Panzernet

LEOPARD (VK 16.02)

šelma, kterou nikdy nevypustili z klece

průzkumný tank Leopard kdesi v pobořeném německém městě na samém konci války, pozadí: internet (public domain), plastikový model: Thomas Hartwig (www.panzer-modell.de), koláž: Panzernet

Akronym VK reprezentoval německé sousloví Vollketten, což česky znamená plně pásový. Šlo o označení, které Němci používali pro pásová obrněná vozidla (typicky tanky) ve fázi vývoje. Číselný kód 16.02 pak představoval přibližnou plánovanou hmotnost v tunách (16) a pořadové číslo projektu (02, tedy druhý projekt této hmotnostní kategorie). VK 16.02 se však stal mnohem známější pod údernějším označením Leopard.

Vznik projektu

Práce na vývoji tohoto moderního a rychlého průzkumného tanku začaly pravděpodobně již v polovině roku 1941 a to ve firmě MAN. Konkrétní podobu však stroj získal až v listopadu toho roku, poté co firma MAN obdržela armádní zadání na vývoj jiného stroje, a sice legendárního středního tanku Panther. Konstruktéři firmy MAN se tehdy rozhodli práce na obou vozidlech propojit a využít podobné konstrukční prvky. První nákresy Leopardu tak byly připraveny na konci listopadu 1941. Zbrojní úřad (Waffenamt) byl s návrhem spokojen a práce tedy mohly pokračovat dál. V lednu 1942 se však zástupci zbrojního úřadu začali obávat se, že další vývoj průzkumném tanku Leopard bude v MANu odčerpávat kapacity, které pak budou chybět právě při vývoji zmíněného středního tanku Panther. A protože vývoj Pantheru měl tehdy pro německou armádu nejvyšší prioritu, rozhodl Waffenamt o převedení celého projektu Leopard z firmy MAN na firmu MIAG z Braunschweigu. Bojovou věž i s výzbrojí pak měla připravit firma Daimler-Benz.

Těžší varianta

MIAG (Mühlenbau und Industrie AG) měl tedy převzít prvotní návrh firmy MAN a dotáhnout jeho vývoj až k sériové výrobě. MIAG původní návrh rozpracoval do dvou variant, jedné lehčí a rychlejší, ovšem se slabším pancéřováním a druhé těžší, silněji pancéřované, ale zato pomalejší. V obou variantách měl být tank vyzbrojen kanonem ráže 50 mm. V červnu 1942 byly obě varianty představeny Hitlerovi. Vůdce se jednoznačně přikláněl k variantě se silnějším pancířem. Odolnost tanku proti nepřátelské palbě byla podle něj důležitější než jeho rychlost. V Hitlerových představách totiž Leopard neměl být pouze průzkumným, ale také bojovým tankem. Koneckonců od července 1942 byl projekt veden pod označením Gefechtsaufklärer Leopard, což znamená doslova bojový průzkumník.

američtí vojáci procházejí německou vesnicí okolo opuštěného tanku Leopard, pozadí: internet (public domain), plastikový model: Thomas Hartwig (www.panzer-modell.de), koláž: Panzernet

Hitlerem požadovaná těžší varianta tanku měla mít čelní pancíř o síle 80 mm, boční pancíř o síle 60 mm a záď trupu silnou 50 mm. V době, o které hovoříme, šlo o vpravdě mimořádné hodnoty. Tehdejší hlavní německý bojový tank Panzer IV dostal takto silný čelní pancíř až v nejnovější verzi Ausf. G, ale o podobné síle bočního nebo zadního pancíře si mohl nechat jen zdát. Taková úroveň pancéřování však samozřejmě nebyla zadarmo. Těžší varianta Leopardu měla dle propočtů vážit plných 26 tun, což bylo o 10 tun více, než bylo původně plánováno a skoro o 2,5 tuny více, než vážil Panzer IV Ausf. G. Na průzkumný tank to bylo opravdu hodně. Hitler to však za žádný problém nepovažoval.

Lehčí varianta

Koncem července 1942 byla hotova technická dokumentace a v září 1942 byl schválen plán sériové výroby. První sériové tanky Leopard měly z výrobní linky sjet v dubnu 1943. V září 1942 však ministr zbrojení Speer informoval Hitlera, že všechny dotázané bojové jednotky u průzkumného stroje zcela jasně upřednostňují rychlost před odolností pancíře. Vojáci zkrátka měli jiné priority než Vůdce. Speer dále argumentoval, že ve své těžké variantě by Leopard sílou pancíře a rychlostí vlastně odpovídal bojovému tanku Panther, ale pokulhával by za ním svou výzbrojí. Za takových okolností by pak dávalo smysl prostě zvýšit produkci Pantherů a využívat je i jako silně ozbrojené průzkumné tanky namísto Leopardů. Hitler předložené argumenty uznal a změnil své rozhodnutí ve prospěch lehčí varianty.

MIAG se tedy znovu pustil do práce a připravil detailní dokumentaci pro lehčí verzi tanku. I když se záhy ukázalo, že ani ona lehčí verze nebude žádný drobeček. Vypočet očekávané hmotnosti se totiž zastavil až na hodnotě 21,9 tuny. Čelní pancíř trupu měl být silný 50 mm, boky a záď 30 mm. Podvozek měl být tvořen pěti pojezdovými koly na každém boku. Kola měla být stejného provedení jako u tanku Panther, ovšem většího průměru (pojezdová kola tanku Panther měla průměr 860 mm, u tanku Leopard to mělo být 960 mm). Způsob uspořádání a zavěšení kol byl také shodný, jako u Pantheru. Z tanku Panther byla převzata také přední hnací kola a zadní kola napínací. Rovněž pásy o šířce 660 mm pocházely z Pantheru. Podvozek i trup nového tanku svým celkovým provedením zkrátka vypadal jako zmenšená verze Pantheru. Až na to, že přední část kabiny posádky byla zúžená a do boků se kabina rozšiřovala až někde nad druhým pojezdovým kolem.

průzkumný tank Leopard hlídkuje na ulici něznámého německého města na sklonku války, pozadí: internet (public domain), plastikový model: Thomas Hartwig (www.panzer-modell.de), koláž: Panzernet

Použití širokých pásů znamenalo velmi dobré rozložení hmotnosti a nízký měrný tlak na půdu. Krátká pojezdová část podvozku zase zajišťovala skvělý poměr délky kontaktní plochy pásů ku šířce vozidla (cca 1:1), což v praxi znamenalo výbornou ovladatelnost stroje. Za pohonnou jednotku byl vybrán benzínový, kapalinou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 157 P, který dával výkon 550 koní při 3600 otáčkách za minutu. Převodovka byla typu Maybach OG 55 11 77. Nejvyšší rychlost vozidla měla činit 60 km/h, běžná cestovní rychlost pak měla být asi 45 km/h na silnici a 30 km/h v terénu. Očekávaný akční rádius se pohyboval okolo 500 km na silnici a 300 km mimo ni.

Bojová věž svým provedením sice připomínala věž z těžkého obrněného automobilu Puma, byla však vyrobena na míru průzkumnému tanku. Oproti věži pro Pumu byla věž pro Leopard o něco větší, měla silnější pancíř a o něco větší sklon stěn. Čelo věže bylo silné 50 mm, její boky a záď 30 mm a strop 16 mm. Hlavní výzbroj vozu tvořil kanon KwK 39/1 L/60 ráže 50 mm. Hned napravo od kanonu byl instalován ještě kulomet MG 42. Uchycení obou zbraní v čelní stěně chránila silná odlévaná maska. Běžné Leopardy měly být osazeny radiostanicí typu Fu 5, velitelské stroje pak ještě stanicí Fu 8.

Posádku průzkumného tanku měli tvořit čtyři vojáci: řidič, velitel, střelec a nabíječ. Literatura uvádí, že nabíječ měl zároveň plnit také roli radisty, což však dost možná nebude správná informace. Rozmístění vojáků bylo dva v trupu a dva ve věži o čemž svědčí hned několik faktů: dva nástupní průlezy ve stropě kabiny před věží, pozorovací průzor na pravém boku kabiny a samotná velikost věže, která by pro tři vojáky rozhodně nestačila. Pokud by roli radisty opravdu plnil nabíječ, jakou funkci by potom zastával voják v trupu vedle řidiče? Pravděpodobnější je, že uvnitř trupu vedle sebe seděli řidič a radista a ve věži pak nabíječ a střelec, který byl zároveň i velitelem vozu.

Ukončení projektu

Ať už to s posádkou mělo být tak či onak, stejně na to nedošlo. V lednu 1943 nařídil Hitler ukončení projektu Leopard, protože podle jeho názoru úroveň pancéřování a výzbroje neodpovídala požadavkům pro nadcházející roky, a to ani pokud by mělo jít o čistě průzkumný tank.

OBSAH ČLÁNKU: