Panzernet

LEICHTER VERSUCHSFLAKWAGEN

Flakpanzer na podvozku tanku Luchs

zmenšený model protiletadlového tanku na prodlouženém podvozku tanku Luchs, model byl velmi propracovaný, otáčením kličky zasunuté do otvoru v pojezdovém ústrojí se zvedala hlaveň zbraně, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vznik projektu

První německý Flakpanzer, tedy tank vyzbrojený a uzpůsobený primárně k ničení nepřátelských letadel, vznikl sice již v roce 1941, šlo však o dosti improvizované vozidlo a vskutku malosériovou záležitost (řeč je o Flakpanzeru I, kterého bylo vyrobeno pouhých 24 exemplářů). Navíc po tomto prvním Flakpanzeru následovalo dlouhé období, během kterého nepřišel do výroby žádný další stroj stejného druhu. Teprve v květnu 1943 (tedy po bezmála čtyřech letech války) dospělo vrchní velení německé armády k poznání, že by se tankovým jednotkám Wehrmachtu hodil nějaký prostředek protivzdušné obrany, který by s nimi dokázal držet krok při přesunech i v boji. A tak bylo rozhodnuto, že každý německý tankový pluk dostane 18 samohybných protiletadlových děl na plně pásových podvozcích. Tím byl fakticky spuštěn vývoj, na jehož konci byla celá rodina Flakpanzerů založených na podvozku tanku Panzer IV (tzn. Möbelwagen, Wirbelwind a Ostwind).

Pravdou však je, že i v mezidobí se v oblasti protiletadlových tanků dělo leccos zajímavého. Nejprve v červnu 1942 přišla firma Krupp s nápadem, že její plně pásový podvozek Pz.Sfl. IVc, vyvinutý původně za jiným účelem, by mohl celkem dobře posloužit jako základ pro stavbu nového Flakpanzeru vyzbrojeného kanonem Flak 41 ráže 88 mm. A hned v září téhož roku, dost možná inspirován iniciativou firmy Krupp, přišel s nápadem na nový Flakpanzer i německý zbrojní úřad (Waffenamt). Dne 2. září 1942 se Ing. Klein z Amtsgruppe für Flakentwicklung (L Flak) (tedy oddělení pro vývoj protiletadlových zbraní) sešel se zástupci firmy Krupp, aby je seznámil s představami, které armáda o novém vozidle měla.

Luchs nebo Leopard?

Zbrojní úřad neměl žádné megalomanské požadavky, právě naopak, přál si lehké pásové obrněné vozidlo, které by neslo buď kanon Flak 36 ráže 37 mm, nebo čtyřhlavňový komplet 2 cm Flakvierling. Pokud jde o podvozek, pohonnou soustavu a systém řízení, mělo být vozidlo založeno na komponentách lehkého tanku Panzer II Ausf. L neboli Luchs, který právě přicházel do sériové výroby u firmy MAN. Projekt dostal označení leichter Versuchsflakwagen (bývá uváděno i Versuchsflakwagen-Leichte), tedy doslova lehký ověřovací protiletadlový vůz. Hned 1. října 1942 dodal zbrojní úřad firmě Krupp výkresovou dokumentaci pro kanon 3,7 cm Flak 36, pro kanonové „čtyřče“ 2 cm Flakvierling a pro tank Luchs. Mimo to byly ale předány také výkresy právě vyvíjeného tanku Leopard (VK 16.02). Waffenamt tedy podle všeho dospěl k názoru, že robustnější podvozek tohoto průzkumného tanku od firmy MAN (resp. MIAG) nabízí větší potenciál (nosnost a rychlost) a zařadil jej tedy do projektu jako alternativu k podvozku tanku Luchs.

zmenšený model protiletadlového tanku zobrazoval podle některých autorů návrh Flakpanzeru od firmy Rheinmetall, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

4. listopadu 1942 předložil Krupp konceptuální návrh nového obrněnce založeného na komponentách tanku Leopard, a to hned ve čtyřech různých variantách, které se lišily instalovanou výzbrojí. Bylo zde již zmiňované „čtyřče“ kanonů ráže 20 mm a dále kanony Flak 36 a Flak 43 oba ráže 37 mm (Flak 43 byl tehdy teprve ve vývoji). Čtvrtá varianta vozu prý byla navržena pro nesení lehké houfnice ráže 105 mm… z jakého důvodu byla do vývoje Flakpanzeru zamíchána samohybná houfnice, literatura nezmiňuje. Snad aby Krupp ukázal, jak univerzální jeho návrh je? Hmotnost vozidla ve všech jeho verzích se měla pohybovat okolo 25 tun.

Přišel však leden roku 1943 a s ním rozhodnutí, které bylo pro další vývoj lehkého Flakpanzeru naprosto zásadní… projekt průzkumného tanku Leopard byl totiž zrušen. A počínaje tímto okamžikem začínají v literatuře panovat zásadní nejasnosti. Podle některých autorů se firma Krupp po zrušení projektu Leopard vrátila při práci na lehkém Flakpanzeru zpět k původně zamýšlenému podvozku tanku Luchs, podle jiných vyvinula de facto nový podvozek využívající komponenty z tanku Panzer IV. A pak je zde ještě informace o tom, že se do vývoje lehkého Flakpanzeru zapojila také firma Rheinmetall-Borsig a byla to ona, která svůj návrh založila na podvozku tanku Luchs. No je to slušný zmatek. Každopádně dochované fotografie zmenšeného modelu jasně prokazují, že minimálně jedna ze zainteresovaných firem skutečně pracovala s podvozkem tanku Luchs.

Popis vozidla

Vývoj tanku Luchs probíhal v podstatě od začátku války nejprve pod označením VK1301, pak VK 1302 a konečně VK 1303. V této třetí a finální verzi měl být tank poháněn motorem Maybach HL 66 P o výkonu 200 koní při 3800 otáčkách. S motorem byla spojena šestistupňová převodovka Zahnradfabrik SSG 48. Tank měl na každém boku pět pojezdových kol umístěných ve dvou řadách s částečným vzájemným překryvem. Ve vnější řadě byla dvě kola, ve vnitřní byla tři. Pojezdová kola byla plného provedení, o průměru 735 mm a s gumovou obručí pro hladší jízdu. Odpružení využívalo systém torzních tyčí. Pásy tanku byly široké 360 mm.

při zasunutí do otvoru umístěného více vpředu se pomocí kličky dala natáčet bojová věž modelu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Ukázalo se však, že pro stavbu Flakpanzeru je standardní podvozek tanku Luchs příliš krátký a korba příliš úzká. Zmenšený model protiletadlového tanku (ať už jej připravila firma Krupp nebo Rheinmetall) tedy počítal s prodloužením podvozku a rozšířením korby. Na každém boku Flakpanzeru tedy mělo být ne pět, ale sedm pojezdových kol (tři ve vnější a čtyři ve vnitřní řadě) a korbu měl ve střední části rozšiřovat kruhový prstenec s bočními přesahy do prostoru nad pásy. Šasí s prodlouženým pojezdovým ústrojím dostalo podle některých autorů vlastní vývojové označení VK 1305. Základní uspořádání korby zůstalo tradiční, to znamená převodovka v přední části, bojový prostor uprostřed a motor v zádi. Zmenšený model počítal s instalací kanonu ráže 37 mm (nejspíš Flak 43 ovšem s prodlouženou hlavní) v plně otočné věži s otevřeným stropem. Součástí výbavy vozidla měl být podle všeho i koincidenční dálkoměr pro určování vzdálenosti cíle.

Zmenšený model jasně ukazuje zamýšlenou možnost vedení palby nejen na vzdušné, ale i pozemní cíle (obrovský pozitivní náměr blížící se 90 stupňům, ale i mírně negativní náměr). Flak 36 nabízel teoretickou kadenci 160 ran za minutu, praktická se však pohybovala okolo 80 až 100 ran. Kanon byl nabíjen zásobníky po šesti nábojích. Maximální výškový dostřel činil přibližně 4800 metrů, při palbě na pozemní cíle byl dostřel zhruba 6500 metrů. Zbraň obstojně zvládala i ničení nepřátelské obrněné techniky, neboť na vzdálenost 600 metrů dokázala probít až 27 milimetrů pancíře skloněného pod úhlem 30 stupňů.

Ukončení projektu

Průběh vývojových prací od ledna 1943 dál je sice plný otazníků, ohledně konce projektu však máme naopak zcela jasno. Na podzim roku 1944 byl vývoj lehkého protiletadlového tanku definitivně ukončen, a to v rámci konsolidace vývojových aktivit všeho druhu. Minimálně na papíře představoval Flakpanzer na bázi tanku Luchs s kanonem ráže 37 mm velmi vyvážený bojový stroj. Byl by býval rychlý (samotný tank Luchs zvládal maximálku 60 km/h), přiměřeně pancéřovaný a výzbroj, kterou by nesl, byla naprosto dostatečná pro požadovaný účel, tedy blízké krytí obrněných kolon před nízkými nálety nepřátelského letectva. Ještě před zrušením tohoto projektu se na pozici standardních Flakpanzerů v německé armádě usadily stroje, založené na podvozku tanku Panzer IV (tzn. Möbelwagen, Wirbelwind a Ostwind). Ačkoliv podvozek Panzer IV nabízel mnohem větší nostnost, nebyl ani jeden z uvedených Flakpanzerů vyzbrojen zbraní větší ráže, než právě 37 mm (protože to pro daný účel nebylo potřeba).

zmenšený model protiletadlového tanku na upraveném podvozku průzkumného tanku Luchs, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Na druhou stranu je nutné uznat, že z čistě ekonomického hlediska šlo o racionální rozhodnutí. Podvozek VK 1305 (tedy prodloužená varianta podvozku tanku Luchs) by musel být nejspíš vyráběn jen a pouze pro tento Flakpanzer. Naproti tomu podvozky tanku Panzer IV byly vyráběny ve velkých sériích jako základ pro celou řadu bojových strojů (Panzer IV, Jagdpanzer IV, Stug IV, Brummbär). Navíc Flakpanzery Wirbelwind a Ostwind byly stavěny na starších již použitých podvozcích, což zásadně snižovalo výrobní náklady. Z pohledu konsolidace výroby i logistiky náhradních dílů tedy zrušení projektu leichter Versuchsflakwagen dávalo jasný smysl (obzvláště ve válečných podmínkách podzimu 1944).

OBSAH ČLÁNKU: