tank Panther Ausf. G pokusně osazený ručními plamenomety Einstossflammenwerfer 46 pro blízkou obranu proti dotírající pěchotě, zdroj: Flickr.com, upraveno

Ohnivý experiment

V tomto článku se lehce zpronevěříme názvu celé sekce, protože si nebudeme povídat o plamenometném tanku, nýbrž o pouhém použití plamenometu jako doplňkové zbraně u standardního tanku (resp. útočného děla). Podle všeho se jednalo o pouhý experiment, o kterém bohužel nejsou k dispozici prakticky žádné informace. Z dochovaných fotografií se však zdá, že nešlo o nějakou „punkovou“ akci některé polní dílny, nýbrž o úpravu provedenou v tovární kvalitě (i pozadí na snímcích evokuje tovární dvůr). Jelikož není odkud čerpat, pokusíme se chytit toho, co lze vyčíst právě z oněch dochovaných fotografií… a co napoví selský rozum. Za základ pro popisovaný experiment posloužil tank Panther verze Ausf. G a útočné dělo Stug III verze Ausf. G Na zádi každého z nich byly pomocí kovových držáků upevněny jednorázové ruční plamenomety Einstossflammenwerfer 46.

Vyfotografovaný Stug III měl na sobě deset těchto plamenometů, všechny směřující dozadu za vozidlo. Po obou stranách motorové kapoty byly uloženy trubice, kterými vedla ocelová lanka natažená z interiéru kabiny až ke spouštím jednotlivých plamenometů. Trubicí vpravo vedlo podle všeho šest lanek k plamenometům umístěným na pravé straně, zatímco trubicí vlevo vedla pouze čtyři lanka k plamenometům nalevo. Do bojové kabiny vstupovala ocelová lanka skrz otvory vyvrtané v zadní stěně pro kabely k radiovým anténám. Pro experiment byl tedy nejspíš cíleně vybrán Stug III ve velitelské variantě, který měl na zadní stěně kabiny přípravu pro dvě antény, tzn. dva držáky a také dvě průchodky pro kabely.

Rovněž na tanku Panther bylo instalováno celkem deset jednorázových plamenometů. Připevněny byly k plechovým schránkám na osobní věci posádky na zadní stěně korby. Pět na levé a pět na pravé schránce. Zajímavé však je, že plamenomety nebyly na obou stranách tanku umístěny zrcadlově. Vypadá to, že konstruktéři zkoušeli různé možnosti jejich umístění a směřování zášlehů. Jak jinak si vysvětlit, že plamenomety napravo jsou uloženy navzájem téměř rovnoběžně a směřují tedy všechny za vozidlo, zatímco ty na levé straně směřují jak dozadu, tak do boku a jsou rozevřeny do vějíře. Také na fotografiích tanků jsou patrná ocelová lanka, kterými se plamenomety na dálku odpalovaly. V tomto případě se zdá, že lanka zabíhají někam pod motorovou kapotu a skrz motorový prostor a jeho přepážku jsou pak vedena až do bojové kabiny.

útočné dělo Stug III Ausf. G s jednorázovými plamenomety Einstossflammenwerfer 46 na zádi, zdroj: Flickr.com, upraveno

Co vlastně bylo smyslem fotografovaného experimentu? Jediné rozumné vysvětlení je, že mělo jít o zbraň blízké obrany proti zezadu dotírající nepřátelské pěchotě, která by se mohla pokusit na tank vyšplhat nebo na něj hodit granát či zápalnou lahev. Mohlo jít o opatření určené speciálně pro boj v městské zástavbě, kde se nepřátelský pěšák dokáže k tanku přiblížit velmi rychle a nečekaně.

Plamenomet Einstossflammenwerfer 46

Jak již bylo řečeno, při experimentu byly na obrněná vozidla instalovány malé ruční plamenomety Einstossflammenwerfer 46. Šlo o velmi jednoduchou a levnou zbraň, kterou Němci vyráběli od října 1944 až do konce války (celkem jich bylo vyrobeno něco přes 30 tisíc kusů). Primárně byla určena pro výsadkáře, ale mnohem většího rozšíření se nakonec dočkala u příslušníků Volkssturmu. Faktická bojová hodnota zbraně byla sice diskutabilní, ale její jednoduchost dovolovala použití bez jakéhokoliv výcviku, a to bylo u Volkssturmu skoro to hlavní.

Plamenomet tvořila válcová tlaková nádoba o objemu 1,7 litru naplněná zápalnou směsí na bázi benzínu a natlakovaná pomocí dusíku. V přední části vycházely z nádoby dvě trubice. Ta horní byla tryska plamenometu, zatímco v té spodní byla uložena patrona, která tryskající hořlavinu zapálila. Plamenomet měl jednoduchou rukojeť se spouští, jejímž stisknutí došlo současně k odpálení zápalné patrony a uvolnění natlakované směsi z nádoby do trysky. Kompletní plamenomet vážil asi 3,6 kg a střelci dovoloval provést jediný zášleh trvající zhruba vteřinu s účinným dostřelem okolo 27 metrů (teoretický maximální dosah plamene byl snad až 40 metrů).

a opět tank Panther, všimněte si, že plamenomety na levé a pravé straně vozidla jsou uspořádány odlišným způsobem, zdroj: Flickr.com, upraveno

Většina zdrojů uvádí, že šlo o zbraň na jedno použití, podobně jako třeba Panzerfaust. Podle jiných autorů to však nebyla pravda. Označení „Einstoss“ totiž prý neznačí jedno použití, ale jeden výstřel. Po kterém však šlo plamenomet zase znovu naplnit a vložit novou zápalnou patronu. Při použití na tanku to však nehrálo v podstatě žádnou roli.

Místo a čas konání?

Kdy a kde proběhla ona pokusná montáž Einstossflammenwerfer 46 na obrněnou techniku? Můžeme se jen dohadovat na základě fotografií. Snímek útočného děla Stug III nám bohužel příliš nenapoví. Vozidlo má na sobě nátěr Zimmeritu, jehož aplikace na nová vozidla byla ukončena v září 1944. V tomto případě to však nejspíš nehraje roli, protože Stug na snímku nevypadá jako zbrusu nový kus, ale spíše jako již použité vozidlo, které v továrně nejspíš prošlo opravou.

Zajímavější už je v tomto směru pohled na tank Panther. V tomto případě by nejspíš mohlo jít o nově vyrobené vozidlo, takže dává smysl podívat se na konkrétní detaily, podle kterých lze ohraničit období jeho vzniku. Tank nemá Zimmerit (tzn. vznikl po září 1944). Zvýšený kryt levého ventilátoru chladiče je součást systému vytápění bojové kabiny (Kampfraumheizung), které bylo zavedeno v říjnu 1944. Tank má tlumiče plamenů na koncích výfukových trubic (Flammenvernichter), které začaly být fakticky montovány až v prosinci 1944. A konečně tank má velitelskou věžičku s prstencem pro kulomet, přičemž tento prstenec přestal být instalován na přelomu ledna a února 1945.

detailní pohled na záď útočného děla Stug III ukazuje ochranou trubici, kterou vedla ocelová lanka napojená na spouště plamenometů, zdroj: Flickr.com, upraveno

S určitou mírou rizika lze tedy prohlásit, že tank použitý při experimentu byl vyroben v období prosinec 1944 až leden 1945. Na fotografiích však není ani stopa po sněhu, takže tank Panther nemusel být úplně nový a snímky mohly být klidně pořízeny až na jaře 1945. A kde se fotilo? Na jedné z fotografií je v pozadí vidět část podvozku tanku Panzer IV. Člověk by tedy čekal, že půjde o továrnu, která měla něco společného s výrobou (a tedy i opravami) všech uvedených typů, tzn. Stug III, Panther i Panzer IV. Jenže jako naschvál se každý z těchto bojových strojů vyráběl někde jinde (Stug III: Alkett a MIAG, Panther: MAN, Daimler-Benz, MNH a Henschel, Panzer IV: Krupp, VOMAG a Nibelungenwerke).

Každopádně ať už popsaný experiment proběhl kdykoliv a kdekoliv, dá se předpokládat, že skončil zamítnutím. Plamenomety instalované nechráněně na zádi tanku by totiž představovaly riziko pro samotné vozidlo. Při zásahu blízkým výbuchem mohlo snadno dojít k roztržení plamenometu, zapálení hořlaviny a její zanesení do motorového prostoru. Lze si také představit, že vlastní pěchota by se nejspíš dost zdráhala držet se blízko takto „vyzdobeného“ tanku.

OBSAH ČLÁNKU:

OHNIVÝ EXPERIMENT

EINSTOSSFLAMMENWERFER

MÍSTO A ČAS?