Panzernet

L.K.A. 1 & L.K.A. 2

exportní tank, o který nikdo nestál

jediný prototyp exportního tanku L.K.A. 1 firmy Krupp, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Koncept exportního tanku

Tank, coby nový druh zbraně, se zrodil v průběhu první světové války a do jejích bojů poprvé zasáhl v roce 1916. Během následujících dvou let trvání tohoto konfliktu sice tank nestačil ani zdaleka předvést vše, co dokáže, mnohým však bylo i přesto jasné, že éra tanků s Velkou válkou nekončí, ale naopak začíná. Věřili tomu nejen představitelé armád, ale i průmyslové podniky, které se do výroby prvních tanků zapojily. Tyto firmy samozřejmě na tanky nahlížely z trochu jiného úhlu než samotní vojáci a viděly v nich zejména zajímavý obchodní artikl.

Bylo po válce, poptávka po tancích proto začala klesat a firmy jako Renault přemýšlely co dál. Když tanky nekupuje domácí armáda (v případě Renaultu tedy armáda francouzská), proč svůj produkt nenabídnout jiným armádám? Na světě je přece spousta zemí, jejichž vojenské rozpočty a stav průmyslové základny prostě neumožňují vyvinout si vlastní tanky. Ideálním typem pro takovéto „chudší“ země bude bezesporu relativně levný, malý a lehký tank jako byl právě Renault FT-17. Podobně začaly později uvažovat i další průmyslové podniky jako britský Vickers nebo československá ČKD. Tak se zrodilo něco jako nová kategorie tanků určených primárně na export.

U těchto tanků se nepočítalo s prodejem velké počtu vozidel jednomu zákazníkovi, ale naopak s dodávkami menších sérií, ale co nejvíce zákazníkům (zemím). Požadavky různých armád se však od sebe dost často lišily – někdo chtěl výzbroj kanonovou, někdo zase kulometnou, někdo motor chlazený kapalinou, jiný zase vzduchem. Výrobci se tedy museli naučit své tanky alespoň do určité míry přizpůsobovat přáním zákazníků. A fungovalo to. Odbytiště pro lehké tanky se našlo v jak v chudších balkánských státech, tak v Sovětském svazu, nebo dokonce v latinské Americe.

i když se L.K.A. 1 podobal tanku Panzer I, šlo o stroj vyvinutý zcela od nuly, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Versailleský problém

Německo se svou rozvinutou průmyslovou základnou by vývoj vlastních tanků bezesporu zvládlo, po dlouhou dobu mu v tom však bránilo něco jiného. Byla to Versailleská smlouva, která Němcům vývoj a výrobu tanků přísně zakazovala. Němci sice na vývoji vlastních tanků tajně pracovali, nemohli je však otevřeně testovat ani používat a možnost jejich nabídnutí zahraničním odběratelům byla zcela vyloučena. Mezi podniky, který se tajného vývoje německých tanků účastnily patřila i firma Krupp. Již ve dvacátých letech se Krupp zapojil do prací na projektech Grosstraktor a Leichttraktor, ty pravé zkušenosti však získal až v první polovině let třicátých při vývoji lehkého tanku Panzer I. Firma Krupp vyvinula pro tento tank podvozek s pohonným a pojezdovým ústrojím a pancéřovou vanou.

Když Kruppovy závody v roce 1933 dodaly armádě prvních 5 předsériových podvozků nového tanku, seděl již v křesle říšského kancléře Adolf Hitler. Ten si s dodržováním Versailleské smlouvy nedělal příliš starostí, a tak není divu, že si německá armáda již v roce 1934 beze všeho objednala rovnou tisícovku nových lehkých tanků Panzer I. Konečně se mohla pořádně rozběhnout sériová výroba prvního německého tanku. Versailleská smlouva byla tedy de facto roztrhána, firma Krupp měla spoustu nově nabytých zkušeností z vývoje a výroby tanku Panzer I a začala velmi brzy uvažovat, že by nyní mohla své výrobky nabídnout i zahraničním kupcům a urvat si tak pro sebe další kus trhu.

