Panzernet

LÖWE

jak myš porazila lva

nákres tanku VK 70.01 neboli Löwe od firmy Krupp, zdroj: internet, volné dílo, upraveno

S trochou zjednodušení by se dalo říct, že celá historie německého tankového vojska od první světové, až po rok 1945 je protkána snahou o vývoj nějakého těžkého nebo supertěžkého tanku (K-Wagen, VK 65.01, Maus, E-100 nebo dokonce P.1000). A do této snahy se dá zařadit také projekt tanku PzKpfw VII neboli Löwe. Základní požadavky na tento tank byly formulovány 1. listopadu roku 1941. Je tedy pravděpodobné, že z německé strany šlo o reakci na první zkušenosti se sovětskými těžkými tanky.

Armádní požadavky

Při tvorbě zadání na nový tank se vojáci rozhodně nedrželi při zemi. Korba měla mít pancíř o síle 140 mm na čele a 100 mm na bocích. Na oceli se tedy opravdu nemělo šetřit a tomu odpovídala také očekávaná hmotnost obrněnce, která činila 70 tun. Hlavní výzbroj tanku nebyla v požadavcích stanovena, což není úplně běžné, protože výběr kanonu má vliv na celou řadu dalších parametrů, zejména velikost věže a průměr jejího prstence, a to zase ovlivňuje šířku korby a dopadá tedy výrazně na výslednou celkovou hmotnost stroje. Nicméně u tanku Löwe zkrátka na začátku jeho vývoje nebyla výzbroj definitivně stanovena a uvažovalo se o více možnostech... k tomu ale až za chvíli.

Požadovaná maximální rychlost obrněnce byla stanovena na velmi ambiciózních 43 km/h. Absurdnost tohoto požadavku vynikne při porovnání s nejtěžším německým sériově vyráběným tankem té doby, kterým byl Panzer IV verze Ausf. F. Ten vážil „pouhých“ 22,3 tuny a jeho maximálka přitom činila 42 km/h! Těžko si představit, že by více než 3x těžší stroj dokázal jezdit rychleji. Zástupci německé armády však byli očividně přesvědčení, že to možné je… chce to prostě jen dost silnou pohonnou jednotku. A tou se měl stát naftový lodní motor Daimler-Benz MB 507 C, který poskytoval výkon 1000 koní při 2400 otáčkách. Tento motor o hmotnosti 790 kg a objemu neuvěřitelných 44,52 litru byl primárně určen pro rychlé torpédové čluny, ale uplatnění našel například také v těžkém samohybném moždíři Karl Gerät.

takto nějak mohl vypadat těžký tank Löwe v "konvenční" variantě s bojovou věží umístěnou ve středu korby, plastový model: secretprojects.co.uk, pozadí: internet, Public domain, koláž: Panzernet

Vývojem nového tanku byla v prosinci 1941 pověřena firma Krupp. Zasazena do historických souvislostí, dává tato volba vcelku dobrý smysl. Firma Krupp se totiž neúčastnila právě probíhající soutěže na vývoj nového středního tanku Panther, ani soutěže na těžký tank Tiger (pro ten navrhovala pouze bojovou věž), takže měla ve srovnání se svými konkurenty poměrně volné ruce a její konstrukční kancelář se tak mohla do nové zakázky pustit ihned. Projekt byl veden po označením VK 70.01, což potvrzuje očekávanou hmotnost 70 tun. Jako nejvyšší přípustnou hmotnost vozidla však prý zadání pro firmu Krupp stanovovalo dokonce 90 tun, což bylo nejspíš dáno nosností železničních vagonů.

Otázka výzbroje

Otázka výzbroje nového tanku však zůstávala i nadále otevřená. Při prvních úvahách pracoval zbrojní úřad s kanonem ráže 150 mm s hlavní o délce 40 násobků ráže (L/40). Tato myšlenka však nejspíš neměla dlouhý život, neboť dochovaný přípis č. 41/56004 mezi zbrojním úřadem a zástupci firmy Krupp ze 17. prosince 1941 hovoří o použití kanonu 15cm K L/52, tedy s hlavní dlouhou 52 násobků ráže. Praktická použitelnost tak monstrózní zbraně v tanku však byla krajně diskutabilní. Vzhledem k tomu, že samotný granát měl vážit cca 43 kg, by zbraň zcela jistě musela používat dělenou munici, a to by značně snižovalo rychlost nabíjení, a tím pádem i bojovou efektivitu tanku. Koncem roku 1941 se tedy úvahy zainteresovaných stran přesunuly ke kanonu ráže 128 mm a začátkem roku 1942 ještě dále, ke kanonu 105 milimetrovému.

Takže když firma Krupp 21. ledna 1942 předložila vojákům konceptuální návrh nového obrněnce, počítala právě s kanonem ráže 105 mm a hlavní o délce 70 násobků ráže (tedy cca 7,35 m). S touto výzbrojí měl být tank schopen na vzdálenost jednoho kilometru prostřelit skloněný homogenní pancíř o síle 160 mm. Zbrojní úřad návrh zhodnotil a požádal firmu Krupp, aby změnila uvažovanou pohonnou jednotku z dieselového Daimler-Benz MB 507 C na benzínový Maybach HL 230. Ten byl sice o poznání slabší (700 koní), zato se s ním ale již počítalo i pro jiné tanky, takže představoval jakýsi možný budoucí „standard“, zatímco naftový lodní motor by byl mezi německými tanky opravdovým exotem a komplikoval by logistiku pohonných hmot i náhradních dílů. S návrhem jako takovým však byl zbrojní úřad podle všeho spokojen a prohlásil, že se zahájením sériové výroby těžkého tanku počítá již od ledna příštího roku (tj. 1943).

zmenšený model tanku Löwe v podobě z května 1942, která počítala s dvojicí dieselových motorů Porsche o celkovém výkonu 840 koní a bojovou věží umístěnou vzadu, zdroj: internet, volné dílo, upraveno

Další a další varianty

V únoru 1942 došlo k dalšímu upřesnění návrhu, což podle všeho přineslo jedno velmi nepříjemné překvapení. Nově vypočítaná celková hmotnost totiž začínala atakovat stanovenou hranici 90 tun, což v kombinaci s rozhodnutím o použití slabšího motoru zavánělo podstatným zhoršením jízdních vlastností tanku. Zbrojní úřad tedy rozhodl o snížení úrovně pancéřování. Čelo korby již nemělo být silné 140, ale pouze 100 mm a tloušťka jejích boků klesla ze 100 mm na 80 mm. Záď korby měla mít 100 mm, její strop 40 mm a dno 30 mm. Pancíř bojové věže měl mít sílu 100 mm na čelní a zadní stěně a 80 mm na bocích. I přes tuto redukční dietu se však očekávaná hmotnost tanku stále pohybovala okolo 72 tun.

Výše popsané parametry jsou přehledně shrnuty v technickém listu zbrojního úřadu z 5. března 1942. Z tohoto dokumentu lze dále vyčíst, že plánovaná maximální rychlost vozidla poklesla na 30 až 35 km/h. V návaznosti na novou hodnotu očekávané hmotnosti bylo označení projektu změněno na VK 72.01 a poprvé se také objevuje označení Pz.Kpfw. VII Löwe, tedy lev. V době, kdy vznikl výše uvedený technický list, měla již firma Krupp v kapse podepsanou smlouvu na stavbu dvou ověřovacích prototypů, jednoho s pouhým závažím namísto bojové věže a druhého kompletního.

Podpisem této smlouvy však diskuse o síle pancéřování očividně neskončily, neboť v hned 9. dubna 1942 vznikly další dva výkresy, které ukazovaly dvě odlišné varianty tanku. Ta první měla nadále pancíř o síle 100 mm na čele a 80 mm na bocích, zatímco ta druhá dostala čelní pancíř s tloušťkou 120 mm a boční pancíř kolísající mezi 80 a 100 mm. Očekávaná hmotnost první varianty tanku činila nyní 76 tun, u té druhé to bylo 90 tun. Odlišná byla samozřejmě také maximální rychlost: 26,8 km/h u lehčí verze a 23 km/h u té těžší. Korba těžší varianty tanku měla být z nějakého důvodu o 40 cm delší než u lehčí varianty (7050 vs 7450 mm... samozřejmě bez přesahu hlavně). Pro obě varianty se však shodně počítalo s použitím kanonu ráže 105 mm s hlavní o délce 70 ráží. Obě varianty měly mít pásy o šířce 800 mm a k odpružení pojezdových kol využívat torzní tyče.

takto nějak mohl vypadat tank Löwe, pokud by se dostal do výroby ve variantě s věží v zadní části korby, plastový model: modellversium.de, Andreas Koziol, pozadí: internet, Public domain, koláž: Panzernet

Neuplynul však ani měsíc a na světě byly další dva výkresy ukazující opět jednu lehčí a jednu těžší variantu tanku Löwe. O kousek širší a o kousek vyšší než předešlé návrhy, s pásy širokými 900 nebo dokonce 1000 mm a s uvedením dvou alternativních zbraní. Kromě kanonu ráže 105 mm se do hry opět vrátil také kanon ráže 150 mm s hlavní o délce 40 násobků ráže. Pohonnou jednotkou zůstával benzínový Maybach HL230, přesto však očekávaná maximální rychlost nějakým zázrakem vzrostla na 35 km/h, a to shodně u lehčí i těžší varianty (papír holt snese všechno).

Vůdce žádá víc oceli

V Hitlerových představách však tank stále nebyl dostatečně robustní a dostatečně těžký, a proto již v březnu 1942 inicioval vývoj dalšího supertěžkého tanku, který se později stal známý pod jménem Maus. Hlavní roli v tomto projektu sice hrál konstruktér Ferdinand Porsche, nicméně firma Krupp do něj byla rovněž zapojena. A tato spolupráce obou firem se podle všeho nějakým způsobem přelila i do vývoje tanku Löwe. Důkazem toho je další předložený návrh tanku Löwe z 11. května 1942, který počítal s dvojicí dieselových motorů Porsche o celkovém výkonu 840 koní. V této poslední navržené variantě měl tank Löwe vážit 90 tun, nést kanon ráže 150 mm a jeho bojová věž měla být umístěná nikoliv uprostřed, ale v zádi tanku.

I když Porsche a Krupp částečně spolupracovali, jejich projekty Löwe a Maus byly vlastně navzájem konkurenční. A schválně si zkuste tipnout, který z nich se Hitlerovi zamlouval více? Ten menší, lehčí a konvenčnější, nebo ten větší, těžší a plný nevyzkoušených novinek? Ano, samozřejmě, Vůdce dal přednost megalomanskému tanku Maus a projekt Löwe se musel poroučet do propadliště dějin. Vývoj podvozku a korby byl ukončen již 18. května 1942 a vývoj bojové věže s výzbrojí o dva měsíce později. Tank Löwe tedy zůstal pouze na papíře. S trochou nadsázky by se tedy vlastně dalo říct, že myš (Maus) dokázala zabít lva (Löwe).

OBSAH ČLÁNKU: