střední tank T-28, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Vývoj tanku T-28 byl zahájen roku 1931 v leningradském závodě Bolševik pod vedením vrchního konstruktéra N. V. Cejce. Podle armádního zadání měl být nový tank schopen prorážet opevněné body v nepřátelské linii a otevírat tak cestu pro lehčí tanky a pěchotu. Měl mít odolný pancíř a silnou výzbroj. V době vzniku tohoto projektu vládla Evropě "móda" více věžových tanků. Západní mocnosti rovněž experimentovaly s touto koncepcí ale většinou záhy rozpoznaly nevýhody a od projektů upustily. Ne tak Sovětský svaz. Zde došly dva typy více věžových tanků až k sériové výrobě. Byl to právě střední tank T-28 a těžký T-35.

Prototyp tanku T-28 byl hotov ještě do konce roku 1931. Stroj spočíval na relativně vysokém podvozku s dvanácti pojezdovými koly na každé straně. Pojezdová kola měla po obvodu gumovou bandáž a jejich průměr činil pouhých 28 cm. Kola byla spojena do párů a každá dvojice byla upevněna na společný závěs s vinutou pružinou. Závěsy potom byly opět propojeny po třech. Spojeny byly tři přední závěsy se svými šesti koly a tři zadní závěsy se svými šesti koly. Závěsný mechanismus byl kryt plechy takže nebyl vidět. Pásovou soustavu doplňovalo přední kolo napínací a zadní kolo hnací, obě loukoťového provedení. Shora potom pás podpírala čtveřice vratných kladek.

Trup tanku byl tvořen ocelovými plechy spojenými nýtováním. V přední polovině trupu se nacházely bojové věže tanku. Hlavní věž byla instalována v podélné ose trupu na jeho vyvýšené části. Před ní byly na bocích trupu dvě doplňkové kulometné věžičky. V čelní stěně hlavní věže byl instalován kanon ráže 45 mm, sekundární věže byly vyzbrojeny kulomety DT ráže 7,62 mm. Hlavní věž byla plně otočná zatímco kulometné věžičky se mohly otáčet pouze v rozmezí 165°. Otáčivý mechanismus hlavní věže byl poháněn elektromotorem, což byla ve své době naprostá novinka. V zadní části trupu byl motorový prostor a v něm původně letecký benzínový dvanáctiválec M-17 o maximálním výkonu 450 koní při 1400 otáčkách za minutu. Dvě palivové nádrže pojaly celkem 660 litrů benzínu. Převodovka umožňovala řadit pět stupňů pro jízdu vpřed a jeden pro couvání. Prototyp dosahoval hmotnosti 18 tun.

prototyp tanku T-28, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno

Zkoušky prototypu probíhaly roku 1932 a odhalily celou řadu nedostatků. Nicméně i tak bylo rozhodnuto, že po jejich odstranění půjde tank do sériové výroby. Ta měla probíhat v závodě Krasnyj Putilovec (později nesoucí název Kirovský závod). Koncem roku 1932 sem byl převezen prototyp i veškerá technická dokumentace a zdejší inženýři začali pracovat na odstraňování odhalených nedostatků. Provedené úpravy přinesly významnou změnu vzhledu sériových tanků ve srovnání s prototypem.

Sériové tanky předně dostaly nové věže, stejné konstrukce jako byly u tanku T-35. Cílem této unifikace bylo samozřejmě zlevnění výroby. Do nové hlavní věže byla instalována také nová hlavní zbraň, kanon KT-28 ráže 76,2 mm s hlavní dlouhou 16,2 ráží. Původní kanon ráže 45 mm se zdál vojenským činitelům právem příliš slabý. Pro kanon se nakládalo 69 kusů střeliva.

Napravo od kanonu byl instalován kulomet DT ráže 76,2 mm, stejný jako byl v obou doplňkových věžích. Celkem tedy tank disponoval třemi kulomety. Mezi zlepšováky patřilo také nahrazení nýtování na některých důležitých spojích svárem. Došlo k zesílení pancíře tanku, na čele trupu až na 30 milimetrů. Hmotnost tanku tím vzrostla až na 25 tun (udává se i více). Pohonná jednotka se oproti prototypu nezměnila. Sériový T-28 dokázal vyvinout úctyhodnou maximální rychlost okolo 40 km/h.

tank T-28 s kanonem KT-28, zde ve velitelské verzi s rámovou anténou okolo věže, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Posádku tanku tvořilo šest mužů. Byl to jednak řidič, který seděl uprostřed přední části trupu. Hlavu měl uvnitř jakési kovové krabice, která vystupovala ze střechy trupu mezi kulometnými věžemi. V čelní stěně této jeho krabice byl uzavíratelný obdélníkový průzor, který sloužil řidiči k výhledu. Když byl kryt průzoru uzavřen, dalo se dívat ven skrz štěrbinu. Odklápěcí však byla i celá čelní deska řidičovy krabice a přední část stropní desky. Po jejich odklopení vznikl průlez, kterým řidič nasedal a vysedal z tanku.

Dalšími dvěma členy posádky byly kulometčíci. Ti měli svá stanoviště v sekundárních věžích a k nástupu a výstupu sloužil každému vlastní hranatý průlez ve střeše jeho věžičky. Zbytek vojáků se nalézal v hlavní věži. Byli to velitel, střelec z kanonu a nabíječ kanonu. Oni k nástupu používali dvojici poklopů v zadní části střechy hlavní věže.

Sériová výroba tanku byla zahájena počátkem roku 1933. V únoru bylo dokončeno prvních osm tankových trupů a na prvomájové oslavy roku 1933 již bylo připraveno 12 kompletních tanků. Deset z nich se prvního května objevilo na vojenské přehlídce v Moskvě, zbylé dva defilovaly v Leningradu. 11. srpna 1933 byl tank oficiálně přijat do výzbroje Rudé armády pod označením T-28. Výroba probíhala po následujících sedm let až do roku 1940. Za tuto dobu vzniklo celkem okolo pěti set těchto tanků (udává se 503, 490 ale i jiné počty).

tank T-28 s kanonem L-10 ve službách Finů, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Během dlouhého výrobního období bylo provedeno mnoho malých i větších konstrukčních úprav. Podle těch nejvýznamnějších z nich se dají teoreticky odlišit čtyři modely tanku. První z nich byl vlastně popsán výše. Změna, která odlišila druhý model přišla v roce 1938. Byla to instalace nového kanonu L-10 stejné ráže avšak s prodlouženou hlavní, větší úsťovou rychlostí a tedy i větší průbojnosti. Současně s tím byl do zadní stěně věže instalován další kulomet DT ráže 7,62 mm. Další, v pořadí již pátý, kulomet tohoto typu bylo možné umístit na oběžný okruh okolo jednoho průlezů ve střeše hlavní věže. Po bojových zkušenostech z Finska bylo v roce 1939 u několika tanků přistoupeno k další úpravě. Došlo k radikálnímu zesílení pancéřování až na 80 mm na čelní stěně trupu a na 40 mm na jeho bocích. Tato modifikace ovšem přinesla také nárůst hmotnosti na 32 tun a s tím i pokles maximální rychlosti na 23 km/h. Silněji pancéřovaná verze tanku byla označována T-28E. Poslední úpravou byla v roce 1940 instalace nové kónicky tvarované věže. Tato úprava se však dotkla pouhé hrstky tanků. Nová věž se zešikmenými stěnami přinesla zvýšenou odolnost proti ostřelování.

Za zmínku stojí také velitelská verze tanku, která byla osazena radiostanicí 71-TK-1 a později 71-TK-3. Tanky této verze jsou na první pohled rozpoznatelné podle rozměrné rámové antény, která, upevněna na osmi nosnících, obepínala hlavní věž. Rádio sloužilo ke spojení velitelských tanků s týlem. Běžné tanky však radiostanicemi vybaveny nebyly a komunikace s nimi byla možná pouze pomocí signálních praporků. Díky výrazné anténě byly velitelské tanky snadno identifikovatelným a vyhledávaným terčem nepřátelské palby.

V roce 1937 byl postaven prototyp ponorné varianty tanku T-28. T-28 PCh, jak byl tento tank označován, byl dokonale utěsněn a přívod vzduchu a odvod spalin z motoru byl řešen šnorchlem. Testy potvrdily, že stroj je schopen pohybovat se po dně až v hloubce 4 metry přesto ovšem nebyl nikdy schválen do sériové výroby a jeho první prototyp zůstal také posledním. Podobný byl osud další verze určené k čištění minových polí. Takto upravený tank před sebou tlačil dva velké, rámem spojené válce, které iniciovaly miny pod sebou. Zkoušky prototypu probíhaly od května do července roku 1939 a odhalily zásadní slabinu. Životnost odminovávacího mechanismu totiž byla pouze dva až tři výbuchy což bylo zcela nedostatečné. Roku 1940 byl celý projekt odminovávacího tanku ukončen.

němečtí vojáci si prohlížení vyřazený tank T-28 s dodatečným pancéřováním věže, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

Jako čirý experiment vznikl roku 1938 tank T-28 s upraveným pojezdovým ústrojím. Namísto dvanácti malých pojezdových kol zde bylo na každé straně šest větších kol, zavěšených a odpružených individuálně pomocí torzních tyčí. Šlo však od začátku spíše o testování nové konstrukce podvozku obecně než o novou verzi tanku T-28. Proto není divu, že se tento stroj výroby nedočkal. Ze stejného důvodu vznikla další modifikace tanku T-28, vyzbrojená experimentálně kanonem F-39 ráže 85 mm. I zde šlo hlavně o ověření vlastností samotné zbraně a ne o vývoj nového tanku. Takže ani v tomto případě výroba nezačala.

Do výroby se naopak dostal jiný stroj, mostní tank označovaný jako IT-28. Z klasického tanku T-28 zmizely všechny věže i část nástavby trupu. Zato čelní stěna nástavby byla zvýšena a byly v ní instalovány dva kulomety. Ty představovaly jedinou integrální výzbroj stroje. Na střeše trupu se nově objevil zvedací nosník a na něm rozměrný dvoukolejný most. Most měl na délku 13,3 metru a na šířku 3,35 metru. Jeho hmotnost byla 4,2 tuny a nosnost až 50 tun. Položení mostu prý trvalo 1 až 3 minuty, jeho opětovné naložení potom 3 až 5 minut. Hmotnost mostního tanku včetně mostu činila 29 tun.

Testy IT-28 probíhaly v červenci 1940 a prokázaly provozuschopnost stroje. Roku 1941 byla schválena jeho sériová výroba ale nakonec nebyla nikdy zahájena. Přišla totiž operace Barbarossa a vpád německých vojsk, který zásadně zamíchal prioritami výroby obrněné techniky.

němečtí vojáci si prohlížení vyřazený tank T-28, všimněte si otevřeného krytu obrovského věntilátoru nad motorem, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

První jednotkou, které byly tanky T-28 přiděleny byl 2. samostatný pluk rezervy hlavního velení Leningradského vojenského okruhu. Roku 1933 obdržel tento útvar prvních deset tanků tohoto typu. O rok později již existovalo 6 tankových pluků vyzbrojených těmito tanky. Kromě uvedeného 2. pluku to byl 1. pluk ve Smolensku, 3. pluk v Moskvě, 4. pluk v Charkově, 5. pluk v Kyjevě a 6. pluk v Slucku. V prosinci 1935 došlo k reorganizaci, v rámci které zanikly pluky a vznikly nové těžké tankové brigády. Dvě z nich, 10. a 21., se v září 1939 zúčastnily sovětského útoku na Polsku. A právě zde a v rámci těchto brigád si tanky T-28 odbyly svoji bojovou premiéru. 10. brigáda měla při napadení Polska ve svém stavu 98 tanků T-28. 21. brigáda jich měla dokonce 105.

T-28 se zúčastnily rovněž sovětsko-finské války na přelomu let 1939 a 1940. Finové však byli pro Sověty tvrdší oříšek než Poláci, kteří byly již beztak na kolenou kvůli útoku Wehrmachtu ze západu. Sověti ztratili ve Finsku mnoho mužů i techniky tanky T-28 nevyjímaje. Zkušenosti z Finska byly koneckonců hlavním důvodem k zesílení pancéřování tanků T-28 na konci roku 1939.

Skutečné problémy však tank T-28 čekaly až po vypuknutí války s nacistickým Německem v roce 1941. Teoreticky byly sice výzbroj i pancéřování těchto sovětských tanků srovnatelné s německými protivníky Panzer III a Panzer IV, přesto však byla praxe na bojišti jiná. V prvních měsících bojů utrpěli Sověti obrovské ztráty a platilo to i pro tanky T-28. Skvělá německá taktika koordinující tanky, pěchotu, dělostřelectvo i letectvo způsobila, že se počet tanků T-28 v sovětské armádě do konce roku 1941 povážlivě snížil. I sami Sověti začali tyto stroje postupně stahovat z bojové služby a nahrazovat modernějšími typy. Pravděpodobně poslední bojovou akcí těchto tanků byly obranné boje v okolí obklíčeného Leningradu v roce 1943.

tank T-28 s kónickou věží, zdroj: Waralbum.ru se souhlasem provozovatele, upraveno

V roce 1935 prodali Sověti dva tanky T-28 Turecku, v jehož armádě potom sloužily i po druhé světové válce. Dalším uživatelem tohoto tanku se stali Finové, kteří během Zimní války ukořistily dva kusy a později během druhé světové války dalších pět. Finové tyto tanky bojově nasadili proti jejich původním vlastníkům. Po skončení války se ale všech svých T-28 museli vzdát. Ponechali si pouze jediný z nich, který však přestavěli na vyprošťovací vozidlo. Určité množství těchto tanků ukořistili také sami Němci. Ti je používali zejména k testování ale pravděpodobně je také nasadili do bojů.

 

Hmotnost

25,2 t

Délka

7,36 m

Šířka

2,87 m

Výška

2,62 m

Pohonná jednotka

M-17

Maximální výkon

500 koní

Maximální rychlost

38 km/h

Dojezd - silnice

180 km

Dojezd - terén

100 km

Pancéřování věže

20 mm

Pancéřování trupu

20-30 mm

Výzbroj

1 x kanon ráže 76,2 mm KT-28 nebo L-10

3 až 5 kulometů DT ráže 7,62 mm

Osádka

6 mužů

 

 

© copyright 2002 - 2012 PANZERNET