německá obrněná technika druhé světové války
německá obrněná technika druhé světové války
FLAMMPANZER I
ohnivá improvizace z polních dílen
plamenometná přestavba tanku Panzer I Ausf. A, kterou provedli španělští nacionalisté během občanské války proti republikánům, zde na cvičení v roce 1937, zdroj: Flickr.com, upraveno
Rovnou na úvod si pojďme říct, že žádný oficiální plamenometný tank na bázi lehkého Panzer I nikdy neexistoval. Vznikly však hned tři jeho neoficiální plamenometné přestavby. Dvě z nich měli na svědomí nacionalisté bojující ve španělské občanské válce za generála Franca, ta třetí se zrodila v jedné z polních dílen německého Afrikakorpsu. Nezávisle na sobě se tedy do plamenometné přestavby tanku Panzer I pustili vojáci dvou různých národů, na dvou různých kontinentech, ve dvou různých desetiletích a dvou různých válkách. Pojďme to tedy vzít chronologicky a začít ve Španělsku.
Španělský Flammpanzer
Ve španělské občanské válce, která trvala od roku 1936 do roku 1939, proti sobě stáli nacionalisté, podporovaní hitlerovským Německem a republikáni, podporovaní naopak Stalinovým SSSR. Mimo jiné vojenské pomoci poslali Němci do Španělska postupně více než stovku lehkých tanků Panzer I, a to jak verze Ausf. A tak verze Ausf. B. Vedle toho dostali Španělé od svých německých přátel také celou řadu letadel, dělostřeleckých zbraní a dalšího materiálu, včetně přenosných plamenometů Flammenwerfer 35.
Ve snaze získat bojový stroj schopný ničit nepřátelská opevnění se španělští vojáci rozhodli dva z těchto plamenometů pokusně namontoval do tanků Panzer I namísto jejich běžné výzbroje. Ony totiž standardní tanky Panzer I byly vyzbrojeny pouze kulomety, takže proti opevněním by toho samozřejmě mnoho nezmohly. O provedených přestavbách je známo pouze minimum informací. V jednom případě byl plamenomet zamontován do tanku verze Ausf. A, v tom druhém zase do verze Ausf. B.
opět Španělsko, ale tentokrát plamenometná přestavba tanku Panzer I Ausf. B, zdroj: Flickr.com, upraveno
Konverze standardního tanku na plamenometný byla poměrně přímočará. Přenosný Flammenwerfer 35 byl prostě bezpečně uložen v interiéru a jeho šlehovka (tedy hlaveň) vyvedena otvorem v čelní stěně věže namísto původního kulometu. V obou případech plamenomet nahradil pravý z dvojice kulometů, což je vcelku logické. V levé části korby totiž seděl řidič tanku, takže plamenomet musel být uložen na pravé straně, aby mu nepřekážel. Plamenomet zabudovaný do tanku verze Ausf. A dostal dlouhou a úzkou šlehovku a levý kulomet vedle něj byl zachován. Naopak plamenomet v tanku verze Ausf. B měl krátkou hlaveň chráněnou širokou perforovanou trubicí a levý kulomet byl podle všeho zcela zrušen.
Plamenomet Flammenwerfer 35 byl do interiéru obrněnce nejspíš instalován bez nějakých větších úprav. To znamená, že základní parametry této zbraně zůstaly nezměněny. Flammenwerfer 35 byl tvořen dvojicí nádob. V té větší bylo uloženo 11,8 litru zápalné látky zvané Flammöl, což byla směs benzínu a dehtu. V menší nádobě byl vysoce natlakovaný dusík, který sloužil jako hnací médium pro zápalnou směs. Standardní Flammenwerfer 35 vážil více než 35 kg, takže přenosný sice byl, ale nositel se u toho skutečně dost nadřel. Zásoba hořlaviny stačila na jeden dlouhý zášleh v trvání 10 sekund, nebo až 15 krátkých jednovteřinových zášlehů. Dosah plamenometu se přitom pohyboval mezi 25 a 30 metry.
Panzer I Ausf. A přestavěný na nosič plamenometu jednotkami Afrikakorpsu, tvar šlehovky (hlaveň) naznačuje, že ve vozidle byl instalován přenosný Flammenwerfer 40, zdroj: Flickr.com, upraveno
Pro tyto plamenometné tanky nejspíš Španělé používali označení Panzer I Lanzallamas (španělsky plamenomet). Kdy přesně tyto stroje vznikly není známo, ale podle některých autorů je minimálně vozidlo na bázi Panzer I Ausf. A zachyceno na filmových záběrech datovaných do listopadu 1937. Většina pramenů se shoduje na tom, že nacionalisté popsané plamenometné tanky nikdy skutečně bojově nenasadili a že šlo spíše o jakýsi experiment, který měl ověřit jejich praktickou použitelnost.
Pokusná instalace plamenometu do tanku Panzer I byla zmíněna i ve zprávě o zkušenostech ze španělské občanské války, vypracované pro německý generální štáb na konci března 1939. Zpráva hovořila o tom, že zabudování šlehovky přenosného plamenometu na místo standardního kulometu bylo technicky velmi snadné a bezproblémové. Zároveň však uváděla, že zásadním nedostatkem výsledného stroje byl jeho velmi omezený “dostřel”.
Flammpanzer pro Afrikakorps
Prakticky shodá konverze tanku Panzer I vznikla znovu o několik let později, ovšem tentokrát v severní Africe v dílnách 5. tankového pluku. Jako základ posloužil tank verze Ausf. A. K dispozici jsou v podstatě pouze dvě dochované fotografie tohoto stroje. Z těch je patrné, že vozidlo neslo věžové číslo R15, tudíž šlo nejspíš původně o tank ze štábu pluku (viz kapitola o věžových číslech). Stejně jako před lety Španělé i Němci se snažili získat bojový stroj schopný ničit nepřátelská opevnění (nebo spíše posádku uvnitř opevnění). Konkrétně prý zamýšleli plamenometný tank použít proti betonovým bunkrům okolo Tobruku.
opět plamenometný Panzer I Ausf. A v severní Africe, na tomto snímku vypadá šlehovka jinak než na tom předešlém, došlo snad k výměně plamenometu za novější typ Flammenwerfer 41? zdroj: Flickr.com, upraveno
Prameny obecně uvádějí, že do tanku byl instalován přenosný plamenomet typu Flammenwerfer 40. Tato zbraň vznikla modernizací německého plamenometu z první světové války, ale kvůli negativním zkušenostem s jejím nasazení se nedočkala většího rozšíření. Pravdou je, že tvar šlehovky na jednom ze dvou dostupných snímků plamenometného tanku Panzer I odpovídá tvaru šlehovky u Flammenwerfer 40 (tzn. s rozšířením směrem dolů). Druhý snímek vozidla však ukazuje šlehovku bez tohoto rozšíření. Je tedy možné, že vojáci experimentovali ještě s jiným typem plamenometu, nebo originální šlehovku Flammenwerferu 40 nahradili nějakou jinou trubicí. Za zmínku stojí také fakt, že u Flammpanzeru ze severní Afriky byl plamenomet instalován namísto levého kulometu (tedy naopak, než tomu bylo u obou španělských verzí).
Ať už byl instalován jakýkoliv typ přenosného plamenometu (Flammenwerfer 35, Flammenwerfer 40 nebo dokonce Flammenwerfer 41), jeho dosah se pořád pohyboval okolo 25 až 30 metrů. Zda Němci popsaný stroj skutečně bojově nasadili není z literatury patrné.
OBSAH ČLÁNKU:
Přebírání textů ze stránek Panzernet bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.