Panzernet

GROSSTRAKTOR

sakra ostrý traktor

Grosstraktor firmy Krupp během zkoušek, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Nebezpečný traktor

Mimo jiné druhy zbraní zakazovala Versailleská smlouva Německu také vývoj a výrobu tanků. Pokrokovější část německého armádního vedení si uvědomovala, jak zásadní handicap by toto embargo mohlo znamenat pro budoucnost jejich vojsk. Hrozila zde jednak ztráta neocenitelných zkušeností získaných prvními tankisti v závěru světové války, ale také hrozilo odstřižení průmyslové základny od vývojových trendů a moderních technologií. Není tedy divu, že relativně brzy začalo docházet ke skrytému porušování versailských nařízení. Již v polovině dvacátých let tak vznikl tajný program vývoje lehkých a středních tanků, maskovaných pod nevinným označením "traktor". Střední tank, který z programu vzešel, se pak do dějin zapsal pod jménem Grosstraktor, tedy doslova velký traktor.

Oficiální požadavek na vývoj takového stroje obdržely firmy Daimler-Benz, Krupp a Rheinmetall-Borsig v roce 1925. Tehdy se pro něj ještě používalo kódové označení Armeewagen 20 (tedy doslova armádní vůz), které bylo až později změněno na zmíněné Grosstraktor. Každá z firem měla navrhnout, postavit a dodat k testům dva ověřovací exempláře z běžné netvrzené ocele. Dodání prototypů bylo očekáváno na přelomu let 1929 a 1930.

Armádní požadavky

Armádní zadání znělo na stroj hmotnostní kategorie 15 tun o délce trupu do 6 metrů. Někdy bývá požadovaná hmotnost uváděna jako 20 tun, což by mohlo vysvětlovat původ číslice 20 v kódovém označení Armeewagen 20. Tank měl mít pancíř o síle 6 až 14 mm a měl být schopen vyvinout maximální rychlost okolo 40 km/h. Jeho hlavní zbraní měl být kanon ráže 75 s délkou hlavně 24 násobků ráže. Doplňkovou výzbroj měly tvořit 2 až 4 kulomety. Někteří autoři uvádění, že armáda žádala pro nové tanky schopnost plavby.

Grosstraktor firmy Rheinmetall-Borsig jako pomník, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Každá z firem měla navrhnout a vyrobit komponenty vlastního vozu, finální montáž všech prototypů pak měla provést firma Rheinmetall. Navíc mělo mezi Daimlerem a Rheinmetallem dojít k dohodě ohledně věží. Rheinmetall měl podle této dohody vyvinout a postavit věže nejen pro svůj vlastní prototyp, ale i pro prototyp Daimler-Benz. Podle některých historiků měl být součástí armádního zadání požadavek na obecnou vzájemnou zaměnitelnost hlavních součástí tanku mezi výrobci. Velká podobnost finálních výtvorů všech tří firem by této teorii jen odpovídala.

U všech byl patrný vliv konstrukčních standardů první světové války a také britských a francouzských těžkých tanků. Pásová soustava byla velmi vysoká, takže horní část pásu sahala až do úrovně střechy trupu. V čele trupu bylo řídící stanoviště, dále následovala kabina posádky s hlavní bojovou věží nad ní. Za kabinou byla motorová sekce a v samé zádi byla sekundární kulometná věž.

Prototypy Daimler-Benz

Prototypy Daimler-Benz byly sice dokončeny v požadovaném termínu (první roku 1929 a druhý 1930) přesto však jako poslední ze všech. Pro odlišení byly tanky jednotlivých firem označeny římskou číslicí. Výtvor firmy Daimler-Benz dostal navzdory pořadí dokončení číslo jedna, a byl tedy veden jako Grosstraktor I. Prototypy Daimler dosahovaly hmotnosti 15 tun a byly tak nejlehčí ze všech. Pohon tanku zajišťoval motor Mercedes DIV (M182206), který dával maximální výkon 260 koní (podle některých pramenů to bylo 300 koní).

