německá obrněná technika druhé světové války
německá obrněná technika druhé světové války
WANZE
zoufalá situace si žádá zoufalé činy
vrak 8,8cm Raketenpanzerbüchse 54/1 auf Ladungsträger B-IV důkladně maskovaný větvovím, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
Hodí se cokoliv
Raketový stíhač tanků 8,8cm Raketenpanzerbüchse 54/1 auf Ladungsträger B-IV vznikl až v průběhu roku 1945 a to pouze v několika málo exemplářích. Popudem k jeho stavbě byla zoufalá snaha Němců jakýmkoliv způsobem posílit obranu samotného hlavního města Třetí říše před příchodem Rudé armády. Základem pro nový stroj se stal dálkově ovládaný kladeč náloží Borgward, označovaný jako Ladungsträger B-IV.
Kromě naprosté nouze o jiné vhodné nosiče zbraní, stály za touto volbou ještě další důvody. Stávající německé stíhače tanků střední a těžké hmotnostní kategorie trpěly v ruinách bráněných měst omezenou mobilitou. Proplétat se mezi troskami a rozvalinami pro ně totiž nebylo nijak snadné a stávaly se tak neohrabanými a velkými terči.
Malé a lehké vozidlo tímto nedostatkem netrpělo, zato však mělo jiné nevýhody. Za prvé nemohlo být kvůli své omezené nosnosti vyzbrojeno těžkou protitankovou zbraní a za druhé nemohlo kvůli svému slabému pancíři poskytnout posádce dostatečnou ochranu. První nedostatek byl vyřešen díky existenci dosti účinných a přitom lehkých raketových protitankových zbraní Panzerschreck (Panzerschreck = postrach tanku). Druhý problém zmizel díky rozhodnutí využít dálkově ovládaný podvozek bez lidské posádky.
8,8cm Raketenpanzerbüchse 54/1 auf Ladungsträger B-IV v rukou rudoarmějců, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
Dálkově řízený stíhač tanků
Řidič vedl stroj pouze při delších nebojových přesunech. Do akce bylo však vozidlo naváděno pomocí dálkového ovládání z bezpečného místa. Pokud se "řidič" ovládající dálkově vozidlo skrýval v pevném bunkru, hrozila mu ztráta výhledu na stroj, nemluvě o nemožnosti přesného zamíření střel. Proto byl v praxi stroj ovládán ne z krytu, ale z paluby jiného, silněji pancéřovaného vozidla, například tanku. Řídící stroj postupoval opatrně a s dostatečným odstupem za raketometem a využíval jej jako svoji předsunutou zbraň.
Podvozek stíhače tanků, převzatý z již zmíněného nosiče náloží, byl tvořen na každé straně pěti pojezdovými koly. Kola byla loukoťová a svojí konstrukcí se velmi podobala pojezdovým kolům tanku PzKpfw I. Zcela vzadu podvozkové skupiny se nalézalo kolo napínací, opět loukoťové, na opačném konci bylo potom ozubené kolo hnací. Na střeše pancéřové nástavby byl instalován svazek šesti výmetnic pro raketové střely Panzerschreck ráže 88 mm. Na přídi byly ještě mimo to tři hlavně sloužící k odpalování protipěchotních tříštivotrhavých granátů.
Bojové nasazení
Nový stíhač tanků dostal přezdívku Wanze, neboli štěnice. Přesný počet vyrobených strojů není znám, jednalo se však pravděpodobně jen o několik málo exemplářů. Nasazeny byly v rámci 11. SS Panzergranadier Division při obraně městské čtvrti Berlin-Mitte a kromě jednoho byly pravděpodobně všechny zničeny. Jediný prokazatelně přeživší stroj padl v nepoškozeném stavu do rukou postupujícím Sovětům poblíž Braniborské brány. Po válce byl i tento zřejmě sešrotován.
OBSAH ČLÁNKU:
Přebírání textů ze stránek Panzernet bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.