německá obrněná technika druhé světové války
německá obrněná technika druhé světové války
Sd.Kfz. 3
obrněný automobil pro Reichswehr
trojice obrněných vozů Sd.Kfz. 3 zřejmě během manévrů Reichswehru v roce 1928, zdroj: Bundesarchiv_Bild_102-06342, Wikimedia, Creative commons, upraveno
Obrněnec bez výzbroje
I když obrněný automobil Sd.Kfz. 3 nemůžeme dost dobře označit za "druhoválečný" stroj, stojí jistě za zmínku protože to byl první německý armádní obrněný vůz vyvinutý po první světové válce (nepočítáme policejní obrněnce). Vývoj a výroba obrněných automobilů nebyly Němcům Versailleskou smlouvou zakázány jako tomu bylo například u tanků, byly však stanoveny kvóty na jejich počty. Navíc stavěné stroje měly sloužit primárně policii a nikoliv vojsku. Armádě bylo povoleno vlastnit pouze obrněná auta sloužící jako transportéry pěchoty a nikoliv jako bojové vozy. Z toho důvodu také nesměly tyto stroje mít integrální výzbroj (a to platilo i pro Sd.Kfz. 3).
Popis stroje
Obrněný automobil Sd.Kfz. 3 vyráběla pro potřeby německé armády firma Daimler Benz a to v letech 1921 až 1922. Stroj byl založen na podvozku označovaném jako DZVR, který byl převzat z původního nákladního automobilu. Vůz měl jednoduše řešený, i když velmi členitý, trup. Tvořily jej rovné ocelové plechy, které byly spojeny nýtováním. Síla těchto plechů se pohybovala od 7,5 do 10 mm (bývá uváděno i od 4 do 12 mm). Vozidlo postrádalo jakoukoliv eleganci a připomínalo velkou krabici na kolech.
Zajímavým prvkem byly světlomety uložené v uzavíratelných schránkách. Po jednom na každém boku přední masky chladiče a u některých vozů pak ještě uprostřed nad kabinou řidiče a velitele a také na obdobném místě vzadu. Zda bylo možno schránky světlometů otevírat a zavírat dálkově z interiéru vozu se mi nepodařilo zjistit. Dalším zajímavým prvkem, který se vyskytoval minimálně u části vozů, byly výklopné směrovky pro sinalizaci zatáčení, které byly uchyceny na bočních stěnách kabiny řidiče a velitele.
Sd.Kfz. 3, všimněte si kulometu na střeše, zdroj: Bundesarchiv_Bild_102-10893, Wikimedia, Creative commons, upraveno
Vůz spočíval na čtyřech kolech velkého průměru. Namísto pneumatik obepínala kola plná gumová obruč - na předních kolech jednoduchá, na zadních dvojitá. Náhradní gumové obruče se vozily zavěšené na bocích trupu. Kola byla loukoťového provedení, ale zranitelné dřevěné loukoťě byly vznějšku kompletně zakryty pancířem. V pancíři kol byly pouze uzavíratelné přístupy k úchytům kol na osách. Všechna čtyři kola byla hnaná.
Pohonná jednotka byla uložena vpředu. Byl jí čtyřválcový, vodou chlazený motor Daimler M1574 o obsahu 12 litrů, který dával maximální výkon 100 koní při 1200 otáčkách za minutu. Převodovka umožňovala řazení pěti rychlostních stupňů pro jízdu oběma směry. Důvodem byla snaha dát stroji možnost rychle couvat namísto zdlouhavého a složitého otáčení celého vozu. Ze stejného důvodu mělo vozidlo také dva řidiče a dvě řidičská stanoviště, jedno pro jízdu vpřed a druhé pro jízdu vzad. Třetím stálým členem posádky byl velitel. Výhled z vozu zajišťovalo vícero uzavíratelných průzorů.
Díky velkému průměru kol dosáhli konstruktéři rozumné úrovně světlé výšky vozu. Tento automobil však nebyl určen pro pohyb v terénu, ale téměř výhradně po silnici. Na ní dokázal potom vyvinout rychlost až 50 km/h, což bylo vzhledem k hmotnosti 12 tun vcelku úctyhodné. Dojezd se přitom pohyboval od 250 do 300 km.
dva Sd.Kfz. 3 ve velitelské verzi, všimněte si rámových antén, zdroj: Aviarmor.net, upraveno
Výzbroj Sd.Kfz. 3 tvořil buď jeden nebo dva kulomety MG 08 ráže 8 mm. Zbraně nebyly do vozu nedílně zabudovány, ale střílelo se z nich přes hranu střechy po otevření střešního poklopu. Tento dvoudílný poklop zabíral prakticky celou plochu střechy. Křídla poklopu se otevírala směrem vpřed a vzad.
V zadní části stroje byl přepravní prostor pro šest až dvanáct vojáků. Jak již bylo zmíněno, versailské limity určovaly vůz jako obrněný transportér a nikoliv jako bojový prostředek. Sd.Kfz. 3 měl tedy hlavně zajistit bezpečnou dopravu pěšáků do místa boje. Vojáci ovšem mohli vést palbu i z paluby vozu protože stěny jejich přepravního prostoru byly opatřeny uzavíratelnými střílnami. K nástupu a výstupu mužů na palubě sloužily velké jednodílné dveře v obou bočních stěnách. Pro usnadnění nástupu byl pod dvěřmi instalován výklopný stupínek.
Výroba, organizace a služba
Podle původního plánu mělo být vyrobeno 105 vozů, které měly být následně rozděleny po 15 mezi 7 automobilových praporů. Podle některých pramenů však prý bylo nakonec vyrobeno méně než 105 exemplářů. Sd.Kfz. 3 sloužil v Reichswehru a později Wehrmachtu zejména k výcviku a to po celá dvacátá a velkou část třicátých let.
V menším počtu vznikla také velitelská verze Sd.Kfz. 3, která nesla rozšířenou radiovýbavu a nad její trup čněla rozměrná rámová anténa upevněná na několika nosnících.
OBSAH ČLÁNKU:
Přebírání textů ze stránek Panzernet bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.