Panzernet

3,7 cm Pak 36 auf BREN

improvizovaný stíhač tanků

improvizovaná montáž 3,7 cm PaK 36 na podvozku britského Universal Carrier, zdroj: Flickr.com se souhlasem publikujícího uživatele, upraveno

Vozidlo, popsané na následujících řádcích, vzniklo pouze v minimálním počtu (nejspíš nízké jednotky kusů) jako improvizovaná polní přestavba. Jeho základem byl původně britských lehký transportér Universal Carrier, kterých Němci ukořistili větší množství v roce 1940 ve Francii (a další exempláře pak později v severní Africe). Tento malý pásák však záhy dokázal, že kromě přepravy vojáků a materiálu zvládne klidně nést i lehčí dělostřeleckou zbraň. V německé režii tak vzniklo hned několik přestaveb Universal Carrieru na nosiče zbraní. Mezi ně patřila i přestavba vyzbrojená protitankovým kanonem Pak 36 ráže 37 mm. O pozadí jejího vzniku toho bohužel mnoho nevíme, vcelku bezpečně si však můžeme říci, jaké byly základní vlastnosti jeho dvou hlavních komponent, tedy podvozku a zbraně.

Standardní britský Universal Carrier měl na každém boku trojici pojezdových kol odpružených vinutými pružinami. Vpředu bylo loukoťové kolo napínací, vzadu plné a ozubené kolo hnací. Zhruba uprostřed byla jedna vratná kladka, která podpírala horní část pásu. Pohon zajišťoval benzínový vzduchem chlazený osmiválec Ford V-8 o obsahu 3,6 litru, který dával výkon 85 koní při 3500 otáčkách za minutu. Vozidlo mělo nízké pancéřování o síle 7 až 10 mm, hmotnost 3,2 tuny a maximální rychlost okolo 48 km/h. Jelikož šlo o původně britský stroj, seděl řidič na pravé straně, zatímco nalevo od něj měl své stanoviště střelec, který mohl pálit z kulometu skrz střílnu v čelním pancíři před sebou. Vše uvedené platilo samozřejmě i pro Universal Carrier v německých službách, pouze původní kulomet Bren byl nahrazen německým MG 42 a označení stroje se změnilo na Gepanzerter MG-Träger Bren 731 (e).

V rámci zmíněné přestavby byl v nákladovém prostoru vozidla instalován kanon Pak 36 vyvinutý firmou Rheinmetall již v polovině 30. let. V roce 1940 byla tato zbraň sice již za svým zenitem, ale německá armáda na něj stále musela hodně spoléhat, protože silnějších protitankových kanonů neměla dostatečné množství. Se standardní průbojnou municí dokázal Pak 36 na vzdálenost 500 metrů probít skloněný pancíř o síle 36 mm a při použití střel s wolframovým jádrem zdolal pancíř silný dokonce až 40 mm. Kanon byl zároveň velmi lehký, což jej činilo ideální volbou pro podobná improvizovaná samohybná děla.

3,7 cm PaK 36 auf Selbstfahrlafette Bren(e), zdroj: worldwarphotos.info se souhlasem provozovatele, upraveno

Z těch několika málo známých fotografií se zdá, že vozidlo existovalo minimálně ve třech variantách. Na jednom snímku (silně retušovaném) je vidět verze, u které byl pancíř nákladového prostoru nahrazen pouze dřevěnou ohradou, pravděpodobně z důvodu úspory hmotnosti. Další varianta má původní pancíř zachován a kanon je osazen svým standardním štítem. Poslední zdokumentovaná podoba má navíc dva dodatečné kusy pancíře umístěné před samotným štítem kanonu. Ty ale samozřejmě mohly být namontovány až dodatečně na stejné vozidlo, které byl dříve vyfotografováno bez nich. Popsaná konverze vznikla nejspíš přímo v některé polní dílně. Kdy konkrétně a u které jednotky to bylo, to bohužel nevíme. Celkem reálná se jeví možnost, že šlo o nějakou jednotku umístěnou ve Francii. Improvizovaný bojový stroj se totiž spíš než do první linie hodil pro strážní službu v týlu a hrázděný dům v pozadí na jedné z dochovaných fotografií by mohl ukazovat na Francii… to je ale jen spekulace.