Panzernet

MERCEDES-BENZ L4500

Flakwagen na podvozku nákladního automobilu

Mercedes-Benz L 4500 s pancéřovanou kabinou, kanonem Flak 36 ráže 37 mm a přívěsným muničním vozíkem nasazený nejspíš v Itálii (i když původní zdroj uvádí, že tento snímek byl pořízen na jihu Francie), zdroj: panzerserra.blogspot.com, upraveno

Německá samohybná protiletadlová děla vznikla jako odpověď na rostoucí ztráty, které vojskům působily nepřátelské letouny, a to nejen v průběhu samotných bojových operací, ale zejména během přesunů. Specifickou skupinu těchto strojů představovaly protiletadlové tanky (neboli Flakpanzery), které byly stavěny na plně pásových podvozcích. Díky tomu si dokázaly poradit i s těžším terénem a mohly tedy bez problémů doprovázet a chránit klasické bojové tanky a jinou pásovou techniku. Další skupinu protiletadlových samohybek tvořily polopásové stroje, jejichž schopnost pohybovat se v terénu byla sice o fous nižší, nicméně i ony dokázaly vcelku dobře držet krok s vlastními tanky.

Kolový Flakwagen

Ochranu před nepřátelskými útoky ze vzduchu však nepotřebovaly pouze německé tanky a jiná pásová technika. Bylo zde také obrovské množství různých kolových vozidel, zejména pak zásobovacích náklaďáků. Ty se často pohybovaly v dlouhých kolonách a představovaly lákavý cíl pro nepřátelské stíhačky a bitevníky. Díky kolovému podvozku se náklaďáky chtě nechtě musely držet silnic, nebo alespoň polních cest. Přidělit k jejich ochraně pásový Flakpanzer by tak bylo zcela zbytečným plýtváním. Pásové protiletadlové samohybky zkrátka měly zajišťovat ochranu jiné pásové technice, zatímco pro ochranu kolové techniky bohatě postačovaly protiletadlové zbraně rovněž instalované na kolových podvozcích… a tedy výrobně mnohem levnější.

Právě z těchto úvah vzešla také série samohybných protiletadlových zbraní založených na podvozku těžkého nákladního vozu Mercedes-Benz L 4500. Literatura bohužel neuvádí, kdy přesně a v jakém počtu tato vozidla vznikla, musíme se tedy omezit na to, co víme o historii samotného automobilu Mercedes-Benz L 4500. Ten přišel do výroby v roce 1939 a po následujících pět let byl montován v závodě ve městě Gaggenau na jihozápadě Německa. V průběhu září a října 1944 se továrna stala terčem spojeneckých náletů, které ji poničily natolik, že výroba nákladního vozu musela být přesunuta jinam, do továrny firmy Sauer ve Vídni. Tady pak produkce pokračovala až do roku 1945.

Mercedes-Benz L 4500 se čtyřhlavňovým kompletem Flakvierling 38 ráže 20 mm, v této variantě ještě vozidlo nepotřebovalo postranní stabilizační podpěry, zdroj: panzerserra.blogspot.com, upraveno

Mercedes-Benz L 4500

Mercedes-Benz L 4500 byl dodáván ve třech provedeních: verze L 4500 S s pohonem zadních kol, verze L 4500 A s pohonem všech kol a verze L 4500 R, která měla místo zadních kol pásovou soustavu (šlo tedy o polopásové vozidlo). Automobil byl poháněn dieselovým šestiválcem Mercedes-Benz OM 67/4 o objemu 7,274 litru a výkonu 111 koní. Převodovka byla manuální s pěti stupni pro jízdu vpřed a jedním pro couvání. Přední kola byla jednoduchá, zadní dvojitá, všechna odpružená listovými pružinami. Maximální rychlost bývá uváděna ve výši 66 km/h.

Užitečné zatížení vozu se pohybovalo od 4685 kg u verze L 4500 A do 4950 kg u verze L 4500 S. Právě jeho velká nosnost činila z Mercedesu L 4500 ideálního kandidáta pro přestavbu na nosič nějaké protiletadlové zbraně, a tak se nakonec stalo, že na jeho základě vznikly hned tři varianty kolového „Flakwagenu“, každá s jinou výzbrojí. Pro všechny tři se používalo souhrnné oficiální označení, které bylo doslova jazykolamem… no posuďte sami: Schwere Geländegängiger Lastkraftwagen 4,5t Mercedes-Benz L 4500 als Flakwagen, tedy doslova těžký terénní nákladní vůz atd. Pořadí vzniku jednotlivých variant není z literatury jasné, a tak si je prostě popíšeme postupně od nejmenšího po největší kalibr.

2 cm Flakvierling 38

Tím pádem musíme začít instalací čtyřhlavňového kompletu Flakvierling 38 ráže 20 mm. Samotný kanon Flak 38 ráže 20 mm byl už v podstatě od začátku války považován za málo perspektivní zbraň (tedy alespoň ve své původní roli protiletadlového kanonu). Luftwaffe se už dávno poohlížela po něčem silnějším (ráže 37 nebo 50 mm), když tu náhle v roce 1940 přišla firma Rheinmetall s nápadem, že malý kalibr kanonu Flak 38 vykompenzuje obrovskou kadencí, a tak spojila čtyři tyto kanony k sobě do jednoho kompletu. Takováto sestava dokázala poslat proti nepřátelskému letounu za stejný čas více „železa“ než jednohlavňový kanon větší ráže. A ukázalo se, že to nebyl vůbec špatný nápad. Čtyřčat Flakvierling 38 tak bylo od roku 1940 do konce války vyrobeno úctyhodných 3851 kusů.

Mercedes-Benz L 4500 s kanonem Flak 36 ráže 37 mm, na tomto snímku jsou krásně vidět bočnice sklopené do vodorovné polohy, zdroj: panzerserra.blogspot.com, upraveno

Bojová hmotnost kompletu činila „pouhých“ 1520 kg, takže Mercedesu L 4500 zbývalo i po instalaci této zbraně stále dost volné nosnosti… a konstruktéři ji hodlali využít. Kabina řidiče a maska motoru dostaly lehké pancéřování, za kabinou přibyla lavice pro obsluhu kanonu a v zadní části vozu zase schránky na pohotovostní zásobu munice. Jednotlivé desky pancíře kabiny byly spojeny pomocí nýtů. Pokud jde o sílu tohoto pancéřování, některé zdroje uvádějí 8 mm, jiné 10 mm a některé 14,5 mm (poslední uvedená hodnota byla Němci používaná „norma“ pro pancíř odolný proti průbojným střelám z pušek a kulometů ráže 7,92 mm). Také bojový prostor (dříve prostor nákladový) dostal nové sklopné bočnice. Zatímco ty původní byly dřevěné, ty nové vyplňovalo husté pletivo a daly se zafixovat ve vodorovné poloze, takže vlastně rozšiřovaly prostor pro pohyb obsluhy kanonu.

Zásoba munice na palubě vozu byla skutečně pouze pohotovostní. Další střelivo si musel Flakwagen buď táhnout za sebou v přívěsu, nebo získávat z doprovodného zásobovacího vozidla. Sestava čtyř automatických kanonů totiž požírala náboje doslova jako sedmihlavá saň. Její teoretická kadence byla cca 1800 střel za minutu (každá z hlavní zvládala 420 až 480 ran za minutu). Praktická rychlost střelby se sice pohybovala "jen" okolo 700 až 800 střel za minutu, ale i toto je dosti působivé číslo. Každý ze spřažených kanonů se nabíjel samostatně zásobníky po dvaceti nábojích. Když střelec spustil ze všech hlavní, dokázala zbraň vyprázdnit až 40 zásobníků za minutu, tedy jeden zásobník každou 1,5 vteřinu!

3,7 cm Flak 36

Další zbraní, kterou konstruktéři na Mercedes-Benz L 4500 namontovali, se stal kanon Flak 36 ráže 37 mm. Ve srovnání s výše popsaným Flakvierling 38 byla tato zbraň doslova lenochem s teoretickou kadencí „pouhých“ 160 výstřelů za minutu. Zato však dokázala posílat granáty o hmotnosti 635 gramů do výšky 4,8 kilometru (i když v literatuře lze narazit i na výrazně jiné hodnoty). Hmotnost kanonu 3,7 cm Flak 36 v bojovém postavení činila 1544 kg. Tato zbraň tedy představovala pro podvozek obdobné statické zatížení, jako výše zmiňovaný čtyřhlavňový komplet. Pro dynamické zatížení během střelby to však neplatilo, protože při každém výstřelu vznikala mnohem větší energie, než u lehčího kanonu ráže 20 mm. Z toho důvodu bylo vozidlo nově osazeno stabilizačními podpěrami, po dvou na každém boku. Během přesunů byly podpěry zvednuté, před zahájením palby se však spustily na zem, aby automobil zajišťovaly proti kymácení nebo dokonce převrácení. Jak je patrné z fotografií, Flakwageny pozdního data výroby dostaly širší čelní štít motorového prostoru a také se u nich změnilo umístění průzorů v čelním pancíři kabiny posádky. Mimo to se zdá, že schránky na munici v zádi bojového prostoru byly zcela zrušeny.

A ještě jednou L 4500 s kanonem Flak 36 ráže 37 mm, všimněte si sklopených stabilizačních podpěr. Tento snímek naznačuje, že posádka vozu mohla být až osmičlenná (sedm mužů na fotce plus fotograf), zdroj: panzerserra.blogspot.com, upraveno

5 cm Flak 41

A to nejtěžší na konec. Ve snaze zvýšit bojovou hodnotu kolového Flakwagenu zkusili Němci instalovat na podvozek Mercedes-Benz L 4500 ještě silnější výzbroj, a to kanon Flak 41 ráže 50 mm. S bojovou hmotností 3100 kg dělala tato zbraň celkem slušný zářez do celkové nosnosti automobilu. Pár metráků váhy sice konstruktéři nejspíš ušetřili, když kanon zbavili jeho standardního podstavce, ale i tak se stále jednalo o pořádný kus železa. Není tedy divu, že první exempláře takto vyzbrojeného vozu byly vyhotoveny bez pancéřování kabiny (foto ZDE). Konstruktéři se nejspíš báli, že pokud k hmotnosti zbraně, munice a posádky přidají ještě pancéřovanou kabinu, dojde k přetížení podvozku. Později ale zřejmě změnili názor, neboť fotografie dokazují, že tato varianta Flakwagenu existovala i v pancéřovaném provedení.

Kanon 5 cm Flak 41 disponoval vertikálním náměrem v rozsahu od -10° do +90°. Teoretická rychlost jeho střelby činila až 180 ran za minutu, praktická bývá uváděna okolo 130 ran za minutu (což je vzhledem k velikosti nábojů pořád obrovská hodnota). Tento kanon nebyl obecně považován za příliš povedenou zbraň, zejména z důvodu horší stability při střelbě a nízké rychlosti otáčení při sledování cíle. To byl také důvod, proč jich bylo všehovšudy vyrobeno jen necelých 200 kusů (podle některých pramenů dokonce jen 60 nebo 80 kusů). Základním typem munice pro Flak 41 byl 5 cm Sprgr Patr. 41 L'spur o celkové hmotnosti 4,28 kg. Z toho 2,2 kg připadalo na samotný projektil, který opouštěl ústí hlavně rychlostí 840 m/s. Pro palbu na pozemní pancéřované cíle byl k dispozici speciální náboj, využívající stejný granát jako protitankový kanon Pak 39. Maximální výškový dostřel Flaku 41 činil 9000 metrů, hranice účinného dostřelu však ležela zhruba v 5600 metrech. Součástí instalace tohoto kanonu byl také podstavec pro koincidenční dálkoměr.

Jak dokazují fotografie, vedle popsaných oficiálních Flakwagenů vznikly také další neoficiální přestavby běžných Mercedesů L 4500. Jednu takovou "polní" konverzi osazenou čtyřčetem Flakvierling 38 si můžete prohlédnout na snímku ZDE. Od oficiálního Flakwagenu ji lze rozeznat podle obyčejných dřevěných bočnic a nepancéřované kabiny. Podobně neoficiálně nejspíš vznikla také ozbrojená varianta Mercedesu-Benz polopásové verze L 4500 R (která je ovšem popsána v samostatném článku ZDE). Dochované fotografie rovněž dokazují, že podobný Flakwagen vznikl také na podvozku srovnatelného nákladního automobilu Büssing-NAG 4500. Podle vzácnosti jeho snímků (v podstatě jsme narazili jen na dva :-), a ty si můžete prohlédnout ZDE a ZDE) lze usuzovat, že těchto vozidel vzniklo ve srovnání s Mercedesy jen zanedbatelné množství. Od Flakwagenů na bázi Mercedes-Benz L 4500 je lze rozeznat podle provedení boků motorové kapoty.

nejsilnější zbraní, která byla na podvozek nákladního Mercedesu instalována, se stal kanon Flak 41 ráže 50 mm, zdroj: panzerserra.blogspot.com, upraveno

Ohledně bojového nasazení Flakwagenů na podvozku Mercedes-Benz L 4500 není známo skoro nic. Existují fotografie z jeho působení ve Francii nejspíše po otevření západní fronty v roce 1944 a snímky pořízené pravděpodobně v Itálii v roce 1943. Neoficiální přestavby téhož automobilu jsou pak zachyceny během nasazení na východní frontě, a dokonce i v severní Africe. Jaké však byly jeho reálné bojové výsledky, to nevíme. Stejně tak literatura nedává odpověď na otázku, kolik členů měla posádka tohoto Flakwagenu. Z fotografií a všeobecného kontextu se lze domnívat, že mohlo být 6 až 8 mužů (například u verze s kanonem Flakvierling 38 to mohl být řidič, velitel, střelec, dva nabíječi a minimálně dva další podavači munice).

OBSAH ČLÁNKU: