Panzernet

7,5 cm RFK 43 auf PANZER IV

projekt přezbrojení středního tanku

dřevěný model bojového vozidla na podvozku tanku Panzer IV vyzbrojeného automatickým kanonem MK 103 a dvojicí bezzákluzových kanonů RFK 43, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Podivný projekt

Nejen, že o tomto projektu nejsou k dispozici téměř žádné informace, ale důsledně vzato není ani zřejmé, zda bychom jej měli klasifikovat jako tank, samohybné dělo, nebo stíhač tanků. My jsme se v tomto směru odpíchli od původního účelu výzbroje vozidla, tedy kanonu RFK 43 a zařadili jsme stroj do sekce stíhačů tanků. Ono to ale vlastně nebude až tak podstatné s ohledem na to, že celý projekt skončil ve fázi dřevěného modelu a nikdy nevznikl ani jediný funkční prototyp. Nevíme kdy a z jakých pohnutek byl projekt spuštěn, ani kdy a proč byl zrušen. Prakticky vše, co víme, je vlastně pouze odvozeno z dochovaných fotografií dřevěného modelu, a i zde existuje řada nejasností.

Mezi ně patří i to, na jaké verzi podvozku mělo být vozidlo vlastně postaveno. Samozřejmě šlo o podvozek z tanku Panzer IV, jenže… na dřevěném modelu jsou jasně vidět pouhé tři vratné kladky pásů. Tomu by odpovídala jedině velmi pozdní varianta Panzer IV Ausf. J, u které došlo ke snížení počtu kladek ze čtyř na tři až v prosinci 1944. Dva průzory v čelní stěně bojové kabiny však zase ukazují na rané verze Panzer IV Ausf. B nebo Ausf. C, což je ovšem nesmysl, protože tyto verze tanku se vyráběly v letech 1938 a 1939, zatímco projekt přestavby tanku a dřevěný model určitě vznikly až mnohem později v průběhu války. Také velitelská věžička modelu odpovídá rané verzi používané do roku 1940. Lze tento rozpor chápat pouze jako nedůslednost tvůrců dřevěného modelu? Použili snad části, které jim zbyly ve skladech z dřevěných modelů raných verzí tanku?

Nová věž a výzbroj

Tyto otázky si asi můžeme dovolit nechat bez odpovědi a zaměřit se raději na to opravdu zajímavé, co model vozidla ukazuje. Tím je bezesporu provedení jeho bojové věže, a hlavně uvažovaná výzbroj. Navržená bojová věž byla mnohem užší, než věž klasického tanku Panzer IV. Zadní část věže měla tvar kužele, zatímco vpředu byla rovná čelní stěna, přesahující výrazně do boků. Tyto přesahy však byly zezadu otevřené, což si záhy vysvětlíme. Uprostřed čelní stěny byla vnější maska, silně připomínající masku z tanku Panzer III. Středem této masky procházel rychlopalný kanon MK 103 ráže 30 mm. Šlo o zbraň vyvinutou firmou Rheinmetall-Borsig a zavedenou do služby v roce 1943, která byla původně určena pro zástavbu do letounů.

na tomto snímku je dobře vidět, jak úzká vlastně ve skutečnosti byla bojová věž za rozšířenou čelní stěnou, vnitřky zadních trysek obou kanonů RFK 43 byly z nějakého důvodu natřeny na bílo, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pro MK 103 (MK = Machinenkanone) se používaly dva typy munice. Tříštivotrhavý granát o hmotnosti 330 gramů měl úsťovou rychlost 860 m/s a při střelbě s ním dosahovala zbraň kadence 380 výstřelů za minutu. Při použití průbojné munice o hmotnosti 355 gramů a úsťové rychlosti 940 m/s vzrostla kadence až na 420 ran za minutu. Průbojná střela měla jádro ze supertvrdého karbidu wolframu díky čemuž dokázala na vzdálenost 300 metrů probít kolmý pancíř o síle neuvěřitelných 75 až 95 mm. K nabíjení kanonu sloužil nábojový pás. V pancéřové masce, která kanonu umožňovala vertikální pohyb, byly dále dva uzavíratelné průzory. Jeden z nich zcela jistě ukrýval čočku zaměřovače pro kanon.

Rückstossfreikanone 43

V rozšířených bocích čelní stěny věže pak měly být instalovány bezzákluzové kanony typu 7,5 cm Rückstossfreikanone 43 (neboli RFK 43) vyvinuté firmou Krupp. Na počátku vývoje tohoto kanonu byl požadavek na protitankovou zbraň pro potřeby pěchoty, která by byla tak lehká, že by ji šlo bez problémů shazovat padákem. Na konci vývoje pak stála jedna z nejjednodušších dělostřeleckých zbraní, jaká kdy spatřila světlo světa (foto ZDE, ZDE a ZDE). Zbraň vážila jen něco přes 40 kilogramů, a navíc se ještě dala rozložit na tři části, které pak bez problémů unesl každou jeden voják. Těmi částmi byla hlaveň, perforovaný uzávěr „komory“ s tryskou a trojnožka. Při uvažované instalaci na podvozek tanku Panzer IV se s trojnožkou samozřejmě nepočítalo.

Pro RFK 43 se používaly kumulativní protitankové granáty se speciální nábojnicí. Dno nábojnice bylo tvořeno plastovou destičkou. Tlak, který vznikl v hlavni při odpálení náboje, destičku prolomil a tím si otevřel cestu směrem vzad do trysky, tedy opačným směrem, než letěl odpálený granát. Tím bylo zajištěno vyrovnání sil působících oběma směry a zbraň prostě zůstala po výstřelu stát na místě. Nepříjemným vedlejším efektem byl samozřejmě zášleh žhavých plynů vycházející ze zadní trysky. Právě kvůli tomu nemohly být kanony instalovány v uzavřené bojové věži, ale mimo ni, v bočních rozšířeních její čelní stěny.

a opět onen dřevěný model na zajímavém, ale bohužel málo kvalitním snímku, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Zamýšlený způsob instalace kanonů RFK 43 však otevírá hned několik otázek. Jelikož byl každý z nich uložen ve vlastní masce, není jasné, jakým způsobem měly být zaměřovány ve vertikální rovině. Také jejich nabíjení by muselo být dosti „nepohodlné“. Po stranách úzké kuželové věže by zřejmě musely být průlezy, kterými by se nabíječ vyklonil (nebo alespoň vysunul ruce), otevřel závěr kanonu, vyhodil prázdnou nábojnici a nabil nový náboj. Během této činnosti byl však byl vystaven nebezpečí zásahu nepřítelem ze zadní polosféry.

Konec projektu

Popravdě mnoho otázek vzbuzuje už samotná koncepce tohoto bojového vozidla. Pro jaký účel mělo být vlastně určeno? Kanon RFK 43 nenabízel žádný mimořádný dostřel, přesnost ani ničivost. Jeho jedinou výhodou byla jeho velmi nízká hmotnost. S důrazem na tento požadavek byl také stvořen. Proč ale instalovat kanon, jehož jedinou devízou je nízká hmotnost, na tankový podvozek, který unese mnohem (ale opravdu mnohem) těžší zbraň? Vždyť je to očividné plýtvání schopnostmi takového podvozku. Jako byste si najali vzpěrače na zvednutí krabičky zápalek! Právě tento očividný nepoměr byl nejspíš i důvodem pro zrušení celého projektu.

OBSAH ČLÁNKU: