sériový Möbelwagen s kanonem Flak 43 ráže 37 mm, i při plně zvednutých stěnách kabiny se zbraň mohla otáčet, pokud její hlaveň směřovala vzhůru v dostatečném úhlu, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Tankisté potřebují Flakpanzery

Pokud existuje nějaká událost, kterou lze označit za skutečný milník ve vývoji německých protiletadlových tanků, pak je to bezesporu jednání dvou vojensko-technických komisí (tzv. Panzerkommission a Waffenkommission), které se uskutečnilo 27. května 1943. Jedním z hlavních bodů tohoto zasedání bylo zajištění ochrany německých tankových jednotek před přímými útoky nepřátelských bitevních letounů. Stávající protiletadlové zbraně na polopásových podvozcích měly otevřený bojový prostor bez pancéřové ochrany a z toho důvodu byly v bitevní vřavě snadno zranitelné. Držet se bok po boku s tanky, bojujícími v první linii, tak pro jejich posádky znamenalo obrovské nebezpečí.

Členové obou zmíněných komisí se proto shodli, že tankové útvary potřebují mnohem lépe pancéřovaný protiletadlový doprovod. Bylo rozhodnuto, že každý německý tankový pluk dostane 18 protiletadlových tanků (Flakpanzerů). To znamená protiletadlový kanon umístěný na plně pásovém a plně pancéřovaném tankovém podvozku. To se snadno řekne, ale hůř udělá, protože v té době německé zbrojovky žádné sériové Flakpanzery nevyráběly. Bylo tedy třeba nejprve takové bojové stroje vyvinout, otestovat a pak rychle zavést do výroby.

V první řadě bylo třeba vybrat vhodný tankový podvozek. Realisticky přicházely v úvahu vlastně pouze dva typy: Panther a Panzer IV. Rychlé zahájení sériové výroby však sliboval pouze podvozek tanku Panzer IV, protože produkce Pantheru se teprve rozbíhala a stroj se zatím potýkal s celou řadou „dětských nemocí“. V rámci zrychlení celého procesu proto Němci sáhli po podvozku tanku Panzer IV.

prototyp Möbelwagenu se čtyřhlavňovým kompletem Flakvierling 38 ráže 20 mm, na sklopené čelní stěně je krásně vidět, že je tvořena dvěma deskami, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pod taktovkou Luftwaffe

Zajištění protivzdušné obrany pozemních jednotek spadalo obecně do kompetence německého letectva (Luftwaffe) a platilo to i pro chystaný Flakpanzer. Vývoj nového obrněnce proto vedl úřad vrchního zbrojíře letectva (Generalluftzeugmeister) a jeho oddělení č.4 odpovědné za vývoj protiletadlových zbraní. Mezi 29. květnem a 1. červnem 1943 proběhla jednání mezi zástupci Luftwaffe (Generalluftzeugmeister) a firmou Krupp, která byla hlavním dodavatelem tanků Panzer IV. Již 8. června 1943 měli vojáci na stole návrh vozidla vyzbrojeného čtyřhlavňovým kompletem Flakvierling 38 ráže 20 mm v jednoduché bojové kabině chráněné sklopnými pancéřovými deskami.

Návrh s krkolomným označením Versuchs-Selbstfahrlafette für 2 cm Flak-Vierling auf Fahrgestell PzKpfw IV byl schválen a firma Krupp obdržela objednávku na výrobu plně funkčního ověřovacího prototypu. Konkrétně byla tímto úkolem pověřena továrna Krupp-Grusonwerk v Magdeburgu, která kompletovala i běžné bojové tanky Panzer IV. Objednaný prototyp byl připraven na konci září 1943 a 3. října proběhla jeho prezentace zástupcům Luftwaffe. Vozidlo se následně po vlastní ose přesunulo z Magdeburgu do cca 160 km vzdáleného výcvikového prostoru v Kummersdorfu (nedaleko Zossenu), aby zde vykonalo střelecké zkoušky. Po vypálení 800 ran bylo konstatováno, že vozidlo je zcela stabilní i při palbě ze všech čtyř hlavní najednou. 16. října 1943 bylo vozidlo v Kummersdorfu předvedeno zástupcům pozemního vojska včetně generálplukovníka Guderiana. Nikdo neměl žádné výhrady, a tak bylo rozhodnuto o zahájení jeho sériové výroby. První sériové stroje měla firma Krupp dodat v dubnu 1944.

A jak byl vlastně nový Flakpanzer řešen? Pro jeho stavbu byl podle všeho použit podvozek z Panzer IV verze Ausf. G. Z původního tanku byla odstraněna nejen bojová věž, ale také celá kabina posádky. Korba tanku pod odstraněnou kabinou pak byla zastřešena, čímž vznikla rovná plocha pro instalaci zbraně (tedy podlaha nového bojového prostoru). V přední části byla tato podlaha zvýšená a ukrývala stanoviště řidiče a radisty. V zadní části pak byl pod podlahou vytvořen prostor pro ukládání munice, do kterého se dalo dostat skrz dva velké poklopy.

prototyp Möbelwagenu s kanony ráže 20 mm, plné sklopení všech stěn bylo nezbytné, pokud měl stroj pálit na pozemní cíle, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Okolo nové podlahy bojového prostoru vyrostla nízká „ohrádka“ z pancéřových desek. Čelní deska byla silná 50 mm a měla v sobě pozorovací průzor pro řidiče (vlevo) a uzavíratelný otvor pro palbu ze samopalu (vpravo). Nešlo tedy o původní čelní stěnu tankové kabiny, ale o úplně nové řešení. Na bocích sahala ohrádka téměř až k okrajům blatníků bad pásy.

Na popsanou nízkou ohrádku pak navazovaly vysoké sklopné stěny, tvořící hlavní ochranu bojového prostoru. Tyto stěny byly dvojité - každou z nich tvořily dvě ocelové desky o síle 12 mm, mezi nimiž byla mezera 55 mm. V obou bočních i v zadní stěně byly drobné kruhové střílny pro ruční zbraně posádky. Když byly všechny stěny zvednuté, tvořily jakousi shora otevřenou krabici, ve které byl „zabalen“ již zmiňovaný čtyřhlavňový kanon Flakvierling 38. Štít kanonu byl zúžen a opatřen výřezy tak, aby se zbraň mohla otáčet i při zvednutých stěnách, ovšem pouze za předpokladu, že její hlavně mířily dostatečně vysoko. Boční stěny bylo možno zafixovat v částečně sklopené poloze, čímž došlo k rozšíření bojového prostoru i palebného pole zbraní. Možnost plného pohybu s hlavněmi v libovolném úhlu však zbraň získala teprve, když byly všechny čtyři stěny sklopeny do vodorovné polohy. Teprve v tomto režimu mohl Flakpanzer pálit i na pozemní cíle. Daní za tuto volnost pohybu zbraně však byla dočasná absence pancéřové ochrany vojáků.

Výměna zbraně

Jak bylo řečeno výše, 16. října 1943 padlo rozhodnutí o zahájení sériové výroby nového Flakpanzeru. Hned 21. prosince 1943 však členové Panzerkommission na svém zasedání dospěli k závěru, že čtyřhlavňový Flakvierling 38 ráže 20 mm je vlastně moc slabý a nový obrněnec by měl být vyzbrojen účinnějším kanonem Flak 43 ráže 37 mm. Původní objednávka byla tedy zrušena a existující prototyp měl být osazen novou zbraní a podroben novým jízdním a střeleckým zkouškám. Zároveň bylo požadováno zahájení sériové výroby již v únoru 1944.

sériový Möbelwagen s kanonem Flak 43 ráže 37 mm, jedná se o ranou verzi, která stále ještě měla dvojité pencéřové stěny, velitel drží koincidenční dálkoměr, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Firmě Krupp-Grusonwerk byl ihned odeslán jeden exemplář zmíněného kanonu Flak 43 ráže 37 mm a konstruktéři se pustili do úprav. A těch byla potřeba celá řada. Zatímco podstavec kanonu Flakvierling 38 u prvního prototypu umožňoval vyrovnávání náklonu, podstavec pro silnější Flak 43 byl napevno přišroubovaný k podlaze bojového prostoru. Sklopné stěny bojového prostoru byly z nějakého důvodu sníženy o 25 cm. Štít nového kanonu musel být upraven, aby se zbraň mohla otáčet i mezi zvednutými stěnami. Nástupní poklopy řidiče a radisty v přední vyvýšené části podlahy musely být pozměněny, aby při otevírání nekolidovaly se štítem kanonu.

Výrobní úkoly byly rozděleny následovně. Továrna Krupp-Grusonwerk měla dodávat modifikované podvozky tanků Panzer IV, továrna Krupp-Essen (tedy mateřský závod firmy Krupp) měla dodávat komponenty pancéřové ochrany bojového prostoru a konečně továrna Deutsche Eisenwerke v Duisburgu měla vozidla kompletovat. Samotné kanony Flak 43 pak přicházely buď přímo od firmy Rheinmetall-Borsig případně od jiných dodavatelů.

Požadovaný únorový termín zahájení sériové výroby se samozřejmě nepodařilo splnit. Upravený prototyp Flakpanzeru s kanonem ráže 37 mm byl vojákům předveden teprve 8. a 9. března 1944. V průběhu března také přišly dva změnové požadavky. Nejprve 1. března 1944 padlo rozhodnutí, že pancéřování sklopných stěn okolo bojového prostoru bude zeslabeno z 2 x 12 mm na 2 x 10 mm. Desky pro prvních dvacet vozidel však již byly ve výrobě, takže tato změna měla být uplatněna až počínaje 21. exemplářem. Hned 10. března 1944 však přišlo rozhodnutí, že od 45. vozidla dál mají být stěny vyrobeny již pouze z jediné pancéřové desky o síle 25 mm.

sériový Möbelwagen v pozdní verzi, která měla stěny okolo bojového prostrou tvořeny již pouze jedinou deskou, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Pro Flakpanzer s kanonem ráže 37 mm platilo totéž, co pro první prototyp s 20 mm kanony. To znamená, že zbraň se mohla plně otáčet i při zvednutých stěnách bojového prostoru, hlaveň však musela mířit vzhůru v dostatečném úhlu. Sériové vozidlo dostalo oficiální označení Flakpanzerkampfwagen IV (3,7 cm Flak 43) a výzbrojní kód Sd.Kfz. 161/3. Do paměti většiny zájemců o historii se však vrylo pod neoficiální přezdívkou Möbelwagen (stěhovací vůz), kterou si vysloužilo svým krabicovým tvarem.

Panzer IV jako základ

Pro sériovou výrobu Möbelwagenu se používaly nové podvozky tanků Panzer IV verze Ausf. H. Podvozek měl na každé straně osm pojezdových kol o průměru 470 mm s tlumící gumovou obručí pro hladší jízdu. Pojezdová kola byla zavěšena po dvojicích na společném závěsu a ten byl odpružen pomocí čtvrteliptické listové pružiny. Pásy o šířce 400 mm byly sestaveny každý z 99 článků. Horní část pásu podpíraly čtyři celoocelové vratné kladky (tzn. bez gumové bandáže). Vpředu bylo ozubené hnací kolo a vzadu paprskové kolo napínací.

O pohon obrněnce se staral kapalinou chlazený benzínový dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM o objemu 11,9 litru, který dával výkon 300 koní při 3000 otáčkách za minutu. Motor byl uložen v zádi korby a hřídelí spojen s převodovkou Zahnradfabrik SSG 76 umístěnou v přední části mezi stanovištěm řidičem a radisty. Převodovka umožňovala řazení šesti stupňů pro jízdu v před a jednoho pro couvání. Zásoba benzínu činila 470 litrů, což vozidlu poskytovalo akční rádius cca 200 km po silnici a 130 km v terénu. Při jízdě po silnici dokázal stroj vyvinout maximální rychlost 38 km/h. S plnými nádržemi a zásobou munice vážil Möbelwagen rovných 25 tun. Na délku měřil 5,92 metru, na šířku 2,95 metru a vysoký byl 3 metry.

raná verze sériového Möbelwagenu s kanonem Flak 43 ráže 37 mm, v tomto bojovém módu byla obsluha zbraně plně vystavena nepřátelské palbě, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Kanon 3,7 cm Flak 43

Samotný protiletadlový kanon Flak 43 byl dílem firmy Rheinmetall-Borsig. Podstavec umožňoval zbrani plné otáčení do stran a vertikální náměr od -7° do +90°. Kanon fungoval v automatickém režimu a k nabíjení využíval plyny odebírané z hlavně při výstřelu. Náboje byly spojovány do zásobníků po osmi a do zbraně se zasouvaly z levé strany po vodorovné „klouzačce“. Nabíjecí mechanismus byl záměrně umístěn přesně v těžišti kanonu, takže váha nábojů (která se během střelby a nabíjení samozřejmě měnila) neměla žádný vliv na přesnost míření.

Střelec a jeho pomocník seděli na sedátkách připojených k podstavci zbraně z pravé strany a hned za jejich zády byl otvor, kterým kanon vyhazoval prázdné nábojnice. Vyhozené nábojnice byly zachytávány do sítě z pletiva, ze které pak nejspíš padaly do textilního vaku upevněného pod ní. K míření sloužil speciální protiletadlový zaměřovač Schwebekornvisier 43 s optickou projekcí záměrného bodu, který střelci usnadňoval odhad správného předsazení při palbě na rychle se pohybující cíl.

Klasický kanon Flak 43 vážil 1248 kg, jeho nejvyšší teoretická kadence činila 250 ran za minutu, ta praktická se však pohybovala okolo 180 ran za minutu. Standardním typem munice byl tříštivotrhavý granát se světelnou stopovkou označovaný jako 3,7 cm Strenggranate Patrone Leuchtspur 18 (zkráceně 3,7 cm Sprgr Patr L'spur 18). Celý náboj vážil 1500 gramů, samotný projektil pak 635 gramů z čehož 24 gramů představovala výbušná nálož. Tento typ granátu opouštěl hlaveň kanonu rychlostí 820 m/s a dokázal vyletět do výšky až 4800 metrů. Hranice účinného dostřelu však ležela v 4200 metrech. Při palbě na pozemní cíle se dostřel pohyboval okolo 6585 metrů.

vozidla pozdního data výroby měla v čelní stěně bojového prostoru výřez, který umožňoval omezenou palbu na pozemní cíle, zdroj: Public Domain, upraveno

Pro boj s nepřátelskými obrněnci pak byly k dispozici protitankové granáty 3,7 cm Panzergranate Patrone 18 o hmotnosti 1540 gramů (samotný projektil vážil 680 gramů). Na palubu Möbelwagenu se nakládalo celkem 320 tříštivotrhavých a 80 protitankových granátů.

Posádku Möbelwagenu tvořilo šest vojáků. Byl zde samozřejmě řidič sedící v levé přední části korby pod zvýšenou částí podlahy bojového prostoru. Napravo od něj pak seděl radista. Dále byl na palubě velitel vozu, střelec a jeho asistent a nabíječ. Vozidlo bylo vybaveno radiostanicí Fu5, která umožňovala jak příjem, tak vysílání. Prutová anténa byla umístěna na levém zadním rohu motorové sekce a pomocí táhla ji bylo možno sklopit dálkově přímo z bojového prostoru.

Ani jeden z pramenů se nezmiňuje o žádném pomocném mechanismu pro sklápění a zvedání stěn bojového prostoru. Ani na fotografiích není nic takového patrné. Hrubým odhadem mohla boční pancéřová deska měřit cca 2,8 metru na délku a necelý metr na výšku. Při síle 25 mm a započtení tabulkové hmotnosti oceli, to znamená, že jedna taková deska musela vážit okolo půl tuny! Pokud se taková stěna sklápěla a zvedala čistě ručně, musela se do toho zřejmě opřít celá posádka (a i tak toho těch šest chlapů nejspíš mělo plné ruce). O nějakém rychlém a bezpečném zvednutí pancíře v případě nečekaného ohrožení tedy nemůže být ani řeči.

Möbelwagen s kanonem Flak 43 ráže 37 mm podle všeho během střeleckých zkoušek ve výcvikovém prostoru Putlos na pobřeží Baltského moře, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Výroba a organizace

Prvních 20 sériových Flakpanzerů bylo nakonec zkompletováno v březnu 1944. Připomeňme, že tyto stroje měly pancéřování bojového prostoru v síle 2 x 12 mm (dvojité stěny). Dalších 25 exemplářů pak mělo pancíř silný pouze 2 x 10 mm. Poslední dvojité pancéřové stěny v konfiguraci 2 x 10 mm dodala továrna Krupp-Essen v květnu 1944. Od té doby výrobu pancéřových komponent převzala firma Deutsche Röhrenwerke a dodávala již pouze stěny tvořené jedinou ocelovou deskou o síle 25 mm. Zhruba od prosince 1944 byly čelní stěny bojového prostoru opatřeny výřezem, který umožňoval přepravu s hlavní sklopenou do vodorovné polohy a teoreticky také palbu na pozemní cíle se zvednutou čelní stěnou.

Do konce srpna 1944 bylo dodáno celkem 150 Möbelwagenů. Další výrobní plán počítal s postavením 30 vozidel v září a 25 v říjnu. Pak měl být Möbelwagen ve výrobě nahrazen modernějšími typy Flakpanzerů Ostwind a Kugelblitz. Plány jsou krásná věc, ale často nepřežijí střet s realitou… obzvlášť za války. Produkce Möbelwagenu tak nakonec pokračovala až do března 1945 a celkem bylo dokončeno 240 nebo 243 vozidel. Výrobu tedy neukončily německé plány, ale spojenecké nálety. Poslední kapkou se stal nálet z 5. března 1945. Po vyhodnocení škod firma Deutsche Eisenwerke 8. března oznámila, že již není schopna ve výrobě Flakpanzerů pokračovat. Němci se ještě snažili produkci přesunout jinam, ale nejspíš se to již nepodařilo.

Vyrobené Möbelwageny putovaly přes výzbrojní sklad ke školnímu praporu Flak-Ers.Abt. 204. Zde se po prodělání výcviku formovaly bojové čety (Pz.Fla-Zug). První tři takové bojové čety byly vytvořeny až 15. června 1944 a přiřazeny k 9., 11. a 116. tankové divizi. V souladu s organizačním schématem K.St.N. 1196 z dubna 1944 měla taková četa celkem 8 Flakpanzerů. Od září 1944 začala být v četách kombinována vždy čtyři vozidla typu Möbelwagen a čtyři typu Wirbelwind.

Möbelwagen ukořistěný spojenci na západní frontě, zdroj: Public Domain, upraveno

Hodnocení

Hlavní slabinou Flakpanzeru Möbelwagen bylo řešení pancéřové ochrany posádky pomocí sklopných stěn. Při zvednutých stěnách nebylo vozidlo schopno střílet na pozemní cíle a při sklopených stěnách zase byla obsluha zcela nechráněna. V takovém případě na tom nebyl Flakpanzer o nic lépe než starší protiletadlová vozidla na polopásových podvozcích. Ke škodě mu byla také nutnost výrazných zásahů do původní tankové korby, což zbytečně komplikovalo výrobu.

Takticko-technická data

OBSAH ČLÁNKU:

HLEDÁ SE FLAKPANZER

POD VEDENÍM LUFTWAFFE

VÝMĚNA ZBRANĚ

PODVOZEK PANZER IV

KANON FLAK 43

VÝROBA A ORGANIZACE

HODNOCENÍ

TECHNICKÁ DATA