německá obrněná technika druhé světové války
německá obrněná technika druhé světové války
EINHEITSPANZER III/IV
německý pokus o univerzální tank
možná podoba nového unifikovaného tanku na podvozku Einheitsfahrgestell III/IV, zdroj: Armorama.com, upraveno
Spojení dvou typů
První úvahy o vytvoření nového univerzálního typu tanku, který by v sobě spojoval ty nejlepší konstrukční prvky ze stávajících Panzer III a Panzer IV se podle některých pramenů objevily již koncem roku 1941. Motivací k těmto úvahám byla konsolidace výroby ze dvou do jednoho typu a dále pak zjednodušení a zlevnění servisní podpory, logistiky náhradních dílů a v neposlední řadě také výcviku posádek a mechaniků. Tehdy však tyto úvahy zřejmě zůstaly bez nějakých hmatatelných výsledků. O něco později, začátkem roku 1943, spatřil světlo světa první skutečný podvozek, který v sobě prvky tanků Panzer III a Panzer IV kombinoval. Ten ovšem nebyl vyvinut jako základ pro nějaký nový univerzální typ tanku, nýbrž jako nosič pro samohybné zbraně. Proto také dostal označení Geschützwagen III/IV (Geschützwagen = dělový vůz) a posloužil pro stavbu stíhače tanků Nashorn a samohybné houfnice Hummel.
Popis konstrukce
Původní myšlenka vývoje univerzálního tanku byla znovu oprášena teprve na přelomu let 1943 a 1944 pod označením Panzerkampfwagen auf Einheitsfahrgestell III/IV, tedy doslova tank na jednotném podvozku III/IV. Specifikace pro nové vozidlo byly schváleny na jednání tzv. Panzerkommission dne 4. ledna 1944. Podvozková vana měla být převzata z tanku Panzer IV, stejně jako motor Maybach HL 120 TRM s chladičem a ventilátory. Převodovka typu SSG 77 spolu s koncovými převody, řídícími brzdami a hnacími koly byly zase převzaty z tanku Panzer III. Vozidlo však mělo dostat nové pojezdové ústrojí tvořené na každém boku šesti koly o průměru 660 mm. Pojezdová kola byla dvojitá a mezerou mezi jejich disky procházel vodící hřeben pásu. V rámci úspor nebyla kola opatřena obvyklou gumovou obručí, ale ocelovým „ráfkem“ na tenké vrstvě gumy. Kola byla zavěšena v párech a odpružena pomocí listových pružin.
Einheitsfahrgestell III/IV dostal nové pásy o šířce 540 mm a ve srovnání s tankem Panzer IV také o 300 litrů větší palivové nádrže. Čelní pancíř trupu i kabiny řidiče byl nově řešen jako skloněný. Zůstal však „dvoustupňový“ podobně jako u původního Panzer IV. To znamená, že za ostrým nosem trupu následovala vodorovná část, ze které se až o kus dál zvedala čelní stěna kabiny řidiče. Uprostřed zmíněné vodorovné části byl vytvořen jakýsi snížený schod. Jeho účel není zřejmý, ale nějaký být musel, protože jinak by šlo jen o zbytečnou výrobní komplikaci. Horní deska nosu trupu byla silná 60 mm a skloněná pod úhlem 60 stupňů, dolní deska nosu byla stejně silná, ale skloněná pouze v úhlu 45 stupňů. Čelní stěna řidičovy kabiny měla dokonce tloušťku 80 mm a sklon 50 stupňů. Boční stěny trupu o síle 30 mm byly skloněné pod úhlem 36 stupňů.
prvky podvozku Einheitsfahrgestell III/IV byly na jaře 1944 testovány na muniční variantě vozidla Geschützwagen III/IV, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno
V levé části čelní stěny kabiny byl průzor pro řidiče. Podle některých zobrazení mělo být v pravé části této stěny střeliště pro trupový kulomet, který ovšem nebyl integrovaný do pancíře. Střeliště bylo podobného provedení jako u Jagdpanzer IV, tedy pouze otvor uzavíratelný kónicky tvarovaným krytem. Jiné prameny však vozidlo zobrazují bez tohoto střeliště (a tedy bez trupového kulometu). Posádka tanku měla být velmi pravděpodobně pětičlenná ve standardním složení řidič, radista/kulometčík, velitel, střelec a nabíječ. Kvůli ostrému sklonu čelní stěny kabiny nezbylo na jejím stropu před bojovou věží již místo pro nástupní průlez řidiče a radisty. Všech pět mužů tedy muselo pro nástup a výstup používat průlezy ve věži.
V zádi trupu byl motorový prostor, provedený velmi podobně jako u tanku Panzer IV. Bojová věž až na drobné detaily odpovídala věži z tanku Panzer IV verze Ausf. J včetně kanonu KwK 40 L/48 ráže 75 mm. Jedním z oněch odlišných detailů věže byl například přívod elektrické energie do věže, který byl řešen jednoduše a levně pomocí kabelu. Díky tomu nebylo možné věží otáčet v libovolném rozsahu, ale pouze o 270 stupňů do každé strany (celá zadní polosféra tedy byla pokrytá „duplicitně“, buď otočením věže napravo, nebo nalevo). Vezená zásoba munice čítala 100 nábojů pro kanon a 3150 nábojů pro kulomet (nebo kulomety).
Podvozek nejen pro tank
Na unifikovaném podvozku Einheitsfahrgestell III/IV měl být kromě nového tanku stavěn také stíhač Jagdpanzer IV (vedený ovšem oficiálně pod označením Panzer IV lang (E)). V březnu 1944 objednal zbrojní úřad výrobu tří ověřovacích prototypů nového tanku. Zahájení sériové výroby bylo plánováno na únor 1945. V červenci 1944 však bylo rozhodnuto o ukončení projektu Panzerkampfwagen auf Einheitsfahrgestell III/IV. Naopak vývoj stíhače Panzer IV lang (E) měl pokračovat i nadále. Tento krok souvisel s obecným plánem postupného útlumu výroby tanku Panzer IV ve prospěch Jagdpanzeru IV a také s celkovou válečnou situací, která vyžadovala spíše maximalizaci stávající výroby, než zavádění nových typů.
Podle některých zdrojů byly prvky podvozku Einheitsfahrgestell III/IV na jaře 1944 testovány na pěti experimentálních vozidlech Geschützwagen III/IV. Detaily k tomuto testování nejsou známy, nicméně existuje fotografie, na které je jeden takový Geschützwagen III/IV zachycen. Jedná se o muniční vozidlo bez výzbroje.
OBSAH ČLÁNKU:
Přebírání textů ze stránek Panzernet bez písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.