Panzernet

8,8 cm FLAKPANTHER

projekt Flakpanzeru na podvozku tanku Panther

tento zmenšený dřevěný model od firmy Rheinmetall ukazuje přibližnou podobu zamýšleného Flakpanzeru s kanonem Flak 41 a komponentami z tanku Panther, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vznik projektu

Vývoj vozidla, které si popíšeme na následujících řádcích, byl určitým způsobem spjat s existencí jiného stroje, známého jako 8,8 cm L/71 Versuchsflakwagen. Zmíněný stroj, na kterém pracovala firma Krupp od června roku 1942, měl být založen na úplně nově vyvinutém podvozku s označením Panzerselbstfahrlafette IVc. A právě v tom, že šlo o podvozek zcela nové konstrukce, spatřovala armáda nemalé riziko. Zástupci zbrojního úřadu se jednak obávali, že nové vozidlo bude potřebovat spoustu času a úsilí, aby technicky "dozrálo", ale také se jim nelíbilo, že zavedením nového typu podvozku by došlo k dalšímu tříštění výroby.

Proto zbrojní úřad firmu Krupp požádal, aby zvážila variantu vozidla založenou na komponentách již existujících, nebo právě připravovaných tanků. Konkrétně mělo jít o komponenty z tanků Panther, Tiger, Leopard nebo Luchs, které byly spatřovány jako nejvíce perspektivní typy a něco jako budoucí standard.

První návrh

V reakci na to připravila firma Krupp návrh, který 2. září 1942 představila zástupci zbrojního úřadu Ing. Kleinovi. Nový nosič pro kanon ráže 88 mm měl využívat pojezdovou soustavu z tanku Panther s plnými koly o průměru 860 mm a pásy o šířce 660 mm. Motor Maybach HL 157 a převodovka Maybach OG 55 11 77 měly být zase převzaty z připravovaného lehkého tanku Leopard. Podvozek vozidla měl být 6,7 metru dlouhý a 3,27 metru široký. Přesah hlavně v pozici 12 hodin (tedy mířící přímo vpřed) měl činit 3,2 metru. Síla pancéřování se měla pohybovat od 30 mm na čelních stěnách korby, po 16 mm na bocích a nejspíš i zádi. Hmotnost stroje byla vypočtena na cca 31 tun. Výzbroj obrněnce měl tvořit protiletadlový kanon ráže 88 mm s hlavní o délce 71 násobků ráže, který firma Krupp právě vyvíjela pro německou Luftwaffe pod označením Gerät 42. Krupp ve svém návrhu popsal ještě celou řadu dalších parametrů navrhovaného vozidla, jako byla světlá výška 0,54 metru, kontaktní délka pásů 3,92 metru, palebná výška kanonu 2,45 metru, zásoba paliva 550 litrů, dojezd po silnici 300 až 350 km a v terénu něco mezi 200 a 250 km. Vyčíslena byla dokonce i zásoba vezené munice ráže 88 mm, a to na 36 kusů. V poskytnutých údajích naopak nebyla uvedena očekávaná maximální rychlost.

Flakpanzer neměl převzít kompletní podvozek z tanku Panther, ale jen některé jeho komponenty jako např, motor, pojezdová kola, pásy apod., zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Samé špatné zprávy

Popsaný návrh firmy Krupp však neměl moc dlouhou "životnost". Další měsíce totiž přinesly celou sérii událostí a rozhodnutí, které Kruppův návrh doslova rozmetaly. V lednu roku 1943 byl oficiálně ukončen projekt lehkého tanku Leopard. Již v listopadu 1942 (tedy s dvouměsíčním předstihem) o tom zbrojní úřad firmu Krupp informoval a nařídil změnit návrh nového vozidla tak, aby nevyužívalo žádné komponenty z Leopardu. Krupp tedy musel připravit návrh nové varianty stroje, založené již v podstatě pouze na komponentách tanku Panther. Tento nový návrh byl veden pod označením gepanzerte Selbstfahrlafette für Gerät 42 nebo také Versuchsflakwagen II (zkráceně VFW II). Prakticky veškeré vnitřní agregáty měly být nyní převzaty z Pantheru, což zahrnovalo zejména benzínový motor Maybach HL230 o výkonu 700 koní a převodovku typu Zahnradfabrik AK 7-200 se sedmi stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním.

Další nepříjemná zpráva pro firmu Krupp přišla začátkem roku 1943, když Luftwaffe rozhodla o ukončení vývoje kanonu Gerät 42 s tím, že dává přednost výkonnější konkurenční zbrani od firmy Rheinmetall s označením Flak 41. Krupp tedy musel návrh Flakpanzeru na podvozku tanku Panther znovu upravit tak, aby počítal s instalací kanonu Flak 41. Ruku v ruce s tím bylo také označení vozidla změněno na gepanzerte Selbstfahrlafette für Flak 41 (zkráceně gep. Sfl. für Flak 41). Nejspíš právě v návaznosti na tuto změnu výzbroje byla do projektu nového obrněnce přizvána také firma Rheinmetall (tedy dodavatel kanonu Flak 41). Nyní tedy na novém Flakpanzeru pracovaly paralelně dvě konkurenční společnosti: Krupp pod označením gep. Sfl. für Flak 41 a Rheinmetall pod označením 8,8 cm Flak 41 (Sf.) Panther I Bauteile.

Třetí nemilá zpráva přišla ze zbrojního úřadu v říjnu 1943. Podle ní měly konstruktéři upustit od použití komponent z tanku Panther a předělat své návrhy tak, aby využívaly komponent jeho chystaného nástupce s označením Panther II. Firma Krupp v té souvislosti obdržela instrukce, aby vrátila podvozek tanku Panther, který jí byl dříve poskytnut pro vývojové práce. Sotva se oba výrobci vzpamatovali z těchto novinek, přistálo jim na stole rozhodnutí, které celou sérii špatných zpráv završilo. V lednu 1944 totiž ministr zbrojení Albert Speer rozhodl o ukončení celého projektu.

z modelu je patrné, že korba měla být ve střední části snížená, aby uvolnila prostor pro obrovskou otáčivou věž, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Závěr

Důvod ukončení projektu byl vcelku logický. Kanon Flak 41 měl obrovský výškový dostřel (účinný 10,7 km, maximální 15 km) a byl tedy ideální k ničení vysoko letících bombardérů nepřítele. Plnění této role přitom zbraň zvládala i ve statickém postavení, bez nutnosti častých změn pozice. Proto nedávalo mnoho smyslu instalovat kanon s takovým dostřelem na pásový podvozek a vytvářet jeho samohybnou verzi. Samohybné protiletadlové tanky totiž byly určeny k úplně jinému druhu boje. Měly doprovázet a chránit ostatní bojovou techniku proti blízkým útokům nepřátelských stíhaček a bitevníků. Pro tento účel stačil mnohem menší dostřel, zato se však hodila vyšší kadence (palba na poměrně blízký, ale velmi rychle se pohybující cíl).

Jak by takový Flakpanzer na podvozku tanku Panther s kanonem ráže 88 mm vypadal nám velmi hezky ukazují dochované fotografie zmenšeného dřevěného modelu, který připravila firma Rheinmetall. Samotné pojezdové ústrojí (tedy hnací, napínací i pojezdová kola včetně systému jejich zavěšení a odpružení, ale také pásy a vnitřní koncové převody) by bylo nejspíš převzato bez úprav. Zadní část korby s motorovým prostorem vypadá také nezměněna, zato přední část doznala oproti tanku Panther jistých úprav. Čelo kabiny nad blatníky pásů je užší, než u běžného tanku a zcela jistě by zde byly použit slabší pancéřové desky. Strop korby ve střední části byl snížen až na úroveň blatníků pásů, čímž vznikla základna pro uložení obrovské otáčivé věže. Věž byla podle všeho kompletně uzavřená, až na velký výřez ve střeše, který umožňoval elevaci kanonu až do úhlu 90°. zadní část bojové věže byla tak dlouhá, že zasahovala daleko nad motorový prostor. Servisní přístup k pohonné jednotce by tedy byl zřejmě možný pouze při otočení věže do boku (3. nebo 9. hodina). Zatímco první návrh firmy Krupp počítal podle dokumentace s odklápěním bočních stěn do stran, z modelu firmy Rheinmetall není nic takového patrné. K nástupu a výstupu by vojáci ve věži nejspíš používali dvířka v zadní stěně, protože nastupování přes střechu, by bylo dosti obtížné.

OBSAH ČLÁNKU: