Panzernet

MEHRZWECKFAHRZEUG

Guderianův "univerzální voják"

nákres rané verze vozidla Mehrzweckfahrzeug (pojezdová kola bez překryvu) s věží z tanku Panzer IV a novou velitelskou věžičkou, zdroj: dzen.ru, upraveno

Panzer III a IV už nestačí

Prakticky již od počátku výstavby svého tankového vojska počítali Němci s tím, že bude založeno na dvou páteřních typech tanků: lehčím Panzer III uzpůsobeném k ničení obrněných cílů a těžším Panzer IV fungujícím v podstatě jako dělostřelecká podpora. Lehké tanky Panzer I a Panzer II byly plánovány pouze jako dočasné typy, které měly umožnit získávání praktických zkušeností s výrobou a masovým nasazením tanků a také výcvik celé generace nových tankistů. Koncept dvou páteřních typů v průběhu prvních let války vcelku obstojně fungoval, než v roce 1941 přišlo setkání s novým nepřítelem - sovětskými středními a těžkými tanky. Německé Panzer III a Panzer IV doslova během okamžiku zastaraly natolik, že bylo nutno hledat nové typy, které by převahu sovětských obrněnců zvrátily zpět ve prospěch Německa.

Stávající typy Panzer III a Panzer IV byly sice zásadním způsobem modernizovány, budoucnost však již mnozí zástupci vojska viděli v připravovaném těžkém tanku Tiger a zejména pak ve zcela nově navrženém středním tanku Panther. Když se sériová výroba Pantheru v lednu 1943 konečně rozběhla, začali si zmiňovaní velitelé klást otázku, co bude dál se zastaralými Panzer III a Panzer IV. Výroba prvního z nich byla v létě toho roku skutečně ukončena a toho druhého držela na výrobních linkách v zásadě pouze skutečnost, že produkce Pantheru ani zdaleka nedosahovala potřebného množství (a zatím ani kvality).

Přichází generál Guderian

A právě do této atmosféry nastoupil v březnu 1943 nově jmenovaný generální inspektor tankových vojsk Heinz Guderian. Guderian si velmi rychle srovnal základní fakta: 1) tank Panzer IV je již skutečně překonaný a nemá před sebou žádnou zářnou budoucnost, 2) tank Panther je příliš drahý na to, aby mohl být vyráběn v potřebných počtech, 3) tanků Panther tedy bude k dispozici příliš málo na to, aby jejich podvozky mohly být využívány pro stavbu jiných typů bojové techniky, které však německé vojsko rovněž potřebuje (tím měl na mysli samohybná děla, stíhače tanků, Flakpanzery nebo průzkumné tanky). Guderian tedy dospěl k závěru, že se Wehrmacht neobejde bez nějakého masově vyráběného stroje, který by umožňoval toto široké využití. A pokud se jím nemohl stát ani Panther (z důvodu ceny), ani Panzer IV (z důvodu zastaralosti), bude holt třeba vyvinout nějaký úplně nový bojový stroj.

V červnu 1943 vyústily tyto Guderianovy myšlenky v poptávku po novém víceúčelovém obrněném vozidle, tedy doslova Mehrzweckfahrzeug. V podstatě mělo jít o nástupce tanku Panzer IV (čemuž také odpovídala požadovaná hmotnostní kategorie 28 tun), ovšem v mnohem univerzálnějším podání. Vozidlo mělo být od počátku vyvíjeno nejen jako tank, ale spíše jako platforma pro snadnou montáž různých nástaveb, která by dovolovala levnou a masovou výrobu samohybných děl, průzkumných vozidel, zaměřovacích vozidel pro dělostřelectvo, stíhačů tanků, Flakpanzerů a dalších účelových přestaveb. Touto cestou mělo dojít k významné konsolidaci výroby napříč různými typy bojové techniky. Zbrojní úřad přetavil poptávku v konkrétní zadání, a to předal firmě Krupp. Proč nešli armádní úředníci cestou soutěže více firem? Nejspíš proto, že Krupp byl výrobcem tanku Panzer IV, takže se prostě počítalo s tím, že by jeho kapacity mohly plynule přejít z výroby tohoto starého typu na typ nový. Waffenamt vedl projekt nového tanku pod standardním kódovým označením VK28.01 (VK = Vollketten = plně pásový, 28 = očekávaná hmotnost v tunách, 01 = pořadové číslo projektu).

druhá verze podvozku měla pojezdová kola většího průměru, která se navzájem částečně překrývala, také korba byla celkově kratší díky opačnému sklonu zadní stěny, zdroj: dzen.ru, upraveno

Návrh firmy Krupp

Již 20. července 1943 představil Krupp zástupcům armády konceptuální návrh nového tanku s označením Mehrzweckfahrzeug mit BW-Turm, to znamená víceúčelové vozidlo s věží tanku Panzer IV (výrobní označení tanku Panzer IV bylo Begleitwagen neboli B.W.). Koncept podvozku počítal na každém boku se šesti pojezdovými koly o průměru 700 mm, způsob jejich zavěšení a odpružení však není v literatuře nijak upřesněn. Pásy měly být široké 600 mm s kontaktní plochou v délce 367,5 cm. Při očekávaném rozchodu pásů 253 cm to znamenalo poměr cca 1,45. Horní část pásu podpíraly tři malé kladky.

Všechny stěny korby měly mít skloněný pancíř. Pro nejexponovanější horní díl čelní stěny korby se počítalo s pancířem o síle 50 mm skloněným v úhlu 55 stupňů, na bocích korby měl být pancíř o síle 30 mm a sklonu 30 stupňů a na zádi pancíř silný 30 mm se sklonem 25 stupňů. Strop korby měl tloušťku 20 mm a dno podvozkové vany mělo 20 mm v přední části a 16 mm dále vzadu. Za pohonnou jednotku byl poněkud překvapivě zvolen dieselový motor firmy Argus typu 12LD330H, který měl dávat maximální výkon 550 koní. Převodovka měla být typu Maybach Olvar 55 11 17. Jejich rozmístění odpovídalo tradičnímu přístupu německé tankové školy, tzn. motor v zádi a převodovka, a tedy i hnací kola vpředu.

Bojová věž, převzatá z tanku Panzer IV verze Ausf. G, měla čelní stěnu silnou 50 mm a boky a záď o síle 30 mm. Na rozdíl od sériové věže však ta pro Mehrzweckfahrzeug dostala novou velitelskou věžičku podobnou té z tanku Panther. Dokumentace počítala s použitím kanonu KwK 40 L/43 ráže 75 mm (ačkoliv již byla k dispozici výkonnější verze tohoto kanonu s delší hlavní a označením L/48). Tank měl na délku měřit 5,685 metru (bez přesahu kanonu), na šířku 3,22 metru a na výšku 2,595 metru. Celková hmotnost byla vypočtena na 26 tun a maximální rychlost na 30 km/h. Požadován však nebyl pouze tank, ale univerzální platforma pro stavbu vícero různých typů vozidel. Krupp proto armádě předložil také výkresy pro stíhač tanků a Flakpanzer na stejném podvozku. O těch si ale můžete přečíst v samostatných článcích v příslušných sekcích. Poněkud překvapivě však vznikl i nákres železniční varianty vozidla s výklopným podvozkem pro jízdu pro kolejích (podobně jako tomu bylo u prototypu SK1 na bázi tanku Panzer III).

druhá verze Mehrzweckfahrzeug doplněná o výsuvný železniční podvozek, zdroj: dzen.ru, upraveno

Druhá varianta

Dochované dokumenty ukazují, že konstruktéři firmy Krupp připravili ještě druhou variantu podvozku a korby pro Mehrzweckfahrzeug. Opět zde bylo šest pojezdových kol na každém boku, ovšem většího průměru a s částečným vzájemným překryvem (jako u jiných pozdních německých tanků). Podpůrné kladky nebyly třeba, protože horní část pásu dosedala přímo na pojezdová kola. Zadní stěna korby byla skloněna v opačném úhlu než u prvního návrhu, čímž došlo k celkovému zkrácení korby. I přesto však očekávaná hmotnost vozidla mírně vzrostla, a to na 26,5 tuny. U této varianty obrněnce se prý počítalo s instalací motoru Maybach HL 100 o výkonu 400 koní a převodovky Zahnradfabrik SSG 76. Navzdory použití slabšího motoru vzrostla maximální rychlost vozu na velmi odvážných 60 km/h (zajímavé).

Podle časového plánu, který Krupp vytvořil v červenci 1943, měla příprava detailního návrhu zabrat zhruba 3 měsíce, dalších 6 měsíců si měla vyžádat výroba ověřovacího prototypu, dále bylo nutno počítat 3 měsíce na testy prototypu a 8 měsíců k zapracování úprav a vylepšení stroje. Teprve potom by mohla být zahájena sériová výroba. To znamená, že první sériové tanky by mohly být reálně k dispozici až v dubnu 1945. Na nic z toho však již nedošlo, protože koncem října 1943 (tedy krátce po předložení návrhu jeho druhé varianty) byl projekt Mehrzweckfahrzeug oficiálně zrušen.

OBSAH ČLÁNKU: