Panzernet

7,5 cm Stuk auf PANZER 38(t)

projekt přezbrojení lehkého tanku

jediný prototyp stroje 7,5cm StuK auf PzKpfw 38(t), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vznik projektu

O projektu tohoto bojového vozidla není bohužel k mání mnoho informací. Podle toho mála co se dá v literatuře dočíst, vznikl požadavek na jeho stavbu v březnu roku 1942. Pražská společnost BMM (což byl nástupce firmy ČKD v Protektorátu Čechy a Morava) byla tehdy pověřena, aby navrhla přestavbu lehkého tanku PzKpfw 38(t), který se zde vyráběl, na nosič kanonu StuK 40 L/43 ráže 75 mm. BMM měla připravit nejen potřebné úpravy tankového podvozku, ale také design nové kabiny, která by chránila bojový prostor děla. Úpravou kanonu StuK 40 pro montáž na tankový podvozek byla zase pověřena firma Rheinmetall-Borsig.

Z pohledu svého časování tato aktivita vcelku logicky zapadá do celkového dění. Na přelomu let 1941 a 1942 Němci horečně pracovali na vývoji co největšího množství zbraní, které by se dokázaly účinně postavit masám ruských tanků. V rámci této snahy byly právě v březnu roku 1942 postaveny první ověřovací exempláře útočného děla Stug III vyzbrojené právě oním kanonem Stuk 40. Testování těchto strojů přineslo pozitivní výsledky a tak vcelku dává smysl, že Němci začali ihned uvažovat, že by stejnou zbraní přezbrojili i další vhodnou techniku. V pražské ČKD tou dobou sice už probíhaly přípravy na zahájení výroby stíhače tanků Marder III, ale ve verzi vyzbrojené upraveným kořistním kanonem ruské výroby (Pak 36 (r) ráže 76,2 mm). Pokud by se podařilo vymyslet přestavbu, která by využívala kanon domácí provenience, navíc již vyráběný i pro další stroje (Stug III), byl by to jistě krok správným směrem.

Technologický demonstrátor

Konstruktéři Rheinmetallu i BMM se tedy pustili do práce. První a jediný prototyp nového stroje byl dokončen zřejmě již v květnu 1942. Spíše než o plnohodnotný prototyp však šlo o zjednodušený technologický demonstrátor, u kterého nebyly řešeny detaily jako např. schránky pro uložení munice, úchyty pro nářadí, nebo podpěra pro hlaveň kanonu (podpěra, kterou prototyp měl, byla očividně pouze napevno přišroubovaná, bez dořešeného způsobu sklápění).

prototyp 7,5cm StuK auf PzKpfw 38(t), všimněte si výřezu ve střeše pro zaměřovač kanonu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Popis konstrukce

Přestavba tanku na samohybné dělo proběhla přesně podle tehdejších zvyklostí. V místech původní tankové věže byla nyní nepohyblivá nástavba velmi jednoduché konstrukce. Její stěny, svařené z rovných pancéřových plechů, chránily obsluhu kanonu zepředu, z boků a částečně i shora. Byla to však ochrana spíše symbolická, protože použité plechy měly zřejmě sílu pouhých 10 mm a to nestačilo ani k zastavení průbojné střely z běžné vojenské pušky ráže 7,92 mm. Zadní partie bojového prostoru pak zůstala zcela odkrytá a vojáci zde byli vystaveni veškeré palbě nepřítele.

V bojovém prostoru byl instalován již zmíněný 75 milimetrový kanon StuK 40 (StuK = Sturmkanone = útočný kanon) s hlavní o délce cca 43 násobků své ráže. Tato zbraň dokázala vypálit protitankový granát Pzgr. 39 o hmotnosti 6,8 kg rychlostí 740 m/s. Na vzdálenost 500 metrů tento granát probíjel 91 mm silný skloněný homogenní pancíř. Na vzdálenost jednoho kilometru zdolal pancíř o stále úctyhodné tloušťce 82 mm. Ke kanonu náležel zaměřovač typu Sfl.Z.F.1a, jehož periskop se vysouval k tomu určeným otvorem v levé části střechy bojové kabiny. Zbraň byla instalována včetně pancéřového krytu brzdovratného zařízení, jaký byl použit u útočného děla Stug III. Dostala však novou čtvercovou masku, která chránila místo průchodu kanonu čelní stěnou bojové kabiny. Podstavec kanonu určitě dovoloval nějaký omezený pohyb do stran, kolik stupňů to bylo, však není známo.

Posádku nového vozidla měli podle všeho tvořit čtyři muži. Řidič a kulometčík seděli uvnitř trupu, nabíječ a střelec, který by zřejmě zastával také roli velitele, měli svá stanoviště v bojové kabině. Postavený prototyp nebyl podle fotografií osazen trupovým kulometem. Otvor pro něj však nebyl nijak zaslepen, takže není zřejmé, zda měl být u nového vozidla zrušen, nebo prostě jen nebyl zamontován během focení prototypu.

pohled do útrob prototypu 7,5cm StuK auf PzKpfw 38(t), zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pro stavbu prototypu byl použit podvozek a trup tanku Panzer 38(t) verze Ausf. E nebo Ausf. F. S podvozkem a trupem získalo vozidlo také své vnitřní agregáty, zejména tedy motor Praga TNHPS/II o výkonu 125 koní a pětistupňovou převodovku Praga Wilson. Hmotnost vozidla se pohybovala okolo 11 tun (tedy o něco více, než u běžného tanku PzKpfw 38(t)) a jeho maximální rychlost činila 35 km/h. Co se týče označení projektu, nejčastěji bývá uváděn pod názvem 7,5cm StuK auf PzKpfw 38(t).

Ukončení projektu

Zavedení do výroby se popsaný stroj nedočkal a i zde se dá snadno nalézt vysvětlení zapadající do historických souvislostí. V červnu 1942, tedy pouhý měsíc po postavení prototypu 7,5cm StuK auf PzKpfw 38(t), byl dokončen také prototyp stíhače tanků Marder III Ausf. H. Oba stroje si byly až nápadně podobné. Marder stál také na podvozku zmíněného lehkého tanku, měl téměř identicky řešenou pancéřovou nástavbu, ale byl vyzbrojen výkonnějším kanonem PaK 40 L/46 ráže 75 mm. Tyto dva prototypy byly očividně vzájemní konkurenti a jelikož Němci v té době hledali zejména prostředek protitankového boje, dává smysl, že ze dvou návrhů byl pro výrobu vybrán ten, nesoucí o něco silnější zbraň.

OBSAH ČLÁNKU: