinou. Nad sedačky řidiče a velitele byl umístěn kryt svařený z ocelových plechů. Zezadu a částečně i shora byl však kryt otevřený. Výhled z opancéřované kabiny potom zajišťovaly štěrbinové průzory v čelní a bočních stěnách.

V průběhu výroby došlo také k modernizace výzbroje tohoto stroje. Původní dvacetimilimetrový rychlopalný kanon Flak 30 byl nahrazen modernějším kanonem Flak 38 stejné ráže ale lepších vlastností. Jak dokládají mnohé fotografie byl za vozidlo často připojován dvoukolový vozík s dodatečnou zásobou munice, což je vzhledem k vysoké kadenci kanonu a malému vnitřnímu prostoru pro zásoby střeliva pochopitelné.

3,7cm PaK 36 na podvozku SdKfz 10

SdKfz 10 posloužil rovněž jako základ pro konstrukci dvou různých samohybných protitankových zbraní. První z nich byla vyzbrojena lehkým protitankovým kanonem PaK 36 ráže 37 mm. Kanon byl umístěna na otevřené plošině v zadní části stroje, podobně jako u již popsaného samohybného protiletadlového kanonu. Zbraň byl na podvozek instalována včetně svého čelního štítu. Ten sice poskytoval jistou, i když nijak zásadní, ochranu obsluze, zato ale nepříjemně zvyšoval siluetu vozu a usnadňoval tak jeho zaměření nepřítelem.

Přední kabina řidiče a velitele zůstala potom zcela otevřená. Posádky si proto často samy stavěly z dostupného materiálu různé kryty aby si zajistily větší bezpečnost. Některé takové polní úpravy byly ovšem provedeny velmi důkladně a ve finále dodaly strojům velmi netradiční vzhled - jako například na snímku níže.

Samotný kanon byl v podstatě již na počátku válku nedostatečný. Svou silou stačil na efektivní boj pouze s lehce pancéřovanou technikou. Sami němečtí vojáci mu v pozdějších fázích války začali přezdívat "klepadlo" kvůli jeho neschopnosti probít pancíř nepřátelských tanků. Ještě dlužno dodat, že posádku samohybného protitankového kanonu tvořili čtyři muži. Již zmíněný řidič s velitelem a dále střelec a nabíječ kanonu.

Poslední zbraní, která byla na podvozek SdKfz 10 sériově instalována byl protitankový kanon PaK 38 ráže 50 mm. Kanon byl samozřejmě opět umístěn na zadní plošině, která zůstala i ze stran zcela otevřená a obsluhu zbraně chránil pouze čelní štít kanonu. Nový design dostala kapota motoru a čelní stěna kabiny řidiče a velitele. Změnila se rovněž čelní maska. Ty byla nově opatřena horizontálními "žaluziemi". Jak ale dokazují fotografie, neplatily tyto úpravy pro všechny exempláře. Posádka zůstala v tradičním složení řidič, velitel, nabíječ a střelec.

5cm PaK 38 na podvozku SdKfz 10

Bojová hodnota tohoto kompletu nebyla samozřejmě nijak zázračná, přesto byla o poznaní vyšší než tomu bylo u posledně popsaného stroje vyzbrojeného kanonem ráže 37 mm. Silnější kanon ráže 50 mm již přece jen dával posádce polopásu šanci úspěšně se postavit lehkému i střednímu nepřátelskému tanku, byť byla přitom velmi znevýhodněna prakticky nulovou úrovní ochrany proti dělostřelecké palbě.

Co ještě se můžete o tomto stroji dozvědět:

ZPĚT

DOMŮ