Panzernet

3,7 cm Pak 36 auf RENAULT UE

improvizovaný stíhač tanků

3,7cm PaK 36 auf Infanterieschlepper UE (f), zdroj: Aviarmor.net, upraveno

Ve Francii padlo Němcům do rukou rovněž několik set malých pásových nákladních tahačů Renault UE. Tyto stroje sloužily francouzské armádě zejména jako muniční vozy. Přes svoje nepatrné rozměry dokázal stroj uvézt 400 kg materiálu přímo ve vlastním nákladovém prostoru na zádi plus dalších 500 kg v přívěsném vozíku. Podvozek tahače tvořila na každé straně šestice malých pojezdových kol zavěšených a odpružených v párech. Kola byla přepažena plochým nosníkem, který byl v zadu napojen až na poslední loukoťové napínací kolo. Zcela vpředu potom bylo umístěno kolo hnací, rovněž loukoťové. Shora dosedal pás na dvě podpůrné kladky.

Motor byl umístěn zcela vpředu trupu. Za ním byl potom prostor pro dva členy posádky. Nad jejich posty vyčnívaly ze střechy vozu kryty poklopů, které měly tvar polokoule. Samotný strop byl totiž příliš nízký a hlavy posádky by jinak musely vyčnívat z poklopů. Tyto polokulovité kryty byly vepředu opatřeny štěrbinovým průzorem. Síla pancéřování dosahovala 7 mm na přídi a bocích a pouze 4 mm na zadní stěně. Pohonnou jednotkou byl čtyřválcový motor o objemu 2,1 litru, který dával maximální výkon 38 koní.

Blíže neznámý počet těchto strojů byl pro potřeby německé armády přestavěn na improvizovaný lehký stíhač tanků. Na okraji bývalého nákladního prostoru, za kupolovitými kryty posádky, byl otočně instalován německý protitankový kanon PaK 36 ráže 37 mm. Žádné speciální úpravy konstrukce nástavby se neprováděly a jedinou ochranou obsluhy kanonu zůstal vlastní čelní štít zbraně. Stroj dostal oficiální označení 3,7cm PaK 36 auf Infanterieschlepper UE (f).

polní instalace kanonu 3,7cm PaK 36 na podvozek Renault UE, zdroj: forum.warthunder.com, upraveno

Jak je na první pohled vidět jednalo se zde skutečně o pouze velmi provizorní řešení. Stroj nebyl předurčen k žádným významnějším bojovým úspěchům. Jednak svojí celkovou konstrukcí, ale i výběrem samotné zbraně. 37-mi milimetrový kanon byl nedostatečný již na začátku války. Sami němečtí vojáci mu začali časem přezdívat klepadlo, kvůli jeho neschopnosti prorazit pancíř moderních tanků.

Jak dokazují fotografie (například snímek výše) vznikla také neoficiální varianta tohoto stoje. Zřejmě přímo v polních podmínkách vojáci sami jednoduše posadili vlečný protitankový kanon PaK 36 přímo na neupravený podvozek a to dokonce včetně kol. Stroj na snímku by sice mohl být jen testovacím prototypem, který měl ověřit, zda podvozek zbraň unese, a nikoliv bojovým strojem. Proti tomu všem svědčí jednak trámový kříž namalovaný i na štít kanonu což nebylo jinak zvykem a u testovacího prototypu by to nebylo zapotřebí, a dále potom další fotografie tohoto vozidla ověšeného větvemi kvůli maskování.

Kromě popsaného provizorního stíhače tanků využili Němci francouzský tahač rovněž ke zkonstruování samohybného raketometu. Ten je ovšem popsán v jiné kapitole.