Grosstraktor firmy Daimler-Benz jako pomník, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pojezdové ústrojí tvořilo u Grosstrakoru I na každé straně šestnáct malých pojezdových kol. První dvě kola byla umístěna nad úrovní terénu a podpírala pás při najíždění na překážku. Pojezdová kola byla spojena do osmi vozíků po dvou kolech. Zadních šest vozíků pak bylo opět spojeno po dvou společným závěsem využívajícím vždy jednu velkou horizontální listovou pružinu. Prakticky celou pásovou soustavu překrýval vnější boční pancíř s půlkruhovými servisními otvory (právě podle jejich tvaru je možné na fotografiích snadno odlišit stroj firmy Daimler-Benz).

Čelo trupu tvořily ostře skloněná horní a dolní deska se zaoblenou špicí. V pravé části této špice byla střílna pro kulomet. Na dolní desce nosu trupu byly upevněny háky pro vlečná lana.

Uprostřed horní desky byl zasazen velký reflektor ukrytý v uzavíratelném kovovém pouzdře. Horní deska nosu trupu přecházela do střechy kabiny posádky. V její přední části seděli vedle sebe řidič (nalevo) a trupový kulometčík (napravo). Výhled z vozu zajišťovala každému jeho vlastní kupole nad hlavou. Ta byla kruhového půdorysu, opatřená po obvodu pozorovacími otvory. Ve stropu každé kupole byl zřejmě nástupní průlez uzavíraný poklopem.

Grosstraktor firmy Krupp jako pomník, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Za stanovištěm řidiče a kulometčíka následovala kabina pro další tři vojáky a hlavní bojová věž tanku. Stěny věže se kónicky zužovaly, což zvyšovalo jejich odolnost proti ostřelování. V čelní stěně byl v pohyblivé masce instalován kanon ráže 75 mm a s ním spřažený kulomet. V bočních stěnách věže byly malé uzavíratelné kruhové otvory. Zřejmě šlo o střílny pro palbu z ručních zbraní posádky. Ve věži měli stanoviště velitel, střelec a nabíječ. K nástupu a výstupu jim sloužil průlez v zadní stěně věže (a snad i v jejím stropu).

Za hlavní kabinou následoval motorový prostor a za ním druhá menší věž. Ta byla umístěna níže než strop motorové sekce. Z toho důvodu nemohla být plně otočná a měla tedy pokrývat pouze prostor za tankem. V této věž byl instalován těžký kulomet ovládaný posledním, tedy šestým, členem posádky. Typ kulometu se mi nepodařilo zjistit, ale evidentně se jednalo o typ s vodou chlazenou hlavní. Díky tomu připomínal rukáv jeho hlavně spíše hlaveň kanonu než kulometu.

Podle některých pramenů byl jeden z prototypů firmy Daimler-Benz později osazen kanonem s delší hlavní. K této úvaze zřejmě autory vedla fotografie Daimlerova Grosstraktoru coby pomníku před kasárnami pátého Panzer Regimentu ve Wünsdorfu. Je však otázkou zda se skutečně jedná o opravdový kanon nebo jen jeho náhražku. Proč by si totiž někdo dával tu práci a montoval nový typ kanonu do tanku, který bude stát na podstavci jako památník? Větší smysl dává dle mého názoru kanon raději zcela vymontovat, použít někde jinde a nahradit pro památník pouhou atrapou hlavně? Dalo by se namítnout, že nový kanon mohl být do věže instalován v rámci postupných úprav prototypu dlouho před tím, než padlo rozhodnutí postavit tank na podstavec. Zřejmě tomu tak ale nebylo, protože tank firmy Daimler byl z testů velmi brzy vyřazen pro četné problémy a to co si na něm zasloužilo úpravy nebyla rozhodně jeho výzbroj. Mimochodem existují také fotografie, na kterých je z Grosstraktoru Daimler kanon zcela demontován a z čela věže ční jen trubice, která jinak tvořila první a druhý stupeň celé hlavně.

zadní pohled na Grosstraktor firmy Daimler-Benz, zdroj: forum.worldoftanks.eu, upraveno

Prototypy Rheinmetall-Borsig

Rheinmetall-Borsig dodal své dva prototypy ještě dříve než Daimler, konkrétně v letech 1928 a 1929. Přesto však Grosstraktor Rheinmetall dostal číslo II. Jak již bylo řečeno, celkové provedení tanku bylo velmi podobné konkurentům. Podvozek byl opět tvořen velkým počtem malých pojezdových kol, zadním kolem hnacím, předním napínacím a třemi podpůrnými kladkami. Pojezdových kol bylo u tohoto tanku osmnáct nebo dokonce devatenáct. První dvě pojezdová kola byla umístěna nad úrovní terénu pod napínacím kolem. Jejich posláním bylo podepřít pás při najíždění na překážku.

Celý bok byl opět překryt pancířem. Pohonnou jednotkou byl tentokrát letecký motor BMW Va o výkonu 250 koní. Za zmínku stojí zábradlí, které na některých fotografiích obepíná nejvyšší část trupu. Pravděpodobně se skutečně jednalo pouze o zábradlí a nikoliv o rámovou anténu radiostanice jak by se rovněž mohlo zdát. Řešení trupu tanku Rheinmetall odpovídalo popsanému prototypu firmy Daimler. Věže pak byly zcela identické, protože jejich výrobu pro Grosstraktor I i II zajišťoval právě Rheinmetall-Borsig. S hmotností 19,3 tuny byl Grosstraktor II nejtěžší ze všech tří soutěžních konstrukcí.

Minimálně jeden exemplář Grosstrakoru II byl rovněž použit pro stavbu pomníku před kasárnami a to zřejmě opět u pátého Panzer Regimentu. Na fotografiích tohoto pomníku je vidět zvláštní kombinace zbraní v hlavní bojové věži. Zdá se, že jsou zde vedle sebe instalovány kanony ráže 37 mm a 75 mm. Taková kombinace zbraní (mimochodem byla použita později také u tanku Neubaufahrzeug) by jistě dávala smysl, protože by v sobě spojovala možnost protitankového boje (37mm kanon) s možností podpory pěchoty (75mm kanon). Na základě studia fotografií si však dovolím vyslovit domněnku, že se i v tomto případě jedná o atrapy instalované do věže tanku-pomníku namísto opravdových zbraní. Odkud ale vzešla podoba této atrapy a vůbec její myšlenka? Teoreticky je možné, že do Grosstraktoru II byly v rámci jeho postupných úprav skutečně experimentálně instalovány dva zmíněné spřažené kanony.

Grosstraktor firmy Krupp jako pomník, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Prototypy Krupp

Jak je již nyní jasné, na Grosstraktor firmy Krupp vyšlo číslo III. Krupp dodal své stroje v letech 1928 a 1929. Pojezdový systém sestával na každém boku z 12 malých pojezdových kol pospojovaných opět do párů, a dalších 2 nebo dokonce 4 samostatných. Zadní kolo bylo hnací, přední napínací a horní část pásu nesla obligátní trojice kladek. I zde byl bok překryt velkým plechem. Na rozdíl od dvou předešlých však bylo u Kruppova vozu ponecháno hnací kolo zcela odkryté. Pohonnou jednotkou byl, stejně jako u Grosstrakotru II, letecký agregát BMW Va. Hmotnost posledního prototypu se pohybovala od 16 do 16,4 tuny.

Prototypy všech tří výrobců byly shodné co do síly pancíře. Ta se pohybovala od 6 mm na dnových deskách do 13 mm na čele trupu. Shodná u nich všech byla prý také zásoba munice a to 104 kusů střel pro kanon ráže 75 mm a 6000 nábojů pro kulomety. Pokud jde o maximální rychlost, všechny Grosstraktory dosahovaly nebo překonávaly armádou požadovaných 40 km/h. Velmi sporná zůstává otázka schopnosti plavat. Podle literatury měly pohon během plavby zajišťovat lodní šrouby na zádi tanku. Na fotografií zadních partií Grosstraktor (např. ZDE, ZDE nebo ZDE) však žádné lodní šrouby nejsou patrné. Přesto některý autoři dokonce uvádějí, že plavební zkoušky tanků probíhaly a že jeden z prototypů firmy Rheinmetall se v říjnu 1929 při takových zkouškách potopil!

Testování v SSSR

V roce 1930 byly všechny vyrobené pokusné stroje odeslány do Sovětského svazu na ověřovací polygon Kama. Testovací a školící centrum Kama vzniklo v rámci spolupráce Sovětů a Němců v oblasti vývoji obrněné techniky a fungovalo až do Hitlerova nástupu k moci v roce 1933. A až do tohoto roku zde zůstaly i Grosstraktory (nebo alespoň část z nich). Během testů se ukázala celá řada jejich nedostatků. Nejhůře ze všech si prý vedly prototypy firmy Daimler-Benz (tedy Grosstraktor I). Ty prý během zkoušek dohromady najezdily řádově jen desítky kilometrů a pak musely být pro neustále poruchy a problémy odstaveny. Většinu dalšího času zůstaly v opravárenských dílnách a snad byly dokonce z dalších testů vyřazeny a vráceny do Německa dříve než ostatní exempláře. Nejlépe si naopak vedly Grosstraktory II firmy Rheinmetall-Borsig. I u nich však bylo v rámci testů provedeno množství oprav, úprav a změn (možná i zmíněné osazení dvěma kanony).

Grosstraktor firmy Rheinmetall-Borsig slouží jako cvičný terč pro střelbu z Panzerschrecku, zdroj: Bundesarchiv_Bild_146-1979-107-13, Wikimedia, Creative commons, upraveno

Protože byly prototypy postaveny z nepancéřované ocele, nebyly prý provedeny postřelovací testy a nemohla tudíž být objektivně vyhodnocena jejich odolnost. Ze síly použitého pancéřování je však zcela zřejmě, že by tanky byly odolaly pouze proti palbě z ručních protitankových pušek, nikoliv však palbě protitankových děl. Celkově byl projekt Grosstraktor spíše neúspěchem. Přesto však přinesl německým konstruktérům a armádě cenné zkušenosti. Mimo jiné si opět ověřili, že koncepce vícevěžových tanků je přežitek. Konkrétně u Grosstraktoru byl voják v zadní kulometné věži zcela odříznut od zbytku posádky a nemohl s nimi dost dobře koordinovat svoji činnost.

Po ukončení sovětsko-německé spolupráce v roce 1933 byly čtyři Grosstrakotry, které v té doby stále byly v SSSR (Daimlery byly zřejmě vráceny již dříve), navráceny zpět do Německa. Jak již bylo uvedeno, neúspěšné prototypy Daimler-Benz byly využity jako pomníky a to u kasáren 1. Panzer Regimentu v Erfurtu a u 5. Panzer Regimentu ve Wünsdorfu. Zbývající prototypy snad byly dále využívány jako cvičné stroje. V roce 1935 se měly v rámci 1. tankové divize zúčastnit vojenských manévrů. Minimálně jeden exemplář Krupp a jeden Rheinmetall se později také dočkaly využití jako pomník a to snad ve střelecké škole v Putlosu. Během války pak byly alespoň některé Grosstraktory využívány jako cvičné terče při výuce střelby z ručních protitankových zbraní a postupně pak zřejmě byly sešrotovány.

OBSAH ČLÁNKU: