obrněný automobil BA-27, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Po skončení první světové a následné občanské války zůstalo Rudé armádě mnoho různých druhů obrněných automobilů. Byly to stroje dovezené ze zahraničí, licenčně vyráběné i stroje ukořistěné na nepříteli během válečných bojů. Taková směsice byla krajně nevhodná z hlediska údržby i dalšího rozvoje, nemluvě o tom, že většina vozidel byla už v té době zastaralá. Není tedy divu, že součástí první pětiletky byl i plán na vývoj a následnou výrobu moderních obrněných automobilů vlastní provenience.

Vývoj nového stroje byl zahájen roku 1927 v Ižorském závodě v Leningradě. O pouhý rok později již mohla být spuštěna sériová výroba. První sovětský obrněný automobil dostal označení BA-27 (BA = "Broněvoj avtomobil"). Šlo však o stroj vskutku spartánsky jednoduché konstrukce. Jako základ posloužil dvounápravový podvozek nákladního automobilu AMO-F-15. Přední řiditelná náprava, byla osazena jednoduchými koly s běžnými pneumatikami. Zadní poháněná náprava měla kola dvojitá.

Na podvozku byl posazen trup snýtovaný z rovných plechů o síle pouhých šesti milimetrů. Stropní deska měla tloušťku jenom pět a podlaha dokonce pouhé tři milimetry. Pohonná jednotka byla uložena vpředu, ve zúžené části trupu. Pohonnou jednotkou byl benzínový čtyřválec GAZ-M o maximálním výkonu 40 koní. V bocích motorového prostoru byly otvory pro servisní přístup k motoru. Za rovnou kapotou motoru se zvedala čelní stěna prostoru posádky. V ní byly dva obdélníkové průzory s otevíratelnými kryty. Při pobytu v bojové oblasti se kryty zavřely a k výhledu pak sloužily pouze štěrbiny v nich. Obdobný průzor byl také v zadní stěně trupu. Na stropě trupu byla umístěna otočná šestiboká věž, převzatá z tanku T-18. Ve věži byla umístěna veškerá výzbroj vozu, kanon Hotchkiss ráže 37 mm a kulomet DT ráže 7,62 mm.

obrněný automobil BA-27M, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Posádku stroje tvořili tři muži. Dva řidiči a jeden střelec, který zároveň plnil roli velitele i nabíječe. Řidiči byli dva protože stroj měl dvě plnohodnotná řidičská stanoviště. To nebylo u obrněných automobilů nic výjimečného. Couvat s takovým strojem bez výhledu za něj totiž bylo velmi obtížné. Konstruktéři tento problém často řešili druhým řidičským místem obráceným směrem k zádi vozidla. V BA-27 tedy seděli řidiči zády k sobě a mezi nimi stál třetí člen posádky obsluhující zbraně ve věži. K nástupu a výstupu posádky sloužily velké dveře v obou bočních stěnách trupu a také poklop na stropě věže.

Výroba stroje trvala od roku 1928 do roku 1931. Za tu dobu sjelo z linek okolo stovky těchto vozů. BA-27 nebyl stroj oslnivých kvalit. Jeho vývoj trval pouhý jeden rok a proto se nemůžeme divit, že vůz trpěl řadou konstrukčních nedostatků a vysokou poruchovostí. Použitý dvounápravový podvozek omezoval nasazení stroje pouze na zpevněných komunikacích. Průchodivost terénem byla nevalná. K tomu přispíval i fakt, že vůz měl pouze dvě nápravy. Jeho hmotnost se tedy rozkládala na malý počet kol a měrný tlak na půdu byl díky tomu relativně vysoký. Také výkon pohonné jednotky nebyl pro víc jak čtyři tuny těžký stroj optimální. O tom koneckonců svědčí i maximální rychlost pouhých 30 km/h.

Mezi přednosti obrněnce patřila naopak jeho výzbroj. Kanon ráže 37 mm nadřazoval BA-27 většině ostatních obrněných automobilů jeho doby. Přes všechny své "mouchy" však za situace, ve které se Rudá armáda nacházela, znamenal BA-27 krok správným směrem.

obrněný automobil BA-27, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Roku 1931 byl původní BA-27 ve výrobě nahrazen novější variantou označovanou jako BA-27M. Pro tento stroj byl použit nový podvozek převzatý z licenčně vyráběného nákladního automobilu Ford Timken. Nový tříosý podvozek s sebou přinesl lepší rozložení hmotnosti a tím pádem i lepší jízdní vlastnosti. Pohonná jednotka se nezměnila. Nová ale byla převodovka a právě díky ní se zvýšila maximální rychlost stroje na silnici až na 48 km/h. Objem palivových nádrží se zdvojnásobil, ze 75 na 150 litrů, a s tím se také zdvojnásobil dojezd stroje, ze 150 na 300 km.

Trup BA-27M byl řešen prakticky shodně jako u BA-27. Tvořily jej rovné ocelové plechy o síle 6 mm, které byly spojeny nýtováním. Nad zadními koly se objevil dlouhý blatník a nad ním byly na každé straně velké vstupní dveře pro posádku. Mezi předním a zadním blatníkem bylo na každé straně zavěšeno rezervní kolo. U staršího BA-27 byla rezerva upevněna na zádi. Věž a výzbroj se u BA-27M nezměnila. Posádka se rozrostla o jednoho člena. Jeho místo bylo ve věži a jeho funkcí byla střelba z kulometu. Teoreticky mělo dojít ke zvýšení bojové hodnoty stroje protože bylo teď možno vést palbu z kanonu i kulometu najednou. Ovšem vzhledem k tomu jak byli dva střelci v malé věži namačkaní, je přínos nového muže na palubě dosti spekulativní. Přesný počet vyrobených BA-27M není znám. Velkou nevýhodou obou obrněných vozů byla absence radiostanice.

Jak BA-27 tak BA-27M se dočkaly začátku druhé světové války ale není známo, jestli do jejích bojů skutečně aktivně zasáhly.

 

 

BA-27

BA-27M

Hmotnost

4,3 t

4,5 t

Délka

4,62 m

4,83 m

Šířka

1,71 m

1,93 m

Výška

2,52 m

2,54 m

Pohonná jednotka

GAZ-M

GAZ-M

Maximální výkon

40 koní

45 koní

Maximální rychlost

30 km/h

48 km/h

Zásoba PHM

75 l

150 l

Dojezd - silnice

150 km

300 km

Pancéřování

8 mm

8 mm

Výzbroj

1 x kanon Hotchkiss ráže 37 mm

1 x kulomet DT ráže 7,62 mm

1 x kanon Hotchkiss ráže 37 mm

1 x kulomet DT ráže 7,62 mm

Osádka

2 muži

2 muži

 

 

© copyright 2002 - 2012 PANZERNET