sovětská obrněná technika druhé světové války

• ÚVOD
• LEHKÉ TANKY
• STŘEDNÍ TANKY
• TĚŽKÉ TANKY
• SAMOHYBNÁ DĚLA
• OBRNĚNÁ AUTA
• JINÁ TECHNIKA

SU-12, zdroj: Wikimedia, Public domain, upraveno

Vznik vozidla

Ve třicátých letech využívaly Sověti ve velké míře podvozky nákladních automobilů Ford vyráběných v Sovětském svazu pod americkou licencí. Na podvozcích Ford Timken a Ford AA vzniklo v té době několik obrněných automobilů a bylo jen otázkou času kdy se konstruktéři pokusí využít podvozek také pro stavbu nějakého jiného druhu bojového vozidla, například samohybného děla.

Popis konstrukce

Tato myšlenka spatřilo světlo světa v roce 1932 a téhož roku byla také zrealizována do podoby prototypu. Nový stroj, postavený na třínápravovém podvozku Fordu Timken, dostal označení SU-12. Podvozek byl převzat téměř bez úprav včetně civilně provedené řidičovy kabiny. Hned za kabinou byla schránka na dělostřeleckou munici. Kolik granátů si s sebou stroj vezl není bohužel známo. V zadní části stroje byla vytvořena plošina a na ní byl na otočném podstavci instalován kanon ráže 76,2 mm vzor 1927.

Kanon byl chráněn rozměrným štítem, který kryl jeho čelo a částečně i boky. Tento kryt byl ale jediným kusem pancéřování na celém stroji. Je tedy zřejmé, že členové posádky, ať už v kabině nebo u kanonu, nebyli příliš chráněni. Kanon byl sice plně otočný ale kvůli řidičově kabině nemohl vést palbu přímo vpřed ve směru jízdy. Stroj nedisponoval žádnou protipěchotní zbraní. To ale nebyl nijak fatální nedostatek protože úkolem SU-12 měla být podpora postupující pěchoty zpoza bojové linie a přímé střetnutí s nepřítelem se nepředpokládalo.

SU-12 během vojenské přehlídky, zdroj: Aviarmor.net se souhlasem provozovatele, upraveno

Zkoušky ukázaly, že samohybné dělo má určitou bojovou hodnotu, ale i mnoho nedostatků. Kolový podvozek jej dělal závislým na silnicích nebo jen lehkém terénu a mizivá pancéřová ochrana nedovolovala jeho přímé bojové nasazení. Podvozek navíc silně trpěl tlakem a otřesy při palbě z kanonu. Celkově v sobě stroj nezapřel charakter víceméně nouzového řešení. I přesto ale byla vyrobena nevelké série SU-12, částečně na podvozku Ford Timken a částečně na GAZ-AA. Tyto vozy potom sloužily v Rudé armádě během třicátých let. Do bojů druhé světové války však už pravděpodobně žádný z nich nezasáhnul.

Takticko-technická data

OBSAH ČLÁNKU:

VZNIK VOZIDLA

POPIS KONSTRUKCE

TECHNICKÁ DATA