Kruppův tank na export

Krupp se nechystal nabídnout do zahraničí tank Panzer I, ten byl přece navržen a postaven pro německou armádu. Pro účely vývozu měl vzniknout úplně nový typ, a tak se také stalo (i když inspirace tankem Panzer I je přímo do očí bijící). Základní koncepce stroje byla diskutována na interním jednání 9. května 1936. Klíčové charakteristiky zněly: malý, lehký, rychlý a levný. Hmotnost se měla pohybovat okolo pouhých 4 tun. K tomu měly napomoci co nejmenší celkové rozměry vozidla a co nejslabší pancíř, který však zároveň musel odolat průrazné munici ráže 7,92 mm (tedy puškové a kulometné) vypálené vzdálenosti 30 a více metrů. Nový exportní tank dostal označení leichter Kampfwagen Ausland 1, tedy doslova lehký bojový vůz (pro) zahraničí, zkráceně L.K.A. 1 (kromě tohoto označení se však pro tank v oficiální komunikaci se zbrojním úřadem a subdodavateli používala také označení L 10 a M.G. K.A. (Machinengewehr Kampfwagen Ausland)).

další z "propagačních" fotografií prototypu exportního tanku L.K.A. 1, zde bez výzbroje, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Popis stroje

Ještě než se pustíme do dalšího vyprávění o L.K.A. 1 je třeba si říci, že tento tank nebyl jediným exportním typem, do kterého se Krupp pustil. Již na přelomu let 1936 a 37 začala firma pracovat na projektu středního tanku M.K.A. (mittlerer Kampfwagen Ausland) s kanonem ráže 45 mm a během roku 1937 se plánovaná rodina vývozních tanků rozrostla až na šest různých typů! Ale všechno pěkně popořadě. První nákresy lehkého L.K.A. 1 vznikly v červenci roku 1936. Hmotnost stroje byla odhadnuta na 4,5 tuny (pro srovnání tank Panzer I Ausf. A vážil 5,4 tuny), očekávaná maximální rychlost činila 50 km/h (oproti 37 km/h u Panzer I). Posádka exportního tanku měla být dvoučlenná a výzbroj měly tvořit dva kulomety, umístěné v plně otočné věži (tedy stejně jako u Panzer I). Za pohonnou jednotku byl zvolen vzduchem chlazený osmiválec Krupp o výkonu 85 koní ovšem s tím, že na přání zákazníka musí být možno instalovat i vodou chlazený agregát. Převodovka měla mít pět stupňů pro jízdu vpřed a dva reverzní, zásoba paliva byla 140 litrů. Radiostanice měla být instalována pouze, pokud si ji zákazník objedná.

Aby mohl Krupp vůbec začít nový tank nabízet zahraničním armádám, potřeboval nejprve povolení německého zbrojního úřadu. V říjnu 1936 se proto konalo jednání s jeho zástupci, kde Krupp svůj nový bojový stroj představil a požádal o potřebné povolení. Waffenamt export tanku povolil, ovšem své rozhodnutí doprovodil seznamem podmínek a omezení, které se týkaly různých konstrukčních detailů a použitých materiálů.

V únoru 1937 byla zahájena stavba prvního prototypu. Podle původních představ měl být hotov koncem dubna téhož roku, nakonec však byl připraven až v únoru 1938. Vozidlo měřilo 380 cm na délku, 190 cm na šířku a 168,5 cm na výšku. Hmotnost stroje odpovídala plánovaným 4,5 tunám a totéž platilo pro jeho maximální rychlost 50 km/h. Podvozek tanku byl na každé straně tvořen čtyřmi velkými pojezdovými koly s tlumící gumovou obručí po obvodu. Dvě sousedící kola byla uchycena na společném závěsu odpruženém listovou pružinou. Vpředu bylo ozubené hnací kolo a vzadu nastavitelné kolo, které napínalo pás. Horní část pásu byla podepřena dvojicí malých vratných kladek. Pásy byly široké 280 mm.

prototyp exportního tanku L.K.A. 1, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Korba a věž tanku L.K.A. 1 nezapřely silnou inspiraci tankem PzKpfw I Ausf. A, tedy vyjma čelní desky trupu a zadní motorové sekce, které byly řešeny jinak. Nešlo však v žádném případě o přepoužití existujících komponent z tanku Panzer I. Tank L.K.A. 1 byl skutečně vyvinut zcela nově na míru svému zadání, šlo tedy pouze o inspiraci, i když opravdu silnou. Při bližším zkoumání lze proto nalézt mnoho různých detailů, ve kterých se korba a věž L.K.A. 1 lišily od Panzer I Ausf. A (v první řadě celkovými rozměry).

Základní uspořádání tanku L.K.A. 1 zahrnovalo v zádi umístěný motor, spojený hřídelí s převodovkou umístěnou vpředu. Uprostřed trupu pak byla kabina posádky s otočnou bojovou věží na stropě. Řidič seděl na levé straně kabiny. Svůj hlavní průzor měl přímo před sebou v čelní stěně kabiny. Další menší průzor pak měl po své levé ruce. Jeden průzor byl také na pravém boku, ovšem k němu to měl řidič dost daleko takže jej nejspíš využíval velitel, když zrovna nestál ve věži. K nástupu a výstupu sloužil řidiči průlez vyřezaný přes hranu levé boční a stropní desky kabiny (stejně jako u Panzer I).

Bojová věž byla umístěna napravo od podélné osy vozu. Stejně jako celá korba, i bojová věž byla o něco menší, než u Panzer I, měla jinak řešené průzory i čelní stěnu s maskou pro zbraně. Výzbroj exportního tanku tvořila dvojice kulometů ráže 7,92 mm. Nebyly to však stejné kulomety jako u Panzer I. Kvůli menším rozměrům věže musely být u L.K.A. použity kulomety MG 13k s kratší hlavní. Zásoba střeliva čítala 2000 kusů. Maska umožňovala zbraním vertikální pohyb v rozsahu od -10 do +20 stupňů, horizontální pohyb zajišťovalo otáčení celé věže. Obsluhu kulometů měl na starost velitel, který napůl seděl a napůl stál na podlaze kabiny s horní částí trupu ve věži. K nástupu a výstupu mu sloužil vlastní průlez ve stropu věže. V motorovém prostoru za kabinou a věží byl uložen vzduchem chlazený benzínový motor Krupp M 311, na který navazovala převodovka Zahnradfabrik Z.G. 35. Do palivových nádrží se vešlo 140 litrů benzínu.

prototyp exportního tanku L.K.A. 1, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Chtělo by to kanon

První postavený prototyp zůstal nakonec také jediným. Firma Krupp jej vyrobila na vlastní náklady s tím, že náklady na vývoj budou pokryty z budoucích prodejů do zahraničí… žádný se však nakonec neuskutečnil. Proběhlo sice několik obchodních jednání s delegacemi z Thajska, Švýcarska, Turecka, Afghánistánu nebo Uruguaye, všichni zájemci si však nakonec koupi rozmysleli. Již na prvních jednáních, která se uskutečnila v říjnu roku 1936 (tedy v době, kdy ještě nebyl hotov ani prototyp), zazněla ze strany potenciálního kupce výtka týkající se absence kanonové výzbroje. Krupp si byl tohoto hendikepu svého stroje zřejmě také dobře vědom, protože ve stejném měsíci dostali konstruktéři za úkol prozkoumat, zda by šlo do L.K.A. 1 instalovat kanon ráže 20 mm. Tak se začal rodit projekt, nazvaný později L.K.A. 2.

Analýza ukázala, že stávající věž tanku L.K.A. 1 je pro silnější zbraň příliš malá a bude tedy třeba ji upravit. Zbrojní úřad, který byl samozřejmě o tomto plánu rovněž informován, neměl námitek, a tak v únoru 1937 vznikl návrh nové bojové věže, ve které mohly být vedle sebe umístěny kulomet a rychlopalný kanon KwK 30 ráže 20 mm (stejný, jakým byl vyzbrojen tank Panzer II). Ihned poté byla zahájena stavba druhého prototypu, který měl být osazen touto novou věží. Pro vzájemné odlišení dostal tank označení L.K.A. 2 a jeho první prototyp byl dokončen v dubnu 1938.

Jediná dostupná fotografie prototypu L.K.A. 2 dokazuje, že k určitým změnám došlo také na korbě tanku. Levá část čelní stěny kabiny před řidičem vystupovala mírně vpřed, což nově umožňovalo řidiči výhled i do pravé strany. Původní průzor v pravém boku kabiny tak mohl být zrušen, protože ani řidič, ani velitel jej nemohl při běžném provozu rozumně využívat (oba to k němu měli příliš daleko). Na palubu L.K.A. 2 se vešlo 150 kusů střeliva pro kanon. Vzhledem k omezenému prostoru věže však musela být kanonová munice uložena v kabině pod věží, což veliteli bezesporu znesnadňovalo obsluhu zbraně. L.K.A. 2 byl samozřejmě o něco těžší než kulometný L.K.A. 1, konkrétně vážil 5,2 tuny. Ani v případě L.K.A. 2 se původní záměr firmy Krupp nepodařilo naplnit. První postavený exemplář zůstal zároveň i exemplářem posledním a žádný zahraniční kupec si tank neobjednal.

jediná dochovaná retušovaná fotografie prototypu exportního tanku L.K.A. 2 s kanonem ráže 20 mm, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V únoru 1937 zahájil Krupp vývoj ještě jednoho typu exportního tanku, který měl být založen na podvozku L.K.A. a vyzbrojen kanonem ráže 20 mm. Tento typ dostal označení 2 cm K.A.v (písmeno v reprezentovalo slovo verstärkt, tedy posílený nebo zesílený). Jak název napovídá, měl tento typ dostat silnější pancéřování, na čelních partiích až 30 milimetrové. Hmotnost tanku měla díky tomu vzrůst až na hranici sedmi tun. Hned v březnu 1937 však bylo rozhodnuto, že 2 cm K.A. v nebude používat podvozek L.K.A., ale větší a robustnější podvozek z chystaného tanku M.K.A..

OBSAH ČLÁNKU: