Panzernet

MEHRZWECKFAHRZEUG

projekt Flakpanzeru na univerzálním podvozku

Kruppův návrh Flakpanzeru na podvozku Mehrzweckfahrzeug z července 1943, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

V červnu 1943 formuloval generální inspektor tankových vojsk Heinz Guderian požadavek na vývoj nového víceúčelového obrněného vozidla (německy Mehrzweckfahrzeug). V podstatě mělo jít o nástupce tanku Panzer IV, ovšem v mnohem univerzálnějším podání. Vozidlo mělo být od počátku vyvíjeno nejen jako tank, ale spíše jako platforma pro snadnou montáž různých nástaveb, která by dovolovala levnou a masovou výrobu samohybných děl, průzkumných vozidel, zaměřovacích vozidel pro dělostřelectvo, stíhačů tanků, Flakpanzerů a dalších účelových přestaveb. Touto cestou mělo dojít k významné konsolidaci výroby napříč různými typy bojové techniky.

Zbrojní úřad přetavil Guderianovy požadavky v konkrétní zadání, které následně předal firmě Krupp a zároveň projektu přidělil standardní kódové označení VK28.01 (VK = Vollketten = plně pásový, 28 = očekávaná hmotnost v tunách, 01 = pořadové číslo projektu). Již v červenci 1943 představil Krupp zástupcům armády konceptuální návrh nového univerzálního vozidla v několika variantách, včetně varianty určené k ničení nepřátelských letadel, tedy Flakpanzeru.

Návrh univerzálního podvozku pro Mehrzweckfahrzeug počítal na každém boku se šesti pojezdovými koly o průměru 700 mm, způsob jejich zavěšení a odpružení však není v literatuře nijak upřesněn. Horní část 600 mm širokých pásů podpíraly na každém boku tři malé kladky. Všechny stěny korby měly mít skloněný pancíř o síle 50 mm na čele a 30 mm na bocích a zádi. Strop korby měl tloušťku 20 mm a dno podvozkové vany mělo 20 mm v přední části a 16 mm dále vzadu. Délka vozidla byla vypočtena na 5,68 metru, šířka na 3,22 metru a výška včetně zbraně na 3,21 metru. Pro pohon vozidla byly zvažovány dva nebo dokonce tři různé motory: dieselový Argus 12LD330H o výkonu 550 koní, benzínový Maybach HL 100 o výkonu 400 koní a možná ještě dieselový osmiválec Saurer neupřesněného výkonu. Převodovka měla být typu Maybach Olvar 55 11 17. Uspořádání agregátů odpovídalo tradičnímu přístupu německé tankové školy, tzn. motor v zádi a převodovka (a s ní i hnací kola) vpředu.

Výzbroj Flakpanzeru tvořil čtyřhlavňový komplet ráže 20 mm. Zbraň byla opatřena pouze čelním štítem o síle 20 mm, z boků a zezadu byla obsluha nechráněna. Posádku Flakpanzeru mělo tvořit pět mužů: řidič, velitel, střelec a dva nabíječi. Čtyřhlavňový kanon (německy nazývaný Flakvierling) měl obdivuhodnou teoretickou kadenci 1800 střel za minutu (4 x 450). Praktická rychlost střelby se sice pohybovala "jen" okolo 720 až 800 střel za minutu, ale i tak měli dva nabíječi co dělat, aby tuto hladovou bestii stačili krmit olovem. Zůstalo však jen u výkresů, neboť koncem října 1943 byl celý projekt Mehrzweckfahrzeug oficiálně zrušen.